Nevěra

Doplnění - oprava věty (asi 3 věta mého předchozího příspěvku: "Je zcela zřejmé, že mnoho lidských osudů je tragicky poznamenáno nikoli tím, jak reálně jednají, ale rozporem mezi jejich potřebami a tím, co po nich vyžaduje vládnoucí morálka."

Milane! Máš pravdu, že popírání reality nekončívá dobře. Ani jsem se o popírání reality nesnažil. Konstatoval jsem, že v současné době jsme (i já, ač se vzpírám) stále pod vlivem doznívající podoby morálky, jaká tu vládla celá tisíciletí. Je ale nepochybné, že naopak tato morálka popírá realitu. To jsem se snažil popsat. Je zcela zřejmé, že mnoho lidských osudů je tragicky poznamenáno nikoli tím rozporem mezi jejich potřebami a tím, co po nich vyžaduje vládnoucí morálka. Člověk vládne mimořádnou schopností uzpůsobovat věci tak, aby mu vyhovovaly a nevidím důvod, proč by úpravu neměl udělat i v tomto případě. Zatím to dělá jaksi potají, ale dělá to v poměrně hojné míře. O tom pojednává prakticky celá umělecká klasická literatura, vidíme to kolem sebe, cítíme to v sobě! Říkáš, že se mohu dočkat hořkosti, pokud nebudu v souladu s realitou. Ano, máš pravdu. Mnoho tragických pocitů a zážitků je ale způsobeno nikoli tím, že by lidé prožívali či cítili "mimo realitu"! Tragédii nezpůsobuje samotné polygamní chování, ale to, jak na něj nahlížíme. Podle mne je lépe změnit (a věřím, že k tomu postupně dojde, ačkoli my se toho bohužel asi nedožijeje) tento prudérní náhled, který ignoruje naše skutečné sklony a odsuzuje naše skutečné jednání, než popírat skutečné sklony a utajovat skutečné jednání. Tím, že prohlásím nevěru a pohnutky k prolomení monogamního modelu za neexistující, nic nezmohu. Tím, že nad nimi budu dále vztyčovat inkviziční prst, nezmohu nic jiného, než že dále potrvají pocity viny, dále budou lidé sužováni nejrůznějšími neurózami, dále budou propadat pocitům méněcennosti "zrazeného" a dále budou kvůli těmhle všem věcem paradoxně opouštět své milované. Rozhodně se vzdejme falešných nadějí, že by to vedlo k nápravě lidského chování, a že by lidé začali konat pouze to, co jim velí morálka. Kdyby tohle byla cesta, tak už jsme se promiskuity za ta tisíceletí jistě dávno zbavili!Takže sečteno a podtrženo: mimo realitu nejsem já, ale současná podoba povrchně uznávané morálky.Pokud jde o moje osobní výhledy, vidím je stejně neradostně jako Ty - asi toho moc nezmůžu. A pokud jde o hippies, konec jejich koncepce volné lásky nebyl způsoben podle mne ničím jiným, než prostým návratem k spotřebním hodnotám. Šlo tedy opticky o vítězství reality, ale pouze v tom smyslu, že realitou je v tomto případě příliš silná okolní společnost lpící dosud na majetnickém vztahování se k realitě. Za obdobné vítězství reality bychom mohli považovat z minulosti například některé marné historické pokusy o prosazení demokratických principů do modelu společnosti. Byly v té době asi naivní a jejich podoba možná nebyla příliš dokonalá, ale ty snahy vyrůstaly z přirozených potřeb, mimo tyto reálné potřeby bylo naopak tehdejší monarchistické absolutorium, které progresívní demokratické snahy úspěšně potlačilo. A dneska je demokracie velmi rozšířený způsob sociálně-ekonomického uspořádání v mnoha státech světa! :o)

Kdyz nevera, tak aspon na urovni.Kazdy vi do jakeho rizika se neverou pousti a co muze ztratit. Proto je pouze pro ty, kteri ji dokazou ukocirovat, ovladat a predevsim ZATAJIT.Zvladnes to? Uchovas to v tajnosti a neublizis tim svemu partnerovi? ...budiz, kdyz si veris.Jses citlivka, mas potrebu se sverit, neuneses vlastni svedomi? Tak to nedelej! ....a kdyz uz se to nahodou stane, tak...Zapirat, zapirat, zapirat....zakladni pravidlo, uprimnosti tomu clovek rozhodne nepomuze, naopak. Ulehcit vlastnimu svedomi a hodit to na partnera je to nejlehci co lze. Proc by mel tu horkost pocitovat s nama? Jeste se mi to nestalo,nevylucuju moznost ze k tomu nekdy dojde.... ale nikdy, nikdy to partnerovi nereknu. Tot muj nazor.

Tohle já právě nepochopím. Proč mu to říkat? Pokud to byla nepodstatná (pro budoucí život) situace, tak sis jenom ulevila vlastnímu svědomí a ten problém přenesla na svého přítele. Ty to máš vyřešené. A on má ještě odpovídat na dotazy, zda to taky někdy udělá? Píšeš, že jsi to prožila v předchozích vztazích jako ta podvedená, ale zkušenost Ti to asi nedalo. Sorry, možná si chtěla číst slova pochopení.

AHOJ!!Vsichni tu mluvite o nevere,otom jak jste podvedli pritele,ci pritelkyni,ale mne zajima,zda jsem to nekdy priteli rekli..take jsem podvedla kluka,ktery mne miluje nadevse,udelala jsem to v opilosti s kamaradem ktereho mam moc rada a zname se 6 let..Po mesici jsem to nevydrzela a rekla to svemu priteli...Rekla jsem si,ze jsem udelala dalsi chybu,ale jeho reakce byla,ze na to zapomene,ze mi to nevycte a na otazku,zda to neudela mne,mi rekl,ze ne...Nikdy jsem kluka ve vztahu(drivejsim )nepodvedla,oni spali s jinou;vadilo mi to,ted kdyz mam super kluka...udelam to jemu?Nechapu to a nekde v hlave me zere predstava,ze me kvuli tomu opusti...(uz je to 3 mesice,co jsem mu to rekla)Dik za pochopeni J.

Milý Jirko,Tvůj příspěvek mi připoměl hnutí hippies - ti také propagovali myšlenku volné lásky, ale po čase to vypadá, že se přes relativní masovost jejich ideály moc neuchytily. Neštěstím je, že chce-li někdo ideálem popřít realitu, většinou takový pokus končí tragicky. Jseš-li o své pravdě přesvědčen, jdi do toho - možná, že dokonce máš partnerku/manželku se stejným pohledem na život (a na lásku), tak jen aby to vaše štěstí bylo celoživotní a nebylo vyváženo bolestným rozchodem, pocitem prázdnoty a zklamání.

Monco, zdravim te a preji stastny zivot s vysnenym partnerem...Mam ale pocit z toho, co pises (27.11.2002), ze pro tebe neni Milan "to prave orechove". Citim z toho, ze on je do tebe "uplny blazen" (proste je zamilovany az po usi), ale ty to asi tak necitis, ze? (naklonnost k nemu) Myslim, ze s nim zijes spise polovicni vztah. Vim, ze je odchod od partnera velice tezky, ale v tvem pripade asi je to nejvhodnejsi reseni. Ochuzujes totiz sama sebe a Milanovi ublizujes, vis? Zkus si to poradne promyslet a rozmyslet... Do niceho te nenutim, je to jen muj nazor. Preji hodne stesticka a stastnou ruku v rozhodovani.

G.B.Shaw říkal: Existuje jeden způsob, jak se zbavit pokušení - podlehnout mu. :o)Víte, otázka, zda se řídit rozumem nebo citem, je vlastně nesprávná. Je rozumné řídit se citem a nerozumné neřídit se jím. Řídit se citem je hluboce racionální. Racionální v tom smyslu, že vede ke štěstí a svobodě namísto k nesvobodě a pocitu neštěstí, nenaplněnosti. Požadavky tradiční morálky přísně monogamních celoživotních vztahů stále více narážejí na přirozené tendence člověka a podle mne jsou odsouzeny pro budoucnost lidského vývoje k zániku. Dnes se ale nacházíme teprve v počátcích rozbití těchto svazujících struktur našeho kolektivního myšlení. Nacházení nových vztahů a třeba i paralelních, a to dokonce bez ambicí k dlouhodobosti, není nijak v rozporu s požadavkem lásky. Je ale nutno přiznat, že určité kvality je možno objevovat a dosahovat jen při dlouhodobém trvání vztahu, - jak jinak se můžete radovat z úspěchů druhého, z jeho rozvoje, jak jinak můžete mít radost z toho, že se na jeho vývoji podílíte - zkrátka tohle například nejde za den. Ale já osobně si považuji za hloupé vynucovat si, aby druhý partner nesouložil s nikým, než se mnou anebo vyzdvihovat jako morální zásluhu, že já s nikým jiným nesouložím, nelíbám se, nepokukukuji, nezatoužím. Takové postoje jsou nejen hloupé, ale dokonce vlastně falešné. Pokud jsem po nikom nezatoužil, nejsem normální. Pokud jsem zatoužil a ke své touze se nepřiznal jednáním, nechovám se přirozeně a jsem vlastně pokrytec.Všechno tohle jsou pozůstatky majetnicky orientované morálky uplynulých staletí, kdy byla monogamie vynucována z pozice moci a také jako prostředek k udržení majetkové kontinuity. Tak a jsme u toho, - je totiž někdy otázkou hlubší analýzy osobnosti "nevěrné" ženy, zda její nevěra pramení z přirozených potřeb sexuálních, potřeb po lásce a důvěrnosti, anebo z pseudopotřeb neurotického charakteru moderní spotřební společnosti- snaha po bohatství, hromaděí, chtivost, moc, možnost ovládat druhé, atd. Tyhle motivy a charakterové vlastnosti totiž už svědčí nikoli o racionálním způsobu řešení otázky smyslu života a nejde zde o rozvíjení životních schopností, lásky atd. nýbrž o vlastnosti nekonstruktivní, ba destruktivní. Takže v takových případech nelze hovořit o lásce k životu, pro kterou je cit shodný s rozumem. Sexuální charakter některých emocí nemusí být tedy vždy nutně racionální, jak tvrdím na začátku svého příspěvku o citech. Je iracionální, pokud nemíří k uplatnění, rozvoji a posílení životních sil a schopností.

Všechny moc zdravím, Mám přítele a jsme spolu 4 roky. Je super, má mě moc rád a já jeho, můžu mu ve všem věřit. Problém je, že má kamaráda, se kterým jsme si až moc padli do oka. Čím dál častěji se stávalo, že když byla nějaká akce, tajně jsme se někde sešli, aby jsme si mohli dát aspoň pusu, posílali jsme si SMS... Vše vyvrcholilo o dovolené, kde jsme byli celá parta. Byli jsme si pořád na očích, tajně jsme se líbali, nenápadně se drželi pod stolem za ruce, jednou málem došlo i k sexu, ale to se nakonec nestalo. Jednou večer jsem mu poslala SMS, ale někdo mu sebral telefon a přečetl, že je to ode mě. Zprávu naštěstí už přečíst nestihli. Samozřejmě to slyšel můj přítel a byl z toho strašně špatný. Musela jsem mu slíbit,že už to neudělám. Ale ve skutečnosti na to nemám sílu. Vidím, jak ho to pořád trápí, a to ví pouze o té jedné SMS. Nechci mu ubližovat, nedovedu si život bez něj představit, ale toho druhého mám taky ráda a nedokážu to skončit. Pořád si večer tajně píšeme a já nevím, co dělat, jak to vyřešit. Pořád po sobě toužíme a já si říkám, že kdybych se s ním na té dovolené vyspala, třeba by se to nějak uklidnilo. Takhle na to pořád musíme myslet a chceme to oba. Poraďte prosím, co dělat. Nechci ztratit nikoho. Všem i za malou radu moc díky!!!!

Viz:Ahoj všichni, mám přítele a i přez to jsem se platonicky zbláznila do mého učitele Taiji! A ten, kdyby jenom mrknul, tak povolím.............Ale mého přítele mám ráda..Pridavam se k nazoru Radima A Julie.Platonicka laska by opravdu mela zustat jen laskou platonickou.

Je to asi pul roku, co jsem psal naposled do teto debaty. Naposledy nekdy v unoru. Resil jsem otazku nevery me zeny. Tenkrat jsem ji mozna chtel vsechno odpustit. Chtel jsem zachranit nas vztah. Moc to neslo. Dal pokracovala ve vztahu s nekym jinym. Chtel jsem odejit, dokonce jsem si zacal hledat bydleni, ale stalo se i par smutnych veci v obou rodinach. Nakonec jsme se dohodli, ze zustanu, kvuli synovi, nebo mozna kvuli nam. Jenomze ta vetsi snaha byla pouze z me strany. Pani se nejak stale nedokazala rozhodnout, jestli ja nebo on. Posledni sanci jsem daval nasemu vztahu na dovolene v cervnu, na kterou jsme jeli se synem (a spise kvuli nemu). Bylo to hezke, ale neco tam chybelo. Po navratu jsme jeste ani nevyndali veci z auta a uz jela pryc. Tenkrat jsem to uzavrel s tim, ze se uz o nic snazit nemusim. Chvili jsem si musel srovnat, ze bydlim se synem, a s ni, ze jsme pro neho oba rodice, ktere ma rad, ale kazdy si jedeme tak nejak po svem. Vedel jsem, ze budu muset odejit. Nakonec jsem potkal prijemnou zenskou. Po tak dlouhe dobe mi to prislo jako zazrak.Za zvlastni bohuzel povazuji, ze me pak zena chtela najednou zpatky ovsem nejak prilis pozde a bez toho aniz by ukoncila vztah s nekym jinym. Jedina odpoved na tohle je: Ne. Odjel jsem pryc, jen tak s baglem a spacakem, promyslet si jestli to ne opravdu myslim vazne, ale vedel jsem, ze si jedu nabrat sily, na to ze odchazim. Trochu mam strach, jak se s tim vyrovna kluk. Trochu mam starch i ze sebe, kdyz ho uvidim min. Ale vsechno se da nejak resit. Takze ted znovu hledam bydleni. Snad se mi to podari velmi brzo. Vidite, jak dlouho nekdy trva, nez clovek prijde na to, co mu stoji za to a co ne. Pokud mate stejny problem, nenechte se ponizovat, pokud je nejaka nadeje, ze muzete zachranit vztah a chcete to udelat, tak to udelejte, ale nenechte si lhat. Pokud mate deti, a musite odejit Vy, zustanou stale vase a snazte se s nimi byt. Preju Vam pevne nervy, rozvahu, silu a nadhled.

No konečně, už jsem si říkal, co s tebou je. Tak si to človíčku hlídej, jestli to bylo nebylo dobře teď nezhodnotíš. To až mnohem později, takže nezbývá než ti přát abys nelitovala.

PRO VŠECHNY, kdo znají příběh Kyllies:Rozcházím se s přítelem, stěhuji je zpátky k rodičům a paradoxně jsem šťastná jsem se Zdeňkem a jsme moc zamilovaní a šťastní!!!!!!!!!!!!!!

krystyno:ty me znas ci co mam takovy pocit jak kdybys popisovala presne muj pribeh, akorat u nas k tomu fyzicky nedoslo, ale pres vikend se rozjeli city.... a je to nadherny....ted opravdu nepremyslim a uzivam si te krasy prvni zamilovanosti prvniho zkoumani, atd...Mohu-li ted realne uvazovat tak si myslim ze vazny vztah z toho byt nemuze a mohu jen doufat ze to nepraskne a budu se moci vratit ke svemu dlouholetemu priteli u ktereho mam prave tu oporu poruzumeni,atd. Ale ted o tom opravdu nepremyslim, neresim to jen litam v oblacich.Jo jinak moc a moc diky, je videt ze mas zajem pomahat druhym a umis poradit

Pavel- orální sex je zase jen sex! Jak se můžeš takhle ptát??Není jedno čím děláš tomu druhému dobře?? Podle mě je to možná ještě víc intimnější než samotný styk. Jako nevěra mi přijdou všechny činnosti při kterých toužíš po tom druhém a taky si ho bereš,ochutnáváš a dáváš mu něco ze sebe..tedy i líbání.Tak to vidím já.

kk- srdce to ví..rozum se brání..díky:-)

Srdce. Rozumu stačí přežívat, ale srdce chce žít.

Čtu si vaše řádky a přemýšlím, jestli se tohle vše vztahuje i k nevěře manželské.Stalo se mi to,co už určitě spoustě žen přede mnou..děti odrůstají,přehoupla se třicítka a já zjistila,že mi něco chybí a nevěděla jsem co...potkala jsem jiného muže, tvrdila mu,že jsem doma spokojená..to jsem vlastně byla,než jsem zjistila,že to,co mi chybí,je cítit,že jsem milovaná a že někoho miluju..teď řeším životní otázku.Jít za srdcem,nebo se řídit rozumem..co vy na to??

Pro Kyllies:Ahoj! Chci Ti napsat neco ze zkusenosti me kamaradky,ktera se pred casem ocitla v podobne situaci.Ona chodila se svym klukem deset let, z toho dva roky spolu zili. Jejich vztah byl postaveny na dobrych zakladech - pratelstvi, tolerance, duvera....,vzajemne se miluji, ALE jak rika krokouc - po deseti letech byl sex uz docela stereotyp a mezi nimi uz nebyla ta jiskra co driv, a tak se stalo, ze na nejake party to zajiskrilo mezi kamoskou /budu ji rikat treba Alena/ a nejlepsim kamaradem jejiho pritele. Meli i trosku upito, takze nejak zmizeli hranice a stalo se to!Bylo to nove, skvele, neodolatelne. Nikdo se nic nedozvedel, ale tu touhu neslo ignorovat a stalo se to pozdeji znovu, zacali se tajne schazet a prisli do toho i city.Alena porad milovala sveho dlouholeteho pritele, ale i presto se zamilovala to jeho nej.kamose. Po nekolika mesicich to ale prasklo. Znicilo to pratelstvi mezi tema klukama. Ten nej. kamos jejiho pritele z toho vycouval /byl to dobry kluk a mel z toho spatny svedomi/, asi proto ze tim ztratil nej.kamose a take svoji dlouholetou pritelkyni,ktera to neustala a rozesla se s nim. Alena se svym pritelem spolu nakonec zustali /porad ho miluje a uvedomila si, ze i kdyz tam neni ta jiskra zamilovanosti, tak je to clovek, ktery je ji oporou, kteremu muze duverovat, ktery je ji pritelem../ a on se rozhodl zkusit tu neveru prekousnout. ALE - i kdyz jsou dodnes porad spolu a dokonce se uz i vzali, od te chvile ta duvera mezi nimi byla dlouhodobenarusena a ten jeji, nyni uz, manzel je ted dost zarlivy a nechce ji poustet nekam bez nej.To je v kostce cely pribeh. Ta situace, v niz ses ted ocitla Ty, neni stejna, protoze Vy jste to jeste neudelali. Ale mate k tomu nepochybne hodne blizko a Ty se musis rozhodnout, co chces a pokud budes uvazovat o tom kamosovi sveho pritele, tak si nejprve zjisti, jestli je ve hre i potencionalni vazny vztah anebo jen sex. A pokud by Ti slo jen o ten sex s nim, tak at to navzdy zustane Vasim tajemstvim. ALE pozor! S jidlem roste chut! A mozna bys v tom chtela pokracovat a pak hrozi nebezpeci, ze to vsechno praskne a vsechno bude razem v troskach.Mej se! Krystyna

Kokrouči:bojuju bojuju ale marně - nedá se to -máš pravdu v tom že čekám jen na chvilku kdy tam můj přítel nebude.....stačí když se otočí a už se propalujeme očima.Se Zdenkem si porad posilame smsky, a oba se schodujeme ze na tu noc porad myslime. Mam porad potrebu mu psat nebo ho videt a pripadam si ze ho otravuju, protoze vzdycky prvni smsku napisu ja, ale on vzdycky odpovi...ufff je to tezky vcera jsme byli zase spolecne hrat karty a dneska vyrazime zase spolecne na diskoteku...tak v pondeli napisu jak to vsechno dopadlo..............