Umýt nádobí

Jednou jsem byl přítomen brit mila, rituální obřízce, při které byl otec natolik zaměstnán fotografováním události na památku pro potomstvo, že až do konce neměl tušení, co se tam vlastně odehrává. (Měl na to právo, ale většinou žádné takové právo neexistuje.) Jsme natolik zaneprázdněni sledováním, nahráváním a analyzováním svého života, že ho zapomínáme žít.

Jsme postiženi nutkavou potřebou postihnout veškeré stvoření slovy, uspořádat je do jedné dlouhé řady vět a vyřešit všechny logické rozpory a nesrovnalosti. Dovolit si být nic znamená, že když přestaneme se svými rafinovaně znějícími větami, je třeba umýt nádobí. Ještě víc nežli teoretizovat o NIC je skutečně žít.

Vypráví se, že učedník Šmelkeho z Mikulova se zeptal svého rebeho, aby mu prozradil tajemství, jak sloužit Bohu. Cadik mu řekl, ať jde za rabim Abrahamem Chajimem, který byl tenkrát ještě hostinským. Student udělal, co se mu řeklo, a ubytoval se na několik týdnů v hostinci. Během té doby se mu nepodařilo na tom člověku vypozorovat žádný zvláštní znak svatosti. Vypadalo to, že se zajímá pouze o svou hospodu. Nakonec šel zoufalý učedník za hostinským a na rovinu se ho zeptal, co celý den dělá.

"Nejdůležitější je zajistit," řekl rabi Abraham, "aby bylo dobře umyté nádobí. Snažím se co nejvíce, aby na nádobí nezůstala jediná stopa po jídle. Umývám a utírám pečlivě také hrnce a pánve, aby nerezavěly."

"A to je všechno?" zeptal se nevěřícně student.

"A to je všechno," odpověděl hostinský.

Načež se učedník vrátil domů a vyprávěl svému mistrovi, co viděl a slyšel.

"Teď víš všechno, co vědět potřebuješ," řekl rabi Šmelke.


Zdroj:Lawrence Kushner: Na tomto místě byl Bůh a Já, já jsem to nevěděl.
Nalézání Já, spirituality a nejvyššího smyslu v židovské tradici. Nakladatelství Dharmagaia.