Jeden zenový příběh

Každý kněz měl chlapce, který mu posluhoval a vyřizoval různé pochůzky. Kněz z prvního chrámu řekl svému služebníku: "Nikdy se nebav s tím druhým klukem. Ti lidé jsou nebezpeční."

Ale chlapci jsou chlapci. Jednoho dne se potkali na cestě a chlapec z prvního chrámu se zeptal druhého: "Kam jdeš?" Ten odpověděl:, Kamkoliv mě vítr zavane." Zřejmě v chrámu naslouchal velikým zenovým věcem; a tak řekl: "Kamkoliv mě vítr zavane." Skvělý výrok, čiré tao.

Ale první chlapec se hrozně zastyděl, urazilo ho to a nedokázal mu odpovědět. Cítil se zklamaně, rozzlobeně, a do konce i provinile... "Můj pán řekl, že s těmi lidmi nemáme mluvit. Ti lidé opravdu jsou nebezpeční. Copak je toto za odpověď? Vždyť on mě ponížil."

Šel za svým mistrem a řekl mu, co se stalo. "Mrzí mě, že jsem s ním mluvil. Měl jste pravdu, ti lidé jsou divní. Copak je to za odpověď? Zeptal jsem se ho: ,Kam jdeš?' -jednoduchá, formální otázka - a věděl jsem, že jde na trh zrovna jako já. Ale on řekl: ,Kamkoliv mě vítr zavane.'"

Mistr řekl: "Já tě varoval, ale neposlechl jsi. Tak víš co? Zítra půjdeš na stejné místo. Jestliže ten chlapec přijde, zeptej se ho: ,Kam jdeš?' A on odpoví: ,Kamkoliv mě vítr zavede.' Pak také trochu zafilozofuj a řekni: ,A co kdybys neměl žádné nohy?' - protože duše nemá tělo a duši vítr nikam vzít nemůže - Co pak?'"

Chlapec chtěl být dokonale připraven; celou noc si vše znovu a znovu a znovu opakoval. A na druhý den brzy odešel, postavil se na správné místo a za chvíli přišel druhý chlapec. První chlapec se velice potěšil - teď mu ukáže, co je to skutečná filozofie. Zeptal se tedy: "Kam jdeš?" A čekal...

Ale chlapec odpověděl: "Jdu na trh pro zeleninu."

Tak, a co si teď měl počít se svou naučenou filozofií?

Život je právě takový. Nemůžete se na něj připravit. V tom je jeho krása, v tom je jeho zázrak, že vás vždy zaskočí, vždycky vás překvapí. Pokud máte oči, uvidíte, že každá chvíle je překvapením, na něž se nedá aplikovat žádná předem vymyšlená odpověď.

Zdroj: Osho - Odvaha, nakladatelství Eugenika