Když onemocníte

I když onemocníte a ležíte v posteli, můžete z oněch chvil v posteli učinit chvíle krásy a radosti, chvíle relaxace a odpočinku, chvíle meditace, chvíle naslouchání hudbě nebo poezii.

Nemusíte být smutní, že jste nemocní. Měli byste být šťastní, že všichni jsou v kanceláři, a vy si ležíte v posteli jako král, relaxujete - někdo vám udělá čaj, samovar zpívá píseň, přítel se nabídne, že k vám zajde a zahraje vám na flétnu?.

Tyto věci djou důležitější než jakýkoliv lék. Když jste nemocní, zavolejte doktora. Ještě významnější však je, abyste zavolali ty, kdo vás mají rádi, protože žádný lék není důležitější než láska. Zavolejte ty, kteří kolem vás umí vytvořit krásu, hudbu, poezii, protože nic neléči tak, jako oslavná nálada.

Léky jsou tím nejnižším druhem péče - zdá se však, že jsme na všechno ostatní zapomněli, takže musíme být závislí na lécích a být rozmrzelí a smutní, jako kdybychom přicházeli o nějakou ohromnou radost, která nás čeká v kanceláři!


Zdroj: Osho - Zralost - Zodpovědnost být sám sebou, nakladatelství Eugenika

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (8)

  • Obrázek uživatele coroner
    coroner (anonym)

    Kdybych já onemocněl, tak mám hřejivý pocit, že na mě myslí aspoň T-Mobile. Škyt!...Škyt!...Prd!

    Lis 10, 2004
  • Obrázek uživatele lojzapepa
    lojzapepa (anonym)

    Ono se to řekne! Zkuste ležet 3 měsíce, když se nemůžete skoro hýbat, kvůli bolestem nemůžete spát, navíc vás musí obskakovat přítelkyně v 6. měsíci těhotenství! V práci na vás tlačí, kdy už se konečně vrátíte, no a ta nemocenská - pomalu ani nestačí na placení účtů!!! Tomu říkám duchovno a oslavná nálada.

    Lis 03, 2004
  • Obrázek uživatele Pája
    Pája (anonym)

    když jsem onemocněla,byla jsem ráda,že ležím a můžu v klidu spát.Většinou díky horečce se mnou "poskakuje postel".A pokud je někdo nucený dlouhodobě neopustit lůžko,pochybuju,že např. tři měsíce jen tupě zírá do stropu.

    Lis 05, 2004
  • Obrázek uživatele Lenka
    Lenka (anonym)

    Souhlasím s tebou, Korálku. Já mám taky problémy a vím,že kdybych se nesnažila, jsem už dávno mrtvá! Duchovno je nesmírně důležité, neb kdyby člověk žil jen na tělesné úrovni, tak se buď pozabíjíme nebo všichni umřem na rakovinu a podobně. Člověk se musí spolehnout sám na sebe i když je nujhůř, ale lásku a pomoc od ostatních přijímat. Nebýt mých rodičů a přítele a i dalších lidí, nevím, kde bych teď byla.

    Dub 28, 2005
  • Obrázek uživatele korálek
    korálek (anonym)

    Já s tím souhlasím.Máš pravdu,že to není jednoduché,ale kdyby jsi ty rady zkusil,třeba by jsi neležel tři měsíce.

    Lis 04, 2004
  • Obrázek uživatele Jitka
    Jitka (anonym)

    Vážení, jenže když jste na to opravdu úplně sami, tak se Vám už moc ani nechce bojovat, pak zmobilizovat síly a zdůvodnit si , jestli přece jen existuje nějaký důvod , proč to nezabalit je pekelně složité a těžké!!!! V téhle době, nejistot a stresu, lékařů a jejich ochoty spíš Vás stresovat než pozvednout mysl o péči ani nemluvim, je to fakt zázrak, když se člověk ještě zvedne, i když už padá dolů a je sám...

    Dub 11, 2011
  • Obrázek uživatele D
    D (anonym)

    Stůňu už skoro rok.A je to hrůza,i když teď menší.Ale když mi bylo zle,byla jsem ráda že jsem ráda,na nějaké vychutnávání nemoci jsem neměla ani pomyšlení.To jde až když je člověku aspoň trošku líp

    Dub 11, 2011
  • Obrázek uživatele Helen
    Helen (anonym)

    Vážení, jenže když jste...Jitko, souhlasím s vámi, chápu. A ani nemusí být člověk sám a přeci se tak cítí, protože v nemoci a smrti jsme převážně stejně sami. Výjimkou jsou ti, kdo mají vedle sebe opravdu milujícího a empathického jedince, ale i ve vlastních rodinách je jich pomálu. Nemocí spíše obtěžujete....

    Dub 11, 2011

Přidat komentář

Reklama

Reklama