V západním světě mají větší vliv mnohé odrůdy humanismu. Přestože v názorech humanistů jsou obrovské rozdíly, v zásadě jsou zajedno ve víře v nadřazené postavení vědy při určování, co je ve světě pravdivé a skutečné. V důsledku toho nacházejí málo podpory pro víru tradičních náboženství v nebe, peklo nebo Boha stvořitele. Podobně humanisté obecně popírají autoritativní základ všech posvátných písem velkých náboženství.


Humanisté se soustřeďují na člověka a jeho chování. Podle humanistů se problémy lidí na této planetě neodstraní božským zásahem. Lidstvo je zodpovědné za používání rozumu, techniky a lásky k řešení problémů tohoto světa. Mnozí humanisté mají pocit, že víra v Boha je pověrčivá, jsou přesvědčeni, že náboženství zpomaluje pokrok ve světě nebo proti němu brojí. Jiní humanisté zvaní agnostikové (znamenající "nebýt si jistý něčím") existenci Boha nepopírají, ale věří, že taková skutečnost je nepravděpodobná.


Existencialismus představuje specifický typ humanismu. Soren Kierkegaard, někdy považovaný za otce existencialismu, se postavil proti myšlence, že Boha lze pochopit rozumem nebo že se lze k němu dostat skrze složité rituály či neohrabané teologie.


Kierkegaard tvrdil, že každý pokus dosáhnout Boha tím, že člověk žije dokonale mravný nebo poslušný křesťanský život, skončí zoufalstvím, neboť rozum a mravní poslušnost nikdy nedokážou potvrdit Boží existenci. V situaci zoufalství je třeba učinit skok víry, který člověka postaví do vztahu s Bohem. Teprve v tomto vztahu, kdy člověk stojí před Bohem a třese se strachem, věřící skutečně pochopí podstatu a volání Boha.


Jean-Paul Sartre souhlasil s Kierkegaardem, že rozum nemůže dokázat Boží existenci. Nicméně Sartre tvrdil, že onen skok víry bude jen o málo víc než zbabělým činem. Místo toho byl přesvědčen, že lidé musí žít v mukách, kdy sice chtějí, aby Bůh a věčný život existoval, ale přitom znají pravdu, že Bůh neexistuje a život je konečný. Jakmile se lidé osvobodí od falešné představy o Boží existenci, nesmí už žít podle předepsaných rolí a mravních norem. Namísto toho se lidé stávají svobodnými k tomu, aby žili autentický a svobodně se rozhodovali v mravních otázkách.


Dalším současným názorem, který zpochybňuje tradiční náboženství, je názor těch, které Ninnan Smart ve své knize Náboženská zkušenost lidstva (The Religious Experience of Mankind) nazval moderními agnostiky. Smart je popsal jako lidi, kteří věří v Boha, ale nepatří k žádné náboženské organizaci a domnívají se, že formální uctívání Boha není důležité. Řídí se morálkou, jako je zlaté pravidlo, ale odmítají církevní rituály. Přestože se pravidelně nemodlí, mohou se modlit, když prožívají těžkosti. Vadí jim konflikty mezi církvemi a denominacemi, oddělují se od církve a k dogmatům jsou skeptičtí. Věří, že Bůh stvořil svět, ale také že Stvořitel do každodenních činností lidstva nijak zvlášť nezasahuje.


Moderní agnostikové se staví proti formálnosti náboženství a proti pocitům viny, které ortodoxie vrhá na své věřící. Nicméně hluboce obdivují duchovní a mravní jednotlivce. Přestože doufají v posmrtný život, moderní agnostikové nevěří v rozdělení na nebe a peklo. Navíc, jak poznamenal Smart, moderní agnostikové věří vědě a pochybují o božství Ježíše. Tedy visí někde mezí ateismem, agnosticismem a tradiční vírou.


Zdroj: G. Kenneth West - Dobrodružství psychického vývoje - Kapitoly z vývojové psychologie, nakladatelství Portál