Morfické pole

Je například známo, že buňka obsahuje všechny genetické informace potřebné k tomu, aby vyrostla v dokonalý organismus. Pro vědu je ještě stále nepochopitelné, jak je možné, že konečná forma tako­vého organismu je vždycky stejná. U embrya jsou na počátku vývoje všechny buňky stejné. Jak buňky vědí, že se musí v určitý okamžik specializovat v or­gánech, svalech, kostech a tak dále?

Aby tento problém vysvětlil, používá Sheldrake srovnání s televizorem: obrazy na obrazovce také nemají původ v přístroji. Tyto obrazy se odněkud vysílají jako rádiové vlny, přijímají se anténou, aby se posléze konvertovaly v přístroji a objevily se jako obrazy na obrazovce. Podle tohoto přirovnaní dodávají geny stavební kameny tělu. Stavební plán, který organizuje stavební kameny tak, aby se staly tělem, však není uložen v genech.

Stavební plán, organizační princip, je zcela jiné povahy. Podle Sheldraka zde jde o morfické pole, pole forem, které organizuje hmotu. Musíme si představit, že hmota se organizuje prostřednictvím polí, analogických vzorci, který vytvoří magnetické pole ze železných pilin. Každá organizace koresponduje s nějakým polem, od úrovně atomu až k úrovni Mléčné dráhy.

Pole formy představují paměť přírody. Kolektivní paměť, kterou lze při­rovnat ke kolektivnímu podvědomí člověka, jež popsal psychiatr Carl Jung. Mezi polem formy a organismem dochází ke vzájemnému působení. Pole for­my je tedy schopno přijímat nové informace. Lze jej přirovnat ke knize života, do níž se přidávají stále nové texty.

Vztah mezi polem formy a hmotou lze přirovnat k rezonanci. Sheldrake ji nazývá rezonancí forem. Akustická rezonance u ladiček spočívá na přenosu mechanické síly prostřednictvím chvění vzduchu. Rezonance forem souvisí s přenosem informací. Síla rezonance se zvětšuje přímo úměrně s podobností forem struktur, které vysílají vibrace, a struktur, které vibrace přijímají.

Všechny evropské duby jsou například díky své podobnosti formy v re­zonanci s polem formy evropských dubů. Vzhledem k velké podobnosti ev­ropských a amerických dubů bude evropský dub také z velké části rezonovat s polem formy amerických dubů. To znamená, že evropský dub může získávat informace i z tohoto pole. Vzhledem k nedostatku podobnosti forem neexistu­je žádná rezonance forem mezi polem formy dubů a polem formy smrků.

Pole formy zesílí tím více, čím více organismů nebo organizací k němu patří. Čím častěji dochází ke vzniku nějaké formy, tím silnější je pole, kte­ré tak nabývá větší síly přitažlivosti. Věda to formuluje takto: přitažlivost, přitažlivá síla, je určována frekvencí (opakováním), jíž se pole manifestuje. Chování, které se často opakuje, se proto časem stane zvykem.

V r. 1921 bylo v Southamptonu pozorováno, že sýkory otevírají víčka lahví s mlékem a mléko pijí.V sousedství začali totéž dělat příslušníci téhož druhu, což bylo možno vykládat jako imitaci. Problém však spočíval v tom, že sýkory nejsou schopny uletět více než několik kilometrů. Imitace by tudíž vedla k tomu, že zmiňované chování by se postupně rozšířilo po celém ostrově. Ovšem ukázalo se, že tomu tak není: zvyk se nečekaně rozmohl v celé Anglii během jediného dne. Nadto došlo k témuž jevu ve Švédsku, Dánsku a Nizozemí. Během druhé světové války se žádné láhve smlékem neroznášely. Po válce však ptáci začali otevírat víčka zase, ačkoliv tito jedinci nikdy předtím láhve neviděli,.

Zdroj: Hans Andeweg - V rezonanci s přírodou, Energetické léčení rostlin, nakladatelství Alternativa