Nevěra

Je nas naprosta mensina...nas kdo nemame potrebu podvadet. Takovi lide by se meli najit navzajem. Asi jsem pesimista, ale toho ze me udelal muj spatny vyber.Zasada by ale vzdy mela byt: Nejdrive rict, ukoncit a pak uz co chce... alespon ja to tak citim.

Pro Juditu a modraska. Holky, fakt vam nezavidim. Ja byt v takove situaci, asi se z toho zblaznim. Kazda z vas jste asi byla presvedcena, ze prave vase manzelstvi bude to "vujimecne", tedy stastne az do konce zivota. Kdyby to stalo jenom na vas, urcite by to tak dopadlo. Bohuzel pro manzelstvi jsou potrebni dva a pokud ten druhy nespolupracuje, muzete se stavet na hlavu a stejne to nepomuze. Neni tak davno, cetla jsem moc zajimavou knizku. Napsal ji manzelky terapeut p.Hamburg a jmenuje se "vydrzi nam laska?" Knizku jsem precetla jednim dechem a nasla v ni spoustu pravdivych skutecnosti, ktere si clovek ani neuvedomi, nez vstoupi do manzelstvi. Zkuste se do ni podivat, mozna vam pomuze pochopit, proc to nefunguje.

Ahoj Judito, diky za odpoved. Pro doplneni, jsme spolu skoro rok, a to den co den. Za pritelkyni jede jednou za 14 dni, ale spis tam jede z povinnosti resp. to tvrdi. Takze bud je vyborny herec nebo to tak opravdu citi. Do hlavy mu nevidim. Nikdy jsem takhle dlouhy vztah nemela, proto se mi tezko soudi, co bych udelala na jeho miste. Ale po pravde receno, kdyz jsem si precetla prispevky v teto rubrice, zacala jsem pochybovat o tom, ze se s ni vubec rozejde. Ja vim, kazdy clovek je jiny, ale tyto clanky me presvedcily o tom, ze lidi zustavaji i ve vztazich, ve kterych nejsou stastni, a ja tohle proste nepochopim. Na svete jsme jenom jednou a clovek se vyviji, takze co bylo krasne pred 10-ti lety, nemusi byt i ted. Jeste k memu problemu. Nechci na nej tlacit, to by bylo asi to nejhorsi, co bych mohla udelat, ale ja proste nevim, jak mam jednat.

Jano,chybí mi tu základní údaj:jak dlouho Váš vztah trvá?Ale bez ohledu na odpověď si spíš myslím,že cítí-li partner to,co Ty,měl by i udělat to,co bys udělala na jeho místě ty...

nejsem sice vdana, presto bych vas, tedy lidicku zkusene ve vztazich, chtela poprosit o odpoved na moji otazku. Snazila jsem se na to prijit sama, ale uz jsem v koncich. Poznala jsem cloveka, se kterym jsme se do sebe zamilovali na prvni pohled. A jak to bylo krasne na zacatku, tak je to krasne i ted. Je pozorny, mily, vodeni za ruku je samozdrejmosti, kytky, darky, vylety, krasna sluvka, otevrenost, uprimnost, uzasny sex. Oba dva jsme velmi stastny a citime, ze k sobe patrime. Ale jako vzdy, ma to jeden hacek. Odstehoval se za praci do meho mesta, kde jsme se potkali a doma nechal pritelkyni, se kterou je 8 let. Pred nedavnem jsme se zacali bavit o tom, ze se s ni rozejde. Ale tvrdi, ze to vubec neni jednoduche udelat takovou tecku. Napiste mi nazor, jestli si myslite, ze to opravdu neni jednoduche, protoze ja si myslim, ze kdyz nekoho miluju a vim, ze s nim chci byt, pak prece odejit za svoji laskou nemuze byt tak tezke. Ja s tim nemam zkusenost, ale u vas urcite najdu odpoved. Jana

Modrásku,píšeš,že všechno jednou zevšední a láska není věčná...Hm,ale s tím "pravým" by se to stát nemělo?! Já si myslím,že kdyby se ke mně manžel alespoň choval slušně a kdyby se s ním dalo normálně bez křiku promluvit (jaksi "navíc" bych ještě uvítala, kdyby občas dal najevo,že je rád,že mě má,že se mu líbím,že mě nepotřebuje jen těch " pět minut" večer), dokázala bych pochopit ztrátu či oslabení toho prvotního nadšení a vášně - asi by zmizela ta ZAMILOVANOST,ale LÁSKA by měla zůstat!? Pokud to tak není,pak mám pocit,že odchází i LÁSKA, otevírá se prostor pro "nevěru"(brr,nemám to slovo ráda,mělo by se to jmenovat nějak jinak) zpočátku s výčitkami, které však postupně mizí.Mizí s pocitem, že to není špatné, ale krásné, že to nikomu neubližuje, ale pomáhá.Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, tu starou známou pravdu : Nemilujete-li sami sebe, nemůžete milovat druhé.A tímto asi člověk začne milovat sebe, to ušlápnuté,poslušné stvoření, které se probudilo k životu a řeklo dost,takhle už ne,teď jinak!

Ahoj Pajo!V prvom rade Ti chcem poďakovať, že si sa ozvala. V druhom rade Ti chcem zagratulovať, že si našla odvahu urobiť krok ktorý nieje určite ?ahký. Tak ako sa vžívam do pocitov manželky tak si predstavujem to u?ahčenie a zároveň obavu, ktorá sa v Tebe zmiešala do neidetifikovaného pocitu, čo ak ... Ale v živote je to tak, nemusí byť príliš veselo, hlavne že nie je smutno. Prechádzam rozhovorom a zdá sa mi ako by sa v tejto dobe vyhrocovali všetky druhy problémov. Nadpráca jedného z manželov ( a stále sa skvor deklaruje nadpráca mužov ), nedostatok finančných prostriedkov( nedosahovanie primeraného životného štandardu ) z toho vyplyvajúci nedostatok spoločného času a času stráveného s inými ?uďmi v práci atd.To všetko asi v dnešnej dobe sa nedá ovplyvniť. A nedá sa asi ani ovplyvniť chémia o ktorej hovoria zástancovia mimomanželských vzťahov ( to na potvrdenie ich teórie o nevere).Možno by bolo zaujímavé, keby si popísala pocity k Tvojmu mimoman-želskému partnerovi na začiatku keď ste sa zbližovali a teraz keď to chceš ukončiť. Možno by to ve?a ?uďom pomohlo sa orientovať v ich problémoch a h?adať riešenie.( Keď si písala, že niesi ve?mi rozhodná nezdá sa mi to, vždy sa musí človek rozhodovať, či už to začať, alebo to skončiť.)Keď som prišiel, na to, že je u nás v našom vzťahu o jedného, viac tak sme sa začali s manželkou zhovárať a dokonca aj so sokom. (Poznám ho a on pozná mňa ako to v malom meste býva.)Je zaujimavé, že som prišiel na to, že robíme rovnáké chyby. Obaja sme sa snažili zabezpečiť rodiny. Jemu sa manželstvo rozpadáva, lebo sa viac venoval práci ako rodine. Ja som sa pustil do projektu ktorý má rodine pomôcť a obetoval som práci a tomu projektu ve?a času ( a mal som už nejaké projekty neukončené). S manželkou sme sa vzďa?ovali. Ich spoločné rozhovory vyústili do vzťahu v ktorom sa cítili rovnako osamelí. Ako hovoria zástancovia nevery stali sa z nich spriaznené duše - posťažovali sa, že ich partneri nechápu a chémia zapracovala. On už v rodine nežije a pretože boli často v kontakte vyvrcholilo to. Dnes miesto proroblémov v jednej dvojici sú v dvoch. Čo ďalej? Chémia sa nedá jednoducho odbúrať. To musí ako píšešchcieť ten, ktorý je mimo manž. vzťahu. Na základe poznania chýb som začal uvažovať o tom či sa ?uďom bez ve?kých nárokov na majetok (hmotný štandard) nežije jednoduchšie a ?ahšie. Zatia? sa snažim zabezpečiť, aby sa v rodine nezhoršila atmosféra a nedopadalo to na deti. Ale neviem do kedy sa to dá takto zvládať. Dal som si závazok, že projekty ukončím apotom sa uvidí - ako hovoria starší a múdri čas ukáže. Počas našich rozhovorov s manželkou počujem , že si uvedomujú, že to nebude trvať večne. A ja ,nebudem nasledovať z osamelosti tú istú chybu aj keď už mám negatívny príklad ? (Ale ak by sme sa mali znova zblížiť v našej rodine ako to bude ďalej? Budeme vedieť byť voči sebe rovnocenní. Nebudem pozorovať že moja partnerka bude mať obavu z mojej reakcie, že informácie, ktoré viem by som mohol zneužiť? A ja sa nebudem ďalej báť, čo ak to začne znova, alebo inde ?) Máš na to odpoveď ? Kto z Vás ktorí ste zástancami "vynahradiť si inde to čo vám možná doma chýba" viete pokračovanie takýchto príbehov ( To nepatrí Tebe Pajo - Ty to rozhodnutie dnes máš a držím Ti palec, aby Ti vydržalo.) To potom viazanie sa manželskými zvazkami nemá zmysel. Dnes si zatia? myslím, že to má zmysel. Najviac vzťahov sa v tomto rozhovbore točí okolo sexu. Ale ten netrvá večne a ani krása ( to na margo, že on,ona si nachádza krajšieho, lepšieho v posteli veď vždy môže byť niekto lepší na svete). Nie je krásne keď dvaja starí ?udia aj keď už trošku nervóznikráčaju spolu s paličkami v rukách a sú si oporou ? Nechcem sa dotknúť ?udí ktorí prežívajú v živote ve?ké sklamania a snažia sa h?adať to najsprávnejšie riešenie(preto som nevyčítal ani manželke, lebo ak sa chce, vždy sa dajú nájsť chyby na tom druhom. Veď o tom hovoria skoro všetky rozvodové procesy).Vy ktorí to beriete skôr ako šport popremýš?ajte, kto Vám bude v starobe oporou a či za Vašimi činmi nie je viac smutných ako šťastných ?udí - povedzme aj Vaších detí.Skala

Pro Juditu, opravdu jsem si vyčítala co to provádím, že mám milence, ale když si teď čtu co píšeš Ty, jsme snad jedna a tatáž osoba, já se svým budoucím mužem také chodila moc let předtím než jsme se vzali, byl to spíš takový zvyk a né láska, byla to jiná doba, jsem i stejně stará jako Ty.Dnes je jiný trend a do manželství se vchází až tak kolem 30ti let. Je to opravdu lepší - mě tenkrát bylo 21 a už vím že jsem byla děsně hloupoučká. A ty roky chození, to by se také nemělo přehánět. Všechno jednou zevšední a láska není věčná. Teda aspon dle mě. A jestli se dá zase zamilovat do svého protějšku, já myslím člověče že ne. Prostě ten člověk je už jednou takový a on se prostě na tu naši stranu jen tak neobrátí. Pořád ta podstata v člověku zůstane.....

Modrásku,opravdu máme mnoho společného.Také jsem pozdě zjistila,jak krásné je být zamilovaná (znovu?),já jsem se tím vlastně "probudila",do té doby jsem byla prostě mamina (práce-školka-nakoupit-uklidit-vyprat...)a najednou jsem si uvědomila,že jsem vlastně hlavně ŽENA,se kterou ještě může být někomu hezky,kdo na mě třeba celý den myslí a já na něj...Uvědomila jsem si,že jsem asi do manželství nevstupovala zamilovaná (chodili jsme spolu asi 4 roky)-což je podle dr.Plzáka správně a záviděla o pár let mladší sestře,která ve svatební den zářila štěstím (což ovšem opravdu nemělo vliv na její pozdější "manželské štěstí").Došla jsem také tak daleko,že jsem manželovi začala přát,aby si také našel milenku (což je absurdní představa,koho by tím dříve popsaným chováním mohl okouzlit?)Brala jsem to jako svoji kladnou vlastnost - nejsem přece žárlivá,přeji mu jen to nejlepší,pokud to se mnou nemá a láska se vytratila...Ale přesně vím,že kdyby se tak stalo,měla bych stejné pocity,jako Ty,Modrásku. A ještě k dalšímu příspěvku - moc děkuji,někdy si myslím něco podobného,i když se snažím nebýt příliš radikální a neodsuzovat druhého.Kolikrát si říkám,že kdybych byla chlap,přesně bych věděl(a),jak udělat tu svoji šťastnou.Možná,že lze obnovit manželskou lásku,znovu se zamilovat do člověka,"který se mnou bydlí",ale znamenalo by to z jeho strany vyvinout obrovské úsilí,zvýšit svoji atraktivitu v mých očích,každý den se o mě znovu "ucházet".Mám ale takový pocit,že to mnoho mužů vůbec nenapadne (když sleduji chování svého manžela k cizím lidem,tak jim i závidím a přála bych jim slyšet ho doma),mají přece na tu svoji "papír",ta už je jejich ,ta snese všechno.Ale ne,pánové (pouze někteří!),pozor! Ženete ji tímto do náruče milence a to přece nechcete!?

Poslední příspěvky mě docela rozesmutněly. Byla jsem s tím mým starším pánem velmi šťastná. On byl pozorný a ohleduplný. Dostala jsem od něj plno krásných dárků, chodili jsme na úžasné večeře, spali na hotelích, cestovali...Milovali jsme se. Drželi jsme se za ruce, když jsme byli sami. Milování s ním bylo krásné, měl hodně zkušeností a výdrž. Někdy jsme promilovali celou noc, to jsem s nikým jiným nezažila.

Tak ten by potřeboval teda nakopnout do hlavy, aby se mu rozsvítilo. Asi tam má pěknou tmu anebo prázdnotu.

pro Juditu, tak jak se tak na to dívám, říkám si, jestli nejsi náhodou Ty já :o). Přesně to co Ty prožívám já, jen s tím rozdílem, že můj muž mě odjakživa vodí za ruku. To je ale také vše, tvrdí, že mne miluje ale když to má skutky dokázat, skutek utekl. Když jsem byla nemocná, místo aby řekl, ukaž já to za tebe udělám, jdi si lehnout, at jsi brzo zdráva, a uvaril by treba čajík. Ne to se nikdy nestalo, on řekl - " jdi si lehnout, uděláš to až ti bude líp". A jiné a jiné. Tak se právě pozná pravá láska, zálezí na maličkostech, na pohlazení na milém slůvku. A ne když chodí kolem mne celý den jak kolem almary a pak večer vyžaduje sex co je odbytý za 5 minut. A pak mi ještě řekne, že za to, že nejsem uspokojena si můžu sama, že na to dostatečně nemyslím..... :o(

No tak ja si tu vycitam jednoho muze, ktereho opravdu miluju a oni existuji muzi co maji 100 zen - no koukam na to, je to des,,,

Tak jsem si vše přečetla a jelikož jsem se "nenašla",přidám ještě něco svého.Jsem vdaná přes 10 let,máme desetileté dítě.Před svatbou jsem pár kluků potkala,vždy jsem si říkala,že já budu pro toho svého ta"nejsprávnější"a až v praxi jsem zjišťovala,že to není tak jednoduché.Manžel se mi líbil nejvíc (vizuálně i svými názory na budoucnost) ze všech,ale když to zpětně hodnotím,asi jsem podcenila jeho chování-nikdy mě nevodil za ruku,nepoužíval hezké zdrobněliny mého jména,galantnost je pro něj cizí slovo...Nedokázala jsem dřív odhadnout,jak moc mi bude vadit pozorovat tyto projevy ostatních mužů ke svým partnerkám,srovnávání s tím,co mám doma a koneckonců jak moc budu překvapena a potěšena,když se toho dočkám i já- od cizích mužů.Zkrátka,intenzivní pocit,že mi tato samozřejmost(?) chybí i mě zavedl na cestu toho,co zde většina nazývá nevěrou.Ačkoli některé příspěvky byly podobné tomu mému,zde asi nastává zásadní odlišnost:Po té,co jsem manželovi několikrát (poprvé se slzami,později už klidně,slušně,mile)sdělila,co mi vadí,bez výsledku,začala jsem cítit,že se moje láska k němu postupně vytrácí (i když stále oceňuji jeho spolehlivost,pracovitost,snad i péči o rodinu)a že jeho zlostnost,prchlivost,"nelaskavost"je stále větší překážkou i při jím požadovaném sexu.Přestože i já měla sny o tom jednom jediném pro nějž i já budu jediná,život mě vedl jinou cestou.Já nemám pocit,že bych manželovi nevěrou ubližovala,protože prostě z jeho chování necítím lásku ke mně.Je pak otázkou,zda vlastně člověk při "plnění manželských povinností"není nevěrný s manželem tomu,koho skutečně miluje?Nemůžu do tohoto malého prostoru vtěsnat vše,jistě by toho bylo ještě dost,co stojí za vysvětlení.Ale já ve svých pětatřiceti stejně tajně doufám,že ještě budu mít tu možnost prožít alespoň část svého života s tím"pravým"(přičemž vůbec nevylučuji možnost,že by jím mohl být i můj stávající manžel.Vzhledem k tomu, že však nelze asi někoho "předělávat",je to velmi nepravděpodobné).Ztotožňuji se s názorem,že když se dva lidé opravdu milují,ostatní je nezajímají.A když se začnou poohlížet jinde,už to není láska a jestli pak dojde k nevěře,je pak už vlastně jedno...

Kolik lidí, tolik příběhů. Já mám taky jeden příběh, kde nejde o moji nevěru, ale o nevěru mého bývalého milence. Bylo mi 22 let, jemu 51. Hrůza, co? On má svou ženu rád, ale podvádí ji celý život. Ona určitě tuší, že ji podvádí, ale nic s tím nedělá a je ráda, že se s ní nerozvede. Představte si, že ten chlap nemá vůbec špatné svědomí a myslí si, že je to úplně normální. Já nemluvím o nějaké občasné nevěře, bylo to ale minimálně 100 žen. Zamilovala jsem se do něho pro jeho inteligenci, humor a bylo mi s ním dobře. To víte, chlap se zkušenostma. Byla jsem s ním asi půl roku, pak jsem musela ze vztahu vycouvat, začal být přehnaně žárlivý a nedovolil mi mít přítele. Dělal žárlivé scény a byl nesnesitelný. Proto jsem ho přestala mít ráda a rozešla se ním. Nebylo to ale vůbec lehké. Je mi líto jeho ženy.

Jsem na tom uplne stejne jako Ty. Muj manzel byl muj prvni, a jsme spolu 15 let. Nikdy jsem si nemyslela, ze bych mu mohla byt neverna ale v sexu s nim jsem nikdy nezazivala orgasmus, pak se mi naskytla prilezitost a ja mohla zkusit jake to je - ovsem jinde. Bylo to krasne navic jsem prisla na to, ze zamilovanost je nadherna vec a ze jsem ji vlasne nikdy predtim poradne nezazila. Hrozne jsem si to vycitala, co to provadim a chtela jsem, aby manzel si take nasel nejakou lasku, ze bych pak nemela takove vycitky. Jenze ... ted si lasku nasel a ja jsem hrozne psychicky znicena a zrala pro psychiatra, ze uz nejsem pro neho ta jedina. Je to asi zarlivost, i kdyz vim, ze ho nemiluji - nebo urazena jesitnost... nevim sama se v tom nevyznam...

Ahoj Skalo,ráda bych ti pomohla nějakou radou, ale o žádné, která by Ti manželku "vrátila", pokud není sama rozhodnutá, nevím. Ty víš proč se začala zajímat o jiného? Jestli ano, tak se znaž být v tomto směru lepší. To je jediná rada, kterou ti kromě čekání můžu nabídnout.Jestli tě potěší alespoň můj úspěch, dneska jsem se konečně odhodla a řekla mu KONEC, aniž bych rezignovala na jeho výhrůžky. Teď jsem jen zvědavá jestli je opravdu splní, ale moc pochybuju. Pokud ano, tak nevím, ale tím se budu zabívat až ... Abys rozuměl, já nejsem moc rozhodná, pokud se mám rozhodovat sama. Než jsem učila tento krok trvalo to dva měsíce. Myslím, že popovídání si s někým cizím (nikomu známému bych se určitě nesvěřila) mi hodně pomohlo.

Milá Natálko.... jsem moc ráda, že to co prožívám já, neprožívám sama. Jsem vdaná déle, sex nám doma neklape a přesto se máme rádi. Vlastně 10 let jsem byla bez sexu a teď mám přítele, znovu prožívám tu krásu fyzického vztahu. Fandím ti a přeju aby sis to užívala co nejdéle.

Ahoj jsem 11 let vdaná a mame s manželem 2 chlapce 4a10let. Letos v březnu jsem přišla manželovi na nevěru. Není to nevěra na jednu noc ale dlouhodobý vztah. Vím, že jeho nevěra byla důsledkem problémů mezi námi. Já byla v té době na mateřské dovolené a manžel podniká byl stále pryč a začal také více chodit na volejbal já mu to vyčítala. Jinak jsem byla vždy vzorná manželka, měl vždy teplou večeři, vyprané a vyžehlené prádlo, uklizeno. Vítala jsem ho s polibkem. No tak tomu už odzvonilo, ano uvařim, vyperu vyžehlím, ale když přijde tak si musí večeři ohřát nebo mě musí požádat a já mu to pak ohřeju a už ho nevítám s polibkem. Naše manželství je v ostatním "fungující", hodně jsem zhubla, změnila šatník, střih i barvu vlasů. Za poslední dny jsem slyšela na svůj zevnějšek více komplimentů než za celý svůj život. Chodím cvičit a s kamarádkama tancovat. Snažím se najít jiný smysl života než je můj manžel on byl předtím středem mého života on a děti. Nyní jsou to hlavně děti, přátelé a rodina. Myslím, že jsem se z toho vzpamatovala celkem rychle, stále to bolí,ale já to zvládnu, vím, že ona je také vdaná má také dva malé chlapce a rozvést se nechce. Tak zatím žijeme vedle sebe a snažím se mu být kamarádkou, já se mu ale nesvěřuji, jen poslouchám, když mi chce něco říct. Jsem teď také takový čekatel jak psal Skala. Ale nečekám doma se založenýma rukama ale vyrážím do světa aby kdyby se rozhodl odejít abych se z toho nezbláznila. Řekne mi mám tě rád ale ji miluji. Dnes už vím, že každá zamilovanost přejde. I my dva jsme byli zamilovaní a ze začátku našeho vztahu mě doslova nosil na rukou. Tak čekám a užívám si života a na jeho milenku se snažím nemyslet. Jedna velká změna už nastala předtím jsem u nás sex vyžadovala jen já a nyní je to naopak je to on kdo přijde , já v té chvíli zapomínám, na všechno a dokážu se s ním milovat, ale abych přišla první to už ne.Ajka

Je to ošemetná věc, ale tajemná a krásná. Byl jsem nevěrný před svatbou a po ní ještě ne, ale pokušení se dá velmi těžko ovládat.Toť vše.