Reklama

Tajní agenti Boha

Uprostřed noci mě moje manželka, která je v sedmém měsíci těhotenství a čeká naše druhé dítě, probudí a pošeptá mi: "Já vím, že je noc, ale já mám strašnou chuť na čokoládovou tyčinku - nejraději s arašídy." Beru to jako věc cti. Nebojím se, že už nebudu moci usnout, nýbrž že nebudu schopen obstarat tu správnou tyčinku. Skoro hodinu jezdím kolem zavřených obchodů, dokud si nevzpomenu na automat se sladkostmi v Holliday Inn. Během celé té doby nemám své já. Jsem agent své ženy. Má radost pochází z toho, že si nevšímám svého já, že je mi lhostejné, že jsem ho ztratil. Jak zvláštní a očistné je uvědomit si, že služba druhému já může vaše já tak naplňovat.

Vším, co děláme, můžeme být agenty Boha, a pomáhat tak uskutečňovat Boží plán. Nepřicházíme tím o svou svobodu ani zodpovědnost. Stejně jako Abrahamův služebník Eliezer, který šel hledat manželku pro Izáka, jsme i my posly na posvátné misi, zpět v zemi narození našeho mistra. Naše mise propůjčuje i triviálním činům velkou důležitost. Joseph Weiss ve svém klasickém eseji "Via Passiva in Early Hasidism" (Via passiva v raném chasidismu) učí, že "mystik se stává nástrojem, jehož pomocí Bůh koná svou výlučnou aktivitu. [Od mystika] se chce, aby považoval své činy za nic sloužil Božímu dílu jako prostředek..."

V Mesriči se lidem říkalo, aby byli jako šofarot neboli beraní rohy! Právě tak jako šofar není schopen vydat nijaký zvuk, dokud se do něj nezaduje, tak i lidé mohou vyslovit své modlitby jen proto, že je k tomu pohne v jejich nitru Bůh. Když se modlíme, rozhodujeme se být nádobami pro slova, která plynou celým stvořením s naším souhlasem i bez něho. My jim propůjčujeme hlas. Arthur Green a Barry Holtz hovoří o chasidské modlitbě a poznamenávají:

Člověk by měl být natolik pohroužen do modlitby,
že by si již neuvědomoval své já.
Pro takového člověka neexistuje už nic
kromě proudu Života;
všechny jeho myšlenky jsou u Boha.
Člověk, který ještě ví, jak intenzivně se modlí,
dosud nepřekonal pouta já.

Zdroj: Lawrence Kushner: Na tomto místě byl Bůh a Já, já jsem to nevěděl. Nalézání Já, spirituality a nejvyššího smyslu v židovské tradici. Nakladatelstvi Dharmagaia.

Reklama

Reklama

Komentáře

danny (Ne, 3. 12. 2006 - 18:12)
Ani mi nejde o to, být první. Spíš, vyslovit se. Lidem jde dnes o krásu, figuru, post, slávu, profit. A co duše? Lidé pronikají už i sem. Jak se koncentrovat, jak si sebe více uvědomovat, jak se lépe znát. Ale to přece ještě není všechno. Je to jen cesta. Je to most. The Bridge. Tím cílem jsi TY. Zažíváme to od dětství, pak v prvních láskách, potom v rodičovství, součinnosti s druhými lidmi ve všech směrech. Jenže, jaká je dnes DOBA? Vždyť dnes je hleslem dne jen : JÁ. Ale to je neúplné a mnoho lidí to cítí, jen to neumí pojmenovat. Hledají a hledají. A jen spolu bojují. O místo, o plat, jen aby jeden vyštípal ze dvorku, kde se sype ZRNÍ, toho druhého. Co s ním bude? CO si počne? To je nezajímá. A´t si třeba žebrá na Karlově mostě. Co mně je do toho, každý se má strat jen sám o sebe. Jo, lidé, jsou to jenom lidé, řeknete si. Jenže tohle neříkají jen prostí lidé. Říkají to lidé, kteří mají PÁKY. A jimi světem hýbají. A tak mnozí lidé uhýbají, jsou pokrytečtí, a ten, kdo to nedovede, je podle nich HLUPÁK. Má-li peníze a může pronajímat svůj byt, tak si tím moc hlavu lámat nemusí. Nějak vyžije. Ale když ne? Pak OUHA! Buď se na všechno vykašle a bude spát pod mostem, nebo se bude také tvářit pokrytecky, nebo se bude tajně trápit a mít z toho pokažený žaludek, z toho pak jsou psychosomatické potíže, které trápí 90 % lidí, kteří ještě trochu umí nad věcmi hlouběji přemýšlet. No a tady jsme u toho. Náš život nemá jen jeden rozměr. Má svoji šířku, také hloubku, také výšku. A tu se mu chce nějak prožít, nějak procítit a nějak vyjádřit. A komu jinému to říci, když okolí je pokrytecké a nechápavé? Dnes přece bodují ve společnosti lidi úspěšní, bohatí kontem materiálním? Ale jsi tu TY. Víš a znáš, cítíš, chápeš, miluješ. Zatím se skrýváš. Jsi jen OBRAZEM. Ale s dalšími podobnými kousíčky a odlesky toho, když říkáme TY se probouzíš a protíráš si oči. Jako když končí noc, začíná den, ale nebyl to jen krásný SEN.
intago (St, 10. 1. 2007 - 10:01)
církve mne nezajímají, nač prostředníka? Nejlépe je to PŘÍMO. BTW- proč nenapíšou, že nejlepší modlitba je jen vnímat atributy Boha? Kdepak slova, jen brzdí.
TerezaK (St, 10. 1. 2007 - 12:01)
Intago: cítím to úplně stejně. Jen jsem si až donedávna nebyla jistá, jak se na to dívá Bůh. Zeptala jsem se, dostala odpověď a už jsem v klidu - vím, že na církvích opravdu nezáleží.
Vilma (Po, 22. 1. 2007 - 15:01)
Milý Danny, měl by jsi se nejdřív zamyslet, nad tím, zda duše vůbec existuje. Také nad tím, že mnohá náboženství a to i křesťanská, dnešní i historická v její existenci nevěří. Duše nemůže existovat především proto, že jako nehmotná substance by neměla možnosti komunikovat s hmotnými orgány, zejména s miliardami neuronových spojů mozku, jako superpočítač. A musela by mít k tomu nejméně stejnou paměť. Takže nejprv si zvaž, v čem tápeš.
tomas (Čt, 8. 3. 2007 - 21:03)
Milý (á) intago a Terzko K. Církve nejsou důležité do té míry, na kolik jsem silná osbnost, kterou ve "víře" nezvyklají ani zemětřesení, ani podvody, lži, vraždy, pomluvy, intriky, "taky" křesťané aj. vlivy. Mohu být zklamán a naprosti zdeptán čímkoliv. V těchto situacích se člověk upíná k Bohu. Modlí se, žádá o Jeho sílu, podporu. Někdy se nám jí nadpřirozedně dostane, jindy zase ne. A někdy nám Bůh "řekne": "Jdi mezi své." A tak jdu mezi své bratry a sestry v Ježíši Kristu, kteří mě znají, mohou mi pomoci, mohou mě vyslechnout, dát mi naději, povzbudit mě. Věřím tomu, že Boží "model" církve měl především tento rozměr. Někdy prostě člověk potřebuje "někoho s tváří". Samozřejmě, že tot není možné v denominacích kde si lidé nejsou blíž než na pouhé "pozdravení pokoje" (nic proti věřícím katolického vyznání, je to jen příklad) Druhou funkcí církve je přivádět lidi ke Kristu. Sám Ježíš tento úkol církvi dal (Mt 28 kap.) Jakým jiným efektivnějším způsobem se může člověk o Bohu dozvědět? Z přírody, vlastních prožitků? Ať to vezmete z kterékoliv strany, nejefektivnějším způsobem zvěstování evangelia (dobré zprávy o vykoupení z hříchu skrze zástupnou smrt Ježíše Krista) je člověk. Proto prvotní církev tak úžasně rostla! Posláním církve je také sloužit lidem. Proto existují různé charitativní organizace, sbírky, kluby zdraví, kluby maminek, pečovatelské domy, aj. aktivity, které sami křesťané z lásky k druhým lidem vedou a organizují. Mám li být upřímný - v odpověď na Tvůj (Váš) komentář, církev nepotřebuji k tomu abych byl spasen, zachráněn, ale k tomu, abych se mohl radovat ze společenství lidí stejně smýšlejících, ve kterém se můžeme vzájemně povzbuzovat i přátelsky napomínat, růst v dokonalosti, ke které nás také Ježíš vybízí a sloužit s radostí lidem kolem nás. A co se tmodltiby samotné týče, neznám lepší způsob ROZHOVORU s Bohem. Nechci Jej jen vnímat. Chci mu být na blízku a mluvit s ním. Chci mu naslouchat a touží po tom aby On naslouchal mě. Možná mi nebudete rozumnět (pak se omlouvám za nepodařenou reakci na Vaše příspěvky), ale pokud Vám to o čem jsem psal připadá blízké ale nedosažitelné, pak se nenechte mýlit. Já to prožívám. :-) Hezký den. tomk.sedlak"razdva.cz
AnnaFa (Po, 19. 3. 2007 - 16:03)
Toto téma, které tady rozebíráme je velmi složité,ale zcela určitě ne nevýznamné,církve jejich působení všichni známe,i tam jsou jenom lidé,možná jsou to takoví kteří se narodili s vědomím,že je nad námi někdo,kdo nás řídí a je jim od nazození toto vnímání takto určené, ale protože jsou pořád jenom lidé, se svými vlastnostmi jako je panovačnost, pícha touha někoho ovládat něco vlastnit a v neposlední řadě byť mají žít v celibátu tak sexuelní chtíč je prostě ovládá tak že jakákoliv výuka a cvičení jsou marná, takže by se dalo říct že náboženské učení je k ničemu, není k ničemu a věřím že spoustě lidem pomohlo aby se vyrovnali s tímto životem,tady a teď v tomto čase a prostoru, těch zákldních náboženství je pět a všechny mají stejný smysl učit lidi jak žít, to že jedinec toto nějaké náboženství uznává a řídí se jeho principy ještě neznamená,že dokáže podle nich žít, je totiž něco úplně jiného něco pochopit porozumět a něco jiného je doopravdy podle toho žít a dodržovat, to doopravdy musí být pevný jedinec a musí také používat samovýchovovu a dodržovat očistný proces,to znamená umět vždy svoji mysl ať se zatoulá kam koliv ihned přivést pod správu svého vlastního Já,a své srdce vždy udržovat v čistotě, to znamená umět přát a pomáhat a nikdy na nikoho nebýt zlomocný, nenávistný, žárlivý, je to o pěstování soucitu, soucit to je přání pro sebe i pro každého druhého ať se mu v tomto světě daří a má na život dost síly a hlavně té očistné, tudíž vlastně můžeme přát i nepřátelům,a zloduchům a to aby i oni měli dost prostoru a očistné síly,a to platí pro každého, pro toho kdo se narodil s vědomím že existuje Bůh nebo lépe řečeno Stvořitel a nebo pro ty, kteří mají vědomí pouze hmotné, vše je to pouze o poznání a na nás záleží jakou cestou se dáme a jsou dvě jedna duchovní a druhá hmotná ale obě mají mít stejný cíl,a to je poznání a to poznání sebe sama, to je umět rozeznat sám u sebe pod kým a čím jednám to je umět rozlišit u sebe falešné ego a své vlastní Já, a to vlastní Já to je ta naše duše,mnohdy a přiznejme si to že jednáme jen pod falešným egem a na duši zapomínáme ale ona se nám vždy ozve a to tehdy kdy je nám zle a když se cítíme špatně přesto že nám co do hmotného zajištění nic nechybí a nám je pod psa pak se hlásí ke slovu duše a říká nělej něco také se mnou a duše to je pramen věčného života v nás a pokud se necítíme dobře tak ona nám říká že něco děláš špatně v oblasti očisty mysli nebo srdce, jak se říká mysl je náš největší nepřítel a také největší přítel, a vztek chtíč a nesmiřitelnost jsou našimi největšími nepřáteli a na to si musíme dbát všichni a vůbec se nejedná o to kdo je věřící a kdo ne....
AnnaFa (Po, 19. 3. 2007 - 16:03)
Toto téma, které tady rozebíráme je velmi složité,ale zcela určitě ne nevýznamné,církve jejich působení všichni známe,i tam jsou jenom lidé,možná jsou to takoví kteří se narodili s vědomím,že je nad námi někdo,kdo nás řídí a je jim od nazození toto vnímání takto určené, ale protože jsou pořád jenom lidé, se svými vlastnostmi jako je panovačnost, pícha touha někoho ovládat něco vlastnit a v neposlední řadě byť mají žít v celibátu tak sexuelní chtíč je prostě ovládá tak že jakákoliv výuka a cvičení jsou marná, takže by se dalo říct že náboženské učení je k ničemu, není k ničemu a věřím že spoustě lidem pomohlo aby se vyrovnali s tímto životem,tady a teď v tomto čase a prostoru, těch zákldních náboženství je pět a všechny mají stejný smysl učit lidi jak žít, to že jedinec toto nějaké náboženství uznává a řídí se jeho principy ještě neznamená,že dokáže podle nich žít, je totiž něco úplně jiného něco pochopit porozumět a něco jiného je doopravdy podle toho žít a dodržovat, to doopravdy musí být pevný jedinec a musí také používat samovýchovovu a dodržovat očistný proces,to znamená umět vždy svoji mysl ať se zatoulá kam koliv ihned přivést pod správu svého vlastního Já,a své srdce vždy udržovat v čistotě, to znamená umět přát a pomáhat a nikdy na nikoho nebýt zlomocný, nenávistný, žárlivý, je to o pěstování soucitu, soucit to je přání pro sebe i pro každého druhého ať se mu v tomto světě daří a má na život dost síly a hlavně té očistné, tudíž vlastně můžeme přát i nepřátelům,a zloduchům a to aby i oni měli dost prostoru a očistné síly,a to platí pro každého, pro toho kdo se narodil s vědomím že existuje Bůh nebo lépe řečeno Stvořitel a nebo pro ty, kteří mají vědomí pouze hmotné, vše je to pouze o poznání a na nás záleží jakou cestou se dáme a jsou dvě jedna duchovní a druhá hmotná ale obě mají mít stejný cíl,a to je poznání a to poznání sebe sama, to je umět rozeznat sám u sebe pod kým a čím jednám to je umět rozlišit u sebe falešné ego a své vlastní Já, a to vlastní Já to je ta naše duše,mnohdy a přiznejme si to že jednáme jen pod falešným egem a na duši zapomínáme ale ona se nám vždy ozve a to tehdy kdy je nám zle a když se cítíme špatně přesto že nám co do hmotného zajištění nic nechybí a nám je pod psa pak se hlásí ke slovu duše a říká nělej něco také se mnou a duše to je pramen věčného života v nás a pokud se necítíme dobře tak ona nám říká že něco děláš špatně v oblasti očisty mysli nebo srdce, jak se říká mysl je náš největší nepřítel a také největší přítel, a vztek chtíč a nesmiřitelnost jsou našimi největšími nepřáteli a na to si musíme dbát všichni a vůbec se nejedná o to kdo je věřící a kdo ne....
GVKB (Pá, 28. 9. 2012 - 22:09)
Člověk je tajným agentem Boha
Jak bojovat s nemocemi? Tam kde není zdraví, tam jsou lidé nešťastní, zdraví nelze ničím nahradit, čím více se vzdalujeme od přírody, tím větší problémy zde jsou s naším zdravím a problémem se stává i degenerace a přelidnění. Nemoc je chybou která brání tomu abychom byli zdraví, u každé nemoci jde vždy o veliké množství různých chyb, proto je velikým problémem tyto chyby odstranit, vždy zde nějaké chyby bohužel přehlédneme, a tak se nám nemoc nepodaří dokonale odstranit. Pokud chceme porozumět nemocím, musíme porozumět tomu co jsou chyby velmi z blízka, chyby nastávají v okamžiku svobody, otrok nechybuje, protože pracuje podle programu jako automat, jenže otrok se nedokáže přizpůsobit změnám, nebo jiné situaci a tak boj o existenci prohraje. Je zde paradox v tom, že abychom mohli být zdraví, musíme mít v sobě nemoci, existujeme v relativních paradoxech, a člověk to je největší relativní paradox, na této planetě. Položte si otázku, co a kdo já vlastně opravdu jsem, a nedokážete logicky vysvětlit co a kdo jste, protože jste relativní paradox, v tomto ekosystému. Nejspíše víte co znamená slovo relativní, nebo paradox, ale už nevíte co znamená slovní už spojení relativní paradox? Já bych relativní paradox vysvětlil obrazně, pomocí tajného agenta 007, který dokázal mistrně uniknout dopadení a odhalení, člověk je zde tajným agentem, který zde plní svoje tajné poslání, logicky se budete ptát, a kdo je tím kdo stvořil člověka, jako svého tajného agenta, aby zde splnil tajný úkol? Z dálky to vypadalo že stvořitelem člověka je vyspělá civilizace z jiné planety, která je technologicky vyspělá, po objektivním prověření všech informací se ale ukáže, že tomu tak není, stvořitelem je zde dualita, která geniálně zmanipulovala cizí vyspělou civilizaci k tomu, aby zde stvořila člověka, který zde bude relativním paradoxem. Člověk je tajným agentem Boha, logicky se mnozí optají, proč Bůh potřebuje ubohého člověka, jako svého tajného agenta, zde na této planetě? Tajný agent je moderní zbraní v boji o hodnoty, moderní války se vedou v rovině informací a programů, období použití hrubé síly ve válce, patří k dávné primitivní minulosti, kdy se bojovalo o ubohé hodnoty. Kdo je naším nepřítelem, proti kterému zde musíme bojovat? Mnozí si mohou myslet, že přeci Bůh nemůže mít nepřítele, je přeci všemocný a dokonalý? To je ale jenom svatá propaganda, kterou Bůh používá, nepřítelem Boha jsou jeho blízcí sluhové, protože každý sluha, sní a touží po tom, se zde stát pánem, ostatně i v Bibli se hovoří o vzpouře andělů, zrada od bližního, je bohužel velmi častým problémem. Bůh nám poskytuje obrovské božské výhody, za to že mu zde děláme tajné agenty, je to pro obě strany dobrý obchod, problémem je, že pravda o tom, co jsme ve skutečnosti, byla nám dosud geniálně Bohem utajená, protože jsme dosud byli velmi naivní. Období nevědomosti, ale díky GVKB konečně skončilo.
Angelika (Čt, 2. 5. 2013 - 15:05)
Jojo....pravda
Angelika (Čt, 2. 5. 2013 - 15:05)
Intago: cítím to úplně...Copak nám Bůh dost jasně v Bibli neříká, že se máme shromažďovat v Jeho jménu?
! (Pá, 3. 5. 2013 - 11:05)
Církve jsou patrně ejefektivněji pracující obchodní firmy. Obchodují s artiklem Víra-Neděje-Láska.
Reklama