Kosmologie všech starověkých a předindustriálních kultur popisují biologickou smrt spíše jako určitý přechod než nezvratný konec lidské existence.

Myšlenka, že to, jak člověk žije, nějak ovlivňuje to, jakou nemoc dostane, naznačuje, že se do jisté úrovně podílíme na vzniku své nemoci. Jenže - a to je velmi důležité - nesmíme sklouznout do prostého obviňování sebe nebo kohokoliv jiného za to, že jsme onemocněli. Lidé si zřídkakdy vědomě svou nemoc vybírají. Nemoc se vyvíjí jako důsledek jistého typu chování a postojů, o nichž si neuvědomujeme, že jsou biologicky toxické, dokud se takovými nestanou.

Otevření kanálu mezi vědomými a nadvědomými rovinami, mezi egem a transpersonálním Já a následná záplava světla, energie a ra?dosti často přinášejí nádherné uvolnění.

Óm maní padmé húm je jedno z nejkrásnějších vyjádření nejvyššího prožitku. Znamená to „zvuk ticha, diamant v lotosu“. I ticho má svůj zvuk, svou hudbu..., ačkoli se nedá slyšet běžným sluchem ani spatřit běžným zrakem.

Konverze označuje přechod od jednoho systému názorů ke druhému. V náboženské oblasti to znamená, že člověk může přecházet z jedné víry do druhé: z ateisty se stane teista; z věřícího nevěřící. Konverze může být náhlým nebo postupným procesem.

Tak jsem dychtil mnohými způsoby po spáse, hledal jsem zapomnění a vysvobození, tak velmi jsem žíznil po Bohu, po poznání a klidu, ale nacházel jsem to vše pouze v hudbě. Nemusí to být Beethoven nebo Bach: že je hudba vůbec na světě, že člověk může být tu a tam až do hloubi srdce zasažen tóny a zaplaven harmonií, to pro mne znamenalo stále větší útěchu a opodstatněnost celého života. Hermann Hesse

Někteří mladší lidé jsou duchovně strnulí. A jsou naopak staří lidé, kteří jsou plni nadějí, nadšení, vnitřního života a elánu. Existuje totiž mládí vnitřní. Toto vnitřní mládí je postojem člověka. Projevuje se ve vnitřní pružnosti, čilosti, vitalitě, bdělosti a otevřenosti. K mládí patří i schopnost se pro něco nadchnout.

Absolutní jednota, bezvýhradná láska, dokonalý pokoj, všezahrnující celek ? to je Bůh. Člověk této jednoty nemůže dosáhnout, ale touží po ní. Cíli své touhy se přiblíží a setkává se s božským v sobě stejně jako ve svém protějšku, otevře-li se celým svým vnímáním bezvýhradné lásce a dovede- li zakoušet pokoj.

Komunikovat přímo z mysli do mysli se daří lidem, kteří jsou k sobě upřímní. Nemají ve svých myslích žádné postranní myšlenky, o kterých by druhá strana neměla vědět. A tak nemusí vytvářet informační bariéry, které by zabránily vstupu nepovolaných nahlížečů.

"Všechny vnímající bytosti mají sklon jednat způsobem, jenž nepřináší štěstí." Jamgon Kongtrul, Pochodeň jistoty