Skutečné umění se dotýká našeho srdce a spojuje nás s Nekonečnem

Vzhledem k tomu, že všechna stvoření pochází z Jednoho, ze zdroje všeho života, který je světlem a životem, a tedy je dechem všeho, mohli bychom předpokládat, že také všechna výtvarná umění jsou oduševnělá. Nicméně některé umění nás hluboce zasahuje, zatímco jiné ne. Často vyhledáváme umění, které nás oslovuje, se kterým se můžeme vnitřně ztotožnit.

Proč tomu tak je? Co vnitřně vlastníme, hledáme a přitahujeme svým zrakem. To je způsob, kterým přistupujeme ke světu a také k výtvarnému umění: hlavně svým smyslovým vnímáním. Hledáme podstatu, obsah a formu vyjádřenou umělcem. Rozpoznáváme zdroj jejich inspirace, jejich vnitřní ideu, která je utvářena v liniích a strukturách; malby se nás dotýkají, ožívají a živí nás.

Umění se může dotýkat srdce. Konkrétní umělecké dílo může rezonovat v našem srdci. Může nás udeřit jako blesk a přivést nás k okamžitému pozastavení.

V tuto chvíli mizí naše vnitřní omezení. Zažití krásy se nás dotýká v našem srdci a v naší duši. Začínáme po ní toužit stále více. V hloubi nás vyrůstá touha po našem pravém domově. Tato hluboká pravzpomínka v nás může být uvolněna. Touha po jiném, vyšším životě se rozvíjí a otevírá se příležitost k nové perspektivě.

Ano, umění, které nás může vést do našeho vnitřního světa, je skutečně královské.

Možná, že to je ten důvod našeho zájmu o umění, proč navštěvujeme výstavu za výstavou. Neustále hledáme to, co je ztraceno.

Pomáhá nám umění v hledání navzdory skutečnosti, že často nenacházíme to, co hledáme? A ... je jasné, co hledáme? Život, který zřejmě neexistuje, ale přesto jej musíme někde najít, věci, které nemohou být nikdy známé?

Podle Mikhaila Naimy je „umění malého významu, pokud se nevyvine do síly, která může osvobodit lidi z pout jejich omezení a vést je do Nekonečna“.

Umělec používá svou nejvyšší inspiraci, kterou může nalézt v tomto světě, aby učinil viditelným něco, co předtím viditelné nebylo.

Pravý umělec nás zde předchází. Opravdové umělecké dílo je vždy zrozeno ze zkušeností s Nekonečnem. Nekonečná krása, forma a představivost; s těmito kvalitami je umělec schopen navázat spojení s jinou realitou.

Úspěšné umělecké dílo nás může s velkou intenzitou nechat zažít, že my, lidské bytosti, jsme ve skutečnosti dvojnásobnými bytostmi.
Ano, jsme smrtelní. Přesto jsme také schopni zažít něco, co sahá mnohem dál.
Jsme součástí světa přírody, to nemůže být jinak, ale jsme také spojeni s vnitřním světem, který je věčný.
Ve svém srdci jsme spojeni se „siločarovou strukturou“ našeho mikrokosmu, miniaturním světem, s vyzařujícím jasným plamenem našeho atomu jiskry Ducha v jeho středu.
Ano, umění, které nás může vést do našeho vnitřního světa, je skutečně královské; umění jako vývoj a projev toho - v dynamické nádheře -, co Bůh zamýšlel pro lidskou bytost, předurčenou pro tuto slavnou událost božskými silami a hodnotami, které pocházejí z věčnosti.

„ Ten, kdo vlastní uměni a vědu, vlastní také náboženství. “
Goethe

Zdroj: Lectorium Rosicrucianum - Pentagram