ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Ahoj všechny!Snad Vám nebude vadit,když si tady k Vám do diskuze příjde pro radu třeba i chlap jako já..Stala se mi dost šílená věc.Půl roku po rozvodu s exmanželkou-byli jsme spolu pět let,jsem potkal ženu,s kterou jsem začal chodit.Vše klapalo úplně skvěle,máme hodně společného..Zájmy,názory,prostě skvěle fungující vztah..Navíc je stejně jako já dost romanticky založená,což se o mojí bývalé ženě říct nedá..Včera to byly přesně na den 3 měsíce,co se známe,a asi 2 měsíce,co spolu intimně žijeme.Během celé doby,co jsme spolu,jsem si nasvoji exženu ani nevzpomněl,vyjma toho,co se týká alimentů,a všeho kolem našeho 3-letého syna..A včera v noci se stalo něco,co si nijak nedokážu vysvětlit.Při milování jsem svoji nynější partnerku oslovil jménem své bývalé manželky..Absolutně netuším,jak to ze mně vypadlo,snad nějaké podvědomí,nebo co já vím..Samozřejmně jsem byl vykázán ze společného lože,i pár celkem jedovatých slov se sneslo na moji hlavu.Nedivím se,být to naopak,zachovám se stejně..Problém je v tom,že netuším,jak to vysvětlit,protože opravdu nevím,proč se to stalo.Chce rozchod,říká,že jednoho nevěrného záletníka se zbavila přede mnou,a o druhého takového už nemá zájem.Jenže tohle snad nevěra nebyla.Mám čisté svědomí,i srdce,ve kterém je,a bylo místo vždy jen pro jednu..Prosím,poradte...Jsem opravdu na odpis?

Omyl, bolest trvá minimálně tak dlouho, jako vztah...

Hm, dakujem za tuto diskusiu, aj ked vacsina sa tyka opustenia zeny muzom.
Tak ja prispejem tiez jednym prispevkom. Mal som priatelku celych 12 rokov. boli sme spolu od strednej skoly, pred rokom sme si dokonca kupili domcek, proste velke plany.
Je to takmer mesiac, co odisla zo dna na den. Vraj potrebuje cas, premyslat, ako dalej, atd. Samozrejme, ze islo o to, ze stretla ineho. Asi zaujimavejsieho, ktory jej da nieco viac, ako ja. Aj ked mam pochybnosti, ci urobila spravne: cudzinec, rozvadzajuci sa ,s dvoma detmi... Ukoncili sme to vlastne az pred par dnami. A musim povedat, ze som netusil, ze to moze tak hrozne boliet. Ale vidim, ze mnoho ludi preziva podobne pocity, ako ja, je dobre vediet, ze nie som v tom sam. Len som zvedavy, ako dlho bude ta bolest trvat. Ak plati ta poucka o tom, ze bolest trva jednu tretinu casu, kolko trval vztah, tak ma cakaju "prijemne" 4 roky...

ideálním řešením je si podřezat žíly. Nejen že se tím pro tebe všechno vyřeší, ale ještě tím i unikneš z utrpení života

Vsichni tu pisete sve pribehy, ale nejak postradam ty tipy ci namety, jak dany rozchod prezit. Neco co by nam pomohla se z toho vyhrabat, i kdyz cas je asi nejlepsi. Ale v tom psychickem stavu, ve kterem jsme se chytame lecceho.

Ahoj holky,
vracím se sem po delší době. Kdysi (naposledy v první polovině července 2005) jsem tady kvílela nad ztraceným vztahem. Dnes s odsupem jen zírám: Včera jsem měla "přátelskou" večeři s mužem,kvůli kterému jsem vadla,chřadla,trápila se. Onen muž strašně moc nyní stál o to,abychom spolu skončili v posteli,avšak já na něho hleděla s tím,že: "Proboha,co jsem na něm kdy mohla vidět?!!!" Večeři jsem ukončila ve 22h s tím,že jsem unavena a že má jít domů. Jsem definitvně vyléčena. Dnes nevím,co jsem na něm kdy viděla a proč jsem jím byla tak posedlá. Včerejší večeře pro mne byla uzavření. Rok poté a já jsem jinde. Děvčata,opravdu je vše jen a jedině a pouze v našem mozku. Faktem ovšem zůstává,že základním impulsem byl ten,že mi do života vstoupil koncem července 2005 jiný muž,jakkoliv jsem si myslela ,že je to nemožné ,že jsem zablokovaná. Prostě najednou tady byl někdo,kdo ho přebil.Zase to není ideální,je ženatý a já jsem pouze milenka,ale milenka,která cítí lásku a cítí,že partnerovi na vztahu záleží a netrpí.

Ahoj Teo, myslim, ze je to na tebe proste brzo, sama mam podobny pocit, i kdyz nejsem uplne sama. Nekde jsem cetla, ze clovek se v zivote opravdu zamiluje jen 3x a pak uz to nikdy neni ono. Ja tomu naprosto verim, bohuzel jsem si ty zamilovani vybrala dost brzo a v dost nestastnych vztazich. Myslim, ze kdyz uz jsi se jednou rozhodla k rozchodu, tak jsi musela byt minimalne vnitrne presvedcena o tom, ze je to spravne. To, ze se ted trapis, to muze byt i pocitem samoty a toho, ze uz nikdy nic podobneho nepoznas, pocitem ujeteho vlaku. Alemyslim, ze az uplyne jeste nejaka doba, tak se na to budes schopna podivat z nadhledem.
No a ze nejsi schopna navazat novy vztah - je otazka, co od noveho vztahu cekas - pokud to bude jen na dobu prechodnou, aby ses dostala z krize, tak mozna nemussis ze zacatku citit skoro vubec nic... Nevim, jestli mi rozumis, mozna to zni hrozne a tvrde, ale me to pomohlo.

Ahojte, už nevim, s kým bych se poradila, tak píšu sem. Před 3 měsíci jsem se rozešla s přítelem-byli jsme spolu rok a byli jsme spolu šťastný i přes to, že od sebe bydlíme 400km (on je Slovák). Nedokázala jsem si během toho období představit život bez něj, ani že by to mohlo někdy skončit, byla jsem tak zamilovaná a šťastná... A obětovala jsem pro něj všechno (místo večírků s přáteli o Silvestru, apod. jsem strávila večery s ním, i když jsem měla náladu spíš zapařit a některý přátelé byli naštvaný, utrácela jsem za cesty za ním, atd....), každejch pár volnejch dnů jsem za ním jezdila. A vůbec mi to nepřišlo líto a ani na chvilku jsem nezapochybovala o tom, že by to nemělo cenu. V červenci se ale najednou něco zvrtlo. Z mojí strany. Byla jsem s ním a řikala jsem si: Co tady sakra dělám? Uvědomila jsem si, že ten člověk, se kterym se zrovna držim za ruku a povídá mi o svym hokejovym zápasu, mě vlastně vůbec nezná! Najednou jsem prostě nabila dojmu, že to nemá cenu, nemohla jsem s ním bejt. Měla jsem pocit, jako bych celej ten rok měla růžový brejle a teď je teprve sundala. 3 dny jsem nevylezla z baráku a furt přemejšlela co mám dělat. S ním jsem se sešla až po několika dnech a po třech hodinách, co jsem plakala, tlachala o všem možnym a on se k tomu skoro nevyjadřoval jsem náš vztah ukončila. Nejdřív mi to skoro nedocházelo, ale po měsíci jsem si přiznala, že ho stejně miluju...A miluju ho furt-nevim, jak to cítí on, mám sto chutí mu to říct, ale nemůžu-jsem hrdá, nemohla bych se k němu ani vrátit. Ale moc ho miluju, nejsem schopná navázat další vztah, i když bych chtěla... Jsem toho plná a strašně mě to trápí:-((. Tak co vy na to? :-((

Já jsem z práce odešla i proto, že jsem pro něj pracovala a on to potom zatraceně pocítil, protože jsem byla dost výkonná a když si člověk myslí, že maká pro toho koho miluje, a kdo miluje jeho, tak maká za dva. A stejně bych se už nedokázala na nej dívat, jak tam blbne s jinýma, ale to už je i o mě, když konec, tak s novým začátkem, kariéra se dá budovaat i tím, že jdeš dál a já jsem si rozhodně polepšila. Hnusných rozchodů mám za sebou asi 5 ( a to je mi 33), možná vybírám špatně. Poslední byl tak hnusnej, že jsem se málem zbláznila a dlouho nebudu žádnýmu chlapovi věřit, ale žiju (fakt je, že mám dlouholetého milence, ale to není láska). Ovšem pomáhá to přežít do doby, než najdu někoho lepšího.

No já bych teda práci rozhodně neměnila.A pochybuju,že by nad tím ti chlapi takhle uvažovali.Proč mít ke zkrachovalému vztahu i zkrachovalou kariéru?! A mimochodem,koukat na něj jak flirtuje s jinými je určitě horor-na druhou stranu alespoň vidíš,co je zač.Podle mě je mnohem horší,když člověk toho druhého nevidí a postupem času si ho víc a víc idealizuje.Taky mám za sebou už celkem tři rozchody, je mi 30, ten poslední byl fakt masakr a ještě nejsem úplně oklepaná i když je to už přes půl roku.Ale za sebe se snažím spíš ho alespoň občas vidět.I když to má zcela korektní průběh,vždycky si znovu připomenu nějakou maličkostí,proč to nemohlo vyjít,i když to byla taková láska.Hodně síly všem tady-kdo to zažil,ví jaké je to peklo. :-)

Ja se s tim snad nevyrovnam.....

no jo,ale co když pořád studujete?a musite ho mít blbě na očích protože s vámi chodí do ročníku?to je teprv zapeklitý...

Já vím, že změna zaměstnání není žádná sranda, obzvlášť když už se člověk dostane trošku výš. Ale právě proto se musíte sebrat a vypadnout, protože jinak se budete týrat, nakonec vás stejně přestane ta práce i bavit... a třeba nakonec, když už budete mít novou práci, novýho chlapa a nevím co ještě, tak zažijete úsměvnou historku, jak vám klečí u nohou a prosí, abyste ho nenechávaly. A to je to nejpříjemnější zadostiučinění, jenže vám se to te%d bude zdát tak maximálně úchylný, že jo?

Ahoj Pavlo,no,s tim zaměstnáním to není hračka.Je ale dobré si říkat že když to nevyšlo s ním,vyjde to s jiným,ale to čekání..Když ho nevidím tak mi je líp,říkám si,že takovy mi za ten smutek nestoji,ale když s nim člověk denně pracuje v jedné místnosti je to jiná.

Ahoj Jano, můj příběh je téměř shodný s tvým. Pro mne je také nepopsatelně bolestivé vidět ho jak flirtuje s kolegyněmi.Říkám si také,proč mi to dělá,když ví, že ho mám pořád ráda. Změnit zaměstnání není tak jednoduché, takže se denně trápím a trápím.

Ahoj Ajo,právě.ale ted už je moc pozdě..co se holt stalo nejde zpět,i když si budeš řikat co budeš chtit,vždycky přijde někdo u koho si řekneš,tak to je on,to je ten pravý,a muže se to nějakou dobu tak zdat,ale chyba lavky....

Ahoj Jani,
tak z vlastní zkušenosti vím, že na tohle platí jen změna zaměstnání... a to co se stalo mezi vámi, no, mě to připadá, že si mezitím už někde odskočil, prostě jsi to vycítila, i když nic neřekl... Mezi námi, ono je moc hezký, žeco je v domě není pro mě, ale když dneska trošku víc pracující člověk ani nechodí jiam než do práce, že jo.

Taky bych rada věděla jak to končí.dlouho jsme se neviděli a pak najednou..sme si už prostě neměli co říct,nemluvili sme na sebe,a když už ano tak jedině ve formě hádky,najednou mu na mě začalo vadit x věcí..no kolegyně,některé z nich kamaradky byly,a jine ne.

Bud take zacni flirtovat, a nebo si budes muset najit jinou praci. Tvoje kolegyne byly asi kamosky.
Docela me zajima, byli jste nerozlucna dvojka, jak se to stane, ze to takhle konci?

ahoj,ráda bych se s Váma podělila o muj problem,ja a ted už muj byvalý přitel sme byli nerozlučná dvojice,samozřejmě že všechno musí jednou skončit.Nedávno jsme se po dlouhé době rozešli a ráda bych na něj zapomněla,byla venku s kamarády,soustředila se na jiné věci atd.,prostě se ho zbavila a začala znovu žít,jenže ten problem je,že s ním pracuji.Je velmi těžké na něho zapomenout když ho mám pořád na očích,a co je horší,musím se dívat na to jak flirtuje s mými kolegyněmi.Je to opravdu bolestivé,a hledat si někoho jiného stejně nepomůže,láska nezmizí jen nějakým lusknutím prstu.Nemáte někdo jakoukoliv radu?Všechny pomůžou,děkuji,Jana