Úvod do integrální jógy

1. lekce


Jóga je výcvikem v umění klidu mysli a harmonického života.

Jak vlastně vznikla jóga jakožto umění klidu mysli?

Máme-li na tuto otázku správně odpovědět, musíme jít velmi hluboko do historie lidstva. Teprve pak poznáme, že celé lidské snažení není ničím jiným než hledáním štěstí. Štěstí a klidu.

 

Čím to je?

Je to tím, že člověk sám ve své podstatě je nositelem štěstí. Proto již staří mudrci učili: chceš-li získat štěstí, poznej sama sebe. Kdo jim však hned napoprvé uvěřil?


Proto je nalezení trvalého štěstí a spokojenosti, ačkoli jejich hledání je právem každého člověka, výsadou jen několika málo nejopravdovějších. A to byli zpravidla ti, kteří se dávno předtím, třeba už v minulých životech, mnohokrát zklamali hledáním štěstí kdesi jinde než tam, kde skutečně je.

Jenom řetěz nekonečných zklamání je s to člověka odvrátit od tohoto bludného směru. Teprve pak jde přímo, rychle, šťastně a spokojeně.

 

To je skutečně zvláštní postup...

Ano, je to zvláštní a trvale se opakující proces, tento začarovaný kruh bloudění lidí při hledání štěstí. Děj, který se opakuje od nepaměti až do naší doby. Ale právě v této době se tento proces poněkud mění, a to tak, že se zrychluje.

 

Proč se urychluje ?

Dějiny posledního století jsou až překvapivě plné lidských potíží, tísní a neštěstí, náhlých životních zvratů a trpkých zklamání. Proto je dnes tolik lidí, kteří jsou konečně a definitivně připraveni poslechnout moudré a jít za štěstím přímo. Zvlášť v této zemi.

 

Proč právě u nás je jich víc?

Protože řetěz zklamaných nadějí, tuhých útlaků a hlavně překotných zvratů byl a je u nás nepřiměřeně dlouhý a také mimořádně tvrdý. Namnoze tvrdší než jinde.

 

Jak vlastně začne hledání?

Duchovní hledání, to znamená hledání správného duchovního cíle, jímž je nejvyšší pravda, začíná obyčejně nějakou ideou. Ryzí, čistou myšlenkou, kterou vám znenadání vnukne kdosi jiný. Bud' prostřednictvím knihy, přednášky, uměleckého díla, poznámky zkušené osoby nebo jinak. Jste-li ten pravý typ hledajícího, tato idea může být plamenem, který zapálí celou sérii duchovních podnětů, vnuknutí a nápadů, dřímajících dosud klidně na dně vaší duše. Duše, která už patrně vyčerpala všechny jiné možnosti a formy uspokojení. Cosi tajemného v jejích hlubinách však stále čeká.

Mohli jste hledat léta, přecházet přitom od jednoho zdánlivého zdroje štěstí k druhému, a nedošlo k ničemu. Stále se nic nedělo, až náhle se to stalo. Bylo k tomu třeba dvou věcí.

 

Jakých věcí?

Zaprvé, v oné ideji musela být mocně zakódována naděje na klid, mír a konečné, definitivní uspokojení. Zadruhé, naše mysl i cit musely být už unaveny předchozím hledáním a současně naše srdce muselo zůstat otevřeno, tzn. toužící. Proto mohlo přijmout naději míru.

To je okamžik, kdy má člověk napůl vyhráno, neboť konečně pochopí, kde prýští pramen štěstí, kde je zdroj míru a klidu, a začne pracovat sám na sobě. V srdci a v duši.

Začíná čistit svůj charakter, pátrat ve svém nitru, cvičit tělesně i duševně, zkrátka se zvolna či rychle stává žákem příslušné nauky, v našem případě jógické filozofie, konkrétně integrální filozofické jógy. To je veliký rozdíl proti dosavadnímu životu, závratný rozdíl. Od nynějška už ví, kde hledat.
Nadále se nebude pachtit za přeludem štěstí v marné beznaději, nýbrž bude hledat a prohlubovat studnici svého míru a života v hlubinách vlastní duše, protože konečně začíná chápat, co říkali staří mudrci: Hledáš-li štěstí, poznej sama sebe!

 

A neznamená to, že štěstí, mír a lidská duše jsou téměř synonymy, vpravdě jedním a tímtéž?

Ano, je tomu tak. Pochopíte-li tohle naplno, teprve pak se stáváte skutečným žákem jógy.

 

Co je to tedy vlastně jóga?

Jóga - jak říkal už Pataňdžali, zakladatel filozofie jógy, mudrc, jenž žil ve druhém století před Kristem v Indii - je zastavení nebo zpomalení stále pulzujícího principu mysli.

Tedy zastavení nebo zpomalení změn mysli, to je jóga?

Ano, to je jóga. Jóga je sanskrtské slovo, v překladu znamená spojení něčeho s něčím. je od něho odvozeno naše slovo "jho", které vlastně znamená totéž.

 

Spojení s čím?

Spojení člověka s Bohem. Bůh je pramenem, stvořitelem lidských duší i všeho ostatního. V Indii mu říkají brahma, lidské duši říkají átman. Někdy dělají mezi nimi rovnítko. Proto jiskra, která dala impulz k zapálení zájmu o vaši duši - átmana -, vás přivádí nejen k vaší duši, ale zároveň i k brahma čili k Bohu.
A teď už záleží jen na vás. Můžete tento zájem udusit pochybnostmi, nedůvěrou nebo lhostejností, a to stejně dobře jako jej rozžhavit plameny víry a důvěry v pravdu a touhy po poznání, obecně řečeno po štěstí.

Stane-li se tato touha tak mocnou, že na ni musíte stále myslet, že se vám stále a stále připomíná, že jí už ani nemůžete a už ani nechcete odolávat, pak jste opravdu ten nejsprávnější typ pro duchovní cestu. Nastupte ji ihned a už ji neopouštějte! Nejenže vás nikdy nezklame, ale přivede vás k největšímu a nejznamenitějšímu dobrodružství vašeho života.

 

Co je to duchovní cesta?

Duchovní cesta znamená, že si nejen uvědomíte pravý účel, cíl a smysl života, ale že se zároveň vydáte pro vás tím nejsprávnějším směrem k jeho realizaci.

 

Čemu říkáte realizace?

Poznání vlastního Já. "Nikde jinde nenajdete štěstí než ve vlastním Já," říkával tamilský mudrc Šrí Ramana Maharši, jenž většinu svého života prožil v jeskyních a ášramech na hoře Svatého ohně - Arunáčale (zemřel v roce 1950). "Hledejte proto pouze pravé Já a setrvejte v něm!"

 

Co je to pravé Já?

Pravé já je čisté (transcendentální) vědomí.

Říká se mu také Nadjá, v Indii átman, v Číně tao, v Japonsku zen a Kristus mu říkal království nebeské. Jenom
že pozor. Mezi tímto vědoucím, neosobním, čistým vědomím Já, tedy bytím, a necitlivým, nevědoucím tělem vyvstává cosi, co můžeme nazvat nepravým "já", jakýmsi přeludem "já", který si jen představuje, že je pravým Já. Toto nepravé "já" zůstává omezeno na tělo a nemá vlastní život samo ze sebe, ale dostává jej jedině od pravého jáství. Tělo samo ale neříká "já", čisté, transcendentální vědomí (átman) také neříká "já".

Kdo to tedy říká?

Říká to jedině tento přelud, tato myšlenka - cit "já", které se normálně říká ego, a která - jak už jsme si řekli čerpá život z čistého vědomí (z átmana), spojuje se s tělem a spolu s ním vytváří lidskou individualitu. Indové jí říkají džíva.
Skutečné Já neboli Nadjá, átman, tedy není egem. Skutečné Já je "Jsem, který jsem" neboli bytí. Tak to stojí i v bibli.

 

Jak je člověk rozezná?

Když je udržováno toto "Jsem" jako neosobní jáství, je to átman, Nadjá, království nebeské. Odbočí-li však od sebe a řekne: "Já jsem toto či ono, tělo nebo myšlenky, takový nebo takový" - pak je to ego.

 

Kde je ale potom Bůh?

Vlastní "Já jsem" je Bůh. Vlastní Já je božské. Jsem, který jsem.
Bytí-vědomí-blaženost.

 

Proč je tedy nevidíme, když je "Já jsem"?

Nemůžeme je vidět právě proto, že je to Já, to znamená, že je samo vidoucí a vědoucí - čisté vědomí Já. Proto znát Já znamená být Já a býti znamená existenci, vlastní existenci. Tu nemůžeme objektivizovat - vidět jako něco druhého -, stejně jako nemůžeme vidět vlastní oči.



Eduard Tomáš

Nakladatelství: Avatar