Paradox džinismu

Džinismus pochází téměř nepochybně z údolí Indu. Stěžejní představou džinistického učení je nauka o reinkarnaci živoucí části (džíua) lidské bytosti. Ta je nakažena činností (karmou), jež ji zatemňuje a obtěžkává. Cílem jógy džinistů je vyčistit temnotu a vymýtit čin. Jak toho dosáhnou?

Sezením. Je to stav, kdy všechny smysly jsou uzavřeny a zůstávají v nečinnosti, ale člověk stále ještě dýchá. Problém džinistů je nezemřít dříve, než se dokonale osvobodí od touhy po životě. Dosáhnout stavu, kdy člověk netouží po životě, je mnohem těžší, než by se zdálo.

Společenství stoupenců džinismu se skládá ze dvou skupin: jednou z nich je světské společenství, laici, jedinci doufající, že po několika inkarnacích budou připraveni na další dějství. Druhou skupinou jsou mniši, kteří se odpoutali od života a jsou již jakoby mrtví. Snaží se zemřít.

Prvním krokem je samozřejmě přechod k vegetariánské stravě. K tomu se uchylují i laici. Znamená to odmítnutí života v jeho současné podobě. "Nezabíjíme a nepojídáme zvířata." Lidé však také zabíjejí a pojídají i rostliny. Džinisté to vědí, a proto učiní další krok: přestanou zabíjet a pojídat rostliny. Čekají, až samy zemřou. Neutrhnou jablko ze stromu. Počkají, až je skutečně mrtvé a samo spadne.Jsou také velmi obezřetní, mají-li se napít za tmy - ve vodě může být nějaký nepatrný tvor.

V dnešní době žije již jen poměrně málo džinistů. V Bombaji, kde jich zůstává nejvíce, můžete spatřit chodce s jakousi chirurgickou maskou na obličeji, neboť nechtějí vdechnout žádné mikroorganismy.

V Bombaji měli za dávných časů velmi zábavný zvyk. Dva chlapíci nosili po městě postel plnou štěnic a ptali se: "Kdo nakrmí štěnice, kdo nakrmí štěnice?" Jistá paní například hodila z okna minci a jeden z chlapíků ulehl do postele, aby se stal potravou štěnic. On dostal peníz a paní vykonala dobrý skutek. Byli štědří k životu. Nechápu sice, proč někdo chce podporovat život a přitom se sám sprovodit ze světa, ale všechna náboženství v sobě skrývají prvek absurdity.

Dalším krokem v džinismu je snaha nejíst a omezit počet kroků, které člověk denně ujde. Každým krokem totiž šlape po zemi a může zabít nějakého nepatrného tvora, který si pod zemí vystavěl své malé obydlí. Dny se postupně redukují na sezení na jednom místě bez jediného sousta potravy.


Zdroj: Joseph Campbell - Proměny mýtu v čase - nakladatelství Portál

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář
Související články: 

Komentáře (1)

  • Obrázek uživatele Kaila
    Kaila (anonym)

    Až na pár zbytečný vsuvek autora,pěkně napsáno.Ráda bych takové lidi poznala,konzumu je všude dost a dost.

    Čer 25, 2010

Přidat komentář

Reklama

Reklama