Nevěra

Terez, naprosto s tebou souhlasím. Mám-li někoho ráda (resp. miluji-li ho), nemám potřebu (ani nic jiného) mu být nevěrná. Pokud opravdu miluji, tak proč "lízt" do jiného vztahu...

Pro Aninku.Vzdycky jsem chtela vedet radsi i to spatny nez byt v nevedomosti.I ted si to myslim,ale nezapletala bych do toho priznani nevery.Mohlo to byt jen telesne,zivocisne na bazi chemie v danou dobu.to se stava kazdymu a zalezi jen na nem,zda to prekona.

Mohl bys to, prosím tě, víc rozepsat? Jinak je zvláštní, že ti tvá dívka řekla, že tě má ráda, ale že ti nedokáže být věrná. Podle mě se to vylučuje. Mimochodem, jak jsi na tom ty s nevěrou? A nejste teďka (náhodou) ve vztahu v krizové fázi? To si myslím, že je poměrně dost podstatné...Ty hledáš někoho jiného? Tos ji pustil k vodě? Víš, podle mě jak partner tak partnerka by měli být schopni odpouštět... Pochopitelně ve snaha musí být na obou stranách, ať u toho, kdo se snaží pochopit a odpzustit, tak samozřejmě u "provinilce"..."Nevidím" do tvého vztahu, takže toto píši jen v obecné rovině, ale myslím, že se to dá napasovat na každý vztah, kde mají oba partneři snahu cokoli řešit.Měj se a dej vědět :)

Pro Sala Dina: Rozumove samozrejme vim, ze clovek nikdy nema rikat nikdy. Proto je mozne, ze budu nekdy neverna. Nedovedu si ale predstavit, ze bych to svemu milemu rekla. Ne proto, ze bych nemela, ale pro to, ze jsem do sveho pritele tak zamilovana, ze me to vubec nenapadne. V soucasne chvili si pripadam, ze bych proste ani zahnout nemohla. Jini kluci me ted neberou. A to znam sveho pritele 5 let.

Ja si osobne myslim ze nevera je z duvodu toho ze Ti u partnera neco chybi. Ja treba manzelce nikdy za deset let nerek ne, sice bych to spocital na jedne ruce kolikrat si o to rekla a tady je ten pramen proc hledam neveru. Chlapi budou stat pri mne, kdyz prijdem z prace tak si chcem sednout hezky se pomilovat, pokecat a ne poslouchat mne boli hlava, zase si nezavrel ty dvere atd.Vzdycky je ale na prvnim miste rodina a pak zabava. Pro pany muzu rict ze je to narocny ale da se to stihnout.

Já si myslím, že ty ženský nikdy nepochopím. Moje holka mě teď řekla, že mě má ráda, ale že mě nedokáže být věrná. :-( Doufám, že jednou najdu nějakou, která to dokáže...

Milá Mlho,já bychse přidala k mnohým ostatním, kteří ti radí zpestření vztahu. Myslím, že máš již možnost podívat se na výsledky tvého snažení...Rozhodněš bych nepřestávala a stále bych se snažila zpestřovat váš vztah, Ale pozor! Nezapomínej na SEBE. Zasloužíš si taky pozornost (a to nejen od partnera, ale i od sebe sama :)Hodně štěstí.

Nabídnu Vám ještě jeden pohled, milé dámy, vážení pánové. Jsem znamení Rak, citově založený, věk kolem třiceti, prý velmi dobrý milenec (dle slov jiných). Mám velmi rozvinutou sexualitu, a to jak ve směru potřeby, tak ve směru šíře prožitků. Jinými slovy - vzrušuje mne jak klasické něžné a láskyplné milování, tak BDSM hry. Pro ty, kterým ten pojem nic neříká - bondage, dominance, submisivita, SM a spol. PRostě dokážu si vychutnat různé, i perverznější varianty erotiky. A s tím souvisí můj problém. Ve svém věku už toužím po partnerce, která bude "na celý život", se kterou budu mít děti a rodinu a budu ten správný spokojený Ráček. ZároveŇ však, díky své předimenzované sexualitě, mívám občas silné submisivní potřeby. Není to ani tak potřeba fyzická, jako psychická. Moje nová úžasná partnerka mne po stránce klasického sexu uspokojuje dokonale, navíc je to milování s láskou a tomu se nic nevyrovná. Nicméně - těžko od ní mohu chtít uspokojení své submisivity. Teoreticky jistě ano - prakticky těžko - toužím totiž občas (jsou to takové stupňující se návaly, které "ukojením" na čas vyprchají a za nějakou dobu se zase vrátí) kdy toužím po ponížení, pokoření od ženy, po prožitku otroka, který je jen nástrojem rozkoše a uspokojení své Paní. Jelikož netoužím po tom, žít s dominou a jsem defacto switch (dokáži být dominantní a defacto v tom mám i větší praxi a zkušenosti) a také se mnohem častěji potřebuji milovat "normálně", není pro mne řešením partnerství s dominou. Nicméně moje občasná psychická potřeba je velmi silná, a pokud není uspokojena, roste a působí frustraci. Ano, mohu ji ignorovat nebo možná masturbovat se submisivní představou, ale praxe ukázala, že tím se potřeba prožitku nesnižuje. Další možnost je mít "bokem" svoji Paní, ženu, vůči níž budu otrokem a občas u ní nabudu svůj duševní klid. Upozorňuji, že mi nejde o fyzický orgasmus, v submisivní poloze je to až ta poslední věc a klidně může zůstat na doma - důležitý je ten prožitek. Nemá cenu zkoumat, jak jsem k němu přišel, co moje dětství nebo podobně:) Jde mi o to, že jsem se jinak už celkem vyřádil, partnerek jsem měl víc než dost, abych měl pocit, že mi nic neuteklo, věrný bych rád byl, ale tohle mne trápí a moc. Co vy na to?

Pro JIŤU: Díky za přání, aby mi vše dobře dopadlo. Musím říct, že s manželem je vše v nejlepším pořádku, dnes již vidí, co byla jeho milenka zač. Pokud jde o dceru, nabírá to obrátky a je to stále horší. Manžel stojí za mnou a podpíráme jeden druhého, abychom to nějak zvládli. Někdy mám pocit, že melu z posledních sil, ale vím, že to musím zvládnout, jde o strašně moc. Víš, trable s láskou a nevěrou jsou šílené, ale strach o dítě je mnohem horší. PS: e-mail jsem nenašla, asi jsem tele. Ahoj a měj se.

Ahoj, všechny, co je jim jejich partner nevěrný, respektive začíná se vzdalovat a je raději ve společnosti jiných lidí. Obvykle je to tím, že vztah není založen na nějakém společném zájmu a současně to není příliš valné ani v sexu. Takže buď je třeba zvýšit sexuální pozornost partnera, anebo "zaměstnat " ve společných zájmech. Anebo obojí. No a třetí možnost je sice radikální, ale není tak bolestivá, jako se užírat" : Najít si jiného partnera. To lze za předpokladu, že si udržuješ stále dobrou fyzickou i duševní kondici. N.

díky, Acadio, díky Taro, tak vidím, že nejsem sama, která má podobný problém. No holky moc jste mě nepotěšily, zvlášť, když jste napsaly, že vám to nedopadlo dobře. Já jsem zatím dopadla tak, že to náš vztah ZATÍM vylepšuje, je pravda, že už se ho ani neptám, kde byl atd., ale myslím, že poslední dobou by ani neměl kdy s ní být, byl buď v práci nebo doma nebo se mnou. Ale vím, že jestli chce, čas si vždycky najde. Podle rad tady ostatních se snažím být na něho milá, prostě v pohodě a zatím to klape. No uvidíme.Milá Acadio, pokud máš chuť si o tom psát, mám tam i e-mail, můžeš klidně napsat, jsem ráda, že jsem našla podobnou dušičku :-) a ráda si o tom popovídám.

Ahoj Mlho!Rekla bych, ze to podstatne uz tu bylo receno. Ja byt Tebou bych se hodne hodne snazila pracovat na Vasem vztahu, a to vsemozne viz rady vyse /od sexy pradylka..pres prekvapka, povidani si,vylety, osvezeni vseho druhu../Ja jsem totiz byla ve vztahu s muzem, ktery mel relativne take pohodovy trvaly vztah, ALE jak uz tady nekdo psal, vsechno casem zevsedni a pokud se pak najde kamaradka, ktera bude dlouhodobe dusickou bliz a bliz k Tvemu partnerovi, pak to nezustane jenom tak. Muj partner byl se svou zenou vice nez deset let a celych deset, i pres radu prilezitosti, ji byl verny. My jsme byli take nejprve dlouhou dobu jenom kamaradi, pozdeji vic a vic pratele a nakonec i milenci. Kdyz dve duse citi, ze si jsou velmi blizke, tak chteji byt nakonec spojeny i fyzicky. PROTO, pracuj na Vasem vztahu, aby Ta tvoje dusicka byla pro partnera ta nejblizsi. Hodne stesti!!!!Tara

pro Mlhu. Jako kdybych cetla svuj pribeh. To je od toho tvého pekny alibismus - rekne ti, ze ona je skvela kamaradka o nic nejde a dali si jen pusinku. Ted uz o tom vis tak od tebe ceka velkou davku tolerance a samozrejme ocekava, ze ty se menit nebudes a vse zustane pri starem. Dokonce te s ni chce seznamit ("to by bylo skvele jet nekam ve trech") Tim jako jednu moznost navrhuje predelat tebe k jeste lepsimu, aby se jazycky vah opet prevratily. Ma zkusenost je takova, ze jsem se v podstate zaridila podle rad kterých se zde dostalo i tobě. Zadne sceny, snazila jsem se aby byla pohoda a jazycky vah se prevratily, dokonce jsem se s ni i seznamila. Jenze ja jeji kamaradka byt nemuzu - na to ji mam moc plne zuby, a take se nemohu divat na to jak se v jeji pritomnosti chova jinak, neprirozene. Takze se s ni videt nechci. Ale samozrejne SMS, telefony, schuzky trvaji dale, ale kdyz reknu ze se mi to nelibi, tak nevericne slysím - " A co se ti nelibi ted, vzdyt ji znas a obcas si s ni jdu sednout stejne jako chodim s Jirkou na pivo" A to az pote co se nahodou dozvím,ze byl s ni. Dopadlo to cele neslavne. Zijeme vedle sebe jako dva cizi lide, protoze ja uz v sobe jeste vetsi davku tolerance neumím najít. Vadí mi, ze jde radeji s ni nez se mnou.

Je mi naozaj smutno, ked citam tieto clanky. Uz sme zabudli na to, ze lasku treba krmit? Ked prestanes prikladat do ohna, vyhasne. Je to normalne, ze zalubenost v manzelstve vyhasne ci zovsednie, ak len to nechas plavat. To nie je dovod na zalozenie noveho vztahu, lebo to je len otazka casu, kedy aj ten novy bude nudny. OD PRVEHO DNA PRIATELSTVA CI NESKOR MANZELSTVA TVRDO PRACUJ NA TOM ABY VAS VZTAH BOL STALE HORUCI. Ked sa ti zda, ze sa zalubujes aj do ineho muza, odbij tie myslienky a ujasni si v hlave, co pre Teba znamena Tvoj partner ci manzel a ze mu nechces ublizit ani ukratit ho o seba samu ani v Tvojich myslienkach.

Mlho, bud rada ze manzel neni zarlivy. Zarlivost je sice dukaz toho, ze o Tebe dotycny zarlivec stoji, ale proto ze se boji byt bez Tebe. Psychicky zdravy clovek nezarli i kdyz te miluje. To je prirozene. Ale pri pohledu z druhe strany je treba brat v uvahu fakt, ze manzel stravi radsi nekolik hodin s kamoskou nez aby byl s Tebou (domnenka). To je trosku vypovidajici o tom jak je pro manzela atraktivni Vas vztah. Ale to vubec nemusi znamenat, ze nejsi pro neho jedina a vazena intimni partnerka.

No ja bych na nej zase tak moc hodna nebyla....zarlivy sceny ne, to souhlasim, ale dat najevo svuj nazor (coz uz jsi udelala) a pak se soustredit na sebe, jak radi ostatni. On si to v ty hlavince stejne musi vyjasnit sam a musi to byt jeho rozhodnuti, jeho ztrata zajmu o tu slecnu. Moc volnosti taky skodi...ted me urcite nekdo chytne za slovo, ale ja tomu verim. Chlap potrebuje mit urcitym zpusobem stanoveny hranice, kam az muze zajit, aby to bylo pro jeho partnerku prijatelne. Ve chvili nerozhodnosti tahle hranice pomuze...urci se totiz mira spatnyho svedomi pri jejim prekroceni a to je u charakterniho cloveka dost rozhodujici.

Evko, asi jsme si nerozumeli. Ja jsem argumentoval proti tomu, ze zarlivost je prirozena. Co se tyce nevery tak to je z meho pohledu neco jako zrada, pokud se partneri nedomluvi na vyssi toleranci nez je bezne. Takze s tim co pises v poslednim prispevku v podstate souhlasim.

no, na ty zkazky o žárlivosti, jak je dobrá, na ty je lépe zapomenout jako na alibisticky zavádějící... kdo je asi tak říká (ten kdo potřebuje věřit tomu, že takto je to správně, a že je vše vlastně v pohoděěěě),ale ona žárlivost je nemoc, závislost jak vyšitá a ještě kořeněná strachem... tak nevím, do toho se ti chce? a jen tak mimochodem, ironie to nebyla ani v nejmenším... ale nenech se tím ovlivnit... máš na to svoji hlavu, píšu ti to za sebe... no a když to necháš bejt, tak se taky nic neděje...dyť teď je to tak v kurzu, dělejte to ve třech? a hlavně klíííííííííd, a žádný scény, nebo ti uteče, až pohár přeteče, a já už cítím ty slzy, a to mě mrzí, cítím ty slzy... víš?

Já nevím, mlho, znovu se k tomu vracím..Tvůj manžel je šťastný muž, že má zrovna Tebe, tak tolerantní partnerku. Ale že je šťastný on nemusí znamenat, že jsi šťastná ty. Dala bych opravdu najevo, že mi to vadí. Nechtěla bych si o tom s ním povídat. Mám podobnou zkušenost a taky jsem byla chápavá, chvíli. Když to začalo nabírat na obrátkách, prostě jsem řekla, že mi to vadí, že už o tom nechci slyšet nic, přestala jsem se ptát kdes byl a přestala jsem taky říkat kde jsem já, taky jsem si zvyšovala sebevědomí a kupovala podprsenky, ale vymezila jsem si tvrdě svoje soukromí a přestala se zajímat o to jeho. A pak to přestalo..a po delší době jsem se od něj dozvěděla, že si to uvědomil až po tom mém "uražení". Že nejsem jeho kamarádka, ale jeho žena. Že měl najednou pocit, že dělá něco špatnýho a že mu to za to nestálo. Že pochopil, co je to úcta, hm? Nevím...

dík lacetko i za tvou odpověď, mírně ironickou. Ale podle tebe bych měla fakt tropit žárlivé scény? Myslím, že to není moc vhodné, manžel by se moc rád domů nevracel. A nedělat nic, to by zničilo akorát mně, protože bych se jenom vnitřně užírala. Zrovna včera jsme si šli s manželem sednout na pivko a dvě deci vínka, a tak nějak jsme si o tom všem začali povídat. Když viděl, že jsem v pohodě, tak mi to řekl úplně všechno, jak to bylo, co bylo atd. Pak řekl, že by mě nikdy nechtěl ztratit, ale pořád mu přijdu divná tím, jak mi to vadí. A že prý se s ní zrovna den předtím pohádal (nevím, co si mám o tom myslet - jestli to jako skončilo úplně nebo jen na urč.dobu) tak nevím. Jo a ještě jedna věc, on nežárlí ani trochu, jemu by nevadilo, kdybych já chodila s někým pravidelně na kafe, jemu by nevadila ani sem tam nějaká pusa. To asi taky není normální, co? Přece se říká: kdo nežárlí, nemiluje (ale on mě prý miluje a přitom nežárlí - a je fakt že nikdy neměl důvod) mlha