Nevěra

Není nutné se omlouvat, kdo to špatně pochopil jsem byl já. Úplně živě jsem si vybavil tu vlastní situaci, kdy jsem vůbec nevěděl, co dělat a ne pro to, že jsem chlap a mám živit rodinu, ale protože jsme nemohli NIC dělat. Najednou zjistíš, že nikoho nemáš, nikoho neznáš a jediný člověk, který je v tom s tebou, a který ti řekne, že s tebou bude i pod mostem, je tvůj partner. Ale už jsem to psal jinde - jsem velmi rád, že je to pryč a paradoxně jsem velmi rád, že to bylo, protože jsem neměl nejmenší tušení, že ty vazby, o které jsem se mohl bez váhání opřít, jsou tak pevné.Ten tvůj odstavec jsem pochopil jako věc, která je už ve fázi přípravy a tak mi to přišlo docela šílené. Já se omlouvám (asi nebudu stejný typ :-)) a držím palce, sice jsem to už napsal minule, ale toho taky nebude nikdy dost.

Díky moc, a omlouvám se, jestli jsem se tě nějak dotkla. Naštvalo mě to, že nevím jak mám tuto situaci řešit a když pak čtu takový názor, tak mě to mrzí. Fakt bych to neudělala a sám vidíš, že jsi zřejmě stejný tip v těchto věceh, jeko můj muž. Nikdy mi nedokázal říct "promiň". A to teď nemyslím jen tuhle situaci. Občas by to bylo na místě, ale prostě mu to nejde. Byla bych stejně nešťastná jako on, kdybych odešla, byť jen na chvíli. On na pracák nepůjde, protože má živnost a chce si ji udržet. Chce mermomocí podnikat a já mu v tom musím být oporou. Nesníží se k tomu, aby šel někam do práce, když mu to všichni "radí". Snad bude líp. Teď má nějaké kšeftíky, tak snad se pomalu vylížeme z dluhů a bude líp. Sice jsem zablodila na úplně jiné téma, než ja nevěra, ale snad mi to čtenáři odpustí. První příspěvky o tom byli. Díky

Je mi opravdu líto, ale mluvíme každý o něčem jiném. Mě jen vadila ta myšlenka, možná opravdu jen ve fázi teorie - "na chvilku odejdu, jenže já mám strach, že zůstanu sama" a ON to potom vyřeší blbě, tady jsem vůbec nepochopil tu úvahu, proč by to on měl nějak řešit, kdybys odešla ty ? Ostatním problémem jsem se vůbec nezaobíral. Byl jsem sám bez práce a dokonce jsme s manželkou (2 děti) byli na pracáku 2 měsíce současně, takže já vím, co to je pomalu rozprodávat byt, aby bylo na nájem a na jídlo, takže bych si nikdy nedovolil toto jakýmkoli způsobem zlehčovat. Asi jsem byl někde, kde bych to nepřál, na pár vyjímek, snad nikomu.Potom zasáhla nějaká vyšší moc a vše se uklidnilo, nicméně od té doby se intenzívně učím umění nepotřebovat a zjednodušil jsem svůj život a jeho vnímání na nějakou úroveň, kde stále cítím značné rezervy, ale nějak to jde. Nicméně, kdyby mě moje žena opustila, třebas jen na oko a na chvíli, tak se už nikdy nevrátí, protože bych to nepřipustil (neumím se vracet, ale to je jiné téma), konečně ona byla na pracáku z posledních 10-ti let 8, a nikdy bych jí to nijak nepředhazoval a ani ve snu by mě nenapadlo jí opouštět.Jiná stránka věci je, že pokud se on sám nesnaží problém nějak řešit, tak je to zlé a pokud žije v domnění, že on práci najde vždycky a tak nebude brát něco "pod úroveň", tak mu v klidu vyřiď, že se velmi mýlí. Já byl manažer na střední pozici, kromě jazyků si tykám s jakoukoli problematikou od vedení lidí přes firemní ekonomiku ke slušné úrovni práce na PC a v závěru jsem byl rád za práci skladníka, kam jsem dojížděl 80 km. No, držím palce, budeš to mít ještě dost těžké.

KrokoučJsi zřejmě dost jednoduchý, řešit to takový způsobem. A nebo jsem to špatně vysvětlila. Nejde o žádné vydírání. Chápeš, že rok sedí u počítače, nevydělává a jen serfuje a hraje hry? A jeho 3 děti nemají pomalu co jíst a za chvíli možná ani kde bydlet. Nejde o to, že bych ho vydírala, a čekala až mě bude prosit o návrat. Není mi 15. Ale jde o to, že to ani nechci a kdybych to udělal dle rad mých kamarádek, tak by to tak dopadlo. Zřejmě by i pochopil, že to není z mé hlavy. A jasně, že k ženský, která dá na rady kamarádek, by se nevracel. A to, že bych měla strach, že by mě nechtěl zpátky.... Je to tak, že neumí uznat porážku a bude si stát za svým, i kdyby věděl, že dělá chybu. O tom to je.

pro JirkuSnažím se mu pomáhat jak můžu a je fakt, že to no občas pomůže, občas ne. Je to takový začarovaný kruh. Je mi ho líto. Horší je, že v průběhu toho roku jsem otěhotněla a máme třetího potomka. Všichni okolo se diví, jak jsme to mohli dopustit atd. Snažím se ho před ostatníma bránit, ale asi si myslí, že jsem padlá na hlavu. Některé moje kamarádky mi radí aŤ s ním nemluvím atd. Ale zastávám názor, že si nebudu ještě přidělávat umělé problémy. Já se s ním nechci hádat,. A je pravda, že se uzavřel a když už se něco vyvrbí, tak je hodně nervní. Před vánocema byla napjatá atmosféra a já jednoho dne vybuchla apotkala jsem se ze zlou. Nadával mi a byla jsem ta špatná. Odešla jsem na procházku a když jsem přišla, bavili jsme se jakoby se nic nestalo. Pochopila jsem ho a nechala ho být. Kdybych byla sama s ním, je mi to zřejmě víc jedno. Ale máme 3 děti!!! Snad to bude lepší. Každopádně dík za podporu, protože to fakt docela bodlo. On mi to nevysvětlí, nechce se o tom bavit. Díky

prilis radikalni .. vobcas se premlouvani vyplati .. ja svou zenu premluvil na 15 let :-)

To je jak z učebnice :...každý mi říká a´t od něj na chvilku odejdu, jenže já mám strach, že zůstanu sama. Ne, že by mu bylo líp bez nás, věřím, že toho bude litovat, ale sebe bude taky litovat a to asi ta jeho hrdost nedovolí aby mě prosil o návrat. Nevím. Nepatří to sem, ale bojím se, že to vyřeší blbě a nakonec si najde nějakou mladou buchtu.Pokud tomu rozumím dobře, tak je to o myšlence : odejdu od něj, aby prosil o můj návrat a bojím se to udělat, protože by to ON mohl vyřešit blbě. Zdá se mi to nebo je v tom opravdu vydírání a sobectví ? Kdybys tohle udělala mně, tak bych reagoval přesně tak, jak předpokládáš, ovšem bez jakéhokoli náznaku sebelítosti, přece nebudu někoho přemlouvat, aby se mnou byl, ne ?

Chlap bezpráce, nadto jeden rok - to je velmi vážné. Přestává si věřit jako chlap, který má zejména zabezpečit rodinu existenčně. Pochopitelně se tohle všechno odráží na jeho myšlení a žena vedle něho může mít pocit, že je neschopný, když si po takové dlouhé době není schopen najít práci. Jenže ono to nenáí tak jednoduché. Při ztrátě práce - když nezaměstnanost trvá déle než třeba tři měsíce - ztrácí člověk důvěru v sebe sama. Pak je na partnerovi, aby mu stál po poboku. Konceckonců jednak si slibují při svatebním obřadu, že si budou pomáhat jak v dobrém, tak ale i ve zlém. A zlé chvilky přicházejí, takový je život. Chlap se v situaci, o které je řeč, uzavírá do ulity, žena si pak myslí, že o ni nemá zájem. Přitom opak je pravdou. Takže svému manželovi pomozte, devět let soužití už stojí za to. Uvidíte, že sluníčko zase vyjde a vy z toho všeho, co teď prožíváte, vyjdete posilněni. Nelámejte nad tím vším hůl a nepodnikejte nevratné kroky, dost možná byste toho mohli v budoucnu litovat.Jirka.

Od Tebe a VAŠICH dětí pryč.

Pocit odplaty? Ne. To mi hlavou vubec neslo. Mela jsem asi kliku, zamilovala jsem se znova, prislo to necekane a moje myslenky se ubiraly uplne jinam. Ale kdyz na to koukam zpetne, vyslo to prave tak, jako by to odplata byla. Nakonec myslim, ze kdybych si cokoliv umanula jako odplatu, tak bych nejspis trestala i sebe, protoze bych si pak sebe nemohla vubec vazit. Mozna si byv.manzel myslel, ze by bylo dobre, kdyz si budem kvit ze muzem pokracovat dal, ale to je domecek z karet, duvera zadna. Nakonec vse zle je pro neco dobre. Zase to co jsem prozila na zacatku noveho vztahu, bych jinak nikdy nepoznala a muj zivot by byl ochuzeny o nejkrasnejsi okamziky. Ale nic neni zadarmo, tahnu si za sebou tu kouli neduvery vuci druhym.

zazaOn se hodně zajímá o PC a vlastně v tom podniká. Jenže sám si moc kšeftů najít neumí a to je ten problém. Spoléhá na kamarády, kdy mu co dohoděj. Je to těžký, ráda bych mu pomohla, ale nemám jak. Ale to nepatří do týhle rubriky. Je to těžký. Mám kamarádku, která zas řeší to, že ji kdysi manžel zahnul a ona mu to chce teď vrátit. Zblbla a začala chatovat a domlouvá si rande s mladejma klukama. Zatím se s nikým nesetkala, protože měla strach, ale jednou to přijde. I když jsem ji to rozmlouvala, tak ji to pořád láká. Jo, já se ji nedivím, že ji to láká a má pocit, že má co oplácet, ale není to fér. Lidi jsou divný. Sama tenkrát byla dost nešťastná a bála se, že zůstane s dětma sama a teď po 6-ti letech mu chce udělat to samé a navíc riskuje, že se ji to zalíbí. Já bych do toho nešla. Nikdy mě to ani nenapadlo a navíc jsem tenkrát mohla taky oplácet a bylo s kým, ale nechtěla jsem. On byl pro mě v tu chvíli svině a já bych udělala to samé a určitě by to nic nevyřešilo. Ty jsi ten pocit odplaty taky měla? Já myslím, že to asi napadne každýho zklamanýho, ale rozumnej člověk si to rozmyslí. Nebo ne?

Ja myslim, ze mate uplne jine problemy,chlap bez prace se citi asi trochu na kolenou i bez toho, ze mu to ve vzteku znovu naservirujes. Ja nejsem ale na jeho strane a myslim, ze by se mu to melo pripominat, ze by mel necim do spolecne kasy prispet. Asi to s tou praci neni zadny zazrak, ale i pro prechodne obdobi bych mu doporucila jit delat nekam obchodniho zastupce, treba pojistovny nebo vyrobci leciv porad nekoho hledaji a znam hodne lidi, co uz by ani jinam nesli. myslim, ze ma z te doby bez prace nejaky komplex a ty si vetsinou lidi nejak leci. Partneri si maji pomahat, tak si rikam, ze pokud bych mela moznost prace ja, nechala bych chlapa doma s detma a sla bych delat nebo bych mu pomahala praci najit (jen jestli se mu jeste vubec do prace chce). Nebude mit pocit, ze si ho nevazis a nova prace ho ta zamestna, ze na blbosti nebude mit cas.

zazaje to fakt začarovaný kruh. Zrovna teď jsme s manželem pohádaný a nevím co z toho bude. Nikdy se to nestalo, že by jsme spolu tak dlouho vydrželi nemluvit, ale teď už je to skoro týden. Fakt nevím, co si mám myslet. Ale ženskou snad nemá. On je problém jinde. Je už přez rok bez práce a chtěl podnikat, což se mu nedaří. Kdybych neměla mateřskou, tak nevím za co by jsme jedli a to se máme 3 děti (15 + 3,5 + 2měs). Celou dobu jsem to nějak pytlikovala, ale teď už neni ani na nájem. Uvědomuje si to, ale když na to navážu hovor, jako že by měl jít do práce a nosit peníze, tak jsem špatn já a nic jen peníze nechci. Teď už jsem to nevydržela a řekla mu svoje a nemluví se mnou. Zřejmě jsem se dotkla jeho ega a to je průšvih. Jsem z toho smutná a každý mi říká a´t od něj na chvilku odejdu, jenže já mám strach, že zůstanu sama. Ne, že by mu bylo líp bez nás, věřím, že toho bude litovat, ale sebe bude taky litovat a to asi ta jeho hrdost nedovolí aby mě prosil o návrat. Nevím. Nepatří to sem, ale bojím se, že to vyřeší blbě a nakonec si najde nějakou mladou buchtu. Jsem o 4roky mladší a jemu je 30. Léta akorád na nevěru. A to jsme spolu 9let. Asi začnu žárlit, když ho nebudu mít na očích.

A co oci nevidi, srdce neboli...tak v tomhle mlzeni jsem zila 16 let, kdy me ani nenapadlo, ze by me mohl podvadet a ani me nenapadlo se ptat, kde byl a co delal (asi jsem to mela delat, ne ze bych necemu zabranila, ale mozna bych vedela hned, ze me podvadi a nemusela zahodit takovy kus zivota)- a ted - jiny muz, ale obavy uz stejne, me samotnou to obtezuje, jak stale pochybuju, ale jak z kruhu ven? Chvilku je to dobry, ale pak staci drobna rozepre doma a uz mi cervik zacne hlodat, neni na me neprijemny protoze se zahledel jinde? Nebo nedela si byvalka na nej zalusk tim, ze ho ted zada o pomoc? Vyuzije situace a jeho slabosti? Jak se zase presvedcit, abych se vratila ke sladke nevedomosti abych po nicem nepatrala? Jak byt jako driv, nez jsem poznala zradu?

carymary333, diky za vyjadreni, ja to mam jeste slozitejsi, byvaly manzel me podvadet systematicky s IV.cenovou kategorii, vsechny byly pod mou uroven a kdyz jsem se rozhodla udelat konec, priznal ze jsem byla to nejlepsi co kdy mel a ze je osel (pak se chtel sebevrazdit a psycholozka mu to cele v hlave obratila, takze nakonec jsem ta spatna ja), nekde se pise, ze zarlivost je vlastni nejistota a nedostatek sebevedomi, mozna to je i o me i kdyz si pripadam schopna,pekna, uspesna, tak proste muz do postele muze hledat treba blbou, tlustou a bez prace...A proc si myslim, ze by mohl hledat muj partner jinou? Treba ted jeho byvale zene umrel otec, pomaha ji s vyrizovanim...desim se, ze treba z litosti a za techto zvlastnich okolnosti muze s ni zase zacit. Asi jsem cvok co?

pro ZAZUJá jsem měla taky stejné pocity jako ty po rozvodu. Věrím, že každé zklamání z jednoho vztahu se přenáší do druhého. Horší je, že ne každý nový partner je takový pokrytec jako ten předešlý. A to těžko chápe ten, kdo je věrný a nemá pocit, že by mu měl ten druhý nevěřit. Já mám o 4 roky mladšího manžela, druhého (viz příběh výše). Mám taky někdy žárlivé nutkání ho kontrolovat a někdy jsem měla chuť mu ty kapsy "projet" a očuchat límeček, případně mu projet mobil. Ale mám pocit, že je to horší. Pamatuj, "co oči nevidí, nebolí" a to je fakt. Radši osud nepokoušej a spíš se zamysli, jestli ten tvůj přítel má důvod tě obelhávat. Měl by každý začít u sebe. Hodně štěstí.

asi jsem moc naivni, ale prala bych si, aby nevera neexistovala, je to vlastne podvod na toho druheho, kazdy si to muze omlouvat jak chce, ale mnohem lepsi by byl zivot prave bez nevery. Zivot je sam o sobe plny nejistot a alespon nejakou jistotu by clovek mel mit, jistotu sveho domova. Je to udesna predstava, ze kvuli nezodpovednosti jednoho z partneru se musi menit osudy tech kolem...

Nejhorsi je, ze kdyz objevite u sveho partnera neveru, mate pocit, ze uz se neda verit nikomu. Opustila jsem tedy neverneho manzela a nasla si pritele...asi si nas krasny vztah nicim svou neduverou k nemu, jsem chorobne zarliva a nestitim se zadneho proverovani a kontrolovani. Obtezuje to i me samotnou, o partnerovi ani nemluvim. Zatim jsem neshledala zadny duvod k neduvere, ale nemuzu si pomoct.

Je to věc, která by se mi jen těžko odpouštěla a zapomenout na ní, to už vůbec ne.Může se objevit kdykoli a nečekaně, ale když nechci, tak nebude. První nevěrná nebudu, když selže můj partner, pak možná budu uvažovat o odplatě stejného druhu. Bylo by to sice jen o sexu, ani by se mi možná neulevilo, ale možností bude vždy dost. Pak si můžeme odpustit navzájem, ale důvěra už není 100%.Nevím, neprožila jsem jí, ale reakcí na nevěru může být několik a člověk nikdy neví jak se zachová, dokud se ho to netýká. Zřejmě horší, než malý flirt je to, když se ten druhý opravdu zamiluje a odejde ..... někdy je to ovšem pro druhého vysvobození. Chápu, že v současné době nejde o nic ojedinělého, ale člověk potřebuje mít v někom oporu a důvěru.Takže držím palce všem, kteří si chtějí být věrní. Naivní? Možná.

Můj příběh. S manželem jsme byli asi 5 let, když jsme se přestěhovali konečně do svého bytu. Vše bylo fajn, měli jsme peníze, zdravou 5ti letou dceru, podnikali jsme, prostě paráda. V domě (který měl 3 byty) bydlela "paní" o 3 roky starší než my. Seznámili jsme se a byli kamarádi. Tedy i s mým mužem. Byla to "paní", která neměla valnou pověst a vytahovala se, jak se nechala fotit do LEA a podobné časopisy. Což mému muži přišlo zajímavé. A pak se to stalo. Přez veškerou starost o obchody a dceru se nám z manželství vypařilo to, co možná manželství někdy bylo. Byl tam jen pravidelný sex v sobotu a nic víc. Manžel byl celý den (údajně služebně) mimo domov a já buď byla v obchodě, nebo někde po kamarádkách nebo nákupech. Nesledovala jsem ho, ani nezpovídala. Až jednou jsme něco slavili a sousedka s námi + manžel mé kamarádky. Najednou jsem si všimla, že se manžel dotýká nohy naší sousedky a oba na sebe hleděli jak na obrázek. Posilněna alkoholem jsem oslavu ukončila bez udání důvodu. Manžel šel sousedku "doprovodit" a asi po hodině se vrátil. Já pořád nic. Jen, jsem se ho zeptala, co to mělo znamenat, ale řekl mi, že jsem blázen. Že to byla náhoda. Druhý den mi to nedalo a vybalila jsem na něj vymyšlenou příhodu o naší sousedce, jak rozvrátila mnanželství mému známému. Nic mi na to neřekl a já pořád nic netušila, i když jsem si myslela, že se něco děje, protože mě neubezpečoval, že mě miluje, jak to dělal vždy, když jsem žárlila. Ještě týž den k ránu jsem ho vzbudila a aniž bych fakt něco tušila jsem začala o ni mluvit. Ptala jsem se ho jestli se mu líbí a on najednou přestal komunikovat. Po několika vyzváních k rozhovoru mi řekl, že ji miluje a ona jeho. Bal to šok. ale zachovala jsem a řekla mu, že ho chápu, že má pocit, že o něj ženy mají zájem. Když jsem, zatím v klidu, řešila JEHO pocity, dostala jsem se ke konečné otázce : a co ted?? Já jsem fakt myslela, že je ona normální a hlavně moje kamarádka. No, nebyla. Seděla jsem doma a čekal hodiny, než se manžel vrátí od ní, když tam šel s tím, že to ukončí. Vrátil se po několika hodinách s tím, že od ní nemůže odejít. Netušíte, co se ve mě odehrávalo. Když jsem tam ty hodiny seděla a představovala si, co tam asi spolu dělají. FUJ, bylo to hnusný. Po 2 takových nocí si mě zavolala k sobě a tam mi sdělila, že ONA ho nechtěla, že ON chtěl JI a to ještě musím podotknout, že když jsem tam přišla, seděli spolu na sedačce a drželi se za ruce!!! Ona ho pak vyhodila, že si se mnou chce promluvit o samotě. Pak mi tedy řekla výše uvedeno s tím, že mám jít domu a vyřídit mu, že s ním tedy ONA končí. Šla jsem vzkaz vyřídit a to jsem dodnes nepochopila co udělal. Rozbrečel se a naříkal: " a proč mi to udělala? Ona mě nemá ráda?! " Chápete to? No šílený. Pak jsme asi 2 roky spolu ještě žili (v tom samém domě, jen ona už nebyla naše kamarádka). Dozvídala jsem se, jak spolu chodili po městě a všichni to věděli a nikdo mi to ani nenaznačil (což je dobře). Já makala v obchodě a on si "rajtoval" celé dny s naší sousedkou. Fakt hrozný. Nakonec jsme se rozvedli. Snažila jsem se to odpustit, ale nešlo to. A dodnes mu to nemůžu odpustit. Tak moc jsem mu věřila. Teď jsem podruhé vdaná, mám s novým mužem další 2 děti a je mi dobře. Sice nemáme moc peněz, ale máme lásku a důvěru a ta je pro mne fakt důležitá. Ale ještě jsem chtěla říct, že v té době, když se to řešilo, jsem si kladla různé otázky a zhodnocovala pro a proti a ptala se sama sebe, jestli má cenu s ním zůstat, jsem pochopila, že ho fakt nemám ráda, ale že nechci odejít z boje jako poražená. Chtěla jsem JÍ dokázat, že jsem lepší. A to jsem dokázala. I když s následkem rozvodu. On se potom k ní vrátil a hned od ní zas odešel. Nevím proč. Nedozvím se to. Dnes jsem s ním kamarádka, má svou rodinu a s jeho manželkou si rozumíme. Divný, co? Asi proto, že tam fakt ta láska chyběla. Tak to je můj příběh. Nejsou horší ani chlapi, ale ani ženský. Je to fakt individuální. Asi je to na vás jak to strávíte nebo ne, ale mě se nevěra fakt hnusí. Těžko říct, třeba mě to někdy potká a tu chybu můžu udělat tentokrát já. Kdo ví...