Kromě toho nic vnějšího nestojí za náš čas, klid, energii a moudrost - velké dary života. Dalšími komoditami žití jsou hlavně nástroje k uspokojení naši toužící mysli, k uctívání a hlazení našeho ega a utahování našeho sevření - lpění na našem "já". S hromaděním světských potěšení se naše touha hnát se za dalšími jen zvyšuje.

Lalitavislara-suira radí:

Vaše potěšení z radostí touhy nepřinese podobně jako pití slané vody nikdy uspokojení.

Bohatý i chudý trpí stejně vnějšími starostmi souvisejícími s touhou. I milionáři trpí hněvem, zoufalstvím, depresí. Mají málo opravdového odpočinku a klidu, trápí je hlavně starosti, že ztratí, co mají, nebo nezískají, co dosud nemají. Nemohou se těšit z toho, kým jsou, ale žijí jenom pro to, k čemu jsou přitahování nebo čím jsou zotročováni. Není to v tom, že by vydělávání peněz samo o sobě způsobovalo utrpení, zabijákem radosti a klidu je předání vlastního života tyranii vnějšího vlastnictví.

Podobně jsou chudí lidé chyceni do pasti boje za přežití. Neodváží se radovat ani z toho mála, co mají, ze strachu, že si přivodí více bolesti. Když Matka Tereza dostala Nobelovu cenu míru, vyprávěla tento příběh: "Jednoho dne přijali misionářské sestry v Kalkatě do své péče sirotka a dali mu kus chleba. Dítě snědlo polovinu, ale druhé se nedotklo. Když se jej zeptali, proč nejí, chlapec odpověděl: 'Kdybych snědl chleba teď, z čeho by vzešel můj příští?' Teprve po ujištění, že dostane další, dokázal sníst i druhou polovinu."

Přes pokrok a materiální vývoj moderní civilizace je mnoho lidí vykolejeno ze smysluplného života. Ať jsme bohatí nebo chudí či žijeme pohodlně někde uprostřed, musíme být opatrní, abychom nemilovali materiální potěšení za cenu své vlastní pravé přirozenosti. Jestliže spotřebujeme svou energii pouze na úvahy o světských věcech a o tom, jak jich získat více - lepší jídlo, větší dům, více peněz, slávu a uznání, prostě cokoli mimo nás ztratíme to nejcennější.



Zaměřujeme svou pozornost na všechno, co je daleko od nás samotných - čím je to dále od našich pravých já, tím to považujeme za důležitější. Ceníme si svého majetku a těl více než mysli, našeho vzhledu více než zdraví, naší kariéry více než domácího života. Ztotožňujeme se s tělem a díváme se na svou mysl jenom jako na tělesný nástroj - "houbu na mozku" , jak ji kdosi žertovně nazval - oddělujete se od pravého zdroje štěstí. Hromadíme majetek pro naše domovy, ale nestaráme se o svou mysl a tělo, i když nejdůležitějšími podmínkami pro domácí život jsou šťastná mysl a zdravé tělo.



zdroj: Tulku Thondup Rinpočhe - Léčivá síla mysli