Karel a sekty

Karel do firmy nastoupil před lety jako reklamní grafik, protože ho lákala samostatná kreativní činnost při vymýšlení reklam a propagačních strategií. Postupem času, kdy  stále více pociťoval komerční charakter své tvorby, tvrdost konkurenčního boje ve světě byznysu  a manipulativní charakter některých reklam, na kterých se musel podílet, začal si uvědomovat, že ho  práce nebaví. Neodpovídala jeho introvertní, citlivé povaze. Připadal si jako malé kolečko v soukolí velkého stroje, kolečko, které se musí točit přesně tak, jak se od něj očekává, aby  sloužilo účelům, jejichž smysl mu unikal. Vzhledem k odbornosti práce, kterou zastával, byl jeho výdělek směšně malý. Karel si to uvědomoval. Opustit zaměstnání v době krize si ale netroufal a tušil, že teď není vhodný čas, aby si řekl o vyšší plat. Aby alespoň unikl  týmové práci na nenáviděných projektech, prosadil si před třemi měsíci, že vytvoří svůj vlastní  web, který bude obsahovat plno odkazů na firemní zboží a potenciální zákazníky bude lákat  různými nekomerčními tvořivými aktivitami. Server, který nyní představoval hlavní náplň jeho práce, umožňoval Karlovi utíkat do světa tvořivých fantazijních činností a zapomínat tak na své pracovní prostředí i na celý svět.

Vyslyšené modlitby?

Tento večer se ale Karel  obával, že zítřejší rozhovor s nadřízeným o prodejních výsledcích  jeho tvořivého webu může představovat tvrdý návrat do reality.

Karel byl bez vyznání, ale přesto se někdy  modlíval, hlavně když mu bylo těžko. Nyní  prosil Boha, aby mu  ukázal cestu z  problémů. 

Krátce nato u něj zazvonili dva mladí misionáři z jisté známé náboženské společnosti. Přestože Karel znal tuto společnost a věděl, že má pověst sekty, oba kazatelé ani v nejmenším neodpovídaly jeho představě o tom, jak má správný sektář vypadat: žádný vzhůru obrácený skelný pohled, žádná mechanická mluva robotů plná dogmatických frází, jenom dva sympatičtí mladí lidé, plní přátelství a energie. Mluvili  normálním jazykem a hned na úvod položili Karlovi pár otázek, na které se nedalo odpovědět jinak, než že s  s nimi člověk   musel souhlasit. Hovořili o tom, jak je svět zkažený, jak každý pije, kouří, jak jde každému jenom o peníze, jak se rodiny rozpadávají a ženy jsou nevěrné… Karel cítil, jak mu mluví z duše. Zdálo se mu, že znají lék na jeho problémy.  Zanechali mu své číslo a slíbili, že bude-li chtít, přijdou znovu. Karel to neodmítl.

Po zbytek večera Karel sváděl těžký vnitřní boj. Nebyly tito dva sympatičtí kazatelé odpovědí, kterou mu seslal Bůh na jeho modlitby? Nepřišli mu ukázat cestu, kterou by se měl vydat, aby dosáhl naplnění života a štěstí? Cestu lásky ve světě, který jen rozdává rány?

Reklamní strategie a nové znamení

Příštího dne si ho vedoucí propagačního oddělení zavolal k sobě do kanceláře. Rozhovor začal celkem povzbudivě: „Váš web má překvapivě vysokou návštěvnost,“ začal šéf a otočil monitor počítače ke Karlovi. Ukázala se před ním mapa světa, jednotlivé oblasti byly vybarvené barvou o různé sytosti podle početností vstupů na  web. Karel si všiml, že světadílem s nejsytější barvou byla Jižní Amerika. Nadřízený proklikl na několik států: „Zdá se, že i opakovanost vstupů je vysoká – tady vidím, že v  USA je dokonce sedmdesátiprocentní!“ -  „Tak, to mě těší, že se k tomu neproklikají jen zbloudilí brouzdači,“ odtušil Karel. - „O vaše fotky a materiály je dokonce takový zájem, že je piráti rozkrádají, našli jsme toho dost na jiných webech,“ pokračoval šéf.  „Ale musíme  bohužel přejít k té hlavní věci – zákazníky nám to nezískává. Vy jste, Karle, inteligentní člověk, ale neumíte se prodat.  Musíte přijít s novou strategií, musíte vědět, komu chcete prodávat! V Brazílii si přece naše věci nikdo nekoupí. Hlavně musíte najít způsob, jak zákazníka přesvědčit!“ Dále spolu probírali nové strategie, nadřízený mluvil o moderní reklamě. „Musíte studovat po večerech, musíte se inspirovat těmi, kdo mají marketing v malíčku. Já si například nechávám posílat materiály scientologů. Můžete si o nich myslet, co chcete, mně je taky jasné, že to je sekta a že s lidma strašně manipulujou, ale co se týká byznysu, jsou to machři. Prodali přes 130 miliónů  svých knih! Ať je kritizuje, kdo tohle dokáže!“ prohlásil na adresu církve, proti níž se  na západě sdružují rodiče, aby před ní ochránili své děti, a jejímuž zakladateli se připisuje výrok, že nejvíc peněz vyděláte, když si vytvoříte vlastní náboženství. 

Karel se chystal z kanceláře odejít, ale šéf ho ještě zastavil: „Počkejte, včera večer – nevím proč – musel jsem na vás pořád myslet. Vím, že máte problémy. V jednom okamžiku – to jsem myslel právě na vás a něco mi říkalo, abych zvedl hlavu. Když jsem to udělal, upoutal mě název knihy, kterou jsem měl zrovna na polici. Já věřím na takovou intuici. Přečtěte si tu knihu, třeba vám to pomůže.“

Sekty a deprogramátoři

Večer jsem zašel s Karlem na pivo. Nejprve jsme probírali své osobní problémy. „Proč jste se vlastně rozešli?“ zeptal jsem se na téma jeho nedávno ukončeného vztahu. „Potkala někoho jiného. Neměl jsem šanci.Víš, jak se to říkalo u nás na dědině Silnější pes mr…,“ nedopověděl Karel, protože sprostá slova neužíval. Své obvyklé téma - ženy jsme tedy tentokrát vynechali. Stočili jsme řeč jinam.  

Karlovo vyprávění o jeho práci a nedávné návštěvě mě podnítilo k zamyšlení, jakou úlohu hrají sekty v našem životě, a jak je to s těmi „znameními z nebe“ - zvláštními smysluplnými náhodami, které tak často hrají sektářským náborářům do karet. Řekl jsem mu o jedné americké knize, kterou jsem kdysi četl, a jejíž jméno jsem už zapomněl. Autor v ní vyprávěl o své zvláštní profesi, která existuje snad jen v Americe. Odborně se jí říká výstupový poradce, lidově deprogramátor. Úkolem těchto lidí je pomáhat lidem opustit sektu. Obvykle si jejich služby najímají zoufalí rodiče, jejichž potomek se stal členem sekty, žije totálně pod jejím vlivem a většinou se svou rodinou přerušil veškeré styky. Se svým zmanipulovaným klientem se deprogramátor většinou moc nemazlí. Veškeré domluvy, přesvědčování a argumenty proti sektě totiž dopadají na zcela hluchou půdu. Vymytý mozek se jakékoliv komunikaci vyhýbá jako ďábelskému pokušení. Zbývají tedy razantnější metody. Výstupoví poradci pozvou člena sekty pod nějakou záminkou k sobě do auta, poté ho víceméně  unesou a zavřou do pokoje nějakého odlehlého domu. Tak se stalo i autorovi knihy, který byl původně vysoko postaveným členem silně destruktivní  Moonovy Církve sjednocení. V místnosti ho připoutali a donutili sledovat video s různými kompromitujícími materiály vztahující se k jeho náboženské společnosti. Zpočátku se bránil, vyhrožoval, že se zabije, jestli mu nedají pokoj, nakonec se nechal přesvědčit, že shlédne aspoň něco, když mu slíbili, že ho pak nechají.

Dlouho to vypadalo beznadějně. Argumenty z promítaných dokumentů se odrážely od klientovy mysli jako hrách od stěny. Asi třetího dne nastal průlom. Zapůsobilo sledování intervia, které reverend Moon poskytl americké televizi. Ujišťoval v něm, jak si váží Američanů a jejich kultury. Autor knihy znal samozvaného mesiáše Moona velmi dobře a nesčetněkrát ho také slyšel vyjadřovat se o Američanech s největším pohrdáním. „Ten had!“ pomyslel si, a tato myšlenka stála na počátku jeho pozvolného uzdravování.

Členem snadno a rychle

V knize autor dále popisuje, co jeho samého k sektě přivedlo. Po obvyklých způsobech, kterými se získávají nové ovečky, absolvoval autor víkendový seminář pro mladé lidi organizovaný Církví sjednocení.  Přestože se jednalo o dokonalý brainwashing, čili vymývání mozků, kde byli noví adepti bombardování střídavě láskou a náboženskými poučkami, náš účastník ještě nebyl stoprocentně přesvědčen o správnosti Moonovy cesty. Rozhodoval se. Když byl na vážkách a srovnával si argumenty pro a proti, sáhl po jedné filozofické knize, kterou měl na stole, a otevřel ji. Náhodně vybraná pasáž vyjadřovala myšlenku, že dějiny se určitým způsobem cyklicky opakují. Bylo to něco, co se velmi podobalo jedné základní tezi Moonova učení! „Dostávám znamení z nebe, mám následovat Moona!“ pomyslela si rozrušeně nová oběť. Následovalo týdenní školení, po jejímž skončení byl nový člen bezvýhradně přesvědčen, že Moon je Pravý Rodič a Mesiáš. Následoval život  v sektě. Autor knihy popisuje, jak během velmi krátké doby opustil všechny své morální zásady, lhal, podváděl a manipuloval druhými nešťastníky. Dobré bylo všechno, co sloužilo sektě. Většinu času trávil tím, že  postával na ulici a prodával předražené svíčky „na podporu křesťanské mládeže“.

Znamení z nebe aneb Jak se obelháváme

Zajímavé na autorově vyprávění bylo, že když se stal sám výstupovým poradcem a pomáhal jiným obětem opustit sektu, zjistil, že se také u nich až příliš často opakoval jeden důvod, který je přiměl ke vstupu: byla to ona zvláštní „znamení z nebe“.  U mnohých se například objevil příjemně vyhlížející kazatel krátce poté, co se zrovna modlili, aby jim Bůh ukázal, jak dál!

Domluvil jsem a Karel se zamyslel: „Ty se zajímáš o takové věci, tak mi vysvětli, jak je možné, že takové náhody fungují.“ Napil jsem se ze sklenice: „To máš těžké. Myslím, že náhoda to všechno fakt není. Já to vidím tak, že  život je takovým odrazem našeho nitra. Naše auto, naše zaměstnání, události, co se nám stanou během dne, to vše je takovou exteriorizací našeho vnitřního já. Naše myšlenky přitahují takové jevy, které jsou jim podobné. Myslím třeba na něco z učení sekty, a ono se mi to pak objeví v knize, kterou náhodně otevřu. Kniha se pak pro mě stává takovým zrcadlem.“ „Ale to můžu být hrozně nebezpečné,“ namítl Karel. „Protože to může potvrdit všechny bludy.“ – „Pokud víš, že ta kniha nebo ňáké jiné  znamení jenom nějak zrcadlí tvůj problém, tak ti naopak může pomoct, abys sobě líp porozuměl. Nebo abys ty svoje problémy začal  řešit. Tragické by mohlo být, kdybys v tom viděl Boží vůli nebo ňáký pokyn, co máš dělat!“ „Ale jak je to potom s lidma? Proč ke mně přišli ti jehovisti zrovna ten den, když jsem se modlil? Lidi přece existujou nezávisle na mých myšlenkách?! Kdyby byli lidi závislí na mých myšlenkách nebo já na jejich, to bychom potom vlastně furt jeden manipulovali druhým! “ „Jasně, že lidi jsou na tobě nezávislí, ale nevšiml sis někdy,  že se třeba v tvé blízkosti nachází stále stejný typ lidí? Je to na nás a našich myšlenkách, co za lidi k sobě přitáhnem. Myslím, že tu hraje ňákou roli telepatie. Každý z nás neustále vysílá a přijímá obrovský kvanta myšlenek. Ale k  našemu vědomí proniknou jen takové myšlenkové signály, které nějak korespondují s našima vlastníma názorama. Ti misionáři ze sekt to nějak vycítí, když  má člověk problémy a modlí se za osvícení, a tak jdou za těmi nakřáplými lidmi jako vlci, když zavětří slabý kus stáda...“

Karel sektám unikl

„Tak to jsem rád, že jsme se na dnešní večer svými myšlenkami přitáhli,“ zažertoval kamarád při loučení a šel domů.

Karel už misionářům neotevřel. Odmítl užít na své problémy lék, který je horší než nemoc, kterou má léčit. A když zvonili opakovaně, vykázal je poněkud nevybíravým způsobem. Myslím, že to bylo poprvé, kdy použil sprosté slovo.

Změny se dostavily i v jeho pracovním životě. Od svého šéfa si vyžádal doporučení a údaje o navštěvnosti svého webu. Jako webový designer se nyní živí nezávisle tím, že svým klientům vytváří kreativní webové stránky. Kromě toho, že si za ně nechává královsky zaplatit, přenechává jejich obchodní stránku jiným. K těmto pokrokům Karlovi hodně pomohla i ona kniha - znamení, kterou mu zapůjčil jeho bývalý nadřízený. Nesla název SEBEVĚDOMÍ.   

Autor: Richard Gilík