Čtyři hry s minulostí věčných nešťastlivců - I. Velebení minulosti

I. Velebení minulosti

S trochou šikovnosti to zvládne i úplný začátečník, postačí, když budete minulost filtrovat tak, že propadne pouze dobré, hezké, prostě minulost v co nejjasnějším světle. Jen ten, kdo tento trik nezná, vzpomíná na pubertu (o dětství nemluvě) ?reálně? jako na dobu nejistoty, světabolu a strachu z budoucnosti a ani za nic by se do těch let nechtěl vrátit. Naopak nadaným adeptům neštěstí nedělá žádné potíže vidět v době svého mládí ztracený ráj, který se už nikdy nevrátí: objeví tím klíč k nevyčerpatelnému rezervoáru zármutku.

Ztracený ráj dětství je ovšem jen jedním z mnoha příkladů. Jiným příkladem je hluboký žal za pomíjivou láskou. Odolávejte hlasu rozumu, svým vzpomínkám a hlavně dobře míněným radám přátel, kteří se vám budou snažit namluvit, že ten vztah už delší dobu odumíral a vy sám jste často skřípal zuby a ptal se, jak z toho pekla uniknout. Prostě nevěřte, že rozchod byl daleko menším zlem. Spíš se neustále přesvědčujte, třeba po x-té, že kdybyste teď začali znovu, chovali byste se k sobě čestně a určitě by vám to spolu tentokrát vy drželo. (Ono se to stejně nestane.) Nikdo vám nemůže vzít přesvědčení o tom, že když vás ztráta milované bytosti uvrhla téměř do pekla, tak kdybyste se shledali, byli byste určitě v sedmém nebi. Ať si vás od toho druzí zrazují, jak chtějí, trvejte si na svém, buďte stále na telefonu, abyste byli ihned k zastižení ? jen co udeří ta šťastná hodinka. Pokud by však vaše čekání mělo trvat přece jen příliš dlouho, pak prastará moudrost říká, že určitě navážete vztah s někým, kdo bude úplně stejný. A nedejte se zmýlit, když se vám zpočátku bude zdát jiný!

Ukázka z knihy Úvod do neštěstí (Portál 2010)