ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

ahoj, taky jsem se rozešla s přítelem po 4letech, kvuli jeho nevěře. Po tydnech, kdy jsem chtela a doufala, ze se vrati, jsem ted dospela k nazoru, ze je mi samotne dobre a ze by nam to do budoucna neklapalo.Proto je mi divné, že tu hodně holek píše,ze si jsou jiste, ze je to ten pravy a ze se za par let setkaji a zacnou znova. Vim, ze my nikdy znova nezacneme, ale sakra proc ho porad miluju a nemuzu na nej zapomenout?!!!A proc mu vzdycky naletim, kdyz prileze a vyklada, jaka je ta jeho nova holka divna a jakou udelal chybu a znova a znova premyslim-co kdyz se rozejdou a bude chtit zpatky, treba by nam to podruhe vyslo.Nevyslo!!!!jak presvedcit sama sebe?

sedim tu pri pc a revem ako blazon, rozisla som sa s manzelom, mame spolu 9 mesacnu dcerku a ja ho stale strasne lubim.on tvrdi svojmu najlepsiemu kamaratovi ze mu stale vzhadzujem na oci ze byt je moj.co podotykam som nikdy nerobila.jedine ked zacal/niekedy mal blbe reci/typu tu by som vylizal a tak pod.vtedy som mu zvykla povedat, ze ved mu nic nebrani ze moze ist.jasne ze hned zacal, ze co blbnem,nech sa nehnevam, ze musim vedet ze lubi len mna a len ma provokuje.
dalej mu tvrdil ze stale len peniaze,peniaze, a ze on robi od rana do vecera.co je sice pravda,ale lem preto, ze viem ze 1x zobral zalohu 3000 a mne dal 1000 a 2x 4000 a mne dal 500. som presvedcena ze zacal fetovat pevitin a preto sa takto hrozne zmenil>/( idem sa z toho zblaznit, keby som nemala moju nadhernu dcerku tak sa zabijem. straaaasne ho lubim, nedokazem byt bez neho.
nasu lasku sme si vybojovali napriek vsetkym prekazkam,odjakziva som ho lubila a vlastne kvoli mne sa dokazal zmeni.bohuzial len na tri roky.sedel v base, ya vsetko mozne a plus boli dlhe roky na heroine.6rokov bol cisty, y toho tri v base a zyzsok so mnou. a teraz je vsetko v prdeli.vobec neviem co mam robit,dnes si prisiel pre par veci, reval na mna nech mu nejdem na oci,lebo ma zabije a ze nechce pri nasej dcere videt ineho chlapa, ze ja si mozem robit co chcem.preboha ved ja sa na ineho ani nepozrem.mam 26 a od 18 milujem jeho.
urcite tento prispevok nema hlavu ani patu ale ja som uplne mimo.ani neviem co budem robit,ako to zvladneme financne som na materskej dostavam 4700 a len poplatky su cez 7000.on mi povedal ze mi neda ani korunu ze ma zivit nebude a ze ked mala nieco bude potrebovat mam zavolat.nechapem co sa stalo,nikdy nebol takyto hnusny.
umrem

Je to již 4 měsíce, co jsem se rozešla se svým o sedm let starším přítelem po čtyřleté známosti. Ke konci vztahu to nebylo jako na začátku - to je ovšem jasné. Ale já ho milovala stále, někdy víc a někdy míň. On o mě nejevil už vůbec zájem, chodil často po hospodách a opíjel se. Nakonec mi řekl, že mě raději nebude trápit a rozešel se se mnou. Já to chtěla taky udělat, ale nedokázala bych to.
Měsíc jsme se neviděli, potom jsem ho potkala na diskotéce (jsme ze stejného města). Strávili jsme spolu noc a k ránu jsem odešla. Když jsem chtěla vědět ráno, co bude s námi dál, nechtěl o ničem slyšet. Řekl mi ten večer jen, že nějakou potkal, ale že to není vlastně ani vztah.
Po druhé jsme se opět potkali po měsíci, strašně na mě žárlil, když mě s někým viděl (i se svým bratrem). Nakonec to skončilo zase v posteli. Ptala jsem se na jeho novou známost, nechtěl o ní moc mluvit - nakonec jsem se dozvěděla, že je mladší a že pracuje jako kuchařka (já studuji VŠ). Že se s ní vyspal už po týdenní známosti - takže ji se mnou dvakrát podvedl.
Do třetice mi volal v den svých narozenin, když byl někde slavit, jestli se nemůžeme vidět. Do třetice to neskončilo tak jak předtím, ale moc k tomu nezchybělo.
Důvodem rozchodu po čtyřech letech bylo (což mě velice zabolelo) to, že nejsem úplně zdravá. Trpím od dětství atopickým ekzémem, který mám na rukou.
Řekl mi, že jeho nová známost "Janička" je velice žárlivá a kdyby se to dozvěděla, že by se na něj vykašlala.
Snažila jsem se zapomenout každý měsíc, ale on mi to jenom ztěžuje.
Teď je to již měsíc, co jsem ho neviděla. Vymazala jsem si jeho číslo (ale stále si ho pamatuji) a jemu jsem napsala, ať si moje taky vymaže. Nechci, aby mi už volal.
Snažím se zapomenout a stále zjišťuji to, že to vlastně nebyl ten správný muž - nikdy mi neřekl, že mi to sluší - měl na mě jenom samé připomínky. Bylo mu moje zdraví úplně lhostejné a nebál se mi do očí říct, že mu na mně nezáleží. Za čtyři roky ze mě udělal úplnýho chudáčka bez vlastního sebevědomí.
Teď si začínám teprve užívat - udělala jsem si konečně nový bláznivý sestřih, nabarvila vlasy, koupila nový sexy oblečení, pojedu za dva týdny do lázní a za rok k moři, plánuju si, že začnu po prázdninách s břišním tancem, chci si udělat konečně řidičský a zbrojní průkaz.
Chci prostě všechno změnit a mít tolik práce, abych na samotu zapomněla.

Chce to opravdu čas, ale ten čas utíká strašně pomale a já budu potřebovat asi rok než zapomenu úplně.
Sice jsem potkala pár mužů, kteří by měli zájem, ale já jim zatím nedůvěřuji - pořád si říkám, že to není ten pravý a že nepochopí mou nemoc. Že mě odsoudí dřív než mě pozná.

Zároveň se ale těším na toho dalšího, s kterým mi bude zase dobře...

Ahoj, všechny vás zdravím. Dneska jsem objevila tuhle super diskusy.Škoda, že až dneska, možná by mi to pomohlo se rychleji vyrovnat s rozchodem. Rozešla jsem se s přítelem po 4letech(2roky jsme spolu bydleli, měli naplánované datum svatby), objevila jsem emaily, které psal své nové lásce. Prý nikoho tak nemiloval, je to žena jeho života, chce si ji vzít a mít s ní kupu dětí(ona je katolička). Zhroutil se mi celý svět, řvala jsem 3dny v kuse, do školy chodila jen na ty nejnutnější předměty a stejně si musela vše kopirovat bo moje zápisky nedávaly smysl.Okamžitě jsem se odstěhovala z bytu ke známým a začalo peklo. Kamarádi se svěřili bráchovi té holky, ten uhodil na ni, na rodiče, k nim domů eště teď po třech měsících chodí procesí katolických známých, kteří rodičům radí, aby ji ho zakázali, protože jí není hoden- ona je panna-až do svatby, on se mnou spal,bydlel,bylo naplánované datum svatby, za svých studentských let hodně pil, jeho otec je alkoholik...).Všichni ho odsoudili, jsou na mé straně, on najednou nema přátele(byl zvyklý stále někam chodit, nesnášel večery doma u televize), je nervozní, křičí na mě, na rodiče, kamarády, jen na ni ťuťu-ňuňu.Jo ještě jsem zapomněla napsat, že spolu pořád bydlíme, protože jsem z jiného města a nedostala jsem v temeř na konci semestru kolej.Takže každý večer, když se vrátí z rande mi vyklada, co ho trápí, že to asi vypada na rozchod, že bude sám, že udělal chybu...a já ho znovu a znovu utěšuju a lituju.a on se ráno probudí, ona se mu v smsce omluví, že už na něj není naštvaná a ať ji odpustí.no a on začne nadávat mi, že jsme spolu nikdy nemeli začit chodit, ze je ne me spatne to a ono a on vubec nic nezavinil.a hlavně-nebyl mi neverny, protoze s ni nespal.Je to cele desne komplikovane a zamotane,angazuje se v tom spousta lidi, ale jedno vím jistě- čas léčí a je to čím dál lepší. Dost mi pomáhá, že jsem si uvědomila, že jsem neudělala žádnou chybu, že to zavinil on, že se nemusím z ničeho obviňovat.Držím všem palce,aby to zvládli.Každý si ten smutek musí prožít naplno, protože když se to odsouvá, třeba tím že si najdete jiného jako náhradu, bude se to pořád vracet, dokud se tomu nepostavíte čelem a neprořvete se tím a neprosmutníte si to na vlastní kůži.

Cauko holky, znovu se ozyvam a jsem zvedava, jak svuj "boj o stesti" vedete Vy, vyhravate ;o) ?! Ja jsem sama, tech par pokusu snad radsi ani nebudu pocitat, nekdy uz na me pada bezmoc a pripada mi to stale podle jednoho scenare: nejdrive otukavani, pak opatrna radost, stejne fraze, stejne otazky, zklamani, ztrata iluzi a nasledna samota. Ja se stale snazim verit, ze ten MUJ muz pro zivot nekde je a tim padem odmitam travit cas s clovekem, u ktereho si cenim spousty veci, ale jenom rozumove si porad rikam: ten je hodny, on me ma opravdu rad. Kdyz JA to tak necitim, kdyz se mi nezpoti ruka se sluchatkem sotva mi zavola, kdyz mi nebrnkaji kolena o sebe hodinu pred tim, nez ho mam vubec potkat, tak nevim, neni to ono, zamilovanost na sobe poznam ;). Dejte vedet, jaxe Vam vsem dari, myslim na Vas & drzim palce ;0). Packo, Viky

Ahoj. Nevím jestli nejsem na tuto diskusi už starý anebo jestli to plně vystihuje téma, ale také přiložím svůj příběh.
Je mi 44 let a nejsem schopen si najít ženu. Všechny "lásky" (už celkem 7) byly jednostranné, platonické, neopětované. Vždy jsem to snášel dost těžce, ale ta poslední, to byla určitě nejsilnější. je jí necelých 50 let, je to krasavice, dlouhonohá černovláska, já jen docela obyčejný chlap, nic moc. Už to byl velký komplex. ale přesto jsem ji velmi miloval (miluji). Samozřejmě že mne odmítla, to bych i čekal, ale pak mne začala doslova nenávidět. Dnes se situace už zklidnila, nenávist už sice není, ale nedokážeme k sobě udělat blíž než 2 kroky. Ona má asi stále strach z mých citů, já zase nemám odvahu o ničem mluvit, aby se zase opět nenaštvala. Občas se vídáváme, na turistických výletech, ale velmi málo. A jak jsem pátral různě naokolo, zjistil jse že tu nenávist asi způsobil téměř 70 letý chlap, který je doma pod silnou pantoflí a tak chodí a svými přiblblými řečičkami oblbuje mladší ženy kolem 50 let, ještě i jednu její kamarádku - vrstevnici. Ony mu na jeho řečičky obě naletěly a nyní si on obě "zprivatizoval". A mne k ním nechce pustit. Já se s ním nechci nijak dohadovat, mám obavy, že se po tom začne mstít i na jediné mé dobré přítelkyni (podotýkám jen kamarádce, ale vynikajícím člověku), která mi velmi pomáhá hlavně v psychické oblasti a je mi velikou oporou, ale myslím si, že i já ji, neboť si také si prožila své v nepříliš vydařeném 20-letém manželství.

Aurélie, jak se vede?

Nejediná, mejl nedošel, nevím, proč??? Moc bych si přála, aby Ti ta nová láska vyšla. Mohla by Ti aspoň dát odvahu něco změnit. To, v čem žiješ, nikam nevede a akorát Tě to okrádá o energii. Píšeš sama, buď budu sama (v lepším případě), anebo se zblázníš. Já bych se přimlouvala za to, abys ho chytla za ploutev a vykopala ze schodů. Mimochodem, až někdy budeš mít čas, zajdi na www.kudlanka.cz Je to moc zajímavý server, taky taková amatérská poradna. V rubrice diskuze je hodně příběhů lidí, myslím, že i hodně podobných tomu Tvému.
Viky, napsala jsi to přesně. U mě právě teď síla a chuť chybí, dokonce i síla o tom mluvit, psát, stěžovat si, něco očekávat. Žiju trochu jako stroj. Snad to časem přejde.

Kocky, nesmime to vzdavat, i kdyz je pravda, ze na kazdem dalsim rozchodu me snad vic, nez ten pocit osameni a zmaru boli to, jak se citim "citove" vykradena, ze zase nekdo dalsi, koho jsem si pustila k telu i srdci je ze dne na den cizi clovek, chodi dal po svete, vi na Vas ty dulezita a intimni tajemstvi, s duverou, davnou lasku se proste sebere a odejde pryc. Chut a sila na nova setkavani, seznamovani a vkladani novych nadeji pak uz zkratka chybi, nebo se prinejmensim vytraci. Je to boj, ale zensky, jsme preci jen silnejsi, takze bojujme ;o)). Packo, Viky

Ahoj Reyo, psala jsem ti na mail, ale nevím, zda došel. Jsem ráda, že jsem tě zase objevila. U mě nic nic nic nového. Stále žiji ve svém sebemrskačství, jo někdo se objevil, asi je to z jeho strany hodně silné - tak krásné sms a rozmazlování už jsem dlouho, zdali vůbec někdy zažila. Je to rovný chlap s velkým srdcem, řekneš není co řešit, ale mě tam prostě něco chybí, tak se to jen zase o trochu ještě víc zkomplikovalo, Já už bych tak chtěla klid... Zkusila jsem všechno i psychiatra, ale jsem fakt beznadějný případ. Někdy mám takové přání usnout a už se neprobudit... Jen už nějak ani slzy nefungují, prostě tupost, prázdnota.... Mrzí mě, že ty statečně bojuješ a výsledek není to co bych ti moc přála. Ale ty to dokážaš, vím to. Dokážeš. A já... v lepším případě zůstanu sama v tom horším se asi zblázním. Pa a napiš, klidně sem. Snad jsi nezapomněla. Pa

To je mi líto Viky. Nejhorší je, že každý ten rozchod člověka zase o něco víc zbaví sebedůvěry. Taky jsem se na začátku prosince zamilovala. Už jsem tomu ani nevěřila, ale bylo to tehdy fakt krásný, oboustranně. Jenže na záčátku února konec z jeho strany, prý protože nemůže vystát některé moje vlastnosti :-(. Snažím se přemýšlet, co dělám špatně. Ale to je na jinou diskusi :-(

Cauky Aurelie i ostatni, i ja se v novem roce hlasim, par veci se zmenilo, ale ne uplne tim dobrym smerem. I ja jsem si nasla pritele, bylo mi s nim hezky, travili jsme maximum volneho casu spolu, ale ja vedela, ze mi v tom vztahu neco chybi, vadilo mi, ze neni uplne zvykly povidat si o svych citech a pocitech a taky: Ja nebyla zamilovana. Takze jsem mu to ve sve pravdomluvnosti rekla a rozesli jsme se. Psychicky jsem se zase sesunula, ale uz se snazim drzet a nepadnout az na dno tech silenejch pocitu zmaru, smutku a ztraty. Takze jsem znovu sama, snazim se divat na svet pozitivne a verim, ze treba nekde opravdu potkam chlapa, ktery mi da lasku, duveru, bezpeci a ja mu to pak budu 100% oplacet.
Drzim palce vsem, mejte se krasne a verme, ze s prichazejicim jarem se dostavi i krasne pocity zamilovanosti ;o). Viky

Lilly tady je opravdu jediné řešení a to zrušit jakýkoliv kontakt. Vše ostatní tě bude jen nekonečně ničit. Na druhou stranu máš snad štěstí v tom, pokud se to tak dá nazvat, že ho nemusíš vídat každý den (ve škole). Mozek za nějaký čas zapomene, vše závisí na tom jak jsi silná. U někoho bolest, žal a zahořklost zůstane napořád. Já si jen neodpustím jeden komentář. Tvůj případ a tisíce dalších má jeden společný jmenovatel. A ten je v současných velice uvolněných vztazích. Ty jsi se mu otevřela, plně jsi mu důvěřovala, on si vzal od tebe co chtěl, tvou lásku vyssál jak upír a ničím nevázán šel dál...

Lilly,určitě s nim přeruš kontakt,jinak tě to bude víc drásat. Z jeho strany je to i trošku nefér,si nechávat volná zadní vrátka.Si ještě mlaďounká a další lásky potkáš.Držím palečky ať sebereš všechny síli a zvládneš to,ale věř mi,že po světě chodí někdo,s kým ti bude stejně dobře ne-li líp.

Zdravim opet vsechny po nejake te (trimesicni) pauze a opozdene preju vsechno nejlepsi do roku 2006, hlavne tu lasku a co nejmin bolesti a rozchodu. Myslim, ze s rozchodem se pomalu ale jiste zacinam vyrovnavat (skoro po 3 letech bylo uz na case). Konecne jsem akceptovala tu myslenku, ze uz spolu nikdy zadnou budoucnost mit nebudeme. V soucasne dobe uz spolu nejsme ani v kontaktu, a je to tak mnohem lepsi. Sice ho v koutku duse porad miluju a nekdy me to chytne a brecim, brecim, ale ve srovnani s tim, jak jsem se citila celou tu dobu je to tisickrat lepsi. Mam noveho pritele, je fajn, ale jak jsem predpokladala, zadna laska to z me strany neni. Presto cekam, jednoho dne se treba probudim a zjistim, ze tohodle kluka fakt miluju a byvalej je mi ukradenej. Kdo vi?

Ahoj Lilly,když nebudete v kontaktu,tak ti bude o něco líp u srdíčka-určitě ano.

Ahoj´,píšu aby jste si nemyslely,že jenom kluci ubližujou. Mě zase nechala ONA,je to asi 12 let,naposledy jsem jí viděl před šesti lety,nabrečel jsem se taky dost,a ještě dnes se mě chce řvát,-když má člověk hodně rád,mooc špatně se zapomíná-nejde to

Ahoj holky,teď jsem docetla všechny příspěvky a musím říct,že se mi ulevilo,že v tom nejsem sama. Mám ted ale ještě větší strach z budoucnosti. Pořád jsem říkala,že ta bolest časem přejde,ale po přečtení vašich přiběhů tomu moc nevěřím... Jsem teď uplně na začátku toho všeho a mám před sebou ještě dlouhou cestu. Je to neco přes měsíc co mi můj kluk opatrně řekl, že jsme k sobě byli vždycky upřímní a že raději,než by mě podváděl, tak se semnou rozejde. Vubec jsem nechapala co to říká. Protože do té doby bylo všechno v pořádku. Prožili jsme spolu 2 nádherné roky.Naše láska byla opravdu jako z pohádky. Ze začátku me to az desilo jak je vsechno dokonalé a casem jsem se mu uplne oddala..a to i on mne. Za několik měsíců jsem se k nemu mela nastehovat a zacit studovat v meste kde zije. Měli jsme naplanovanou budoucnost a vážili si každy sebe. Ale během jednoho dne se to vsechno zhroutilo. Nemám představu co budu v budoucnosti dělat, nechci žít bez něho. Ani to neumím. Dala jsem mu všechny svoje city,svuj svet,sebe... První tyden mi tvrdil,že se nic nestalo, jenom mu v zivote neco chybi. Potom jsem z neho konecne dostala,že potkal někoho jiného.Druhy tyden se s ni vyspal... Oznámil mi to na první schůzce po nekolika dnech, kdy jsme se sešli aby jsme začali znovu. Byla to pro mě taková rána. Myslela jsem že na místě umřu. Nenáviděla jsem ho, ale ze strachu, že ho ztratím jsem mu to byla schopná odpustit. Zkoušeli jsme se dát jeste nekolikrat dohromady, ale už to nešlo. Ted si voláme a mě to strašně ničí. Říká mi, že mě nechce nikdy ztratit, ale byt spolu nemůžeme. Nechapu to, nechápu ho. Za chvilku maturuji a nemám sílu učit se, nevím na jakou mám jít školu, když už rok jsem měla všechno rozhodnuté a šla za svým snem. Nechápu jak láska může, tak ublížit a zároveň být tak krásná. Jsem ráda, že jsem se mohla podělit o moje trápení. Doufám, že to všichni zvládáte líp než já a že se to všechno jednou zahojí. Dneska mu chci říct,že bude lepší,když mi přestane volat a nebudeme v kontaktu. Ale uvnitr to nechci! Mám z toho hrozný strach a nechci být bez něho.. Doufám,že udělám dobře a pomůže mi to přestat doufat, že se to všechno zase spraví... Mějte se moc krásně a nezapomeňte, že ten kdo ve vztahu miluje méně vyhrává

Cauves holky, bojovnice s neprizni osudu & s tvrdosti muzskych srdci :) !Zdravim Vam po case i ja, cas plyne, rany trosku prikryl prach a jak tusim, tak je nam vsem lip ;). Mam pocit, ze ve chvili, kdy Aurelie potka pana IDEALA, ktery jeste ke vsemu bude umirat touhou po tom, aby ONA byla jeho zenou pro zivot a opetovanou lasku najde i Reya, pak se tu znovu vsechny sejdem, poprejeme si hezky den a s odstupem casu uzname, ze TED JE TO LASKA, TED JSME STASTNE a predtim, kdysi, v horke minulosti jsme lily zbytecne, slane slzy pro nekoho, kdo si je ale VUBEC nezaslouzil. Zivot je kratky, LASKA ceka mozna uz na dalsim rohu, vsem nam to preju ! Packo, drzte se, Viky ;)

Ahoj nejedinná,ta přdcozí otázka patřila Tobě,jen jsem tě překřtila na M.