Nevěra

začala jsem hledat něco na internetu k tématu nevěra, protože hledám něco , co by mi pomohlo, koukám, ale že je toho hrozně moc.U nás osmileté manželství, po dvou letech se nám narodil chtěný chlapeček, v jeho roce a půl jsem manželovi přišla na 1. milenku,jeho reakcí bylo, že nás hrozně miluje, okamžitě toho nechá,Dokonce se i tak choval, celé dva roky a já byla šťastná, že jsem mu odpustila.Pak mi jednoho dne večer zavolala domů jeho milenka, že slaví své "tříleté výročí".Opět sliby, slzy-manžela, samozřejmě i mé, že nás hrozně miluje a nechce nás ztratit.Pro mne to byl šok, protože poprvé jsem to z jeho chování vytušila, ale podruhé se k nám oběma se synem choval tak,že jsem si připadala jako na 2. líbánkách.NYní máme dvouměsíční holčičku a já jsem na sebe byla hrdá, jak jsem tyto 2 situace zvládla, že to stálo za to, protože jsme šťastná rodina.Manžel se nám věnuje, tráví s námi víkendy, dovolené, byla jsem šťastná. Do včerejška,kdy jsem zjistila, že má opět někoho, kdo mu říká lásko, miláčku, on jí telefonuje z víkendu, kde jsme se spoustou svých známých, mě líbá, chlubí se jakou máme čerstvě rozrostlou rodinku a potom jde volat jí.Vše mi přiznal, tvrdí, že miluje jen nás, ale mě to s pohledem na dvouměsíční holčičku a skvělého brášku nesmírně bolí. On tvrdí, že se tak chovají všichni a máme být rodina, ale nedokážu se s tím vyrovnat.

Nikolko,myslim že mam podobný problém.Svého přítele vidívám velmi zřídka a je těžké se ubránit touze,když se kolem tebe točí někdo,kdo je ti milý a ty jemu.Pudy jsou pudy!Já mám toho svého taky velmi ráda a nechtěla bych na našem vztahu nic měnit.Jednou jsem opravdu potkala někoho moc milého,sice nedošlo k ničemu vážnému ale i tak jsem si připadala jako ta nejhorší na světě!!!Teď už se mi to snad nestane.S mým přítelem jsem si o tom promluvila,pochopil mě a teď se oba snažíme aby u nás už k ničemu takovému nedošlo.Tím jsem pochopila že je to nejspíš ten pravý a jiného už taky nechci!Je mi velkou oporou a nechtěla bych ho zklamat a nebo dokonce ztratit!

já mám holku(jedna paní povídala) a to je to samí co ty nikolo, nedá mi pokoj je někdy vážně na uškrcení hlavně když se opije:)snad to jednou přejde

to se tyka, prirozene, Milenina prizpevku...

Tak to se neda, nez obdivovat. Zajimalo by me ale, jak dlouho myslis, ze je ten tvuj druhy (resp. prvni) vztah udrzitelny. Zijes plnym citovym zivotem, na nejakou prazdnotu si rozhodne stezovat nemuzes. Ale podle mne do ni muzes spadnout rychleji nez ostatni. Ze sve vlastni blizkosti vim, ze bajecni a skveli lide, kteri zili podobnym zpusobem jako ty a snazili se nikomu neublizovat prisli najednou o vse. A to, ze tomu druhemu nedovolis ani polibek, je sice moc pekne, ale predstav si, ze by takovy "tajny, presto vroucny" vztah mel nektery z "tvych muzu". Neber mne spatne, drzim ti pest a preju jen to nejlepsi, hlavne at se na konci citis hrozne fajn!!! Merlin

Petr: Chapu presne o cem mluvis, mam uplne ten samej problem. Porad hledam neco plnejsiho, romantictejsiho, skutecnejsiho, bez sance na uspech. Preju ti hodne stesti. (Vis jak, sedesatka a domov duchodcu to jisti...)

Ahoj všichni, Je to opravdu zajimavé a vděčné téma. Já sám mám s tímto dost zkušeností a mnohá trable. Zhruba v patnácti letech jsem se bláznivě zamiloval. Určitě to znáte, první láska, snažíte se dotoho dát vše. Na každé rande květiny, dárečky a spoustu dalších zdvořilých pozorností. Bylo to fajn, ještě dnes s úsměvem na to rád vzpomínám. No a zhruba po půl roce mi má vyvolená, o které jsem si tehdy myslel, že je to láska na věky, mi oznámila, že je se vším konec. Prý má před sebou celou školu, na kterou se musí soustředit a tak na mě nemá čas. Bylo to v době tanečních. V tom se ve mě něco zhroutilo a přestal pro mě existovat okolní svět. Dostával jsem se z toho dost těžko. Sklouzl jsem až na samé dno společnosti, mezi děvky, pasáky, a čorkaře aut. Nakonec jsem se málem namočil do pořádného průšvihu a stálo dost úsilí a financí mě z toho vysekat. Když bylo po všem, našel jsem si novou "normální" známost, vrátil jsem se do školy, začal jsem podnikat jako dj po diskotékách a myslel jsem si že je po všem zlém. Ale omyl!Nedokázal jsem se pořádně zamilovat, cítil jsem, že to stále není ono. Měl jsem ji rád, ale z mé strany to nebylo nikterak vášnivé. Dostavila se první nevěra, pak další a další. Prostě jsem tomu přišel na chuť, ale zároveň jsem potřeboval zázemí pevného vztahu. Tento vztah trval asi dva roky. Pak jich ještě pár následovalo a ne krátkých. Nerad střídám partnerky na soužití, dost těžce nesu rozchody. V podvádění jsem se myslím celkem vypracoval, i když vím, že to rozhodně není nic ke chlubení! Faktem zůstává, že mi na to nikdy žádná z partnerek nepřišla. Asi by mě to moc mrzelo, že ubližuji někomu, koho mám rád a ským žiju. V součsné době žiju s partnerkou, je krásná, mladá a inteligentí. Zároveň je citlivá a snad i zamilovaná, ale stále mě cosi nutí srovnávat tento vztah s prní láskou (jako to bylo i u všech předchozích vztahů)a vidím, že to stále není ono. Možná už nevím co bych víc chtěl, ale mám pocit, že se po citové stránce již asi nedokážu zamilovat tak bláznivě na 110%. Je mi 27 let, podnikám dál celkem úspěšně jako diskžokej, tak že s financema rozhodně nemám problém, mám pěkný byt, luxusní auto, sportovní morku, a nádhernou, skvělou snoubenku. - Prostě vše, co si může chlap přát, ale rozhodně nejsem šťastný! Potřebuji být zamilovaný a stále mi to nejde. To mě pak nutí k nevěře. Jsem z toho kolikrát dost vyřízený. Měl jsem za svůj život pět vážných známostí na několik let, ale odhadem okolo stopadesáti postelových úletů. Myslím, že je to hrozná statistika. Ale nevím, co s tím dělat. Prostě jsem se smířil s denní realitou, že lepší to už asi nebude. Budu se řídit rozumem a ne srdcem. Časem se ožením, pořídíme si děti a snad se to nějak srovná. Jinak bych asi zůstal na ocet. Vše co mám, bych rád vyměnil za garsonku, nějakou dělnickou profesi s pár tisicovkama na měsíc, ale abych mohl být šťastně zamilovaný. Životní úspěch totiž rozhodně není vše!!!PS: uvítám rád jakoukliv Vaší reakci a zkušenost na toto téma. Můj email: d.j.petr_b"email.cz

Milena!Tvoj nazor je , ze milovanie ako telesny kontakt patri len manzelom. Co myslis , Tvoj manzel ak by vedel ze si mu verna fyzicky , stacilo by mu to ? Pises, ze si mu verna ? Co to je nevera ? Len fyzicky kontakt ? Otoc si otazku vztahov opacne. Stacilo by Ti ak by si sa dozvedela, ze ma manzel cloveka ktory je mu omnoho blizsi v citovej otazke ako Ty, ale nie je Ti neverny, lebo fyzicky kontakt medzi nimi nastal len v urcitych hraniciach. ( Aj to neviem , ci Tvoj vztah nie je naplnenyaz po milovanie len preto, ze na to nie su podmienky?). Vsetci ktori sa stretavame s otazkou nevery partnera sa vacsinou zhodneme, ze je to velmi bolestive. Niektori akceptuju, ze sa to moze stat ( aj ked sa nam to nechce verit ze sa to stalo prave nam). Je otazkou sile vole , alebo lasky k tom partnerovi ako zareagujeme. Mozu to byt sceny, fyzicke napadnutie,... Ak je v nasom srdci laskak tomu partnerovi, hlava sa naplni otazkou "PRECO?". Potom uz len od nas zalezi, ci si na to budeme davat pravdive odpovede ( a aj za pomoci partnera - ten lepsi pripad) aby sme sa vedeli vyhnut chybam ktore to mozu zapricinit. Je pravdou, ze iskrenie medzi ludmi nastava bez toho, aby bralo ohlad na vztahy, pocet deti, velkost majetku, krasu... Vsetci si odpovedzme ci mame dost lasky aby sme bojovali o druhu sancu. Ci partnerovi pomozeme odpustenim alebo paradoxne aj tak ze pomozeme tomu vztahu aby sa dostal do stadia vsednosti ako sa to stalo vo vacsine manzelskych vztahov ( ak pominiem pripady partnerov pre ktorych je nevera "HOBY"a terajsi partner "STATISTA". A pre vsetky pisatelky, ktore si myslia, ze panovia nemaju city, ze je spravne ak sa v rodinach viac hraje na usporiadanu rodinu ako zije vsedny aj ked problematicky cisty vztah so vsetkymi problemami, zelam im aby mali dost talentu hrat az po smrt, lebo ta je v zivote naozajstna a hrat zivot po smrti ide velmi tazko.Milena Tebe zelam, aby si nasla to co hladas v inych ociach v ociach Tvojho partnera. Eva! Ty si dala viacer ludom nadej, ze aj v tomto zivote uskali sa este zivot konci stastnym koncom. Prajem Vam, aby ak sa Vam to vo Vasom vztahu stane, ze sa znova hociktory z Vas potkne ste si boli nablizku.

Znam se se svym muzem uz sedm let. A i kdyz jsem mela nekolikrat moznost byz mu neverna, nikdy jsem to neudelala. Nedokazala bych to, protoze je mezi nama LASKA a kdo miluje, tak udrzi chtic na uzde. Take jsem se zamilavala pred rokem do jisteho muze a on do me. Ano, schazime se, vykladame si spolu, drzime se za ruce. Ale nedovolim mu nic vic, ani hluboky polibek. Protoze sveho muze miluji. Vim, ze je na nej spolehnuti, je hodny a obetavy. Nemohla bych mu to udelat. I kdyz mam predstavy milovani se do me tajne lasky. On je zenaty, ma dve deti. Vime, ze bychom spolu nemohli nikdy zit. Staci nam byt spolu, divat se do oci. Citime k sobe cit. Ale milovani, milovani patri podle me jen mezi manzele a nikomu jinemu.Tak to beru ja.

Potknúť sa moze kazdy. Ak sa najd edvojica v ktorej si obaja pomozu aj po chybe, tak je to na svete o kusok krajsie.Clovek si potom vie vazit kazdy kusok slnka na nebi. Prajem vam vsetko najlepsie. On vie, ze Vas ma rad a vy viete koho vedla seba mate.

Naprosto vím , jak ti je.I já chodím k psychiatrovi.Mám velké bolesti na prsou ,buší mi srdce,tak že ani nemůžu popadnout dech,špatně spím a jsem plačtivá.Všechno mě rozhází.Beru prášky,ale vím , že je to spíš jen potlačování příznaků.Důsledek mého stresu,je můj muž a toho se nedokážu zbavit.Na nedůvěru žádné léky nejsou.Ale přála bych si aby něco takového bylo.Vzala bych si koňskou dávku.Můj muž mě nepodvádí dlouhodobě.U něj se jedná spíš o takové záležitosti na jednu noc.Říká, že je to JEN výměna těla.Stále tvrdí, že mě miluje,že ví,že mě mi ublížil,ale že si prostě neumí pomoct.Hloupé je,že se to většinou provalí.I já jsem s ním prožila jeho stavy,kdy se psychicky zhroutil a byl přepracovaný.Je novinář,denně se potkává se spoustou lidí,nemůžu sledovat co dělá a s kým.Proto je pro mě důvěra životně důležitá.K tomu všemu je kytarista v jedné kapele.Nikdy jsem ho nehlídala,ani to nejde.O to víc se teď cítím hůř.Pokaždé,když odejde,nebo někde hraje a já tam nejsem s ním,jsem doma na zhroucení.Nechápu,jak si lidé mohou tak ubližovat.Pochopím,když někdo není ve vztahu šťastný,ale takhle?Stále mi tvrdil,jak je spokojený,že má mě, a dceru.Že jsme jeho holky.Kdybych neměla malou,tak se seberu a jdu,ale asi jsem zbabělá,nedokážu od něj odejít a nechci mu zahýbat.Já jen vím, že odhalená nevěra bolí.A je vrchol sobeckosti říkat,že si člověk neumí pomoci.

Reaguji pozdě, ale přeci. Jsem necelé dva roky ženatý. Před necelým měsícem jsem zjistil, že mě žena cca 8 měsíců podváděla s kolegou z práce, kterého jsem bral jako skvělého chlapa. Bohužel znám celou jeho rodinu, včetně jeho 14-ti leté dcery. Po celou dobu jsem se upřímně snažil své ženě pomoci, protože její psychické stavy likvidovaly pomalu, ale jistě náš vztah. Absolutně odmítala jakýkoliv fyzický kontakt a já přesto nic nepoznal. Nedokázal jsem si připustit, že člověk, kterého miluji a snažím se mu pomáhat v období jeho životních trablí, by mi byl schopen udělat něco takového. Přesto všechno jsem "nikdy" nebyl své ženě nevěrný, ani blbou pusou (za celých 10 let co spolu jsme). Když se všechno provalilo, tak mi sdělila, že ho miluje. Dokonce prý uvažovala o tom, že by s ním odešla a žila. Po té co jsem zjistil, že se její milenec po celou dobu mstil své ženě, tak se moje žena snaží ke mně vrátit. Výměna hráčů. Problémem je, že zhruba po půl roce její nevěry se u mě začali projevovat depresivní stavy způsobené dlouhodobým stresem, ty se nyní snažím řešit s psychoterapeutem. Když chcete svému partnerovi udělat něco takového, jako udělala moje žena mně, pak vězte, že není nic horšího než vědomí podvedeného, že mnoho známých, kolegové z práce vašeho partnera, členové vaší rodiny a další vědí vše a vy jste ten poslední. A že někdo zradil to co jste si slibovali. Myslete i na druhého. Perlička na závěr: Jeden kamarád mi nabídl fyzickou likvidaci manželčina milence. Stačilo málo a byl bych udělal něco co se mi zdálo vždy naprosto absurdní. Nezažeňte nikdy svého partnera do kouta jako zvíře. Nikdy nevíte, co člověk v krizi udělá.

Je krasne mit cely zivot jedinou lasku. Absolutne duverovat, VEDET, ze je oporou v jakekoli situaci. A nejen mit takovou oporu, ale take byt oporou. Neni to zadna sranda. A ja jsem tvor slaby. To priznavam bez muceni. Neobhajuju se, jen vysvetluju. Mam manzela a mam milence. Snad stokrat jsem se z toho snazila dostat. Neslo to. Ted uz ani nemam silu to zkouset. Jsem na nem zavisla. Riskuju odhaleni a rozvod. Nejspis nekompromisne. Nechtela bych ho. Nechtela bych, aby manzel musel prozit tu bolest. Ale stejne to vsechno pro me neni dostatecnym zdrojem sily, abych s neverou sekla. Rady a domlouvani jsou tu uplne zbytecny. Pripominam, ze milence znam dele, nez manzela. Tezko prestat s necim, co trva delsi dobu. Jednodussi je nezacit.

To jsem zase já,s tím "švihákem lázeňským".A odpovídám na dotaz ohledně rozvodu.Nebudu se rozvádět.Je mi 3o,mám malé dítě a ještě menší plat.Můj muž mi tvrdí,jak ho to mrzí,jak moc mě miluje... .Ale mě to tak bolí,tak moc , že někdy nemůžu ani dýchat,mluvit,jíst nebo se s ním milovat.Jsem u zdi a už se mi nechce "rozjíždět" nic nového.Naložil na mě balvan a já ho musím unést.Nebo taky ne,já nevím možná mě to zavalí.Přála bych všem těm "milenkám a milencům",co kradou táty a mámy od rodin,ať si zkusí projít, tou hrůzou,tou bolestí a tím ponížením.Ztráta důvěry je to nejhorší, co dva lidi může potkat,pokud pominu samozřejmě ztrátu zdraví,nebo někoho milovaného.Nejhorší jsou názory, že nevěra je věc zcela přirozená,že lidi nejsou monogamní,ale přece nejsme zvířata.My se můžeme rozhodnout,jestli podlehnout a nebo se na to vykašlat.Já vím , že mi pomůže jen čas,třeba to bude čas do jeho další nevěry.Jsem celá bolavá a smutná,nemůžu to ani nikomu pořádně říct,nevím jak dál.Mějte se všichni líp než já,ozvu se až mi bude líp.Ahoj

Daniela to napsala KRASNE a PRAVDIVE.Taky to NAPSALA DLOUZE a tak jsem vahala, zda to cist, ale nakonec jsem si to precetla a to dokonce 2 x.Danielo, Vy jste jemna, citliva duse a Vas muz zrejme take.Ale spousta zen nema takoveho muze a spousta muzu nema takovou zenu.Pak je vysledek znamy - a to je ta nevera. Protoze alespon na okamzik je mozne zazit neco krasneho, neco, co by si meli partneri pestovat doma. A jde to? Nejsou penize, neni uklizeno, kdo nakoupi???? A do toho deti a dalsi starosti. A to se s milencem proste neresi a s milenkou take ne. Tam je to krasne, nezne a plne vasne (casu je malo). Nerikam, ze s tim souhlasim, ale chybi vlastne v tom souziti cosi, nepojmenovane, co by vedlo. Partnerstvi se nikde neuci. A melo by.

Mila D., nechc&;239; se s tebou hadat, asi mas jine zkusenosti nez ja. Nemluvim tady o sexu, v teto otazce si myslim, ze by se clovek mel drzet onoho zmineneho: "co nechces aby jini cinili tobe...", mluvim tady o lasce pocitove, kdyz se s vami toci svet a udelali byste pro dotycneho cokoliv atd. atd. Ja proste reaguju na tvrzeni, ze takto milovat muzes jen jednoho (jednu). Ty dve damy o sobe nevi, s jednou ziju a s druhou nemam nic a nikdy mit nebudu. Tvrdim vsak, ze obe miluju jak nejvic jsem schopen a ze to neni jen nejaky nizsi pocit, jak se mi to jevi, prijmu li vase tvrzeni. Jestli jsem se nekoho dotknul, omlouvam se.

Mily Merline,vubec nevim odkud jsi vzal ten pocit, ze ti nekdo neco bere, myslim, ze ani jedna z tech tebou oslovenych dam, ti nic nebere ani to tve siroke srdce, jak rikas,jen se u nas rozchazeji predstavy o tom, co je to prava laska a co je to nekoho milovat. Vis ja jsem clovek snazici se zit v co nejvetsim souladu s prirodou, a nikdy jsem nevidela v prirode milostny trojuhelnich nebo mnohouhelnik a ty? Zvirata jsou chytrejsi nez mi a mi si ne a ne nechat poradit. Verim, ze nekde ve skrytu duse kazdy z nas touzi po tom, toho opravdoveho partnera najit a zit s nim v harmonii,......jenze ne kazdy je takovy jako ja, nebo tebou oslovene Damy....jsou lide jako ty a otazka je jestli jsou stastni a jestli delaji stastnymi i ty , ktere "miluji"...Coz mi neda se nezeptat, jak se to libi tem dvema tebou "milovanym" zenam, ze mas tak siroke srdce...hmmmAle taky nejde o lasku jako takovou, laska je dost siroky pojem, jinou lasku citis k detem, jinou ke kamaradovi, jinou ke svym rodicum apod. Tady jde o lasku mezi partnery, o to byt verny ci ne, o sex....Chces snad rici, ze se s obema zenami miluje na jednou a obema to vyhovuje...ty milujes obe a ony se miluji navzajem, ze je mezi vami tremi nepopsatelne obrovska laska...pak pred vami smekam, jste prirodni ukaz, neli poklad....jestlize jsou vsichni kolem tebe take stastni a neziji v nevedomi...hmmm, pak by mel stat uznat partnerstvi ve trech....Ne musim uznat trochu provokuju, v podstate mi do tveho zivota nic neni a ani ti nic nehodlam brat. Nase nazory jsou jine a ja te jen prosim, nikomu neublizuj a nedelej druhym to co sam od druhych nechces dostat, u tech to slov setrvavam a temito slovy koncim a rozhodne jeste jednou : ti nic neberu

Jak si tak ctu ty posledni prispevky, tak si rikam, jaky jsem mizera a ze nejsem absolutne schopen zadne lasky. A to vsechno proto, ze jsem az do dnes mel pocit, ze miluju dve zeny a strasne me trapilo i jen o tom premyslet. Ted vidim, ze jediny cit, ktery v tu chvili skutecne existoval, byla moje vlastni sebelitost... TAK TOHLE TEDY DEKUJI NECHCI. Drahe damy, neberu vam vas nazor, ze milovat muzete jen jednoho, tou pravou, absolutni laskou, ale vy mi prosim neberte moji lasku, jiz chovam k dvema ruznym lidem. Mozna jen nemate pochopeni pro lidi, kteri maji dost siroke srdce...

Danielo, opravdu pěkné psaní, kéž by aspon někteří měli názor jako ty, a já ho mám.

Danielo, smekám...napsalas to moc hezky...stačí ještě malinko, když najdeš lásku i pro ty, kteří takto žít, myslet, jednat, konat ještě nedokážou...Každý s sebou něco přinesl, a není lehké narovnávat, možná to znáš taky...Věřím na Lásku, a i já bych jí ráda zůstala věrná...Chci udělat radost sobě, i těm druhým...i jemu. Však, jsem jenom člověk. Držím nám všem palce :-)