Reklama

O uších, očích a mozku

Konečně začínáme poodhalovat způsoby, jakým vnímáme, třídíme, zpracováváme a používáme informace. Jinak řečeno, jak vidíme, slyšíme, cítíme a jednáme. Ukazuje se, že jsme si rodiči, školou a předchozí generací materialistických vědců a psychologů nechali vnutit celou řadu iluzorních mýtů.

Před lety jsem se dočetl o zajímavém psychologickém pokusu, který se týkal způsobu, jakým náš mozek zpracovává vizuální informace. Několika desítkám pokusných osob, studentů, připevnili brýle, které měly velmi pokřivené čočky. Studenti nejprve nedokázali trefit na kliku, motali se, měli závratě. Po třech dnes se ale jejich mozky přizpůsobily: jejich mozky přeprogramovaly způsob zpracování vstupních dat a studenti zvládli jakoukoli činnost. Pokus skončil, brýle byly sundány - a studenti se začali motat, netrefili na kliku, bylo jim špatně. Další tři dne trvalo, než se mozek vrátil k původnímu programu.


Nedávno jsem se dočetl o podobném testu, který se tentokrát týkal způsobu jakým slyšíme. Pokusným osobám, také studentům, psychologové různými způsoby upravili tvar uší. Ukázalo se, že pak nedokázali určit, odkud přicházejí zvuky, a trvalo tři dny, než se jejich mozky přizpůsobily: i s všelijak pokřivenýma ušima pak všichni dokázali přesně vnímat a analyzovat zvukové signály. Pokus skončil, uši byly narovnány, a k velkému překvapení psychologů všichni studenti okamžitě vnímali svět zvuků přesně tak, jako před začátkem pokusu. Mozek se dokázal okamžitě vrátiti k původnímu programu - nezapomněl.


Co z toho plyne? Přinejmenším dvě věci. Za prvé, jsme tvorové, kteří až 90% informací vnímáme vizuálně - očima. Jenže oči, podle starých Číňanů mužský smyslový orgán, nemusejí dávat pozor. Těkají, nedokáží se moc soustředit. Naproti tomu uši, podle Číňanů ženský smyslový orgán, si neustále ověřují vše, co zachytí, a musí se velmi koncentrovat: jakmile jim něco, třeba nedbale vysloveného, uteče, už se to nikdy nevrátí. Zatímco oči hledají, uši nalézají. Zjednodušeně řečeno, právě proto, že z 90% vnímáme svět očima, a ty nemusí dávat pozor, jsme tvorové zapomětliví, nedbalí, těkaví, nesoustředění.

Nedokážeme "dovidět" dál, než k nejbližší ohradě, na kraj lesa nebo úpatí kopce - nebo k pouhému povrchu emocí těch, se kterými máme co do činění. Pokud bychom ale dopřáli "více sluchu" právě sluchu, dokázali bychom si nejen více zapamatovat (Indové také tvrdí, že vynálezem písma lidstvo ztratilo paměť), umět se koncentrovat, ale možná bychom, i jako lidstvo, nedělali stále stejné chyby. Doslyšet lze totiž i za ohradu, do hloubi lesa, přes kopec - za emoce, k jejich pravým příčinám.


Za druhé - náš mozek je jakási sbírka programů, podle kterých pak fungujeme. Je dokonale přizpůsobivý a s obrovskou kapacitou - dokáže zvládnout program génia, stejně jako horníka, jehož jedinými zájmy jsou pivo a fotbal. Ne naší vinou jsme obvykle vybaveni jen těmi základními (operačními) programy - pak ale záleží na nás: na základní orientaci (negativně nebo pozitivně), na každém nově zvládnutém jazyku, na každém koníčku, nové činnosti, a také na tom, kolika dalšími "utilitkami", vylepšujícími programy, se dovybavíme, atd. Většině z nás nikdy nedojde, že fungujeme na staré "dvěstěosmdesátšestce", neustále pod DOSem, i když kolem se už používají Pentia a wokna atd. Že náš mozek má nekonečnou paměťovou kapacitu - jen vědět jak s ní zacházet - jen umět čas od času defragmentovat svůj hard disk. Že náš mozek dokonce umí sám sebe - každou novu činností - upgradovat.

Začneme-li totiž cvičit jógu, nebo myslet pozitivně, nebo hrát kuželky či jezdit na horském kole, za pár týdnů našim neuronům narostou nové dendrity - v mozku se objeví nová a jiná propojení.
Oči nebo uši zase až tak moc změnit nemůžeme - to jsou ale jen vnější orgány našeho vnímání. Skutečně pokřivené máme způsoby, jakými své smysly používáme. Skutečné změny a skutečná řešení všech individuálních i skupinových problémů současnosti tkví v možnosti napravit jejich pokřivení a přestat používat dnes už zastaralé základní programy, kterými nás příroda vybavila pro život lovců a sběračů plodin na stepích nejen poblíž Neandrtahlu.


Autor: Vlasta Marek

Reklama
Reklama

Komentáře

Ilona Pištěková (Út, 23. 7. 2002 - 11:07)
Dobrý den,měla bych dotaz ve věci získání informací o infekčním onemocnění ameba nebo akantameba, které postihlo moji příbuznou. Děkuji Vám předem
Ilona Pištěková
pavla (So, 25. 8. 2007 - 13:08)
Dobrý den, pokud vím tak amébová onemocnění mohou být různá a k akantamébě jsem nalezla toto: http://www.kup-cocky.cz/akantameba/i-87/ Každopádně to bude onemocnění dosti nepříjemné...
Marťa (Ne, 3. 1. 2010 - 23:01)
Zdravím, má někdo problém, že mu z psychiky šumí a duní v uších? Vyřešili jste to nějak?
harmadiXem (Pá, 9. 12. 2011 - 19:12)
Nasluchat vnutornemu monologu vo svojej hlave je vyborna meditacia. Pozorujem svoje nevyslovene myslienky ktore sa mi zrodia v mysli. A pytam sa: kto to vsetko pozoruje? Je tu niekto kto pozoruje a kto vytvara myslienky. Ako je to mozne?
Myslienky sa vytvaraju vo vedomi.
Myslienka nemoze existovat bez vedomia -
vedomie ano. Pretoze je prvotne a nemenne.
Reklama