Světlo a zlo

Zlo jsou sklony v naší bytosti jednat o své újmě, dobývat svět či nebe vlastní silou, to znamená vnucovat jim zákony dle vlastních představ a vlastní vůle. Ty brání tajemství v působení, v uplatnění zákona světa a nebes, a proto jsou zlem.

Tyto sklony nikdy nespí, neustále číhají v záloze. Zlo si zjedná přístup všude, vniká znovu do všech obalstí, které možná už světlo v člověku očistilo.

Každý stav očištění může být znovu poskvrněn, každé ticho opět porušeno, každá důvěra může být zase zvrácena v pochybnost a každá uřímnost opět infikována pýchou. Každý vhled může být pokřiven, každá jasnost zkalena tím, že to zlo prosazuje s netrpělivostí. Nic před ním není jisté, nic nenapadnutelné.

Když člověk přesto věří, že může před zlem, před netrpělivostí ve vlastní bytosti něco utajit, něco před ním skrýt, nebo že mu může vzdorovat, je to jistá cesta, jak mu ponechat volnost, neboť

tato víra je zsložena na falešné jistotě, v níž může zlo působit o to snadněji. Právě tato jistota sama je, jakožto sebeklam, dílem zla. Každé působení světla je zničeno právě tím, že se je člověk snaží uchránit před zlem a pokouší se je udržet, neboť již tato víra je falešnou důvěrou ve vlastní síly a nedůvěrou vůči moci světla.

Přání udržet stavy vyvolané světlem svévolí, jež zasahuje do působení světla, je zneuznáním a neschopností uznat současný stav, v němž světlo ještě očividně nemůže trvale působit.

Jen je možné přihlédnout ke stavu skutečnosti, rozpoznat zlo a mít důvěru ve světlo, které zlo znovu vždy znovu zničí, ozáří temnotu a obnoví čistotu, ticho a vhled. Je jen možné zachovat klid, nebránit střídavé hře světla a tmy ve vlastní bytosti, neodporovat zlu a důvěřovat světlu, že nakonec dosáhne svého vítězství.

Zdroj: Konrad Dietzfelbinger - Kafkovo tajemství, nakladatelství Volvox Globator