Odpuštění

Mnozí Židé udržují před svým Novým rokem dojemnou tradici. Volají těm, kteří jsou jim drazí, a prosí: "Doufám, že mi odpustíš, jestli jsem ti v tomto roce nějak ublížil." Tradice zdůrazňuje, že to, jak se chovám ke svému bližnímu, je dokonce důležitější než můj vztah k Bohu.

Obzvlášť stojí za zaznamenání, že nemusím nutně žádat o odpuštění nějakého konkrétního činu. Možná si dokonce myslím, že jsem neudělal nic, čím bych druhému ublížil. Proč tedy moje žádost o odpuštění?


Napadají mě tři důvody:

1) Moje žádost stvrzuje povinnost chovat se k vám ohleduplně.

2) Když vás žádám o odpuštění, uznávám tak vaši lidskou hodnotu. Dávám najevo, že jste pro mě dost důležití, že mi stojíte za pozornost a že chci, aby náš vztah pokračoval. Když se můj známý neomluvil, že mi nezavolal, přestože dostal mé vzkazy, zabolelo mě to, protože jsem usoudil, že mu za to nestojím. Omluva může mít mocný účinek, protože toužíme, aby druzí uznali, že jsme hodni jejich zájmu.

3) Nemusím si vždy uvědomit, že jsem vám ublížil, kryji se tedy pro případ, že jsem to udělal.


V novoročním zvyku, který jsem popsal, nejde jen o omluvu. Je výzvou
k odpuštění. Všichni s sebou vláčíme citové břemeno - staré křivdy, zlost
a pochybnosti, které nám nedovolí být dokonalými. Jestliže mi odpustíte,
doznáváte, že jsme všichni chybující, že všichni máme své slabosti.


Odpuštění vyjadřuje mou víru, že se můžete polepšit, a ochotu poskytnout vám k tornu příležitost. Odpuštění ještě neznamená zproštění viny. Filozof a teolog Moses Maimonides zastává dokonce extrémní názor, že mi můžete odpustit, teprve až se v budoucnosti při podobné situaci zachovám správně.
Občas je pro nás těžké odpustit, odhodit pocity křivdy a spravedlivé rozhořčení. Jenže vy byste nechtěli, aby vám ostatní odpustili vaše poklesky? Když vám odpustí, nejenže vás přestane tížit pocit viny, zbavíte se i tlaku, že musíte být dokonalí. Když vám odpustím, říkám tím, že jste pro mě přijatelní i takoví, jací jste.


Na tom, co se stalo v minulosti, nemůžete nic změnit. Nemohu vzít zpět, co jsem vám vědomě či nevědomě udělal. Ale můžete změnit vliv, který na vás mělo moje chování.
Někdy je pocit křivdy tak silný, že nedokážete odpustit, všechno smazat a začít znovu. Zlost a nenávist, které vás tíží, však v konečném důsledku škodí především vám. Věčně nazlobení lidé jsou nešťastní. Zlost vás strhává zpět. Nedovolí vám žít dál svobodně. Scholem Asch začíná svůj román The Nazarene (Nazaret ) větou: "Ne síla pamatovat si, ale pravý opak, síla zapomínat je nezbytnou podmínkou naší existence."


Když nám někdo ublíží, otřese námi i to, že si náhle uvědomíme, že jsme bezmocní, že nemůžeme přikázat světu, jak se k nám má chovat. Harold Kushner chápe naši potřebu vzepřít se této bezmoci.
Tajemství našich potíží spočívá v tom, že nejsme ochotni odpouštět. Živíme v sobě pocity křivdy, protože nám dodávají zdání morální převahy. Když se zdráháme odpustit, jako bychom získali převahu, často převahu nad někým, před nímž se cítíme bezmocní. Jediná moc, kterou nad ním můžeme mít, je moc podržet si svou zlost.


Jestliže si podržím zlost, kterou k vám chovám, podržím si iluzi, že vás trestám.
Zlost však způsobuje, že se stáhneme do sebe i tehdy, kdy bychom ze všeho nejvíce potřebovali dobré vztahy s druhými. Odpuštění umožní, aby se vztah nepotřísněný minulými chybami a starými křivdami rozvíjel. Jestliže opravdu odpustíte, vypudíte ze svého těla jed hořkosti a nahradíte ho elixírem naděje.


Zdroj: Morální inteligence, nakladatelství Columbus

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (15)

  • Obrázek uživatele suuuzi
    suuuzi (anonym)

    autor fetuje hodne nekvalitni smes.

    Led 05, 2004
  • Obrázek uživatele Andea
    Andea (anonym)

    Milá Ančo, až si přečteš Lojzův příspěvek pod článkem "Šetrná imtimní hygiena" tak pochopíš, co kdo proti němu má. Nazdar

    Led 05, 2004
  • Obrázek uživatele lojza
    lojza (anonym)

    Člověk by se neměl bát vyměnit psychoterapeuta , když cítí , že mu nesedí nebo mu nerozumí . Stejně jako jsou lepší a horší dokto´ři , jsou i lepší a horší psychoterapeuti . Někteří dou po prachách ( z těcch soukromejch) , někteří si práci vyloženě zjednodušujou , protože co by se snažili , svoje dostanou a je to rutina . Jim je fuk , jestli člověk chodí o rok dýl nebo míň . Prostě někteří to flákaj . proto je třeba nespolíhat jenom na terapeuta , ale koupit si i vhodné knihy , a kontrolovat , jestli postupuje dobře . Ale jsou i dobří psychoterapeuti , abych nekřivdil .

    Led 11, 2004
  • Obrázek uživatele kLára
    kLára (anonym)

    Ježišimarja, zase má ten kokot LOjza potřebu psát ty svoje nesmysly plné hrubic.

    Led 04, 2004
  • Obrázek uživatele Anna
    Anna (anonym)

    Paneboze, co proti Lojzovi porad mate? Fakt nechapu, proc se do neho porad poustite. To asi nejaky "intelektual" nevi co s casem. Preji prijemnou zabavu!

    Led 04, 2004
  • Obrázek uživatele lojza
    lojza (anonym)

    Průhledný je sklo vsazené do rámu okna:) . Na internet se každou hodinu připojují desetitisíce lidí v celé ČR, takže se může stát , že se někdo připojí ve stejný čas , dokážeš to pochopit ?

    Led 10, 2004
  • Obrázek uživatele jirka2
    jirka2 (anonym)

    Setkal jsem se osobně s Ježíšem, můj život dostal nový směr, všechno špatné z minulosti mi bylo odpuštěno, jsem před Bohem čistý - můžu k němu přijít jako k Otci. Nehledám odpuštění z vlastní síly nebo skutků, ale přijal jsem ho z ukřižovaných rukou Ježíše, prožil jsem a prožívám úžasnou a skutečnou svobodu, a naplnění života - vrátil jsem se jako ztracený a mrtvý syn zpátky k Otci a on mě přijal za svého syna, stal se v mém životě prostě zázrak. Nenechte se válcovat pocitem viny a beznaděje, hledejte Ježíše, kdo hledá, ten nalézá. Já jsem již nalezl...

    Čer 14, 2004
  • Obrázek uživatele Andrea
    Andrea (anonym)

    Nebo spíše jsem měla napsat Lojzo/Anno. LOjzo jsi průhledný, příspěvek jako Anna jsi napsal ve stejném čase jako ostatní příspěvky na jiných článcích. Nulo.

    Led 05, 2004
  • Obrázek uživatele Klára
    Klára (anonym)

    Mně se náhodou jeho komentáře líbí.

    Led 04, 2004
  • Obrázek uživatele lojza
    lojza (anonym)

    Dají se někdy vrátit následky nechtěného činu nebo události , ale ne průběh . Z toho hlediska nezáleží na tom , jestli se něco stalo včera nebo před 50 ti lety . Čím víc člověku na něčem nebo někom záleží, tím obtížněji se vyrovnává se ztrátou , zničením smrtí apod. opakem odpuštění je vina , kterou za to někomu dáváme . Odpuštění je většinou dlouhodobý "proces" a má li být skutečné , to jest má li se pocit viny odstranit , nesmí se na to spěchat a násilně se do odpuštění nutit , ale prostě čekat , až to přejde. Začít by se mělo s takzvaným koláčem viny . Komu dáváme kolik procent viny na určité události . Např. havárie autobusu u Nažidel v březnu 2003 . Např.řidič 90% že jel neopatrně , silničáři 5% , za špatný stav vozovky apod. Je třeba být k sobě laskavý a netrýznit se ještě víc stupňováním vnitřního napětí . Je třeba se postupně odpoutat od lpění na věcech, které již nelze nahradit, a najít si nové životní cíle , nebo místo lpění na lidech , které už nelze oživit , mít vzpomínky na to hezké a najít si nové přátele apod. .Ale když se něco dá nahradit , tak všechnu energii místo bědování a litování vložit do znovavybudování , třeba když povodeň odnese dům apod. Hlavně nespěchat , klid a mír přijde , jenom to určitý čas potrvá , a hodně pomůže najít si dobrého psychoterapeuta , třeba se to podaří až ne několikáté , a dobré přátele. Platí heslo sdílená starost , poloviční starost .

    Led 04, 2004
  • Obrázek uživatele welschdragon
    welschdragon (anonym)

    Nechápu lidi,kteří věří v Boha,je dost možné že Ježíš existoval,ale takových jako on se ukřižovalo spoustu. to je jako by člověk opěvoval a vzpomínal pouze na jedinou oběť války.dnes třeba dávali ve zprávách,že před jednou českou nemocnicí stojí kněz,čte žalmy a požaduje,aby se zakázaly potraty.Vůbec nemůže chápat důvody proč taková žena může jít na potrat.:(

    Říj 06, 2004
  • Obrázek uživatele Jona
    Jona (anonym)

    Mám sílu i ochotu odpouštět.Protějšek se však znovu v podobných situacích nechová správně, nelituje urážek,slova promiň, odpusť neuznává, připadá mi to, jako zanedbání povinnosti chovat se ke mně slušně,jakoby usoudil, že žádostí o prominutí by se ponížil... To mi ubližuje stejně, jako jeho poklesky vůči mě. Odpouštím,odpouštím automaticky,nepřeju mu nic zlého, ale jsem čím dále víc zraněná a nejistá.Můžete-li, doporučte mi literaturu. Chci se poučit. Ahojky.Jona

    Říj 28, 2007
  • Obrázek uživatele Tomáš Novotný
    Tomáš Novotný (anonym)

    Jenom malinkou faktickou poznámku: Zmiňovaný román Sholema Asche se v originale jmenuje Der Man fun Naceres - tedy: Muž z Nazaretu, anglický název je tedy potřeba chápat jako: Nazarejský (ne jako jméno města Nazaret) Tomáš Novotný novotny"osu.cz www.adash.osu.cz

    Feb 10, 2009
  • Obrázek uživatele odpustit
    odpustit (anonym)

    se dá ano, ale ne odpouštět. Pak musí následovat něco zcela jiného. Záleží na člověku zda si nechá kadit na hlavu nu a když ne tak si poradí nebo se poradí zkrátka nenechá ze sebe dělat blba a tak nějak to otočí aby tím blbem nebo blby byl ten kdo se něčeho d o p o u š t ě l, ačkoliv moc dobře věděl věděli že tohle je opravdu podpásovka nebo jak se říká kudla v zádech.

    Feb 10, 2017
  • Obrázek uživatele pravda vítězí
    pravda vítězí (anonym)

    pravda a láska.

    Feb 10, 2017

Přidat komentář

Reklama

Reklama