Reklama

Věk dospívání - věk změn

Věk dospívání - adolescence, je věkem zvratů a změn, které obvykle neprožívá jen sám "skoro dospělý" člověk, ale celá jeho rodina i jeho blízké okolí. Pojďme si na tento zmatek posvítit světlem současné psychologie.

Prožívání světa adolescentem se v podstatě pohybuje mezi tím, co je důležité pro něj samotného a tím, co po něm chtějí ostatní (rodiče, škola...). Tato dvě pole zájmů se v různé míře doplňují, častěji si však odporují, jsou od sebe více či méně vzdálená.

Osobním polem zájmů je především adolescent sám. Začíná si totiž klást otázky typu "kdo jsem, jaký jsem, co dokážu a co ne". Hledá svou jedinečnost, zkoumá své schopnosti, svou sílu. V životě se to projevuje (k velkému potěšení rodičů) výkonností ve škole, ve sportu nebo různými uměleckými aktivitami. Ne vždy jde však o zkoumání svých možností v takových aktivitách, které by dospělí vítali (což je podle mě častější případ).

Sebeobjevování není jen věcí míry vlastního výkonu, ale také (a v tomto věku mnohem více) věcí toho, jak mě vidí ostatní a to hlavně vrstevníci. To ovšem není nic nového. Vždyť už v pubertě se každý více či méně úspěšně snažil zařadit mezi vrstevníky stejného pohlaví a získat nějakým způsobem pozornost pohlaví druhého. Teď v tom však hraje mnohem větší roli sexualita. Cílem je být tím správným mužem nebo tou správnou dívkou. I když se v mnoha věcech snaží dospívající o originalitu, vybočení z davu (být právě tím jedinečným), v hledání své sexuální identity se spíše ptají sami sebe, jestli "jsem normální". Cítí, že úspěšná identifikace se svou rolí je pro další život nesmírně důležitá. Hledání své identity, ke které patří mimo jiné i identita sexuální, je hledáním svého místa na Zemi, toho, kam patřím.

Při různých příležitostech jsme snad všichni mohli od dětství slýchávat ono rodičovské (učitelské) "co z tebe jednou bude". Adolescent si tuto otázku položí sám mnohokrát. Tak, jak se stále více krystalizují jeho zájmy a sílí opozice vůči rodičovským rozhodnutím, přehodnocuje své studium na střední škole nebo učilišti a srovnává své zájmy se zájmy svých rodičů. Řešení tohoto vnitřního konfliktu může mít nejrůznější podobu. Záleží samozřejmě na osobnosti dospívajícího a jeho vztahu k rodičům. Výsledkem tohoto vnitřního konfliktu může být zhoršení prospěchu, snížení až naprostá ztráta zájmu o školu, snaha donutit rodiče k souhlasu se změnou školy. Tyto pokusy o řešení jsou však v podstatě normální, přesto mohou vyvolat i velké konflikty v rodině. Potlačí-li se však tento problém, třeba z panické obavy z konfrontace, dostává se pak ke slovu řešení patologické.

Reklama

Více na rozhraní mezi osobním polem zájmů a zájmy rodičů stojí vztahy v rodině, míra závislosti nebo nezávislosti na svých rodičích a na rodinném zázemí vůbec. V nitru dospívajícího se odehrává velké drama proměny vztahů ke svým živitelům, na jejímž konci by mělo dojít k vyváznutí z psychické a sociální závislosti, nikoliv však k zpřetrhání citových pout. Na jedné straně tu stojí ještě dětská potřeba být bezvýhradně přijímán, milován a mít jistotu (která se pak mění spíše v přání, aby nakonec zůstala pouze v podobě hezkého snu dětství), že budu vždy před nebezpečím světa rodiči ochráněn. Na straně druhé je tu potřeba po vlastní autonomii, aby mohl dospívající naplno prožít svou vlastní jedinečnost, aby si upevnil své názory na svět a měl možnost utvořit si vlastní žebříček hodnot, aby mohl navazovat zralé vztahy se svým protějškem. Pro upevnění svých postojů si musí nutně vytvořit distanc k postojům autorit, čímž se vůči nim často dostává do opozice, případně s nimi o svých postojích polemizuje.

V tento čas spatřuje dospívající veškerou nedostatečnost a nedokonalost rodičů, čímž si ale podřezal vlastní větev, na které visí jejich zidealizované obrazy. Smyslem toho všeho je, aby větev praskla a nedotknutelnost obrazů byla rozbita na tisíc střípků, aby z nich pak mohly být poskládány obrazy nové, které budou souhlasit s realitou. J. Kocourková ve své přednášce o vývojových úkolech adolescence vše shrnuje větou: "Vyrovnání se s nedokonalostí rodičů je základním předpokladem k vyrovnání se s nedokonalostí vlastní".

Důležitou úlohu v životě adolescenta hraje jeho rodina. Je to mikrosvět, v němž probíhá vnitřní dění podle určitých pravidel vytvořených jejími členy. Každý člen rodiny má svou osobnost - své specifické chování, přání, cíle a možnosti a zároveň spoluvytváří "osobnost rodiny" jako celku se specifickými způsoby řešení situací každodenního života i vážnějších problémů, celku se sobě vlastními vztahy k okolnímu světu. To vše zajišťuje jistou míru vnitřní rovnováhy, která je pro život rodiny nezbytná.

Rodina by měla být pro její členy hradem s otevřenou bránou (v období adolescence a později už spíše domovským přístavem), místem bezpečí a jistoty. Rodinná rovnováha však musí mít v sobě možnost změny, aby nebránila vývoji všech členů rodiny. Udržují-li rigidní rodinná pravidla rodinnou rovnováhu (možná těžce získanou) jako nedotknutelnou, je to obvykle za cenu zablokování vývoje dítěte, případně i některého z rodičů. Tento člen rodiny bývá pak zdrojem problémů, z pohledu ostatních je právě on tím, kdo destabilizuje rodinu a potřebuje terapii.

Pravidla, o kterých byla řeč, vnáší do rodiny řád. Neměla by pouze omezovat, ale hlavně pomáhat. Přesto, že jsou pro všechny členy společná, měla by být všem také stejně srozumitelná. Rodinná terapeutka V. Satirová předkládá na svých sezeních ke společné rodinné úvaze několik otázek, jejichž zodpovězení by mělo pomoci všem členům porozumět těmto pravidlům.

- Kdo je tvoří a o čem tato pravidla jsou?
- Jak na koho tato pravidla působí?
- Když se nedodrží, co se pak děje?

Adolescence je pro pravidla v rodině něco jako zemětřesení. Narušuje dosavadní poměry a dožaduje se zaplnění vzniklé pukliny poměry novými. Tak jako pravidla, existují v rodinách často "rodinná tabu" (vlastně i ta jsou součástí pravidel). Jsou to věci, o nichž se ví, ale prostě se o nich nemluví. Může jít třeba o nějaký nedostatek některého z členů rodiny - tělesná vada dítěte, malý vzrůst tatínka atd. Tabu může být také první manželství jednoho z rodičů nebo dokonce smrt staršího sourozence. Mnohem častěji se však objevují jako tabu určitá témata hovoru - je povoleno hovořit jen o věcech hezkých, správných a neproblémových - velká část reality tak zůstává bez komentáře.

Kromě rodinných pravidel a tabu existují také rodinné tmely - situace, v nichž členové cítí ve své rodině pocit sounáležitosti, to, že k sobě patří. Může to být společný čas u jídla, společné hry nebo třeba dovolená. Takové chvíle jsou pro zdravé fungování rodiny nesmírně důležité a o jejich významu pro úspěšné řešení problémových situací bych se rád rozepsal v některém z příštích článků.
Jan Kulhánek

Reklama

Komentáře

Eva (Út, 11. 9. 2001 - 13:09)
Sama vychovávám syna od jeho šesti let. V červenci mu bylo patnáct a já se dozvěděla(až když jsem na syna opravdu uhodila),že se stýká se "skiny". Šokoval mě, protože jsme se spolu několikrát na téma drogy, party, alkohol... bavili.Už tehdy mi musel lhát. Teď tvrdí, že toto jsou opravdoví kamarádi. Prosím, žádám syna, aby si našel jinouc cestu, nic nepomáhá. Co s tím? Poraďte mi. matka
Pavel Novák (So, 8. 9. 2001 - 17:09)
Můj syn v pubertě začal potírat všechny mé hodnoty. Snažil jsem se jej vychovávat k lásce k přírodě a vysvětlit mu, že jsou důležitější věci než materiální statky. On možná právě na protest se zajímal pouze o počítače, peníze, diskotéky...Dnes již začínám chápat, že to je přirozený vývoj.
J.K. (St, 17. 10. 2001 - 14:10)
Myslím, že hlavní je neztratit u dyna důvěru a snažit se udržet vztah v této době takový, aby syn věděl, že má u vás oporu a že se může svěřit, když to bude potřebovat. Zákazy tu asi nepomůžou, možná můžete apelovat na jeho zdravý rozum a na to, že je jistě dost rozumný na to, aby nedělal všechno, co u svých nových kamarádů vidí. Také mu můžete říct, že o něj máte starost, že vám na něm záleží a že mu věříte, že neudělá nějaký malér.
Kdyby to bylo možné, snažil bych se ho také nějak zaměstnat - nemyslím tím domácí práce, ale spíše nějak přes jeho zájmy.
Fakt je, že důležité je teď pro něj někam patřit a mít co dělat.
Kdyby jste měla vážnější podezření na to, že experimentuje s drogami nebo že by díky partě mohl mít problémy se zákonem (nechci strašit, stát se to vůbe nemusí), zkuste kontaktovat třeba linku důvěry, kde vám rádi poradí.
vasek (Čt, 23. 3. 2006 - 10:03)
je mi to jedno.
15tilety pubertak (Út, 16. 5. 2006 - 14:05)
No proste svy deti nereste,jednou na to samy pridou,treba i kdyz bude pozde ale vsadim se ze jim to pak casem dojde vsecko,strasne zalezi na tom jakej mate s ditetem vtah,uz od malicka ho ucit zodpovednosti-duvere,, pak si s nim muzete promluvit... a jednou se vam to vyplati"
Z vlastni skusenosti vim ze prilisne odpirani neceho zbusobi opak toho ceho ste v pocatku meli v umyslu,a i zakazovani malem ale dlouhodobem meritku se v prubehu asu muze zvrtnout a pak si bedete jenom lhat...
ja s obema rodi vychazim swele,ale musim udelat nekdy urcite ustupky,protoze vim ze kzdyz je udelam tak rodice pochopi ze nejsem na palici a taky udelalji nekej ustupek... proste se to vyplaci,asi je lepsi kdyz zacnou rodice ,synek potom pochopi,z za neco je neco...
No tenhle clanek mi pomohl udelat absolventku!! dik moc autorce:-D
Eva 16 let (Pá, 26. 1. 2007 - 09:01)
je pravda,že často přemýšlím sama nad sebou...jaká vlastně jsem,jak mě berou ostatní...ale ve skutečnosti si později uvědomím,že to může být každýmu někde a záleží jenom na mém osobním názoru.Souhlasila bych s panem Kulhánkem s částí textu,kde se objevuje pasáž,že pokud si mladý člověk najde nové zájmy,tak to může vést,až k ztráťě o daný obor.U mě je to stejné!Jakmile jsem vyšla 9.třídu,tak jsem nastoupila u nás ve městě na Střední školu cestovního ruchu,kde jsem ale po roce studium ukončila a nastoupila na učební obor Kuchař-číšník.Počítala jsem ale s tím,že se dostanu na mou vysněnou uměleckou školu v Brně.Udělala jsem talentové zkoušky,postoupila do 2.kola a ve středu jsem dělala všeobecný test a pohovor.Samozřejmně jsem neuspěla.V tu chvíli,jak jsem zjistila,že jsem se nedostala,tak se mi zhroutil celý svět...plánovala jsem si,že konečně budu dělat úmění a nebudu si zasýrat ruce v tom špinavým nádobí,které musím na praxi stále umývat!Ano,já vím,že si za to mohu sama,ale je to nefér...má sestra studuje na Masarykově universitě a každou zkoušku dala vždy za A.Teď tři dny po tom,co jsem se dozvěděla,že všechny mé sny a touhy jsou v háji,tak se utěšuju tím,že je mi 16let a mám před sebou budoucnost...můžu přece tvořit a zdokonalovat se sama,aniž by jsem to musela studovat.Ale hrozně mě to mrzí.Na mé nynější škole to nemám ráda,nemám ráda ani mé spolužáky a k tomu jsem ještě na intru.Víte,Hrozně ráda si představuji svou budoucnost...představuji si,že budu mít Starý dům v něm krásná kachlová kamna a budu žít stylem středověkého života,ale jenom čekám na dobu,kdy se mi ty obrazy rozleti a já budu z těch střípků poskládávat nové,ale boužel v realitě funkcionalistických panelových domech s manželem,pro kterého se stanu jen něčím všedním...Eva S.
Síma (Pá, 26. 1. 2007 - 22:01)
A co kdyby jsi zkusila jinou školu? Je ještě něco jiného co by tě bavilo místo umění? Teď by jsi ještě měla čas na to podat si přihlášku na nějakou střední. Aspoň abys měla maturitu.
Eva (Pá, 2. 2. 2007 - 14:02)
Ne ne,ja myslim,že když skončím učnák,tak mám alespoň něco v kapse,za ty 2 roky ještě vyspěju a uvidím co dál...třeba me nadchne něco jiného...kdo ví???
Zuzana (Ne, 25. 2. 2007 - 19:02)
Milá Evo, budu k tobě upřímná: jsem nadšená tím, co píšeš. Je z toho jasně vidět, že máš "všech pět pohromadě". Že to zrovna teď neklape tak, jak bys chtěla a jak by sis představovala, to se prostě v životě velmi často stává. Drž se svého cíle a dodělej ten učňák. Dva roky jsou dlouhá doba a může se všelicos přihodit. Já jsem asi tak dvakrát tak stará než ty, takže vím, o čem píšu. A ten Starý dům mám už taky. Život je prostě plný zatáček a žádná cesta (věř mi, že žádného člověka), nevede přímo k cíli. Přeji ti moc hezkých chvil, Tvoje Zuzana
Bobes Makedonsky (Po, 7. 5. 2007 - 13:05)
tak sousel nekdo uz sex jestli jo tak to jste dobři distak to sešm napište a kdy by to chtel nekdo skusit tak at zavola na toto čislo 604698362
dj.giovanni (So, 26. 5. 2007 - 01:05)
J. Kudrnáč: Beetles
Dovoluji si doporučit skvělou knížku o dospívání, která se sice odehrává v 60. letech ale je nadčasová a aktuální i dnes a v podstatě ojedinělá i pokud jde o odborné věci podané jen tak mimochodem, navíc je to docela napínavé i sranda, jedna kapitola je např. nenápadně protikuřácká atd. . Malý příklad - jestli někdo stále přemýšlí nad velikostí penisu či ňader/platí to i pro ně/ ať si určitě pořídí knížku Beetles a bude mít navždy klid.. Mají to v Luxoru na Václaváku nebo na netu přes Kosmas, poslouží i knihovny. Tady je na ukázku jeden odstavec:
"Pokud jde o malý úd, je to jen zavedené klišé mužského myšlení, že větší rovná se lepší. Tomu, kdo klade na velikost přehnaný důraz, je třeba říct jediné, ať si zváží, jestli je jeho penis důležitější než on sám. Touží dívky po velkém penisu nebo spíš po pořádném chlapovi? Jak může mít velikost penisu vliv na opravdové mužské hodnoty jako schopnost postarat se o rodinu, vychovávat děti, mít dobrý charakter, rozhodné myšlení a mít jasno v tom, co chci v životě dokázat?"
Pavel (So, 26. 5. 2007 - 18:05)
Víte je mi19,mám tatku kterej měl úraz už v mládí.. je invalida, mrzí mě to má panickej strah z nemocnice, ale v čem je problém... Problém je v tom že je ze života sklamanej a střešně zatrpklej... nedokážeme se bavit normálně, pořád něco vyčítá a taj, neumí se radovat... nevím co s tím pořád mi organizuje i věci kdo kterých mu nic není, prý že za rok s nimi pojedu k moři.. řekl jsem mu že pojedu se svou holkou ovšem hned na to jsme se pohádali mě to mrzí ale on mě občas ani nechce poslouchat ne...
Návštěvník (Po, 10. 9. 2007 - 08:09)
respekt
mmmmmmm (Čt, 24. 4. 2008 - 23:04)
jasne vidite tak to je vsetko normalne tak preco mamina je tak proste nedostupna?? no vlastne vkuse sa hadame.. dobre hulim.."D a co som jej to sama povedala zato musi krictat??... vlastne uz sa ani nerozpravame asi rok proste kazdy den len kriciiii...ja ked budem mat dieta, urcite nebudem mat taketo trapne pravidla vseliake proste nech zije samo nech samo spoznava a ja mu budem len radit ze ako co.. proste kamrat nie autoritaaaa
uhmm (St, 22. 10. 2008 - 06:10)
mám dotaz, může se stát že člověk třeba dospívá i v 21 letech? Je mi 21 A nemám ještě ani jak se říká na tváři ty jemný vousy (strniště) nad a vedle pupíku nemám chlupy jen pouze pod pupikem:-) A nedávno se mi udělali na čele pár beďarů( jsou to takový kterých když se dotku tak to bolí) A celkově vypadám tak mladej .. na takových 18let +/-.
ehmm (St, 22. 10. 2008 - 06:10)
uhmm:tak to jsi šťastný člověk:)Víš ono se říká,že chlap nedospěje nikdy.Tak buď rád:)
uhmm (St, 22. 10. 2008 - 16:10)
proč bych měl být rád? :-p
Marek (Čt, 23. 10. 2008 - 20:10)
Prootze holit se od 13. neni nic prijemneho
OldField (Út, 6. 5. 2014 - 05:05)
Dospívá s tím jak se vyvíjí kdy v některých případech to může přesahovat i 25 let? Ano, prvních 5 let co se týče osobnosti a povahovych rysů je důležitých, ale až do jakého věku se člověk vyvíjí vnitřně, opomeneme li ovlivnění vnějškem? Pociťuji na sobe velké rozdíly, kdy do 25 roku jsem byl na nějaké duševní úrovni, ta, ale začla postupně klesat, az se nekdy citim jako clovek co vysel z koncentracniho tabora. Jako bych byl poloopile vyprahlej. Nejsem nestastnej, jen hodnotim svuj momentalni stav vitality jako dosledek chyb pristupu k sobe, ta zdravotni slozka mohla byt lepsi, mam pocit jako bych se ted musel zotavit, kdy drive stacilo stav jen udrzovat, ale ted klesl pod uroven vitality na kterou jsem byl po ctvrt stoleti zvyklej, mel jsem sebe osvojeneho v nejake podobe, ktera je mi ted cizi i osobnostne. Chci tim rict, ze z casti jsem v upadku i vnejsim ovlivnenim tim, ze jsem svoji prirozenost nechal oblehat negativnim pristupem k sobe a vnejskem. Hudba ve me nic nevzbudi, smich nebo smutek, cela paleta emoci je pobledla, neosobni a stroha povrchova reakce na podnety. Proste poslednich 5 let meho vyvoje slo do kopru. Jako bych se citil uz podtrzenej, sesumarizovanej, kdy muj celistvej obraz je z nemale casti ovlivnen vnejsimi faktory.
Reklama