Nepřátelé na cestě poznání

Když se člověk vydá po cestě poznání, nemá v sobě jasno, nemá vlastně vůbec ponětí, co toto učení je a co lze na této cestě očekávat. Učení nikdy není takové, jaké si představuje. Po počátečních krocích a lekcích se objeví první nepřítel -- strach. Je to děsivý nepřítel, číhající na všech úsecích cesty. Dá se porazit jediným způsobem: vyzývat ho na souboj, navzdory němu postupovat dál -- a hlavně před ním neutíkat. Když se tím bojovník řídí, postupuje krok za krokem, sice s obavou, ale jednoho dne si uvědomí, že strach ustoupil, že už ho neohrožuje. Tím navždy překonal prvního nepřítele. 

Ke slovu však přichází druhé nebezpečí -- jasná mysl. Ta rozptýlí strach, ale také zaslepí. V okamžiku, kdy strach zmizí, si člověk myslí, že vidí jasně. Má pocit, že toto je to pravé poznání. Ale to je chyba. V této fázi je jasná mysl pouze fiktivní silou, která dává pocit moci a nepřipoutanosti, a to až do okamžiku, kdy podlehnuvšího bojovníka zmate natolik, že už nebude schopen dál se něčemu naučit nebo po něčem toužit. Tento nepřítel je nejzáludnější, protože se do něj vejde vše a nedá se spolehlivě, na rozdíl od strachu, rozpoznat. Porazit se dá jediným způsobem: uvědomit si, že jasná mysl je téměř vždy omylem, netvořit si žádný názor, nedomnívat se, že člověk vidí do věcí, trpělivě čekat a užívat jasnou mysl pouze k vidění. Pokud tak bojovník postupuje, jednoho dne prohlédne a pochopí, že jasná mysl je jen bod před jeho očima. Od toho okamžiku se jasná mysl změní ve skutečnou moc. Jeho vůle se napojí na jakousi kosmickou intenci. Od té doby ví, že síla, kterou tak dlouho krotil, je konečně jeho. Dokáže udělat vše, na co pomyslí. Všechno je na dosah. Začíná tím, že se pouští do dobře zvážených riskantních situací, končí tím, že udává pravidla. Je skutečným mistrem. 

Pomalu jej však začíná obkličovat třetí, nejsilnější nepřítel -- moc. Je snadné a pohodlné oddat se jí a podlehnout. Jestliže to bojovník udělá, jednou neočekávaně prohraje bitvu, a to z něho udělá krutého, nedůvěryhodného muže a moc sama se stane břemenem jeho života. Způsob, jak moc porazit, je opět vyzývat ji na souboj. Bojovník si musí uvědomit si, že moc, kterou získal, není ve skutečnosti jeho a nemá a nesmí sloužit k osobnímu účelům. Víc než kdykoliv jindy musí držet sám sebe zkrátka a mít nad sebou vládu . Dokáže-li to, přemůže třetího nepřítele. Dostane se do stavu, kdy už nemá strach ani netrpělivou jasnou mysl a jeho moc je pod kontrolou. 

V této fázi je už těžké najít skutečnou motivaci hodnou činnosti muže poznání a pomalu se objevuje touha zapomenout a odpočívat, která se naráz změní v posledního nepřítele -- stáří. S tímto nepřítelem je nutno bojovat dál a dál, znovu a znovu, stále žít naplno. Jen ten, kdo se po každém kole pouští s tímto nepřítelem znovu do boje, může být nazýván mužem poznání, i kdyby to mělo být jen na krátký okamžik, kdy úspěšně před smrtí dobojoval další bitvu. Tento moment jasného zření, moci a poznání je naprosto postačující. 


Zdroj: Gato: Učení Nagualů, nakladatelství DharmaGaia