Myšlenka, že to, jak člověk žije, nějak ovlivňuje to, jakou nemoc dostane, naznačuje, že se do jisté úrovně podílíme na vzniku své nemoci. Jenže - a to je velmi důležité - nesmíme sklouznout do prostého obviňování sebe nebo kohokoliv jiného za to, že jsme onemocněli. Lidé si zřídkakdy vědomě svou nemoc vybírají. Nemoc se vyvíjí jako důsledek jistého typu chování a postojů, o nichž si neuvědomujeme, že jsou biologicky toxické, dokud se takovými nestanou.
Tak jsem dychtil mnohými způsoby po spáse, hledal jsem zapomnění a vysvobození, tak velmi jsem žíznil po Bohu, po poznání a klidu, ale nacházel jsem to vše pouze v hudbě. Nemusí to být Beethoven nebo Bach: že je hudba vůbec na světě, že člověk může být tu a tam až do hloubi srdce zasažen tóny a zaplaven harmonií, to pro mne znamenalo stále větší útěchu a opodstatněnost celého života. Hermann Hesse
Někteří mladší lidé jsou duchovně strnulí. A jsou naopak staří lidé, kteří jsou plni nadějí, nadšení, vnitřního života a elánu. Existuje totiž mládí vnitřní. Toto vnitřní mládí je postojem člověka. Projevuje se ve vnitřní pružnosti, čilosti, vitalitě, bdělosti a otevřenosti. K mládí patří i schopnost se pro něco nadchnout.
Stránky
- «
- ‹ předchozí
- …
- 5
- 6
- 7
- 8
- 9
- 10
- 11
- 12
- 13
- …
- následující ›
- poslední »