Uprostřed noci mě moje manželka, která je v sedmém měsíci těhotenství a čeká naše druhé dítě, probudí a pošeptá mi: "Já vím, že je noc, ale já mám strašnou chuť na čokoládovou tyčinku - nejraději s arašídy." Beru to jako věc cti. Nebojím se, že už nebudu moci usnout, nýbrž že nebudu schopen obstarat tu správnou tyčinku. Skoro hodinu jezdím kolem zavřených obchodů, dokud si nevzpomenu na automat se sladkostmi v Holliday Inn. Během celé té doby nemám své já. Jsem agent své ženy. Má radost pochází z toho, že si nevšímám svého já, že je mi lhostejné, že jsem ho ztratil. Jak zvláštní a očistné je uvědomit si, že služba druhému já může vaše já tak naplňovat.
Příliš mnoho soustředění může být horší než vůbec žádné. Vzpomínám si, jak jsem se jednou v přítomnosti svých učitelů tak strašně moc snažil zazpívat kiduš (modlitbu nad vínem, posvěcující šabat) správně, že jsem zapomněl melodii a poté i slova. Cílem je dělat něco celým srdcem, aniž zapomenete na svatost toho, co děláte.
Jmenoval se Fleming a byl to chudý skotský rolník. Jednou, když se snažil vydělat pro rodinu na živobytí, uslyšel volání o pomoc z nedaleké bažiny. Zahodil nářadí a běžel k močálu. Tam našel vyděšeného kluka po pás v černém bahně, jak křičí a snaží se dostat ven. Rolník osvobodil mladíka zachránil ho tak před pomalou a úděsnou smrtí.
Není nutné, abys vycházel z domu. Zůstaň u svého stolu a naslouchej. Ani nenaslouchej, jen čekej. Ani nečekej, buď úplně tichý a sám. Svět se ti nabídne k odhalení, nemůže jinak, okouzlen se bude před tebou vinout. Franc Kafka
K čemu je tedy náboženství? Proč pouze nežít a neužívat si života? Protože dříve nebo později všichni ztrácíme onu dětskou schopnost prostě žít bez reflexe každý okamžik. Klademe si onu velkou otázku. Jsme přemoženi tajemstvím existence a uvádí nás do rozpaků, když sami sebe slyšíme šeptat: "Kdo?" Otázka se dostavuje v mnoha převlecích a je různě načasovaná. U některých lidí se postupně formuluje desítky let. Jinému se v jediném okamžiku otřese celý svět. Ale dříve nebo později se tato otázka vynoří u každého.
V roce 1812 se narodila 29. září, v době archanděla Michaela, bytost, která je do dnešního dne předmětem mnoha sporů a dohadů. Bytost, která většinu svého krátkého, 21 letého života prožila v tak nelidských podmínkách, že jenom při pomyšlení na ně tuhne krev v žilách.
Traumatizován válkou a násilnostmi v Bagdádu vstupuje mladý hoch k Nussajífu Džasímu Múminovi, léčiteli v centru irácké metropole. Pevně přitom svírá matčinu ruku, napsala agentura AFP. U chlapce se rozvinula fobie: přepadá jej chorobná hrůza, když slyší vrtulník nebo když jen spatří americké vojáky.
Mistře, jaké to bude v boží říši? Tam už nebude čas. Nový ZákonKdy si přejeme, aby se zastavil čas? Jistě, v těch nejkrásnějších chvílích. Nicméně o prožitcích krajního zpomalení nejčastěji mluví lidé, kteří pohlédli do očí smrti.

Stránky