Rituály mysli

Vzhledem k tomu, že tato otázka je zároveň otázkou po tom, kdo se ptá, nelze na ni dát obyčejnou odpověď. S racionálními "odpověďmi hlavy" si zde nevystačíme. Stejně jako otázka musí i odpověď zahrnovat toho, kdo se ptá. A k tomu je třeba takových věcí jako procházky v lese, intenzivní koncentrace, uhození do tváře nebo - což je samozřejmě ještě účinnější - vykonání náboženského obřadu. Ten může obsahovat dietetické, charitativní a liturgické prvky. Všechny přispívají ke změně perspektivy. Fyzicky se nemění nic, vše zůstává jako předtím. Spaní, mytí, jedení, umývání nádobí i kladení nejdůležitějších otázek však nyní vychází z jiného výchozího bodu a odehrává se jinak.

Uvědomujeme si, že při rituálu se od nás chce, abychom dělali velice jednoduché věci s dětským nadšením. Záhy si však uvědomíme, že když jsme je již vykonali vícekrát a "zvládli jsme jednotlivé pohyby", když jsme se zbavili vědomí si sebe, naše mysl se zatoulává. K našemu zděšení si uvědomíme, že nejsme schopni dělat ani ty nejprostší náboženské úkony, aniž nemyslíme na jiné věci. (I náš milostný život kontaminují fantazie, jak milujeme někoho jiného.) A rituály jsou požadavky pocházející od Boha, to znamená od Toho, kdo je přinejmenším zdrojem našeho jáství, naší vlastní individuality. Základ mé bytosti chce, abych každé ráno rituálně přednesl šest slov proklamujících Boží jednotu, a já ani nejsem schopen zabránit mysli, aby se zatoulala!

Náboženské rituály představují zvláštní posloupnost věcí, které děláme, aby nám pomohly si vzpomenout, že jsme zapomněli, proč jsme byli stvořeni, a nenásilně nám poskytly nástroje k návratu. Jsou to pradávné techniky určené k tomu, aby nás poslaly zpět do každodenního života s dětským smyslem pro zázrak.

Zdroj: Lawrence Kushner: Na tomto místě byl Bůh a Já, já jsem to nevěděl. Nalézání Já, spirituality a nejvyššího smyslu v židovské tradici. Nakladatelství Dharmagaia.