Žena je jako lotus, který se otevírá lístek po lístku.

Toto není nakloněné totálnímu uvolnění, kdy můžeme dovolit naší energii volně proudit a naplnit tak svůj nejvyšší potenciál. Potenciál pro léčení, štěstí, kreativitu a naplněný život. Tento potenciál byl systemicky potlačován po mnoho tisíc let tak, že dnes už většina lidí ani neví, že jim něco chybí, že to jde i jinak. Ale někteří z nás si začínají rozpomínat, že jsme všichni Bůh - neomezené Jsoucno manifestované a vyjadřující se v mnoha různých podobách a fyzických tělech. Toto uvědomění je tím, po čem všichni více či méně vědomě prahnem. Pro mnoho z nás se stal několikavteřinový zážitek orgasmu jediným pozůstatkem a představitelem tohoto pocitu jednoty a neomezeného blaha, a často aniž bychom věděli proč. Co nás k tomu tak táhne? Proč už druzí nejsou našimi rovnocenými partnery, ale prostředkem k našemu vlastnímu uspokojení?

Před dávnými a dávnými časy, byly tyto znalosti o naší jednotě s Božstvím a nauka z nich vycházející, centrálním prvkem a stavebním kamenem společnosti. Nejednalo se o utajované vědomosti přístupné jen pár vyvoleným, naopak, bylo všeobecně známo a uznáváno, že kdokoli se může plně otevřít těmto energiím a stát se tak kanálem, kterým vyšší univerzální vědomí proudí do tohoto hmotného světa. Ne všichni však měli náchylnost k tomuto poslání, a tak role těch, kteří se mu plně odevzdali, byla rozuměna jako ta, která udržuje rovnováhu mezi světy, mezi tím, co je viditelné, a tím co jen tušené - tím co nás vyživuje zpoza závoje neuchopitelna.

Středobodem těchto nauk bylo učení o tom, kdo jsme, o tom čím jsme tvořeni - o naší sexuální energii a jak ji správně používat.

Během posledních 65ti století patriarchátu, bylo toto vědomí a ti co ho představovali, brutálně potlačeno. Naše podstata však nemůže být nikdy totálně zničena, musí se nějak vyjádřit. Pokud energie není používána správně, v souladu se zákony Přírody, projevuje se pokroucenými způsoby, což vede ke zkáze a ke světu plném utrpení na pokraji kolapsu - tak jak ho známe teď.

Mytologicky a astrologicky toto odpovídá cyklu Všehotvůrce - Bohyně - kdy po období růstu a rozkvětu nastává čas zkázy, apokalypsy a znovuzrození. My, právě teď, stojíme na prahu takového lámání paradigmat. Nacházíme se ve vzrušujícím období mezičasí, kdy to staré a nefunkční ještě úplně neodešlo, a o tom novém, co se teprve rodí, ještě nebylo plně rozhodnuto. Bohyně se probouzí v nás, v naší krvi, v našich kostech a chce tvořit našimi těly, našima rukama, našimi srdci. Je teď jen na nás, jaký svému-našemu světu dá tvar.

Tato prastará učení se k nám navrací v podobě těch, kteří se rozpomněli. A ti je zas dále probouzí v dalších a dalších dosud spících duších tím, že jsou příkladem ztělesňování našeho vrozeného božství, naší podstaty. Klíčovým krokem v tomto procesu je znovu-uznání pohybu emocionální energie tělem jako základu a důvodu naší existence, na rozdíl od dnes běžně uznávaného modelu, kde hmota je považována za první a poslední příčinu všech dějů bez hlubšího smyslu, která nás jako osamocené jedince uvězněné v tomto matrixu ovlivňuje hlava nehlava, aniž my bychom v tom měli jediné slovo. Tento takzvaný zvenku-dovnitř model je hrubým nepochopením toho, jak naše existence funguje, a je důkazem jak daleko jsme došli v naší separaci a fragmentaci od Zdroje, jak pečlivě jsme zapomněli odkud jsme přišli a kým jsme, a sami sebe lapili v iluzi tvořené našimi vlastními, odvrhnutými, a na pohled nesouvisejícími fragmenty.

Tato poloha nám však nabízí největší potenciál pro změnu. A ta změna, moji milí, bude tak veliká, že si její dosah dnes nikdo z nás nedovede ani představit.

Hlavní zvrat a zároveň nejkritičtější manévr spočívá v převrácení modelu náhledu na svět směrem zevnitř-ven. To znamená uvidění toho, že jedině my jsme Tvůrci našeho vlastního prožitku existence, že emoce, nikoli rozum, jsou v tomto prožitku primárním spouštěčem a konečnou pointou, a že energie, která námi prochází a bere na sebe různé příchutě ve formě osobních pocitů, je ve své podstatě neutrálním a nehmotným základem všeho manifestovaného, je zdrojem naší nejvyšší formy vrozené inteligence a také tím, co nás všechny spojuje. Proto je tak důležité pochopit její fungování, ne na rozumové, ale na tělesné úrovni, pokud se jako lidstvo máme posunout na úrovni vědomí kupředu.

Je to ta samá primordiální síla, která z lásky při tom prvotním velkém výbuchu - Orgasmu, stvořila vesmír, a je to ta stejná inteligentní síla, která vesmír a vše v něm pohání a orchestruje dodnes. Pro naše pochopení je nejsnadnější o ní smýšlet jako o energii sexuální neb taková je její podstata. Je to síla tvořivá, láskyplná, všeobjímající, s neutuchající touhou se vyjářit, množit a přetvářet. Je to Bůh, který mě stvořil. Je to mé Vyšší/Nižší/Větší Já, které mi právě teď našeptává, co chce být vyjádřeno.

Je kritické, abychom tuto energii kolektivně pochopili jako zdroj udržení našeho života. Jedná se spíše o rozpomnění, neboť my všichni máme vzpomínku na doby, kdy tomu tak bylo, více či méně latentně uloženou v naší DNA. My všichni máme v sobě vrozenou schopnost rozpoznat co je správné a přirozené, co je v souladu se zákony Přírody, neboť my sami jsme její součástí.

Teď jak to všechno souvisí s naší sexualitou? Pokud chápeme sexuální energii jako prvozáklad naší existence, pak je jasné, že jakákoli překážka, utlačování a překrucování tohoto zdroje naší přirozené životní energie, povede k neuspokojivé, překroucené, zkrátka k ne zrovna ideální manifestaci této mocné síly na hmotné úrovni, a to ve všech oblastech života. Má to dopad na naše zdraví, vztahy, tvořivost a všeobecně náš pocit štěstí a vitality. Proto, pokud chceme dosáhnout udržitelných výsledků a rozkvětu nás samých a v rozšíření i naší společnosti, je třeba adresovat toto pokroucení a nerovnováhu přímo u zdroje tohoto gordického uzlu. Jinými slovy, pokud nevyléčíme svou sexualitu, každý sám za sebe i kolektivně, pokrok a obecné štěstí pro lidstvo nebude déle možné.

Pro každého z nás toto může znamenat něco trošku jiného, ale vzhledem k tomu, že sex je nedílnou a pro většinu lidí oblíbenou, ne-li nejoblíbenější součástí života, já cítím největší potenciál a náklonnost pracovat přímo tam. Navíc je to dle mé zkušenosti nejzábavnější a nejpotentnější forma nápravy této nerovnováhy.

Upřímně řečeno, není třeba se nic učit, každý to zvládne sám, ale vzhledem k tomu jakému množství záměrných misinformací a jak dlouho jsme jim všichni byli vystaveni, je dobré si některé ty informace trošku srovnat, aby člověk slepě neopakoval pořád ty stejné chyby. O tom, co to znamená v praxi, a jak je s tím vším spojený zvláště ten zapomenutý ženský přístup si povíme v příštím článku.

(C)Romana Anna Nová