Zralost a stárnutí

14 Březen, 2007

Mezi zralostí a stárnutím je velký rozdíl, nesmírný rozdíl, a lidé jej stále nechápou. Domnívají se, že stárnout znamená stávat se zralejším - stárnutí se však týká těla. Každý stárne, každý bude jednou starý, ale ne nutně i zralý. Zralost představuje vnitřní růst.

Stárnutí není nic, co byste sami způsobovali, stárnutí je prostě fyzický proces. Každé dítě, které se narodí, zestárne, když uplyne určitý čas. Zralost je něco, co do svého života vnášíte vy sami - vychází z vědomí. Když člověk stárne s plným vědomím, stává se zralým. Stárnutí plus vědomí, zkušenost plus vědomí rovná se zralost.

Každou věc můžete prožívat dvěma způsoby. Můžete jí prostě projít, jako kdybyste byli zhypnotizovaní, nevědomí, nepozorní vůči tomu, co se děje; něco se stalo, ale vy jste tam nebyli. Nedošlo k tomu za vaší přítomnosti, nebyli jste u toho. Jenom jste prošli kolem, nic to ve vás nevyvolalo. Nijak vás to nepoznamenalo, nic jste se z toho nenaučili. Možná že se vám to uložilo do paměti, protože jste u toho určitým způsobem byli, ale nezmoudřeli jste tím. Nikdy jste za pomoci toho nevyrostli. V tom případě stárnete.

Pokud však do nějakého zážitku vnesete kvalitu vědomí, pak se tento zážitek promění ve zralost.

Zdroj: Osho - Zralost, nakladatelství Eugenika