Miluji 2 zeny - manzelku i milenku

Chtěl jsem napsat už včera odpověď Ance, ale server to nějak nezvládl a odpověď se nekonala. Možná to bylo dobře, protože vidím, že se tady mezitím vyrojila řada nových příspěvků, které ze zdánlivě černobílého problému dělají pěkně barevný a částečně je v nich i to, co jsem chtěl napsat i já. Třeba o tom

Je to vždycky klíčová otázka, kdy jde vztah napravit oboustranou upřímností a vrátit ho alespoň částečně do časů, kdy to mezi oběma partnery jenom jiskřilo. Co vztah, to originál. Mít vztah se dvěma protějšky a z každého čerpat to co potřebuji se jeví nemorální, ale opustit rodinu je nemorální taktéž. Jsou vztahy, které nejdou zachránit, pak je to jednoduché. Ale když ve vztahu pouze něco chybí a je naděje, že se to spraví, co potom? Je to složité a kdo to nezažil, těžko pochopí. Pouze si myslím, že milovat více partnerů najednou není dánokaždému a jsem rád, že nejsem tím vyvoleným. Já jdu za svojí láskou a beru to jako hlas přírídy.

Nemohu jinak než se taky trochu přidat do vaší diskuze. Velmi mne zaujal Toníkův příběh. Jak už tady někdo napsal, tak jsou si všechny příběhy v něčem podobné. Jen pár mých slov. Měl jsem situaci podobnou jako Toník, některé věci byly odlišné ale v jádru se jednalo o stejný problém. Moje žena na to přišla a neunesla to. žiji teď s "bývalou milenkou". Spousta věcí je relativních. Dneska když žijeme spolu tak se zase poznáváme ze strany těch běžných každodeních starostí. Sex už zdaleka není takový jako předtím. Je pěkný. Máme se rádi.... co mi to přineslo? Mám pěkný vztah, rozumíme si. Bývalá žena se mi snaží uškodit kde může, náš syn tím hodně trpí, protože ho bere jako prostředek své pomsty. Co jsem ztratil a co získal? Všechno je relativní ...

Ahoj Toniku, diky za prispevek. Je fajn, ze se nasli muzi, kteri tomuto problemu celi a pritom to maji v hlave srovnany a jsou to schopni i ochotni napsat na web. Skoro jako bych v tom tvym prispevku nekdy slysela toho "meho - oficialne nemeho". Dokonce i v tom sexu. ;-) Tak nevim, jestli na tom nejsme vlastne vsichni stejne, akorat kazdy na jine strane barikady. Chapu te, co mas na mysli a co ti vadi na tve zene a taky myslim, ze by nepomohlo, kdybys ji denne rikal, jak je uzasna a zlepsoval ji tim sebevedomi do aleluja. Proste uz stejne milenku mas, kterou milejes a tudiz se s tim musis vyporadat nejak racionalne podle vlastniho zebricku hodnot nebo pokud to technicky pujde a nebude te stresovat to, ze stresujes mozna ty, co mas rad, pak ti preju aby ti to co nejdele vydrzelo v te kombinaci, co je ted. Ale na druhe strane ma Smajlinka pravdu v tom, ze vsechny vztahy casem zevsedni, i s milenkama a mozna by dokonce ty uzasne milenky byly casem i horsi manzelky nez ty puvodni. Tezko rict. Myslim, ze neexistuje zena, ktera by byla schopna uspokojit muze po emocionalni, sexualni, spolecenske, pratelske, rodinne a nevim jake jeste strance, tak aby byl z dlouhodobeho hlediska dokonale spojeny a uz nic nepostradal. Vzdycky se najde nejaka, ktera ma to, co clovek zrovna hleda, at uz to je nadseni pro sex, obdiv, schopnost emapatie, vyrovnanost, hravost, nevinnost ci co jeste. Ja mam sveho pritele skoro 3 roky a uz nas taky ta puvodni sexualni rozdovadenost presla a me to nevadi. Prudkou vasen vystridal pocit urcite jistoty, ze uz ho vic znam a vim, co muzu kdy cekat. To mi vyhovuje. Vztah se proste stabilizoval. Jemu by to vyhovovalo mozna naopak, ale vzhledem k tomu, ze jsme spolu min, nez by si pral, tak tu je porad urcite napeti a teseni se na dalsi rande. A proto, ze jsme si vedomi toho, ze to jednou bude muset skoncit, tak si toho uzivame. Ja jsem totiz svobodna a fnukat o rozvod v zadnym pripade nebudu, o tom jsme nikdy nemluvili a ani s tim nehodlam zacit, pokud nezacne on, takze se to casem vyresi samo. Jsem na to pripravena. On uz paradoxne min. Navic, pravdepodobnost rodinne krize na jeho strane je velika, nebot dosud jsme meli obrovsky stesti. Mejte se fajn, a uzivejte zivota co nejvic pri co nejmensim tryzneni okoli.

Milý Toníku, po přečtení tvého příběhu jsem musela hodně přemýšlet. Hodně se podobá příběhu mého přítele. Já jsem tou milenkou. Byla jsem pro něho a doufám, že stále jsem, to, co pro tebe tvá milenka. On si se svou manželkou v běžných věcech docela rozuměl. Víc to skřípalo v hodnocení životních cílů (kam každý směřoval) a v sexu. Vím, že na ni dříve kvůli tomu hodně naléhal, ale časem a s přibývajícími lety se změnil a smířil se s tím, že už to lepší asi nebude. Jenže do toho potkal mě. Oba jsme cítili to okamžité souznění. A to nejen v psychice (dva měsíce jsme si o sobě jen a jen psali, vůbec se neznali, a to psaní bylo víc než upřímné, protože jsme původně vůbec nepočítali s tím, že bychom se později mohli vidět), jenže to souznění pokračovalo samozřejmě dál a když jsme okusili společný sex, on nevěřil jak otevřeně a důvěrně se dá prožívat. Zní to krásně. Na druhou stranu si oba uvědomujeme, že ta prvotní fascinace byla hlavně proto, že jsme byli zamilovaní a hlavně, že jsme už dlouho nikoho, s kým bysme si takhle rozuměli nepotkali... Když jsme později koukali do svých horoskopů, zjistili jsme, že oba jsme v nich měli zlom, a oba máme hodně podobné povahy. Věřím, že tě tvá milenka fascinuje a věř mi, že jí to nedá velkou práci, přesně jak píše Anka. I když by mě spousta lidí mohlo nazvat tou mrchou, soucítila jsem s jeho ženou a dodnes ji obdivuji, jak mohla s mým přítelem dál žít, jakoby se nic nedělo, i když moc dobře věděla, že se děje a moc... I já jsem zjistila, že můj přítel je mnou fascinován za věci, které já jsem považovala za zcela normální. Prostě si uvědomuji, že každý má hranice někde jinde. Sama jsem občas příteli tu fascinaci vymlouvala známi slůvky:

Antonie, resp. Karla vyzvala původně muže k reakci na dané téma a zatím to jednoznačně válcují ženy. Pokusím se také přidat svůj příběh s pohledem na věc. Nejsem proutník, nikdy jsem nebyl typ, který musí odhánět davy žen. 10 let jsem byl šťastně ženat se ženou, se kterou jsem si vždy rozuměl (i sexuálně) a která se mi moc líbila a stále líbí. Po narození druhého dítěte se však pozvolna začaly objevovat potíže- častá předrážděnost, stesky na přílišnou zátěž doma a neustálé výčitky, že nestíháme to či ono. Jsem povaha trpělivá a snažil jsem se vysvětlovat, že stejnou situaci řeší spousta žen- matek a nemohou se kvůli tomu tak frustrovat, protože by to prostě nevydržely. Mám náročné povolání, časté noční směny- to vše dotváří v ženě pocit, že je na vše sama. Doma se snažím pomáhat co zvládnu- běžné pomocné práce, takže nevysedávám s nohama na stole u novin. Ty tam jsou časy, kdy jsme některé problémy tzv. házeli za hlavu a radovali se z maličkostí... Mám stále větší dojem, že manželka žije jen a jen tou šílenou každodenností a "musem". Jakoby ztratila odstup a nadhled. Nedaří se mi ji odreagovat. Vše u nás začalo být problém. Že není vyluxováno, že děti nesklidily věci, atd. Často zvyšuje hlas až křičí- na děti i na mne. Mé poznámky na téma, že se s ní něco děje a že taková nebyla ji dovedou jen rozlítit. Navíc se z její strany povážlivě snížila sexuální apetence. K milování ji vyzývám vždy já, ona již nepřichází tak jako dříve s žádostí v očích. Přitom je stále pohledná atraktivní žena, tělesné parametry si spíše zlepšila celkem pravidelným cvičením, v práci je úspěšná a má autoritu. Stále si ale nevěří a potřebuje ode mne chlácholení. Snažím se ji uklidňovat a často vyvracím její nedůvěru v sebe samu, ale nelze to dělat věčně a taky se přiznám, že mi to neimponuje. Mám rád zdravě sebevědomé ženy, nikoliv mužatky či feministky. Prostě ženy, které tu a tam potřebují přitulit a pohladit, ale které jsou schopné zabrat a nefňukat, když je třeba. Tenhle dlouhý úvod píši, abych si asi hlavně sám před sebou obhájil skutečnost, že jsem začal objevovat v cizí ženě to, co nemám doma. Jde o ženu z blízkého (pracovního) okolí, ženu atraktivní, klidnou, spíše tichou a laskavou. Ženu, která problémy řeší s odzbrojujícím úsměvem a klidem, ženu libující si v bylinkách, aromaterapii, masážích a tantře. Ženu rozvedenou s dcerkou, nefňukající, i když by měla na co. Zkrátka jsem se pozvolna zamiloval. Je to vzájemné, tajně se stýkáme a žijeme spolu i sexuálně. Mám silné výčitky vůči své ženě, kterou jsem nepřestal mít rád, ale něco důležitého se nám ztratilo a mám obavu, že je to trvalé. Navíc jsou obě přítelkyně, a tak i má milenka (celkem komisní výraz, brr.) má silný pocit viny a nemůže se mé ženě dívat zpříma do očí. Rozhodně nelze milovat obě ženy stejně. Mé city se vychýlily povážlivě k nové lásce. Ona vůbec nenaléhá na rozvod, naopak jsme se pokoušeli nalézt "rozum" a rozejít se, ale stále se moc milujeme a nejde to. Sama zná pocit rozvedené ženy a tvrdí, že by mně i mé ženě toto nikdy nepřála. Já si dobře uvědomuji jak ji blokuji. Za tu dobu co se známe mohla potkat muže, který by si ji mohl vzít, ale zatím nemá důvod ho hledat. Tvrdí, že ve mně objevila životní lásku. Sexuálně mi vyhovuje naprosto. Umí být něžná i razantní, ráda experimentuje a naprostou samozřejmostí jsou pro ni praktiky, které moje žena odmítá - polykání spermatu, orální sex (já jí), sledování porna, autoerotika...atd. Je to pro mne natolik důležitá oblast, že jsem šťastný, že jsem měl možnost takovou ženu poznat. Hodnotil bych to tak, že svou ženu mám moc rád a vážím si ji za rodinný krb, upřímnost (kterou já jsem ztratil), píli a snaživost. Milenku ale MILUJI. Za to, že mi otevřela nový svět, ve kterém se cítím přirozeněji bez autocenzury. Svět snový, ale natolik reálný, že na něj nelze zapomenout. Čerpám z ní hodně sil a energie, které se snažím zase věnovat své ženě. Výčitky mám silné, ale nelituji. Divný, co ?

Souhlasím s Lukášem, až na výjimky, kdy to oběma stranám vyhovuje se jedná o nevyvážený vztah. Ale souhlasím, že se to může stát každému, proto nemoralizuji.

Tak to je snad trochu hrube napsany, Lukasi, ale v zasade vystizne. Na druhe strane kazdy, kdo kdy nekdy nekoho miloval, tak prece vi, ze se lasce neda porucit, snad jen usmernit. A to ze milenky fnukaji a skremraji o rozvod je dano take tim, ze je ti jejich zenaci cato balamuti a ten rozvod slibuji. Kdyby to nedelali, tak by se mohly ony samy zaridit jinak a brat to z hlediska pritomnosti nikoliv perspektivity. Jinak vypada, ze ty patris spis mezi ty nezadany, kterym se to dobre keca. Zrejme jsi jeste nepreskocil....

hezký denkdyž jsem si to přečetl,tak jsem se rozhodl přispět k jednomu z témat:tisíce svobodných žen se zamilují do ženatých mužů a očekávají že ten jejich "rytíř" se rozvede a že budou spolu opečovávat jeho milované dítějak brutálně naivní představajak báječné je pro muže mít manželku a "trpělivou milenku"-na milenku se těším víc než na manželku-jsme spolu málo a nic neřešíme nebo jen to jak ta moje je děsná-takže na jedné vlně-sex je taky super, s manželkou už to pomalu odeznívá a milenka je tak úžasná-vrátím se domů a většinou mají děcka napsané úkoly,často je uvařeno,ráno sáhnu pro čistou košili a že nechce po té šichtě sex?vždyť já ho měl a tak mi to nevadí,jsem přece ohleduplný-víkendy? miláčku, moc rád bych ale ..no přece děti, no musím se někdy věnovat rodině a s dětmi je to o víkendu ideální, určitě někam vyrazíme příštěco víc dodat? že je mi vás líto,jste naivky pokud věříte, že se rozvedou a že vás nepotká časem osud dnešních manželekta pravděpodobnost je tak malá,děsivéa tak doma brečíte,když Vám opět zruší plánovaný víkend a uvažujete o lesbickém vztahu či tiše doufáte,a samy doma myslíte na to jak to "tam" ten chudáček přežívá,a on přežívá většinou dost dobřea jaktože se na sebe s manželkou usmívají,když říkal že jí nesnáší?a jestli Vás milujeme,manželku a milenku součaně,možná,kdo ví?co závěrem?postavte se na vlastní nohy a zvedněte hlavu, nečekejte na "někoho" máte právo mít normální vztah,je spoustu zajímavých můžů,se kterými nebudete sedět v čekárně

Ahoj Karla.Precitala som si aj tvoj dalsi clanok a vidim,že u teba to ma vsetko ovela hlbsie korene,kedze si sa s neverou stretla uz u svojich rodicov.Chcela by som sa ta opytat na par veci:ako preziva mama tvoj vztah so zenatym muzom?Vie o tom?A este jedna otazka pre teba:zamyslela si sa niekedy nad alternativou takou,ze tvoja mama akceptovala 10 rocny vztah tvojho otca trebers aj kvoli tomu,aby ti nezobrala otca.A co tak,ze aj ona mala pravo za tie roky byt milovana skutocnou nefalsovanou laskou niekoho ineho?Ved sa obetovala kvoli Vam a seba ukratila o moznost byt milovaná.Mozno som sebecka,ale urcite by som nezila a uz vobec nie sexualne s niekym len kvoli detom.

Ja nemiluji 2 zeny, nybrz cca. 70% vsech zen. Na kazde zene je neco za co si zaslouzi byt milovana. A to nemyslim jenom nejake povrchni druhotne pohlavni znaky, nybrz povahove vlastnosti. Byl jsem ale donucen jednu z nich si vybrat a stravit s ni zbytek sveho zivota, jelikoz chci mit deti a ty jak znamo vyzaduji dobre rodinne zazemi. Nejsem a pravdepodobne nebudu manzelce neverny, jelikoz ji nechci ucinit nestastnou. Navic fyzicky kontakt se 70% vsech zen je pomerne tezko realizovatelny a nemam duvod jakoukoli z nich preferovat pred ostatnimi.

PRO SMAILINU: Cau :-), ja jsem skutecne psala do jine, podobne rubriky "Co vede muze k tomu, aby podvadeli" svuj nazor. Asi te zmatlo to, ze zatimco tady hajim nazor milenek, tam jsem chlacholila podvadenou manezelku. Abych to uvedla na pravou miru. Ja nejsem vdana a nikdy jsem nebyla, tam jsem se jen spatne vyjadrila a omlouvam se za to, nechtela jsem nikoho mystifikovat. Hned to vysvetlim: Duvody, proc jsem to tak napsala byly 2. Jednak me te podvadene zeny bylo lito a citila jsem, ze povzbuzeni lidi, kteri ji chapou, potrebuje a jednak sice neni pravda, ze jsem byla v roli manezelky, ale znam tuto roli velice dobre a to proto, ze muj otec ma vice nez 10ti lety milenecky pomer. Toto jsem ovsem zjistila az pote, co jsem ja sama chodila a byla uz delsi dobu zamilovana do zenateho muze. Takze nejen, ze se den ze dne muj "zidealizovany" otec v mych ocich zmenil, ale take jsem mela pritezitost vnimat to z te druhe strany barikady. A to ne z role manezelky, ale vlastne ditete, i kdyz dospeleho a existencne nezavisleho, avsak emocionalne velice zavisleho, zijiciho ve stejne domacnosti. Abych to shrnula: moje matka to vedela celou dobu a kdyz videla, jak me to depta, tak me postavila nohama na zem a vysvetlila mi, ze mela tehdy volbu: bud otci sbalit kurfy za cenu, ze uz pro sebe lepsiho chlapa a pro nas lepsiho otce nesezene, nebo si ho proste s touto neresti nechat a smirit se s tim. Udelala to druhy a ja ji za to obdivuju. Moji rodice maji velice hezke a pohodove manzelstvi, i kdyz to zni neuveritelne, po 30ti letech spolecneho zivota vesele dovadeji a ziji stale spolu (i sexualne samozrejme). Ja vim, ze pokud ma muj otec tak dlouhej paralerni vztah, tak mu to stoji za to a preju mu to, to spis lituju tu milenku. A muj vlastni vztah se zenatym muzem mi umoznil ho pochopit. Ale na druhe strane bych mu asi tezko nekdy odpustila, kdyby nas opustil. Proste bych to neprekousla, hlavne kvuli mamce, ktera by zustala v predduchodovym veku sama. Proto, verte, ze mam moznost videt cely problem z obou stran. A proto, by me nikdy nenapadlo pozadovat po svem priteli rozvod. Jeste k jedne veci se priznam: Nejmenuju se Karla, to asi nikoho neprekvapi, a tuto rubriku jsem zalozila ja pod pseudonymem Antonie a to proto, aby se to rozbehlo, aby bylo vic mailu a aby sem zacali chodit lidi, mym zamerem nebylo nikoho mast a vodit za nos. Cile tohoto tematu jsou 2: Jedak by me zajimal obecne nozor muzu a jsem vdecna, za ten predchazejici, nebot i ja se domnivam, ze kdyz clovek miluje, tak nedeli 1 kolac mezi milovane, ale ma pro kazdeho 1 cely kolac a kolacu celou nusi pro ty, co si to zaslouzi. Druhy cil byl v tom, abych donutila lidi, ktery maji podobny problem, at uz jsou v jakekoliv roli, aby se na to zkusili podivat z te druhe strany a milenky tak pochopily, ze ony se sice citi permanentne "ty druhe", ale ze i manzelky se v pripade manzelovy nevery citi "ty druhe" a ze tudiz neni objektivne zadna prvni nebo druha. Proste jsou DVE. A vernost, jak nekdo napsal v tom tematu "Co vede muze..." neni neco, co se snad da vynutit, ci ocekavat, je to vec a rozhodnuti kazdeho. A ja bych dodala: Vernost neni vlastnost, ale stav a stavy se behem zivota meni. Takze je nekdy lepsi preckat pripadnou bouri a pockat, az vysvitne zase slunicko. Tento nazor jsem nevycetla z knih, ani jsem ho nevymysela, trochu me k nemu pomohla ma velkorysa, zkusenejsi matka, a z velke casti jsem se k nemu musela pehem casu probrecet. A pokud tato rubrika pomuze alespon jedne divce ci zene, zamilovane do zenateho muze, nebo podvadene manzelce, ktera nevi, co ma delat, tak, ze jejich cesta bude mene bolestiva a mene trnita, tak splnila svuj velky smysl a ja jsem za to rada.

Je neuvěřitelné jak jsou podobné osudy.Já jsem střetla taky takového rytíře o 12 let staršího, s kterým prožívám ty nejkrásnější dny a roky svého života.Bohužel je taky ženatý, má jedno dítě a velice ho miluje.Byla jsem dost hloupá a po roce jsem si postavila hlavu a chtěla jsem od něho,aby se rozvedl.Nastali problémy,pak rozchod, dvouměsíční odloučení,pocit prázdnoty,beznaděje a představ,že budu muset žít s tím mojim,kterého jsem si vzala a podnes den nevím proč.Uvědomila jsem si,že jeho dítě má přednost a že musím čekat.Bohužel nevím jestli se dočkám,ale představa,že stratím tak citově bohatého,moudrého a inteligentního chlapa,je hrozná.Vím,že na rozdíl od Karly,ten můj nemiluje svou ženu,ale otec je přímo ukázkový.A jeho dcerka je při něm skutečně spokojená.Nedělejme si iluze,ale užívejme si dokud můžeme.

Tak děvčata, abyste si neřekly, že se neozve žádný chlap, já to tedy zkusím. Líbí se mi název tohoto tématu, protože přesně tak to cítím já, zatímco ve všech příspěvcích cítím snahu vnést do toho rozpor a udělat z toho nemožné ("když miluje tu druhou, jak dokáže být se mnou?" - nebo obráceně). Když máte dvě děti, taky jste schopny tvrdit, že když milujete jedno, tak už nemůžete milovat druhé? Já vím, je to příklad trochu přitažený za vlasy, ale není z mé hlavy, přesně takhle to v jakémsi časopise psala jedna žena, když obhajovala svůj paralelní vztah. A mně to zas tak od věci nepřipadne - každý člověk je jiný a tudíž i každý vztah je jiný, každý pro nás něco jiného znamená. Je hrozně nezvyklé chápat lásku ke dvěma ženám "nekonkurenčně", zvlášť když milenka je svobodná a doufá, že ten její se rozvede (neboli učiní nešťastnou tu druhou i s dětmi). Ale vztahy mohou mít nejrůznější podobu a vždycky se vyplatí hledat řešení, které nebude nikomu ubližovat. I když to vypadá, že takové prostě nemůže existovat. Ale někdy je prostě potřeba slevit ze svých snů, smířit se s daným stavem věcí (že já i "ona" máme své rodiny, kterým v žádném případě nechceme ublížit) a hledat. V Bibli se říká "miluj bližního svého" a ať si pod tím představí každý co chce. Mně se pod to vejde i to, že miluji 2 ženy, obě chci mít ve svém životě, protože mi obě (každá jinak) naplňují můj život a to, jakou formou, je prostě dáno okolnostmi.

Karlo, v jiné diskuzi jsi psala, že jsi zažila i situaci manželky, byla jsi tedy i vdaná? Kolik ti vlastně je? Díky.

Ahoj Karla.Velmi pekne Ti dakujem za tvoje vyznanie,moc ma to zaujalo a trochu aj poucilo,pretoze to ako si opisala svoj príbeh a taktiez aj jeho riesenie bude mozno vzorom pre mnoho mileniek.Nieje to lahke byt ta druhá,ale ked to stoji za to tak sa to oplati.Som rada,ze som nadviazala s tebou kontakt,lebo tvoj postoj k tomu nie je postoj ufnukanej milenky,ale triezvo uvazujucej zeny

Jeste jedna vec. Vsimly jste si, ze sem nepisou zadny chlapy. To asi proto, ze muzi to nechteji rozebirat, presto ze se jich to tyka. A tato rubrika byla udelana vylozene pro ne. Taky by me zajimal jejich nazor. Vetsinou se totiz vic trapi zeny, at uz ty milenky nebo ty podvadeny manzelky, ty to totiz taky nemaji vubec lehky.

Cau Anula, u me to nijak nedopadlo. Akorat jsem mela nebo teoreticky i mam krasnej vztah se zenatym muzem, o 10 let starsim, idealni vekovy rozdil. 1 a pul roku platonickyho mailovani + 2 a pul roku intenzivniho chozeni. Behem te doby par krizi, par problemu u nej doma. Aktualne jsme technicky rozejiti, i kdyz ne oficialne. Ja jedu na delsi dobu do zahranici a on vedel, ze se musi taky odpoutat. Jeho rozvod jsme nikdy neresili, v tom jsme to meli jednoduchy, ale i tak bylo dilemat hodne. Ja vedela, ze ho mam jen "pujcenyho" a nikdy by me nenapadlo chtit po nem rozvod, pokud by s tim neprisel on. Ma svou zenu rad a miluje sve dite, teda i zenu miluje, v tom ja nerozlisuju. Miluje i me. Proste je trochu schizofrenni, ale on sam si stanovil mantinely a tech se drzi. A j respektuju jeho soukromy zivot a snazim se mu zivot zprijemnovat. Jsem svobodna, takze se prizpusobuju ja jemu. On je ale velice ohleduplny a snazil se me od reality drzet stranou: nevedl zadne reci o sve zene (ani pozitivni ani negativni), netelefonoval s ni prede mnou a vubec me drzel velice stranou. Je skvelej a nezaslouzi si, abych mu pusobila trapeni. On by rozvodem samozrejme ziskal, protoze by mel me a myslim, ze by byl se mnou velice stastny a on to vi, ale zase by hodne ztratil a v konecnym souctu mozna vic, nez ziskal. Proste to neudela a ja to po nem nechci a vubec se nezlobim. Miluju ho a chci, aby se netrapil. Mozna to bude znit paradoxne, ale milenky se casto mylne domnivaji, ze ten jejich zaletnik je doma maximalne nestastny a proto ma je. To je blbost. Vetsinou je v pohode a vubec malokdy to chce menit. Ten "muj" ma svou zenu velice rad, s skoro 2 roky se branil si se mnou neco zacit, pritom prilezitosti bylo plno a ja ho chtela, pak podleh, protoze se zamiloval a uz nebyl schopen utect. Nicmene, chlap musi mit doma furii, aby byl ochoten zakladat novou domacnost a prijit o deti, to zadnej nesobeckej chlap neudela, a ja sobce nechci. Jsem vdecna, ze jsem nasla tohoto, i presto, ze oficialne neni muj. Mne to maximalne obohatilo. Emocionalne. A taky cennymi zkusenostmi, az me bude podvadet muj budouci manzel a on asi bude, protoze ja mam velice vytribenej vkus na chlapy a kdyz uz nekdo vyhovi mym pozadavkum, tak se libi vetsine zen a v takovym prostredi je tezky odolat. Ale doufam, ze mi neutece, to bych nechtela, v tomto jsem velice konzervativni. Rodina jako takova ma mit svy pevny koreny, ktery musi nejakej to zemestreseni obcas snest, ale vydrzet. Takze, holky, vubec VAs od zenacu neodrazuju, ale nenechte si napovidat blaboly. Cpani muze do rozvodu, kdyz to sam nechce, je ztrata casu a zbytecny trapni. Kdyz to chce, udela to sam, na to nepotrebuje Vas. Drzim Vam palce. A uzivejte si tech vasni, dokud to jde, netrva to vecne. Ale stoji to zato, aspon u me jo.

Ked citam o com sa bavite chcela by som vediet ako to dopadlo u teba Karla ak mozem.Su to zaujimave veci.Zivot je tazky a nie vzdy je vsetko tak ako si to clovek naplanuje.Diki za odpoved

Zda, se, ze si z te diskuse dela nekdo strandu. Ale ono to je docela vazny. Ja ti to rozhodne preju. Bojovat proti okoukane manzelce neni tezky, ale proti detem, i kdyz uz temer dospelym, to je peknej orisek. Obzlast, jestli ten chlap ocekava, ze ho za to deti odsoudi. Proti tomu neni zbrane, jen cas, a to musi byt ten muz teda extra odolnej. Vem to logicky: Zvladat opovrzeni vlastnimi detmi je dost narocny a kazdej normalni chlap miluje svy deti vic nez jakoukoliv zenskou ( i kdyz je miluje jinym druhem lasky), vzdyt u zen je to prece taky tak, ty miluji sve deti vic nez jakehokoliv muze. A je to tak spravny, jinak by byli strasni sobci. Fakt ti drzim palce, ale cekej, ze to bude jeste dost tezky.