Podstata žárlivosti
Žárlivost je záhada. Je to nejméně známá emoce, o které se také nejméně hovoří. Na první pohled ji lze jednoduše označit jako mocichtivost, marnivost nebo sebestřednost. Mnozí se domnívají, že závist a žárlivost lze snadno pochopit, poněvadž se ví, o co se jedná. Leč zdání klame - závist i žárlivost lze definovat jen obtížně, protože vyrůstají ze vztahových souvislostí. A protože každý vztah je komplexní, není nic tak, jak se na první pohled zdá - zvláště v oblasti partnerství a milostných vztahů.
Jak dochází k tomu, že je s těmito emocemi spjato tolik zahanbujících momentů, a proč se je pokoušíme skrývat i před sebou samými? Ve své psychologické studii o žárlivosti Sokoloff říká: "Hněv ani strach takové zahanbení, které bývá spojeno se žárlivostí, nepůsobí a ani nevyvolávají podobný protest." Tato emoce podle všeho ohrožuje integritu subjektu více než všechny ostatní. Vždycky je spjata s velkým nebezpečím: jednak proto, že ji lidé zastírají a popírají, jednak proto, jak působí na žárlivého člověka a daný objekt.
Sokoloff se ptá: "Patří žárlivost k lásce?" Tvrdí, že Francouzi jsou od přírody velmi žárliví a věří, "že žárlivost doprovází lásku jako stín každého člověka". Cituje také Montaigne, který vidí původ žárlivosti v sexualitě. Moliére prohlašuje: "Nežárlí jenom ten, kdo miluje bez vášně." La Rochefoucauld naopak považuje sebelásku a marnivost za skutečné zdroje žárlivosti.
Zdroj: Stíny duše - Anne Maguirová
Komentáře
Jinak já osobně tak staromódní nejsem. Kartáček na zuby klidně svému miláčkovi půjčím, svého miláčka však půjčovat též nehodlám:-)) Ovšem to nepovažuji za žárlivost. Za žárlivost považuji pokud partner brání druhému partnerovi v komunikaci s jinými lidmi. Zažila jsem dokonce i to, že manžel žárlil na kamarádky své ženy, na její práci... To je již choroba!
To, že se nechceš být paroháčem, je podle mne naprosto v pořádku. Jenom nepřekračuj hranice osobní svobody své partnerky.
nemůžu jinak, než s Tebou souhlasit.Žárlit na věci a kolegyně je opravdu smutná záležitost, to ovšem není nic jimého než nemoc.Otázka je, do jaké míry ta žárlivost může být (a nemusí) oprávněná.
Moje vlastní zkušenost (banalita, ale jde o princip):
Jednou jsem moji přítelkyni vytáhnul na bazén.
Další půl roku jsem se o to snažil, avšak marně.
Po půli roce marného snažení jsem se dozvěděl, že byla na bazénu s bývalým přítelem (lhala mi, že musí pomáhat doma)a týden na to chtěla jít plavat s kamarádkou. VÝSLEDEK: po mnou ztropené scéně jsem byl označen za óbr žárlivce :-))) Co k tomu dodat... No nenaštvalo by to jednoho??? Ale uznávám, jsem netolerantní blázen.A tak by to mohlo pokračovat :-(
Co se týče mého názoru na žárlivost, znám sebe takovou a znám se i tak, že jsem ani nevěděla co to je. Avšak za těch několik let mých vztahů, krátkodobých či naopak, jsem zjistila, že žárlím, protože se bojím přijít o to krásné, čeho se mi dostalo. takže když jsem zmínila své zkušenosti, je to u mne tak, že když jsem si vztahem ze své strany nebyla jista, zda je to ten " vyvolený " nežárlila jsem. Jakmile však to byl " můj princ " žárlím ".
Když má někdo peníze, dá si je do trezoru a zamkne si je. když má o ně strach, tak o nich raději nemluví, aby si toho nikdo nevšiml. A tak to dle mého soudu funguje i s tou žárlivostí. Žárlivost je jen výraz pro daný pocit a není to nic jiného něž strach. Je však divné říct : bojím se o svého či bojím se svého partnera. lépe k tomu sedne žárlím a nebo ty žárlíš.
žárlím.Pokud mi na mojí "drahé" polovičce nezáleží, zákonitě nevím, co je to žárlivost.
Tzn. žárlení, je pouze důkazem lásky.(samozřejmě do určité míry).
myslím, že v tvém případě nešlo ani tak o žárlivost. Ono prostě člověka naštve, když mu partner lže. To by se asi ve správném vztahu dít nemělo. Pokud chce jít s kamarádkou či bývalým přítelem, měla by ti to říct na rovinu. I pak však zůstává trochu divné, že s nimi jde raději než s tebou. No možná to není ta pravá... Ale v žádném případě by si kvůli tomu neměl zatracovat všechny holky. Oni takovéhle věci vyvádějí i kluci.
Holt až potkáš tu pravou... Někdy to trvá dost dlouho. Hlavně se nesmí zahořknout a kvůli minulým neblahým zkušenostem přestat důvěřovat. Prostě důvěřuj a prověřuj (to prověřování nemyslím doslovně). Když vyplyne, že na tebe dělá holka podrazy, tak hledej jinou. Je to těžké, ale je to lepší než zlámat hůl nad opačným pohlavím a být sám.
stále ještě věřím, že ne všechny ženský jsou stejný mrchy a do každého začínajícího vztahu se snažím vstoupit s čistou hlavou a nezaujatě.Jenže zkušenosti s "něžným" pohlavím mám bohužel spíš špatné než dobré.
Jedna lhala jako když tiskne, druhá o mě řekla, že jsem na ní moc hodnej a nezkaženej, 23.12.2000 (den před Vánocema)mi po udílení "cen" chladnokrevně sdělila, že je konec a další láska mne informovala, že její představa sexu je asi následující: minimálně ve třech, sem tam třeba s černochem (upozorňuju, že nejsem rasista, ale tohle opravdu nemusim) a taky třeba nějaká ta pouta a bič.... Další perfektní story: Na diskotéce po mě vystartovalo jedno děvče.Záměr, samozřejmě jen sex.
Holky na jednu noc zásadně neberu (mám rád sex, ne tělocvik)a když z ní vylezlo, že jí je 34 let, je vdaná a se dvěma dětma (na mateřské), ptal jsem se jí proč to chce??? Na mojí otázku problému v jejím manželství mi odpověděla, že je spokojená a žádné manželské neshody u nich doma nepanují (takový je prý život). Co na to říct... A podobné věci vidím okolo sebe každý den.Stojim před nelehkým rozhodnutim.Buď být do smrti svobodnej mládenec anebo paroháč a překousnout fakt, že moje žena není jenom moje(případně jen dělat nějaké dámě vola).K tomu jsou bohužel stavěný chlapi.
Navíc zjišťuju, že se s holkama normálně bavit nedá (bohužel až s ženama cca po 40ti letech věku). To už začínaj dostávat trochu rozum a přemýšlet podobně jako chlapi (nejsem homosexuál).Ale nechci kazit nikomu iluze, každej si na to musí přijít sám.Vím, že bez chlapů by se asi těžko podvádělo, ale konačné "ano" je stejně vždy na ženě.Nerad bych nadále obtěžoval ostatní čtenáře smutnou realitou, tak případný další dialog doporučuji přes mail.
Děkuju Erik
P. S. Znate me jmeno, prasknete na sebe i Vase, at nez prijdete na schuzku, vim jak se jmenujete po mamince.
S uctou Dan
P. S. Znate me jmeno, prasknete na sebe i Vase, at nez prijdete na schuzku, vim jak se jmenujete po mamince.
S uctou Dan
Mej se prima Gabi, Petra
Když nevěřím sám sobě, nedokážu ani věřit tomu koho miluji.
A proc ja ted nezarlim?Asi ve mne vzbuzuje pocit jistoty,coz jsem v tehdejsim vztahu nemela,ale mela jsem vic volnosti o kterou jsem samozrejme nestala,chtela jsem byt porad s nim a ted chci byt chvili jen sama sebou a nemam moc sanci,vzdy jsou z toho hadky.A tak je to asi v zivote zarizeny,ve vsem je rovnovaha,jen nikdy nevime,kdy se bude vyrovnavat.
Ale to jsme se odloucily od tematu,co?
Ja vim, odchylily jsme se od tematu, patrime spise do nejakeho domaciho nasili? Nebo neni spatne si psat pres nase maily, je mi skoro trapne popisovat takhle "verejne" svoji zivotni situaci, normalni lide nad tim asi krouti hlavou, ale kdo to nezazil, nepochopi.
S financemi je to ted tak,ze je jich nedostatek a vecne se kvuli tomu dohadujeme,daval by mi vic,ale musela bych mu skladat ucty a vse by melo byt urceno pro naseho syna,aby nahodou moje deti nesnedly vic/ony jsou uz velci/.Jinak uz se pokousel o to,abych mu davala svuj rodicak,ze bude hospodarit sam.Ani nevis,jak jsem rada,ze byt je muj!!!!
Zitra si zalozim email a napisu ti ho,muzem si klidne takto psat,jak zni rceni...ve dvou se to lepe tahne,ze jo?
takze mi muzes napsat,na PC se dostanu zase az vecer.
Urcite by se nasla spousta lidi s podobnymi ne-li horsimi problemy,zkusit to muzes,ale urcite uz tady nejaka takova diskuze je,ja uz tam davno psala.Nestacila jsem se divit,co vsechno si zensky nechaji libit,ale znam i chlapa,kteryho zena tyra,dokonce ho bije.
To prostě není otázka věřit sám sobě.Já si věřím a myslím, že si vážím sám sebe dostatečně a z toho důvodu nehodlám ze sebe dělat paroháče.Prostě se mi už nechce zařadit se do těch 80ti %.Problém je jen v tom, že partnerce věřit nemůžu.Viz Městečko SouthPark: "Nevěřim ničemu, co 5 dní krvácí a nezemře". Je to smutné, ale bohužel... Prostě se s nikým o ženskou dělit nehodlám.A opět něco populárního tvrzení: Mužům prý schází tolerance :-))) Jestliže podle žen pojem tolerance znamená být paroháč, pardón, ale nehodlám být tolerantní.Kartáček na zuby a žena se nepůjčují :-))) Ale asi jsem úchylnej a staromódní :-))
Tak konec žárlení a podvádění zdar:-)))
Těším se na reakce.
- Odpovědět
Pošli odkaz