Jak se osvobodit od cynizmu

Cynizmus je brnění, jímž se chráníte, aby vás svět plný lidí a událostí, jež zcela neodpovídají vašim (svého času nereálným) představám, (opět) nezranil. Používáte jej jednak k zamaskování strachu z dalšího zranění, jednak k částečnému vyjádření svého potlačovaného původního hněvu z prvního zklamání.


Cynizmus, podobně jako kokain, působí negativně na cirkulaci energie v hrudi (známou jako čchi ochrany srdce), protože jí brání v pohybu. V důsledku toho svalstvo a spojovací tkáně tvrdnou, aby otupily bolest. Pokud si ale čchi v hrudi zastavíte, snižujete sami sobě šanci, že se ještě někdy budete cítit naprosto v pohodě.


Možná nastal čas životu odpustit. Odpustit matce, otci, sourozencům, vychovatelce, prarodičům, učitelům, svým hrdinům, přátelům, partnerům, kolegům a lidem na ulici. Odpusťte Slunci, Měsíci, hvězdám, Zemi, přírodě a nekonečnému vesmíru. Odpusťte kněžím, dramatikům, politikům, gangsterům a prostitutkám. Odpusťte těm, kteří konci každé věty vyjedou nahoru, jako by se věčně ptali. Odpusťte počasí. Odpusťte osudu. Odpusťte svému Bohu. Odpusťte dokonce i lidem, kteří k tmavomodrým kalhotám nosí hnědé polobotky. Především však odpusťte sami sobě - to, že jste byli po celá ta léta takovými cynickými mizery. Nastal čas jít dál.


Nemyslím si, že se můžete vrátit do původního stavu falešné naivity a nereálných očekávání, ale můžete se pohnout o kus dál, plně si vědomi odporností, brutality a krutosti, jež jsou součástí života, a svým způsobem s nimi smířeni. Přitom ale můžete žít dál a naplno očekávat ušlechtilost, eleganci a laskavost, jež k němu také neoddělitelně patří. A právě na rozvoj těchto vlastností soustředíte svou mysl.


Možná vám v minulosti někdo způsobil bolest, ale znáte snad někoho, komu se něco takového nestalo? Takových lidí asi moc nebude. Nemarněte proto zbytečně další energii snahou, aby se něco podobného v budoucnosti neopakovalo. Dá rozum, že bolesti se vyhnout nedokážete (jak vás to jenom mohlo napadnout?), ale bolest zraňuje pouze tehdy, jestliže se jí bráníte. Jakmile ji přijmete, splynete s ní a rozhodnete se, že ji použijete jako "hnojivo" pro svůj další osobní růst, přestanete ji vnímat a ona se stane pouhým pocitem, který se později vytratí. 


S procesem "odcyničtění" můžete začít okamžitě, a to tak, žes si zaťatými pěstmi zabubnujete na hrudní kost - něco na způsob filmového Tarzana - svižný a nepřerušovaný virbl o délce maximálně 90 sekund. Přitom budete křičet "Háááááááááá!" tak hlubokým a znělým hlasem, jaký jen bez většího úsilí dokážete během této doby z hrdla vyloudit. Na konci vystoupení postupně zpomalujte tempo, až se pěsti úplně zastaví.


Zbavíte se tak svých cynických hradeb a obnovíte proudění čchi ochrany srdce; tu začnete pociťovat jako mravenčení na hrudi, jakmile s bušením a řvaním přestanete. Okolo vás se opět rozhostí klid a mír.


Nakonec roztáhněte ruce, jako byste byli na kříži (uvolníte tak meridiány srdce a ochrany srdce na rukou), velice zhluboka a plně se nadechněte a řekněte:


"Odpouštím své matce, otci, sourozencům [máte-li jaké], chůvě [nebo tomu, kdo se o vás staral], prarodičům, učitelům, svým hrdinům, přátelům, partnerům, kolegům a lidem na ulici.

Odpouštím Slunci, Měsíci, hvězdám, Zemi, přírodě a nekonečnému vesmíru. Odpouštím kněžím, dramatikům, politikům, gangsterům a prostitutkám.

Odpouštím těm, kteří na konci každé věty vyjedou nahoru, jako by se věčně ptali.

Odpouštím počasí, osudu a svému Bohu.

Odpouštím dokonce i lidem, kteří k tmavomodrým kalhotám nosí hnědé polobotky. Především však odpouštím sám sobě, že jsem byl po celá ta léta takovým cynickým mizerou. Nastal čas jít dál."


Spusťte ruce dolů a pokračujte v tom, co jste dělali předtím. Výsledky by se měly začít dostavovat za několik dnů.


Zdroj: Bosonohý lékař - Osvobození mysli, nakladatelství Metafora