O sobectví

Pokud s tímto postojem nesouhlasíme a kritizujeme toto sobectví, máme snad proto odvrhnout všechen svůj majetek, vzdát se svého Já , zříci se všeho "vlastního" a oddat se svým bližním? Toto by ale nevyjadřovalo to , co člověk je a čím by měl být. To by bylo obětování se. Jak řekl J.Ruskin : "Obětovat svůj život, své štěstí je vždy pouze smutnou a vyjímečnou nutností, nikoli naplněním věčného zákona životního."

Myslím si, že úkolem každého člověka je rozvíjení a stupňování svého Já, ale musí se při tom projevit duchovně, duševně i lidsky. Kdo z nás může tvrdit, že nikdy nebyl postižen pošetilostí a slepotou určitého stupně sobectví? Každému člověku zdravého založení je vrozen pud sebezáchovy- v každém z nás (u někoho více a u někoho méně) žije osobní princip životního vývoje a rozvoje. Podle tohoto principu hledáme své sobecké výhody. U jednoho je toto sobectví zaměřeno na příjmy k zabezpečení živobytí, u druhého na vhodné postavení v zaměstnání, třetí má ambice a snahu o sebeprosazení v rámci technického a vědeckého vývoje a čtvrtý se chce uplatnit na poli literatury a píše duchovní dílo. Protože si tak více či méně bezděčně počínají v nejrůznějších formách všichni lidé, mohlo by nás napadnout, že z toho bude "boj všech proti všem" a nastane sociální anarchie. Ale za normálních okolností tomu tak není, vzniká z toho spíše stále se měnící rovnováha sil v lidské pospolitosti. Tato ale není žádná sametová poduška , ale je to pole plné napětí, v němž každý v potu tváře dobývá své místo.

"Nebuď jak motyka, stále jen sobě. Buď jako pila- jednou sobě, jednou tobě"
tádžické přísloví

Skutečně škodlivý egoismus najdeme u lidí, jejichž "osobní princip" životního rozvoje a všechno jejich myšlení je s klapkami na očích zaměřeno jediným směrem- a to na "výpočet" jejich vlastní situace. Zajímá je jen zisk, jen příjem a nic za to. Neuznávají a nerespektují klasické účetnické pravidlo: "Má dáti-dal". Nesmíme toto rčení však chápat jako povinnost a příkaz, že vždy musí být něco za něco- to by byla vypočítavost a prospěchářství , jak ji vyjadřuje indické přísloví:"Když přijdu k tobě , co mi dáš? Když přijdeš ke mně, cos mi přinesl?".

Toto má dáti-dal chápu spíše ve smyslu, že rád dávám a dělá mi i dobře, když jsem i obdarován, i když se na to neupínám a nevyžaduji to, ale je mi to milé, pokud se tak stane. U egoisty vždy platí jen jedna část rovnice- ten druhý má dáti mně a tím to končí. Takový člověk pak zdůrazňuje právo na své pohodlí a bezohledně uplatňuje požadavek, aby se ostatní řídili jeho přáními. V lásce zná jen svůj vlastní požitek a druhého člověka používá jen jako prostředku ke svému vychutnávání života. Zákon pospolitosti vnímá jako něco rušivého, pokud je to v rozporu s jeho zájmy. Modlí se 100 x denně jediné slovíčko s velikými písmeny JÁ. Cituji slova spisovatele F.S.Fitzgeralda: "...Byli to bezohlední lidé.... -rozbíjeli věci a vztahy a potom se stáhli zpátky do svých peněz nebo do své nekonečné bezohlednosti nebo co to bylo, co je drželo pohromadě, a nechali ostatní, aby dali do pořádku zmatek, který oni natropili".

"Mohl by pršet všude kolem- prší jen nad vlastním polem."
turecké přísloví

Nikdy by nemělo určitě existující sobectví v každém z nás překročit jistou hranici. W.Shakespeare píše : "Umírněnost je žebřík panovačných a po něm šplhají se obezřetně. Leč na nejvyšší příčel když pak tyran dojde, s chutí kopne do žebříku, zrak hrouží do oblak a zapírá spodnější příčel". Sobec toho druhého neslyší a dospěje nakonec k monologu a nakonec stojí sám v prázdném prostoru anebo je obklopen samými stejnými "charaktery", kteří také chtějí jenom brát nebo čekají na tučné zisky či dědictví. A tak je nakonec sobec poražen svými vlastními zbraněmi. Ve skutečnosti život je založen na zákonu, že v základě vede rozumný život a něco dostává pouze ten člověk, který je ochoten přijímat a nejprve sám dává, dává, aniž se hned táže po tom, co za to dostane.

"Život je DÁVAT A BRÁT. Každý musí být jak příjemce, tak dárce. Kdo nemá obojí, je neplodný strom."
Chasidské rčení

Základní předpoklad pro náš život je aktivita výměny nebo aktivita braní a dávání. Například již na biologické úrovni dávají živočichové kysličník uhličitý rostlinám a přijímají jejich kyslík. Zdraví ve vztazích, tak jako ve zdravé ekonomice, závisí na pohodě a lehkosti výměny. Když jde výměna dobře, vztahy prospívají. Partneři v nich jsou spojeni, nicméně jsou plni respektu jednoho k druhému a mají přitom svou svobodu. Někde jsem četl :"Já nás učí sebelásce, Ty nás učí lásce a My nás učí altruismu".

"Každému se prsty ohýbají směrem do dlaně."
baškirské přísloví

Začal jsem citátem z poloviny minulého století, propagující sobectví. Ze stejné doby je citát A.Schopenhauera, sobectví odsuzující: "Sobci se zdá, že je obklopen zjevy cizími a nepřátelskými a všechnu svou naději skládá ve své vlastní blaho. Dobrý člověk žije ve světě zjevů přátelských, jeho blahem je blaho bližších."

Otištěno se svolením autora MUDr.Miroslava Ilgnera. Jeho internetová stránka je zde.