Pupečníková krev - Naděje pro sourozence v nouzi

Jedná se o důležitý krok směrem k personalizované a efektivní medicíně. Cílem je nejen zdokonalit metodu allogenní (příbuzenské) transplantace, ale také rozšířit spektrum onemocnění, která by mohla být touto metodou léčena. Rozvoj této inovativní léčebné strategie může otevřít dveře k novým přístupům a možnostem v oblasti medicíny.

Buňky pupečníkové krve mají mimořádné vlastnosti, protože jsou velmi mladé, nezatížené životním stylem nebo získanými nemocemi během života. Pupečníková krev se používá především při léčbě onkologických a hematologických onemocnění, jako jsou leukémie, lymfomy, nádorová onemocnění orgánů, získané a dědičné poruchy krvetvorby, imunity nebo metabolismu a další. V posledních letech roste i její využití v regenerativní medicíně a probíhá mnoho klinických studií. V minulosti byly krvetvorné kmenové buňky získávány pouze z kostní dřeně pacienta, až do posledních tří desetiletí bylo možné sbírat a uchovávat pro budoucí použití krvotvorné kmenové buňky z pupečníkové krve, což zvýší šance pacienta na úspěšnou léčbu. Dosud byla pupečníková krev použita ve více než 60 000 různých případech po celém světě.

„Pupečníková krev a placenta se dají skupinově pojmenovat jako perinatální tkáně. Jejich výhodou je, že jsou nejmladšími eticky dostupnými buňkami. Získáváme je bezbolestně a neinvazivně při porodu dítěte. Vzhledem k tomu, že se vyvíjeli pouze 9 měsíců v bříšku matky, teprve v této době mohou být negativně ovlivněny. Ve srovnání s jinými zdroji mají lepší potenciál, protože neprodělaly tolik buněčných dělení,“ uvedla Dominika Valent Raffajová, molekulární genetička a odborná konzultantka Cord Blood Center, která se zabývá genetickými nemocemi a léčbou pomocí pupečníkové krve.

Kmenové buňky mohou být získány z různých zdrojů, včetně embryonálních, dospělých a indukovaných pluripotentních (tj. uměle připravených) kmenových buněk. V případě léčby sourozenců může být použita metoda známá jako příbuzenská allogenní transplantace krvetvorných kmenových buněk. To znamená, že buňky jsou získány od jednoho sourozence a transplantovány do jiného, který trpí určitou nemocí nebo poruchou. Uložená pupečníková krev v rodinné bance je 100 % identická s dítětem, kterému byla odebrána a je 25 % pravděpodobnost, že bude zcela identická s vlastním sourozencem a 50% pravděpodobnost, že budou polovičně – haploidenticky – shodní. Na druhou stranu je tu ovšem i 25% pravděpodobnost, že nebudou shodní vůbec. Vlastní krvetvorné buňky jsou využívány častěji než dárcovské buňky až v 60 % všech transplantací. Mezi jiným je možné využít sourozeneckou pupečníkovou krev i při imunomodulační a regenerativní léčbě. V tomto případě obvykle postačuje pouze shoda v krevní skupině mezi dárcem a příjemcem. 

„Genetická onemocnění se mohou objevit již v pupečníkové krvi, například pokud se leukémie rozvine v raném věku, lze očekávat, že buňky pupečníkové krve již obsahují genetické změny zodpovědné za rakovinu. V tomto případě není vhodné použít vlastní krvetvorní buňky, ale například buňky od sourozence. Právě tyto transplantace mají lepší výsledky jako transplantace od nepříbuzenského dárce. Proto banka pupečníkové krve nabízí indikované odběry v rodinách, kde starší sourozenec trpí onemocněním, které je léčitelné transplantací krvetvorných buněk a matka je znovu těhotná. Odběr pupečníkové krve je pro ně zdarma,“ vysvětluje Dominika Valent Raffajová, molekulární genetička a odborná konzultantka banky pupečníkové krve Cord Blood Center. 

Podstatným prvkem této nové léčebné strategie je allogenní (příbuzenská) transplantace, kde krvetvorné kmenové buňky z pupečníkové krve dárcovského sourozence jsou transplantovány postiženému sourozenci. Tento proces se ukázal jako účinný a bezpečný způsob, jak obnovit a regenerovat poškozené buňky a tkáně. Tímto způsobem bylo dosaženo úspěchů v léčbě nemocí kostní dřeně a dalších desítkách onemocnění, která by jinak mohla mít i fatální následky pro postižené osoby.

MK