Duchovní základy čínské masáže

Čínská masáž, přesněji spíše masáž a manipulace, je pevně zakořeněna v čínské kultuře. Abychom ji byli schopni efektivně provádět, musíme nejen poznat její kořeny, ale také se s nimi ztotožnit.

Mezi kulturou čínskou a kulturou evropskou je rozdíl v pohledu na svět a vlastní existenci. Evropané si zvykli vidět v rozumu základní nástroj poznávání, který je současně i konečným kritériem pravdivosti, Přes nekončící záhady vesmíru a lidské duše trvají na tom, že rozumem nakonec vše poznáme a vyřešíme podle našich potřeb. Tradiční svět Evropanů je v mnohém vymazán a odhozen jako něco chybného, jako dětinskost na cestě vývoje člověka. A tak co není bezprostředně poznatelné rozumem a smysly, je ignorováno. Proto se Evropanův svět zmenšuje na měřitelnou a uchopitelnou hmotu našeho nejbližšího okolí. Měřítkem pokroku jsou pak technické vymožeností a hybnou Bílou vývoje je spotřeba.

Tradiční čínská duše, zpravidla plná taoismu, se opírá o tisíce let staré pojetí jednoty vesmíru a souvislosti všech jevů. Je plna pokory a uznává věci, které můžeme vnímat a vidět pouze jinak než hmatem a zrakem. Vychází z obrovské praxe stovek generací před námi a je otevřena všem způsobům poznávání. Tradiční čínská literatura je příznačně naplněna prolínáním reality všedního dne a velmi neobvyklých či dokonce fantastických dějů. Otvírá ducha a říká: "učit se létat?" "Proč ne!" Vždyť jedinou skutečnou realitou je osobní prožitek, tak nezachytitelný, tak nepopsatelný, tak individuální. Východiskem z otázek na smysl bytí je jen existence sama a cesta, po které jdeme. Cíl naší cesty je pak dán nejspíše způsobem, jakým jdeme, nežli konkrétním bodem, ke kterému bychom se blížili. Naše existence je dána pouze naším přítomným já, okamžikem, ve kterém se právě nalézáme.



Za základ bylo vzato vědomí jednoty vesmíru, Země a všech bytostí. Lidský rod je zařazen do vesmíru jako jeho drobná součást a pohyb vesmíru je pro něj určující. Tomuto pohybu je dán vnitřní souzvuk a potřebou všech bytostí je naučit se mu naslouchat. Taoistické učení, které je přibližováno tu jako filozofie, tu jako náboženství, je hlavně praktickým východiskem z lidských otázek, týkajících se vlastní existence. Východiskem je, jak již bylo řečeno výše, dao (čti tao) - cesta.



Nejslavnější taoistický spis - Posvátná kniha o tao a ctnosti říká, že člověk se řídí podle Země, Země se řídí podle Nebe, Nebe se řídí podle Dao a Dao následuje přirozenost. Zde ve spise starém přes dva a půl tisíce let se objevuje základ pohledu na lidskou existenci, umístění člověka mezi Zemi a Nebesa, tedy vesmír, do kterého vidíme otvorem oblohy. Staří čínští mudrcově se nespokojili s konstatováním, že lidský osud určují hvězdy, neboť hvězdy samy byly pro ně jen součástkou vyššího řádu rovnou Zemi. To, co je skutečně určující, je přirozený pohyb vesmíru, který člověk čte z pohybu Slunce a ze střídání ročních období, pohybu měsíce a dní a nocí a mnoha dalších projevů kolem nás. Pro tento pohyb je příznačná neomezující existence dvou pólů, pasivního yin (jin) a aktivního yang (jang). Obecně je yin tmou, nocí, zimou, ženou, klidem, zemí, dostředivým pohybem a yang světlem, dnem, teplem, mužem, pohybem, nebem a odstředivým pohybem. Yin a yang jsou však jedním celkem a jednoho není bez druhého.


Zdroj: Kouzelné umění čínské masáže - Liu Shisen Gao Jimin - Pragma

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Přidat komentář

Reklama

Reklama