Představy o Bohu

V jedné z těchto knih si se Stvořitelem povídá a vypráví mu anekdotu: „Malá holčička něco maluje na papír a dospělý se jí ptá, cože to kreslí: - ´Pánaboha,´ odpoví děvčátko. –´Ale Boha přece nikdo nikdy neviděl. Nikdo neví, jak vypadá,´ namítne dospělý. – ´Až ho namaluju, tak to všichni vědět budou! ´ nedá se vyvést z míry dítě.“ Ve Walschově knize nato Bůh reaguje: „Také já ti něco povím. Byl jeden muž a ten začal psát o tom, jaký je doopravdy Bůh. Namítali mu, že Boha přece nemůže nikdo poznat...“ Autor pochopil, že je řeč o něm.

O tom, proč a jak začal své knihy psát, vysvětluje sám autor. V jednom období jeho život zkrachoval. Svým  chováním způsoboval konflikty s lidmi, takže  jeho nevím už kolikáté manželství skončilo opět rozvodem. V rychlém sledu událostí mu vyhořel nepojištěný dům a vážně se zranil při autonehodě. Sice se uzdravil, ale zůstal sám, bez prostředků a nezaměstnaný. Nakonec vzal zavděk, když mu jeho bývalá partnerka alespoň půjčila stan, aby měl kde hlavu složit. S půjčeným stanem nocoval v kempu s dalšími bezdomovci a byl rád, když v noci nezmrznul natolik, že se mohl ráno alespoň hýbat. Živil se sbíráním použitých plechovek.  Hlad ho donutil nepohrdnout ani jídlem z popelnice. Myslel si že jeho život skončil.  

V jednom takovém vypjatém okamžiku se naléhavě a naštvaně modlil, aby mu Bůh konečně řekl, jak se všechny věci doopravdy mají a jaký že je to Bůh, že se na to všechno může dívat. V tu chvíli pocítil naléhavý impulz, aby  vzal pero a papír. Uchopil psací náčiní a ruka mu sama začala psát. Tímto  automatickým psaním začal  tvořit své knihy. V duchu si myslel otázku a ruka napsala odpověď. Přestože sám Walsch není pevně přesvědčen, že takto vytvářená díla jsou skutečnými doslovnými Božími odpověďmi, jisté je, že pod vlivem zapsaných rad se jeho život obrátil správným směrem. Zlepšili se jeho vztahy s lidmi, našel si stálou partnerku a samozřejmě už dávno není bezdomovcem, ale známým spisovatelem…

Donald Neale Walsch tvrdí, že jeho knihy nejsou channellingem (tzn. že nevznikly doslovným záznamem diktovaným bytostí z jiného světa jako u knih spiritistických médií), ale že Bůh je inspiroval a mohou pomoci lidem vytvořit s ním nový osobní vztah.      

Walsch nestojí na křesťanské půdě, naopak jeho Bůh ortodoxní křesťanství a organizované náboženství vůbec opakovaně kritizuje. Walsch věří v panteistického Boha, který překračuje, spojuje a přetváří všechna náboženství. Jednou z jeho hlavních myšlenek je, že všichni vytváříme jednotu s Bohem i s celým Životem a sdílíme jedinou existenci.

Bůh liberálem

Při četbě Walschovy knihy Nová proroctví jsem si představil imaginární rozhovor mezi zesvětštělým moderním liberálem a konzervativním křesťanem. Hovoří spolu o náboženství, morálce, vědě, přírodě… Na konci jejich dlouhé debaty se zjeví Bůh, aby rozsoudil jejich spor. Komu dá za pravdu? Průměrný věřící by určitě počítal s tím, že křesťanovi. Nevěřící s Bohem nepočítá, takže takový příklad pro něj ani nemá smysl. Přínos Walschových knih vidím v tom, že nám nabízí ještě třetí variantu: Boha, který stojí na straně liberálů. Wikipedia uvádí, že Walschovy knihy „ jsou zpravidla v harmonii se základními tématy moderní západní duchovní kultury (např. mají základní vnímání slušného chování, respektují svobodný život a svobodu druhých, jednají s ostatními jako s těmi, kteří se rozvíjejí sami, ctí přírodu a nejvyšší bytost).“

Myslím, že tento nový úhel pohledu na Boha může být inspirující i pro tradičního věřícího, protože  křesťanští teologové uznávají, že naše představy o Bohu jsou nutně omezené a že Bůh je ve skutečnosti „úplně jiný“.  Pokud klasická teologie dokáže Boha nějak popsat, jsou to spíše definice, které  vypovídají o tom, co Bůh není: ne-konečný, ne-omezený, ne-smrtelný…

Konečně soudím, že nejvíce by z Walschových knih mohli profitovat ti nevěřící, kteří jsou pro české prostředí snad nejtypičtější a kteří svým deklarovaným ateismem de-facto demonstrují, že jim více než Bůh leží v žaludku církve, ať už z důvodů historických, politických nebo jiných. Idea Nejvyšší Bytosti, která organizované náboženství také zrovna nemusí,  by pro tyto částo jen zdánlivé ateisty, kteří s vaničkou vyklápějí i dítě,  byla určitě mnohem přijatelnější než tradiční představy, které Boha spojují s náboženstvím. K Bohu, jak ho popisuje Walsch, by mohli nalézt osobní vztah  i mnozí ateisté.                                                                                                                                                           

Falešné představy o Bohu

V knize Nová proroctví (vyšla též česky) se Walsch mimo jiné zabývá falešnými představami o Bohu. Ukazuje, jak jednotlivé nesprávné představy zákonitě vedou k odpovídajícímu špatnému chování:

1 Lidé jsou jeden od druhého odděleni.

Lidé si ubližují, protože si neuvědomují svou jednotu

2. Jsme odděleni od Boha.

3. Bůh od nás něco potřebuje.

Walsch tvrdí, že Bůh od nás nic nechce. Navíc je tento názor snadno zneužitelný, protože snadno vede k závěru: Bůh od nás potřebuje,  abychom se např.  účastnili  svaté války.

4. Musíme se Bohu zavděčit (aby byl šťastný, protože šťastný není)

Bůh je blažený a nepotřebuje od nás nic.

5. Existuje nejednotnost.

6. Musíme bojovat o své štěstí.

Víra v oddělenost vede mj. k představě, že na světě není dostatek zdrojů, které potřebujeme ke štěstí. Tento názor vede k válkám…

7. Skupina, k níž patří (nebo mé náboženství) je lepší než jiné.

Skutečnost nesčetného množství náboženských a dalších válek je dobře známá..

Duchovní idea

Při svém nedávném odchodu z funkce prohlásil kardinál Vlk, že Evropa nemá dostatečně silnou duchovní ideu, a proto jí hrozí islamizace. Domnívám se, že představa „liberálního“ Boha, který stojí na straně svobody a západních hodnot proti všem náboženským výstřelkům a fundamentalismu,  by byla duchovní ideou nám Evropanům bližší a  sympatickou. Koneckonců, možná je Bůh opravdu spíš „liberálem“. Jak říká Bíble, Boha nikdo nikdy neviděl, takže  vše, co si o něm myslíme, jsou jen naše představy…

Autor: Richard Gilík