Všichni opravdoví učitelé učí své žáky, aby je nenásledovali slepě, ale aby pochopili všeobecně platné zásady a poučení a způsob cesty aby si vybrali sami, a to ten jim samým nejlépe pochopitelný, nejmilejší, tedy nejsprávnější a nejúčinnější. Správné pochopení toho, co žák hledá a proč, je tu velmi důležité.
Proto pravý učitel nikdy nenutí žáka k uniformnímu následování svého způsobu a také jej nikdy v žádném případě nevede k uctívání své vlastní osoby, pouze obrací soustředěnou a hlavně pročištěnou mysl žáka k pravdě - Bohu jako k nejvyššímu a jedinému guruovi - Mistru všech učitelů, jehož on sám je pouze nástrojem. Základní podmínkou je zdůraznění pevného etického základu, spočívajícího v neustálém pročišťování charakteru.
Učitel jako nástroj boží činnosti vidí do žáka jako do sebe sama, neboť se poznal v prazákladu všech a všeho, a z této úrovně s žákem jedná jako rovný s rovným. Ve skutečnosti jej nevidí jako žáka, ale jako sebe sama, jako přítomnost boží v této žákově podobě. V boží hře (lílá), kde z všudypřítomné a všeobsahující prázdnoty se vynoří jeden pól žádající poznání, jímž je žák. Je-li žádáno opravdově, ihned se musí zákonitě vynořit i druhý pól naplňující (učitel), aby se tak kruh otázek a odpovědí opět uzavřel do jednoty, do prázdna. Je-li otázka vlažná, málo opravdová, kruh je větší, uzavírá se pomalu, přes dlouhé bloudění v karmických závislostech a složitostech, přes mnoho učitelů na nižších úrovních, učitelů často spíše zavádějících z pravé, přímé stezky. Ale opravdová touha má vždy správnou odezvu.
Rámakrišna říkal, že je-li žák připraven na cestu k poznáni a nemá-li nikoho, kdo by ho poučil, pak sám Bůh musí sestoupit z nebe, aby ho zasvětil. V tomto rčení je velká pravda, dokonce tak velká, že i sám Rámakrišna ji sotva dohlédl, a sice ta, že i když žák "někoho má", i tehdy sám Bůh sestupuje z nebe, lépe vyjádřeno sám všudypřítomný Bůh se žáku ozřejmuje ve své neustálé, všudypřítomné tvorbě a tím rozpouští žákovu nevědomost. Konkrétní poučení může přijít přes kteroukoli vlnu v oceánu bytí. Každý a všechno může být ve chvíli žákovy opravdovosti nástrojem božího poučení. Vždy se najde správný učitel či kniha, případně i náhodně zaslechnutá či přečtená věta, jež se zvýrazní v mysli hledajícího, a osvětlí mu tak okamžitý problém.
Každý hledající má své zvláštní otázky, problémy, závislosti. Proto je tedy potřeba individuální cesty k pravdě, ke svému prazákladu. Všichni opravdoví učitelé učili své žáky takovému způsobu cesty poznávání pravdy.
Zdroj: Míla Tomášová - Za čas a prostor
Komentáře (5)
- odpovědět
Črv 13, 2007- odpovědět
Črv 13, 2007- odpovědět
Kvě 23, 2008- odpovědět
Srp 30, 2008- odpovědět
Dub 06, 2009Přidat komentář