Vaše mysl se naučila, že nesobectví je duchovní. Já vím, že je, ale dokud nejste dostatečně sobečtí na to, abyste poznali sebe sama, není nesobectví možné. Nesobectví se dostaví jako důsledek sebepoznání, jako důsledek toho, že jste sami sebou.

I když patrně nemáte rádi nebo se necítíte spřízněni s každým, s kým se setkáváte, můžete se alespoň snažit být k lidem, které instinktivně nemáte v oblibě, laskaví a zdvořilí, neboť i vy byste chtěli, aby se k vám takto chovali také oni.

Pokud chcete opravdu milovat Boha, musíte začít tím, že budete milovat své bližní lidské bytosti, protože ty jsou vám nejblíže. A vlnky vaší lásky se mohou postupně rozšiřovat.

Jógasútra dělí jógu na osm dílů. Pro mnoho lidí dnes vedou dveře k józe přes tělo a ásany, ale to je jen jedna z metod. Možná budete mít zájem prozkoumat a vyzkoušet i cvičební postupy, které se týkají ostatních větví.

Opakovaně jsme konfrontováni se základním požadavkem spirituálního vývoje "Člověče, poznej sám sebe!" Proč se tomuto požadavku připisuje tak velký význam? Cožpak se neznáme již dostatečně? A co má z tohoto hlubokého sebepoznání vyrůst?

Některé súfistické řády provozují ritualizované obřady (dhikr), které mohou zahrnovat recitaci, zpívání, hudbu, tradiční kostýmy, meditaci, extatický trans a tanec. Súfistická poezie se považuje za jedny z nejkrásnějších a nejdojemnějších veršů, co kdy byly napsány. Súfističtí dervišové z tureckého řádu Mevlevi jsou známí svým vířivým tancem: je to druh meditace prováděný po půstu.

Rozhlédneme-li se kolem sebe, najdeme nejrůznější vazby. Obrazy na zdi, šperky na krku nebo na rukou, nábytek v místnosti a auto před domem, to všechno jsou věci, na které jsme hrdí. Ale pýcha na nějaké vlastníctví je vazba, která nás snadno ovlivní a vede k tomu, že si přejeme vlastnit stále víc.

Alikvotní zpěv, nebo též hrdelní zpěv, harmonický zpěv je využíván pro meditaci a jako terapeutická metoda. Jedná se o techniku dvojhlasého zpěvu, kdy pokaždé zní základní tón a současně s ním o příslušný interval vyšší alikvotní tón.

Život znamená bytí ve věčném trvání a neměnnosti, znamená však také loučení, změnu a bolestivý nový začátek. Začátek a konec, zrození a smrt neurčují jen naši životní pouť, ale jsou to momenty vlastní celému životnímu procesu.

Toto může být způsob, jak vnést vnější svět do meditace či jak dojít k pochopení, jak se na svět dívá jiný člověk.