Proč vás děti snadno vyvedou z rovnováhy

Každý rodič už něco takového zažil. Když se rozčílíte, začnete křičet a vyhrožovat - dítě se vám dostalo pod kůži. Děti to dělají proto, aby upoutaly vaši pozornost, nebo protože jsou na vás naštvané. Jindy chtějí, abyste se cítili provinile a dělali si výčitky svědomí, že jste je potrestali. Některé děti takto provokují, protože vám chtějí něco oplatit a zranit vás. Všichni máme někde takovou Achillovu patu. Každý reagujeme svým způsobem. Obvykle se rozzlobíme, jednáme impulzivně, někdy až mstivě.

 

Dvě reakce na jedno nesprávné chování


Dvanáctiletý Alan se ptá své matky, zda si může pozvat pár kamarádů na televizi. Ona mu to nedovolí. Vysvětlí mu, že ten večer má hodně práce. "Mohl by sis je pozvat někdy jindy, třeba příští víkend." Alanovi se matčina odpověď nelíbí. Začne otravovat a kňourat. "Nikdy mi nedovolíš přivést si večer kamarády. To není fér." Matka obhajuje své stanovisko, syn pro změnu obhajuje své. Hádka se přiostří a Alan začíná dostávat záchvat vzteku. Matka se rozčílí a zařve na Alana, aby zapadl do svého pokoje a celý den z něj nevystrčil nos.


Odchod do pokojíku má být trest a Alanovy sklony k hádkám by měly slábnout. Pravdou je ovšem pravý opak. Přestože matka syna soustavně posílá při hádkách do pokojíku, jeho tendence k odporování neslábne.
Alan se hádá proto, aby matku vytočil. Ta na synovy provokace reaguje dvěma způsoby. Rozčílí se a pošle ho do pokoje. Možná, že rozčílit matku je částí synova plánu. Možná je rozzlobená matka pro Alana odměnou.
Matka ho sice za hádání trestá, protože se ale neovládne, zároveň mu tím poskytuje dostatečnou odměnu. Alan rád "vymění" odchod do pokojíku za to, že se mu podařilo matku "rozžhavit doběla". Tím nad ní získává moc a ovládá ji. Proto ve svých hádkách neustává, přestože ho matka soustavně a důsledně trestá. Touha po moci nad matkou je u něj silnější než strach z trestu. Alanova matka musí své chování změnit. Musí se naučit ovládat svůj hněv, zůstat v klidu a nesmí se hádat. Bude-li se ovládat, Alan nedostane svou odměnu a trest bude účinnější.


Někteří rodiče reagují na toto zjištění ještě tvrdšími tresty. Ovšem tvrdé tresty udílené v hněvu mohou mít katastrofální důsledky. I kdybyste začali dítě trestat tak přísně, že by to výrazně převýšilo jeho uspokojení z toho, že vás aspoň v něčem dokáže ovládat, váš hněv by účinek trestu silně neutralizoval. Trvalo by hodně dlouho, než by se toto nežádoucí chování oslabilo.

 

Jak se vyrovnávat s hněvem, stresem a pocitem viny


Hněv, pocit viny, stres, strach, úzkost a další nepříjemné pocity jsou silně destruktivní. Hněv vás zbavuje zdravého úsudku a zároveň je odměnou pro dítě, které usiluje o moc. Pocit viny vás naopak vede k tomu, že se snažíte dítěti své nedostatky vynahradit. Samozřejmě přestanete být důslední. Je vám líto, že nejste dokonalí rodiče, a budete se to snažit nějak odčinit, takže se občas dítěti podvolíte.


Tyto pocity vám brání v úspěšné výchově dětí. Blokují vztah s dětmi a mohou způsobit nárůst nevhodného chování. Dokážete-li tyto pocity zvládnout, budete spokojenější jako manželský partner i jako rodič.
Chcete-li redukovat množství negativních pocitů ve svém životě, musíte věřit, že máte v moci své myšlenky a že jimi ovládáte své emoce. Jestliže tedy dokážete ovládat své myšlenky, dokážete ovládat i své pocity. Ovládnete pocity štěstí, radosti vzrušení, ale i viny, hněvu, stresu a strachu.


Mnoho let jsem byl přesvědčen, že bezohlední řidiči, špatně vyprojektované dálnice, vybité autobaterie a nezavřené zubní pasty mě vždycky dokážou rozčílit. Rovněž jsem si myslel, že nesnesu neschopné úředníky a servírky. Teď už vím, že tyto okolnosti jsou součástí života. Mohu si zvolit, zda se rozčílím nebo zůstanu v klidu. A raději zůstávám v klidu. Do srdce si pouštím podstatně méně hněvu, než tomu bylo například před deseti lety. Přesto se mi občas stává, že klid ztratím a rozhněvám se. Pak si ale uvědomím, co se stalo, a pustím to z hlavy.


Kdysi jsem se cítil provinile za to, že jsem nedokázal uspokojit potřeby všech rodičů a dětí, kteří mě požádali o pomoc. Nyní jsem se smířil se svými lidskými omezeními a nedokonalostmi. Těmto destruktivním pocitům je snadné se otevřít. Máme-li se jim úspěšně vzepřít, chce to trochu cviku.


Nevyhneme se pokušení podlehnout destruktivním pocitům. Některé spontánní reakce se nám budou zdát nezvladatelné. Prožívejte pocity viny a vztek, když vaše dítě bude předvádět scény na veřejnosti. Budete hluboce rozčarováni, když váš syn ve škole propadne. Přesto můžete udělat hodně pro to, aby se vaše každodenní zkušenosti a prožitky výrazně zlepšily. Trocha zlobení je normální součástí života rodičů. Děti mohou vytvářet situace, v nichž cítíme zklamání a ztrácíme odvahu. Jejich zlobení nás může vyprovokovat k hněvu. Pokud se do takových situací dostáváte, podnikněte preventivní kroky a připravte si plán pro vlastní ochranu.

 

Ochrana před provokacemi

Některým rodičům duševní techniky pomáhají k rozptýlení hněvu. Běžte se na několik minut posadit do svého pokoje. Poslechněte si dobrou hudbu. Jděte se projít. Počítejte do pětadvaceti. Přemýšlejte o pokojných a příjemných věcech. Když přežijete takový nápor na vaše nervy, dopřejte si trochu potěšení.


Nečekejte, že budete hned první týden dokonalí. Stanovte si realističtější cíle. Pokud se vašemu dítěti pravidelně daří dostávat vás do varu, neodsuzujte se kvůli tomu. Jste přece člověk jako všichni ostatní. Vzepřete se pocitům zoufalství a viny a utečte beznaději. Dopřejte si povzbuzení, podobně jako byste povzbudili své děti. Nezůstávejte ležet na místě, kde jste klopýtli a padli. Vzpomeňte si na chvíle, kdy se vám podařilo ovládnout se v situacích, které pro vás byly citově a psychicky velmi náročné. Přemýšlejte o svých úspěších.


Váš klid a hněv výrazně ovlivňují vliv výchovy na vaše děti. Konflikty se dají řešit bez hněvu. Zůstávejte v klidu. Budete efektivněji komunikovat a tresty přinesou větší ovoce. Budete dětem vzorem sebeovládání a ony se budou rychleji učit. 


Možná se budete dlouhé týdny učit sebeovládání, než uvidíte výsledky v chování dětí. Budou vás zkoušet. Tak to prostě je. I když se už nebudete rozčilovat, děti to přesto budou zkoušet dál. Nevzdávejte se a nepodléhejte jejich útokům.


Co se stane, když to občas nezvládnete? Co se stane, když se přes veškerou snahu čas od času rozčílíte? Pravděpodobně se problém ještě zhorší. Vaše dítě to povzbudí a ještě víc přitvrdí. Proto je tak důležité naučit se krýt před útoky a provokacemi. Buďte silní a důslední.

 

Jak konstruktivně vyjádřit hněv


Někdy se vám stane, že se rozčílíte; pokud to nebývá příliš často, je to normální. Nemusíte si nic vyčítat. Vaše děti mohou vědět, že někdy pohár přeteče. Hněv by vám však neměl bránit v odpovídající a rozumné výchově.


Mnozí rodiče se rozhněvají, ale nic neřeknou, ani neudělají. Střádají si hněv jako v pokladnici a to je chyba. Pak to funguje jako vulkány. Tlak narůstá a narůstá, až dojde k zemětřesení. Dusíme v sobě svůj hněv tak dlouho, až tlak nevydržíme a vybuchneme. Děti to nechápou: "Dneska jsem se už dvakrát popral s bráchou a nic se nestalo. A teď najednou mamka dělá, jako kdybych někoho zabil." Nestřádejte si hněv, protože se pak stává neovladatelným.


Uvolňujte ho zvolna a v malých dávkách. Řekněte dítěti, co provedlo, jak se cítíte a proč. "Když se spolu perete, zlobí mě to, protože si můžete ublížit nebo něco rozbít." "Když o sobě nedáte vědět, mám strach, že se vám něco stalo."

 

Shrnutí


Děti zkoušejí, co vydržíte. Doufají, že se rozčílíte a přistoupíte na jejich hru. Nenechte se ovládnout emocemi. Jednejte s nesprávným chováním okamžitě. To vás uvolní. Nebudete si hněv střádat až do chvíle exploze. Prospívá to jak vašemu duševnímu zdraví, tak vašim dětem.


Zdroj:Co dělat, aby se vaše děti správně chovaly, vydalo nakladatelství Portál