Dušičky - vzpomínání na zemřelé i zvědomění života

Svátek všech svatých každoročně otevírá a prohlubuje vzpomínání na zemřelé. Jak roky od smrti našeho blízkého plynou, otevírají se nám nové způsoby a cesty, jak si na něj vzpomenout a uctít jeho památku. Ať už jde o zdobení hrobů, zapalování svíček nebo prohlížení úsměvných fotografií. Jedno je jisté – prožít a oslavit bychom Dušičky měli jak my dospělí, tak naše děti.

Úterý 2. listopadu připadá na Svátek všech zemřelých, což již tradičně většina z nás oslaví předchozí víkend. Hřbitovy se zase zaplní plápolajícími se světýlky, podzimně laděnými věnci a kyticemi. Jelikož jsou Dušičky velmi dobře zaběhlým svátkem, můžeme někdy trochu opomenout, k čemu doopravdy slouží. Dávají nám prostor se v podzimním období jen tak zastavit, zavzpomínat na naše nejbližší, které zemřeli a formou uvázání věnce nebo květiny uctít jejich památku. Už jen samotná světýlka přitahují pozornost, a lidé si tak lépe a hlouběji uvědomí blízkost těch, kteří již zemřeli a na okamžik silněji vnímají téma smrti, kterému se jindy mohou vyhýbat.

Prožijte Dušičky podle svého

V Česku se Svátek všech svatých slaví nejčastěji návštěvou a zdobením hrobů, zádušní mší a zapalováním svíček doma u fotek spojeným se vzpomínáním. Pokud vám ale tento způsob úplně nevyhovuje, klidně si můžete vzít příklad ze zahraničí. Osobně se mi líbí mexické pojetí Dia de los muertos – rodiny dělají doma oltáře, vystavují fotky zemřelých a vzpomínají na ně. Věří, že dokud si na zemřelého někdo pamatuje, tak není skutečně mrtvý. Tento princip, že dokud na zemřelého myslíme, tak ho tak zcela neztrácíme, vnímám jako důležitou součást truchlení. Tedy, že smrtí končí život, ale ne vztah,“ říká Tereza Olivová, terapeutka neziskové organizace Poradny Vigvam.

Každá kultura, náboženství nebo církev má své rituály. V křesťanství jsou to obětinky, či při mši čtené jména zesnulých a vzpomínání na ně. V Evropě obecně jsou Dušičky tradicí spojenou s rituálem vzpomínek, zatímco americký Halloween je naopak oslava zemřelých. Nezáleží na tom, jak se rozhodnete tento den slavit, důležité je, aby způsob vyhovoval vám a umožnil vám si upřímně vzpomenout na zemřelého člověka a uctít jeho památku.

Oblíbený recept, vzpomínání a obrázky vyslané do nebe

V případě, že slavíme Dušičky s dětmi, je třeba program trochu uzpůsobit. Děti možná dostatečně nerozumí tomu, proč rodiče chtějí v chladných podzimních dnech objíždět hřbitovy. Vědí sice proč to dělají, ale plné porozumění jim chybí. Pro děti se tak hodí třeba vzpomínat na zemřelé u filmu, který tematiku hezky vyobrazuje (např. Myši patří do nebe, Coco nebo Lví král), zavzpomínat nad rodinnými alby nebo si třeba připravit oběd nebo dezert podle oblíbeného receptu toho, na kterého vzpomínáme.

Zapalování svíček a pozorování světýlek na hřbitově má pro děti do jisté míry přitažlivou moc. To nabízí skvělou příležitost pro dospělé, abyste mohli s dětmi otevřít téma smrti v kontextu vaší rodiny a zavzpomínat.

Větší děti může bavit vyrábět výzdobu na hrob, menší mohou namalovat obrázek, který následně vložíme do kolumbária. „Obrázek můžeme také spálit na ohništi a představovat si, že dým, který se vznáší do nebe, míří za daným zemřelým,“ dává nevšední tip Barbora Racková, terapeutka neziskové organizace Poradny Vigvam.

Rituály pomáhají

Chození na hřbitov, zapalování svíček nebo jiné osobní rituály, které se ke vzpomenutí na zemřelého vytvoříte, v procesu truchlení jednoznačně pomáhají.

Jsou jasně ohraničeným časem, ve kterém je prostor pro vzpomínání a pro emoce s tím spojené, ať už jsou radostné, když si vzpomínáme na hezké chvíle, které jsme se zemřelým prožili, nebo mají zabarvení smutku, lítosti, bolesti, strachu anebo taky vzteku. Všechny emoce jsou možné a adekvátní.

Je to současně čas, kdy se staráme o hroby a zdobíme je. Což je vlastně způsob, jak pro zemřelého symbolicky ještě něco udělat. Je to také vzpomínka na to, že přestože zemřel, žije dál v našich srdcích a tento svátek a s ním spojené rituály mohou pomáhat dále včleňovat tuto těžkou událost do našeho dalšího života tak, abychom nemuseli dělat tlusté čáry na před a po smrti, ale abychom tuto těžkou událost zvládli dobře integrovat do našeho života,“ říká Barbora Racková z Poradny Vigvam.

Smrt jako zvědomění života

Všechny způsoby, kterým uctíváme památku zemřelých a vzpomínáme na ně, slouží nám i dětem k zvědomění smrti. Ta nás, jako běžná a přirozená součást života, často stále děsí. Svůj strach ze smrti, bychom ale neměli přenášet na děti. Dušičky otevírají často bolestivé téma ztráty blízké osoby, ale zároveň nám poskytují prostor pro uvědomění si, jak svůj život chceme vést, abychom s ním byli spokojení.

TIP:Na otázky dětí o smrti odpovídejte pravdivě a nezjemňujte výrazy jako smrt a ztráta. Nevhodné je používání pojmů jako „navždy usnul“ nebo „odešel“. Děti si dostatečně dobře neuvědomují eufemismus a někdy se mohou potýkat s problémem usnout, aby také neusnuly navždy jako jejich babička nebo dědeček. Neříkejte jim ani, že smrt se týká starých lidí, dříve nebo později se mohou ocitnout v situaci, která s tímto tvrzením bude v přímém rozporu,“ říká Barbora Racková. 

 

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář
Zařazení na fórum: 

Přidat komentář

Reklama

Reklama