Hledání smyslu života

26. Červen 2013
Duchovno
 11 Komentářů

Ve starém Turkmenistánu byl podáván od úst k ústům tento příběh.

Jeka, bohatý vojevůdce, poté, co ukončil úspěšně svou kariéru, dospěl k tomu, že jeho život je bez cíle. Začal hledat sílu a schopnosti, jimiž by mohl správným způsobem sloužit svým druhům. Vzdal se svého titulu a jako žebrák se vydal do světa. Po několika letech narazil na chudý klášter uprostřed pouště.

Žil tam slepý učitel Taptuk se svými žáky. Svýma rukama ohmatal tvář žebráka a slíbil mu nalezení pravdy.

“Tato pravda bude před tebou stále jasnější. Zatím nebudeš mít na práci nic jiného jen to, že budeš zametat vnitřní dvůr. Denně sedmkrát. “

Jeka se s vděčností a s velkou pílí pustil do své práce. Denně sedmkrát zametá vnitřní dvůr. Každý den také vidí, jak slepý Taptuk, kterého následují jeho učedníci, a doprovází manželka, jdou cestou směrem k domu, ve kterém mistr vyučuje.

Takto uplynul jeden rok. Jeka si už zvykl na svou práci a dělá ji dokonale. Avšak neustálé zametání vnitřního dvora ho dokázalo rozladit. Jednu noc se probudí s určitou myšlenkou: „Mistr mě chce naučit pokoře! “

A následujícího dne se opět s radostí pouští do práce. Ted' si však zpívá, a přitom skromně zametá. Jakoby se v jeho nitru sama rodila slova a melodie písní.

Takto uběhne mnoho let. Jeka se stává stále beznadějnějším. Každý den musí sledovat, jak kolem něj prochází s úsměvem mistr i se svými učedníky. Ani na něj nepohlédl. Ani slůvkem k němu nepromluvil!

Během jedné noci, po patnáctileté věrné práci, se rozhodne, že odejde. Cítí, jakoby ho nechali napospas osudu, je zcela zklamaný. Po první noci prožité v poušti naplňuje jeho srdce radost. Teď jsem svobodný, dělám si, co chci! Druhý den ho však přepadne žízeň a hlad. A třetí den je už tak vysílen, že svou hlavu položí na kámen, aby mohl tiše zemřít.

Ale když uléhá, spatří v dálce stany. V rozlehlém táboře se tyčí stany různé barevné škály a mezi nimi na mnoha místech, stoupá vzhůru z ohnišť kouř. Napne svoje poslední síly.

Celý zmatený se Jeka dostane k jednomu velkému stanu, kde sedí různorodá společnost kolem bohatě prostřeného stolu. Srdečně ho přivítají a dají mu pít a jíst, kolik žádá.

Poté, co se dosyta najedl, se zeptá, odkud mají tyto vynikající pokrmy? Odpověď zní:

“Toto je nejkrásnější místo na Zemi! Dovedl nás sem jeden hlas. Vítr k nám přináší každý den písně jednoho neznámého mnicha. My nasloucháme jeho písním a zpíváme spolu s ním. V tom okamžiku se objevují ty nejvybranější pokrmy, ze kterých ses mohl i ty teď nasytit!“ Na to se Jeka zeptal, jestli by ho nemohli naučit ty písně, aby během svých toulek pouští nezemřel hlady.

Tehdy společnost začala zpívat...

Byly to stejné melodie a slova, která zpíval Jeka během zametání dvora. Rozpoznává slova, která jsou z jeho vlastních úst a rozpoznává i hudbu, která tryskala z jeho srdce, a která zaháněla samotu! S lítostí myslí nyní na Taptukovu velkou moudrost, který ho učil jako milovaného syna. A on Jeka si toho tehdy vůbec nevšiml!

Jeka se rychle rozloučil a vydal se cestou vedoucí ke klášteru, kam dospěl kolem půlnoci. Brána je zavřená. Na volání sc objeví Taptukova žena. Mírně se ho zeptá:

“Tak jsi zase tady, Jeko? Nevím, zda tě Taptuk opět přijme mezi nás. Po tvém odchodu nevěděl, co má dělat. Jaké neštěstí - říkal, že ho nejmilejší syn opustil! Co si nyní jen počne se svým životem? Ale já tě pustím dovnitř. Lehni si do prachu vnitřního dvora a čekej, dokud tudy ráno nepůjde mistr. Nohou tě ucítí a když řekne: ,Kdo je ten člověk?' ,pak nás musíš opustit s konečnou platností. Když ale řekne:,Toto je náš dobrý Jeka?' ,tak věz, že můžeš u něj znovu bydlet.“

Jeka si lehá do prachu.

Ráno vidí, že Taptuk se blíží v doprovodu své manželky. Zavře oči a čeká. Jemně se ho dotkne jedna noha a zazní slova: “Toto je náš dobrý Jeka?“

Jeka vstává s překypující radostí. Spěchá pro své koště a zametá vnitřní dvůr, denně sedmkrát až do své smrti. Jeho tělo se noří do prachu, který tak dlouho zametal.

Jeho písně však stoupají do výšin a sytí všechny lidi, kteří tento pokrm hledají.

 

Zdroj: Lectorium Rosicrucianum

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář
Související články: 
Lázeňská a klimatická léčba u kožních chorob
Smysl života
Pravda
Ztráta smyslu života
Meditování snižuje výskyt sebedestrukčního chování
Nehledám, nalézám
Samota je vaší podstatou
Touha po jistotě
Temná noc duše!
Osud - je nevyhnutelný?
To nezničitelné v člověku
V boji mezi tebou a světem dělej sekundanta světu.
Klec šla hledat ptáka.
Vertikální léčebný systém podle Dr. Dietricha Klinghardta
Zařazení na fórum: 
Duchovno, filozofie, parapsychologie

Komentáře (11)

  • Obrázek uživatele Rose
    Rose (anonym)

    Kdybychom ho nehledali, byli bychom zvirata. Pro zacatek je potreba zjistit, jestl9 jsme tady nahodou, nebo cilene. Vsechno ostatni se odviji od toho

    Črv 04, 2013
  • Obrázek uživatele Alena
    Alena (anonym)

    Smysl života tkví V ZÁŘIVÉM SRDCI ČLOVĚKA.ZNÁM JEN JEDNOHO , KDO JÍM JE.

    Srp 15, 2013
  • Obrázek uživatele oto
    oto (anonym)

    Kdybychom ho nehledali, byli...Čo nám chce povedať choroba? Človek netuší, ako nesmierne inteligentne je utvorený svet v ktorom žije. A jedným z prejavov tejto neuveriteľnej inteligencie je choroba. Choroba, ako ten najpoctivejší, najpravdivejší a najpresnejší ukazovateľ nášho odklonu od stavu harmónie, ktorý je požiadavkou univerza. Vnútorný, citový a myšlienkový život človeka je zákonitosťami univerza podriadený nevyhnutnosti zachovávania určitého, chceného stavu harmónie. Zachovávanie tejto harmónie sa potom na fyzickej úrovni tela prejavuje ako zdravie. Ak však vo vnútornej, duševnej, citovej a myšlienkovej rovine dôjde k vybočeniu zo stavu harmónie a toto vybočenie trvá dlhšiu dobu, v telesnej rovine sa časom nevyhnutne prejaví ako choroba. Vybočenie z požadovaného stavu vnútornej harmónie sa teda prejavuje disharmóniou fyzického tela, ktorú nazývame chorobou. Každá jednotlivá choroba je dokonalou signalizáciu toho, v čom konkrétne sme požadovaný stav harmónie dlhodobo prekračovali. Choroba je našim najlepším priateľom, ktorý nás úprimne a pravdivo upozorňuje, v čom stojíme nesprávne, i keď to neraz býva upozornenie prísne a bolestné. Ak ho však príjmeme, ak sa ho vynasnažíme pochopiť a napokon aj vnútorne, duševne zrealizovať, čiže zmeniť sa lepšiemu, nastolíme opäť chcenú harmóniu, na základe ktorej sa choroba ako ukazovateľ disharmónie stane bezpredmetnou. Predstavme si napríklad dva extrémy: na jednej strane nadmerný pohyb a na druhej strane nedostatok pohybu. Harmónia, čiže to pravé a správne sa nachádza presne uprostred. Je to presný stred medzi aktivitou a pasivitou. Ak človek vybočí k nejakému extrému, trebárs k nadmernej aktivite a v tomto extréme dlhodobo zotrváva, príde časom choroba presne takého druhu, aby vytvorila určité protizávažie voči disharmónii nadmernej aktivity a prinútila človeka k zmierneniu tempa. Aby ho jednoducho postupne donútila korigovať extrém a priviedla ho k harmónii stredu, čiže k presnej rovnováhe medzi aktivitou a pasivitou. Takto inteligentne pôsobí choroba. Človek by mal načúvať jej hlasu a nechať sa pochopením jej príznakov a samozrejme zjednaním nápravy priviesť k požadovanej harmónii. A teraz buďme úplne konkrétni a povedzme si, čo nám o našej odchýlke od univerzom vyžadovaného stavu harmónie hovoria jednotlivé choroby: Nespavosť poukazuje na neschopnosť odpútania sa od hmotného a na nedostatok odovzdanosti. Nadmerná spavosť zase na únik z reality do sveta snov. Bolesti hlavý poukazujú na preťažovanie mozgu nadmernou rozumovosťou, na príliš ambiciózne kombinovanie, na snahu preraziť múr hlavou, na kŕčovité hľadanie najvýhodnejšieho. Takýto dlhotrvajúci stav vedie k nedostatku vitálnej energie v mozgu s následnou mozgovou mŕtvicou. Očné vady: Krátkozrakosť – silná subjektivita a prehnané videnie detailov. Ďalekozrakosť – nevidenie vlastného podielu v tom, čo je v živote pociťované ako negatívne. Nevidenie dôležitosti detailov. Farbosleposť – slepota pre rozmanitosť života. Škúlenie – nevidenie viacrozmernosti problémov. Zápaly spojiviek – zatváranie očí pred konfliktami života. Šedý zákal – nechce vidieť konfliktné situácie, aby ich nemusel riešiť. Zelený zákal – vidí len to, čo vidieť chce. Ušné vady: Hluchota – nechce načúvať iným ľuďom, vlastnému vnútornému hlasu, precenenie svojej činnosti. Hučanie v ušiach – pri vytváraní vlastného názoru nadmerné preberanie názorov iných. Hlasivky – viac hovorí, než by mal. Chrbtica – nedostatok hrdosti a priamosti ducha. Bolesti v krížoch – skutočné, alebo domnelé preťaženie. Nohy: Celková slabosť – pohodlnosť, strata chuti poznávať nové. Kolená – nedostatok pokory a schopnosti učiť sa. Členky – nadmerný, alebo nedostatočný pocit životnej istoty. Bedrové kĺby – pohodlnosť ducha. Kŕčové žily – záľuba v stereotype života. Pľúca – smútok, neradostné prijímanie životnej sily dychom, podvedomá snaha obmedzovať slobodu iných. Astma – chce len prijímať a nevydávať. Nadutosť, snaha o dominanciu, snaha oddeľovať sa od iných, nadmerná štítivosť a čistotnosť. Zuby: Paradentóza – zníženie vôle bojovať so životom, strata sebaistoty. Nechutenstvo – nedostatok radosti zo života, strach zo sexuality. Choroby žalúdka – odmietanie niektorých stránok života, nedostatok odovzdanosti. Slinivka, tenké črevo – existenčné strachy, nadbytok analýzy a kritiky. Zápcha – materiálna pripútanosť snaha hromadiť materiálne. Kolika – snaha zapáčiť sa niekomu za každú cenu, strach zo znepáčenia. Cukrovka – nevďačnosť za sladké stránky života. Nositeľ žne stav nepociťovania telesnej lásky, čo sa prejavuje kyslou povahou. Choroby pečene – nevyrovnanosť duchovného rozlišovania a hodnotenia, rýchle prechádzanie do extrémov, niečoho v živote veľa a niečoho málo, premrštené priania a ideály, Nereálne hodnotenie sveta, nezladenosť svetonázoru. Choroby žlčníka – skrývaný hnev a agresivita. Obličky – porucha ľudského spolunažívania. Nesplynutie so spoločnosťou, porucha komunikácie medzi ľuďmi. Kamene – potlačená agresivita, nerozlišovanie dobrého, zlého, potrebného a nepotrebného. Chorí na obličky nevidia svoju roľu v problémoch s druhými, nevidia seba samých v chybách druhých, nezbavujú sa prežitého. Močový mechúr – človek sa cíti trvalo v tlaku. Menštruačné problémy – potlačovanie ženskej role, ženskosti. Impotencia mužov – nepochopenie a necenenie si ženskosti. Vysoký krvný tlak – obavy z nesplnenia budúcich úloh, chýba pracovná sebadôvera, psychické preťaženie. Nízky krvný tlak – nechuť čeliť životným úlohám, nedostatok sebapresadenia, nedostatok sebavedomia. Ruky – úrazy – znížená schopnosť praktického jednania, zmocňovania sa úloh, ktoré prináša život. Nedostatočná alebo vadná tvorivosť. Ďalej uvádzam už len veľmi stručný prehľad ďalších psychosomatických vzťahov: Krv – životná sila, vitalita. Hrubé črevo – nevedomie, lakomosť. Tenké črevo – spracovanie dojmov, analýza. Krk – strach. Koža – ohraničenie, normy, kontakt. Srdce – schopnosť lásky, emócie. Kosti – pevnosť, plnenie noriem. Žalúdok – pocit, schopnosť prijímania. Ústa – pripravenosť prijímať. Uši – poslušnosť. http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

    Srp 15, 2013
  • Obrázek uživatele Rose
    Rose (anonym)

    Myslim, ze tady se ma mluvit o smyslu zivota. Evoluce smysl vyvraci, v nahode smysl neni

    Srp 16, 2013
  • Obrázek uživatele Rose
    Rose (anonym)

    necpete sem nemoce, chceme se bavit o smyslu. Smysl vyzaduje plan , pricinu a duvod. nahoda ji nema. Vysypes pytel ryze, budes hledat, jaky vzorec tam nahoda nakreslila, nebo jestli ta ryze vytvorila Websteruv slovnik_ Pokud ano, pak jsme k evoluci bliz. Pokud ne, evoluce nema mensi pravdepodobnost vzniku...

    Srp 18, 2013
  • Obrázek uživatele Jo,i ty jsi
    Jo,i ty jsi (anonym)

    Prej človék,myšlenka tvoří,tak se ty tvoje kecy nauč zpaméti.NOSTRADAMUS NÁS VAROVAL!Ono na tom něco je!Co za hnus vy vyplodíte,to si řiká vo vyhlazení světa!

    Zář 01, 2013

Přidat komentář

Reklama

Reklama
Dikobraz

Reklama

Reklama

Videa