Reklama

Komu pomůže moje pomoc?

Na otázku "Komu pomůže moje pomoc?" neexistuje jednoduchá a jednoznačná odpověď. V první chvíli se možná přikláníme k názoru, že slova "pomoc" a být "nápomocen" hodnotíme vždy jako něco kladného.

A skutečně neprojdeme bez povšimnutí a bezcitně kolem člověka, který očividně potřebuje pomoc.

Ale přece je oprávněná otázka: „Komu pomůže moje pomoc? “

Indický filozof a spirituální učitel Jiddu Krišnamurti jednou napsal:

„Dříve, než něco uděláš pro druhé, prozkoumej svoje pohnutky!“

Reklama

Toto upozornění poukazuje na to, že existují různé pohnutky a různé motivace. Tyto je

zapotřebí rozpoznat, prozkoumat a nakonec je vyhodnotit.

Jaké důvody nás nutí k pomoci?

Jsou šlechetné i sobecké pohnutky, nesobecká pomoc, ale i taková, která očekává nějakou odměnu. Očekávaná odměna může mít různé podoby. Dobrý skutek může být pokusem, abychom uklidnili naše špatné svědomí nebo abychom si tzv. „zajistili místo v nebi“. Pomoc, kterou někomu poskytujeme, ho může udělat na nás závislým a vyvolat v něm pocit, že je nám nějak zavázán a že pomoc musí nějakým způsobem oplatit. Takto se podpora stává určitým obchodem. Potom pohnutka pomoci bude: „Jakjá Tobě, tak Ty mně. “

Avšak pomoc může být také spontánní a vycházet ze srdce. Ten, kdo cítí vnitřní vztah s člověkem a se vším tvorstvem, ten pak v sobě vždy objeví impuls, který jej přiměje k pomoci. Když se důkladně prozkoumáme, pak musíme zjistit, že existují pasti, do kterých můžeme snadno spadnout, když pomáháme. Uvidíme například, že se nevyhneme tomu, abychom za svoji pomoc nedostali poděkování.

Často také zjišťujeme, že naše dobře míněná pomoc má následky, které jsme ani při nejlepší vůli nepředpokládali. Znovu musíme zjišťovat, že podpora nebyla dostatečná a ani trvalá. Někdy jsme tím, co jsme považovali za pomoc, dosáhli pravého opaku. Pomoc, poskytovaná tzv. rozvojovým zemím, často měla i má takové následky, které lidem působí ještě více utrpení, vykořisťování a závislosti.

 

Nuže, pokud je těžké najít pohnutku k pomoci a navíc nikdy není jisté, že podpora způsobí to, co bylo zamýšleno, pak můžeme dospět k tomuto názoru:

„ Ze všeho chci být vynechán. Ponechám všechny lidi napospas osudu. Nebudu se plést do karmy jiného člověka.“

Ale copak toto je řešení pro člověka, který pro svůj vztah k druhým, procítí jejich bídu a kvůli tomu i trpí? Myslíme si, že to není řešení. Jak se tedy máme k této otázce postavit? Tak jako vždy, i zde je rozhodující, abychom rozpoznali, hranice vlivu osobnosti.

Impuls pomoci, vychází z našeho nejhlubšího nitra, je to původní Boží impuls. Často ho ale špatně pochopíme a pak to vede k takové pomoci, která může být osudná pro toho, komu jsme ji určili. To se může stát například tehdy, pokud chceme někoho, kdo ještě není připraven nebo není v odpovídající fázi vývoje, nasměrovat na spirituální cestu.

Pokud pomáháme jinému člověku, tak pouze jako přírodně zrození lidé. Ale zdroj utrpení odstranit nedokážeme. Měli bychom uznat omezenost lidské pomoci. Po tom, jak jsme pomohli, se musíme umět od tohoto našeho činu odpoutat.

Karmu druhého člověka nedokážeme ovlivnit takovým směrem, o kterém jsme si mysleli, že mu přinese méně trápení. Měli bychom si uvědomit, že nemůžeme vědět, co je pro druhého člověka dobré. Měli bychom snést bolest, kterou pociťujeme, když vidíme, jak někdo jde takovým směrem, který mu později přinese bolestivé zkušenosti.

Když to dokážeme, pak jsme připraveni poznat, že přes určité životní situace, zkušenosti, setkání a okolnosti dostaneme pomoc, která bude jiná, než jsme očekávali na základě našeho omezeného způsobu vidění, a že je to zcela mimo sféru našeho vlivu. Možná nám pomůže právě to, co se nám nyní zdá, že je pro nás špatné. Může být naším důležitým životním cílem, abychom dokázali rozpoznat a s vděčností přijmout i tyto zkušenosti jako skutečnou pomoc.

Komu tedy pomůže moje pomoc?

Pomoc ovlivňuje oba dva: toho, kdo ji dává i toho, kdo ji přijímá.

Na poskytování pomoci neexistuje žádný recept ani žádná pravidla. Na základě sebeúcty se v každé situaci musí rozhodnout oba: jeden, zda chce pomoci a ten druhý, zda chce pomoc přijmout. Tímto procesem se oba dva stávají vědomě zralejšími.

Zdroj:  Lectoríum Rosicrucianum

Reklama

Komentáře

... (St, 31. 12. 2014 - 22:12)
PF 2015!
Reklama