Nevěra

ja nedokazu byt verna,ani nahodou.ted jsem se svym klukem pet let a vim,ze ho miluju,a zahybam ne tak casto jako za mlada,kdyz me bylo kolem dvaceti,ale stejme,najdu kluka,ktery me pritahuje a nemuzu si pomoci

Ahoj Vala!Tvoje pocity po 8 rokoch manželstva sú prirodzené. Nemusíš sa zakaždý druh riešenia ospravedlňovať.Všetko je v tvojej "réžií". A všetko čo je pod?a Teba správne a Tebe "vyhovuje " je vporiadku. O tom "naivnom romanti-kovi" na ten titul buď hrdá. Bez ?udí romantických by pragmatici nevedeli čo je to krása snov. Pocity ktoré Ťa prepadajú pri nesprávnych predstavách poznáme všetci "opustení". Je to dlhodobé(ak nie trvalé) keď Ťa smutní,že Ten ktorý má patriť len Tebe je rozdvojený a nikdy nevieš kedy, a čo sa ztoho vyklube.Zariadené to nemajú len neverní chlapale aj ženy. Vekovo sme rovnako natom , tak že aj naše myslenie je zhruba v rovnakých intenciách. A že si zmenila spôsob riešenia po zistení skutočnosti od svojich predstáv v minulosti je normálne. Aj život vidí človek iný vpredstavách ako sa v skutočnosti vyvinie. Na to, že ju nemôže videť často nič nezaváži. On môže vidieť ďalšie a ďalšie. Všetko je to len v Jeho rozhodnutí. Držím Ti palec, aby sa rozhodol správne (tak ako si ty najviac praješ!).Ak niekedy ešte budeš chcieť ozvi sa sporadicky to tu prechádzam.SKALA

Možná je to tím, že vlastně toužíme být lapeny. Někdy zažívám něco podobného.

Ahoj všichni!! Poraďte mi někdo. Už osm let mám stálého přítele (je mi 22). Párkrát jsem ho podvedla, on mě taky - říkali jsme,že bez "vyzkoušení" někoho jiného spolu nebudem nikdy. Jenže já mám kolegu, který mě dávno přitahuje. Rok se s ním scházím a původně jsem to považovala taky za románek. Jenže láska dělá divy a vím,že by mi s ním bylo dobře a v sexu je nejlepší. Rozhodla jsem se rozejít se svým přítelem (je klidnej, hodnej, staví nám barák) všechno jsem mu řekla. Nechce mě nechat odejít a celé moje okolí, máma a všichni mi to taky rozmlouvají. Myslíte, že mám koukat na reakce okolí, nebo jít bezhlavě za svou láskou? Chci miminko a bojim se, že i když zůstanu se svým prvním přítelem, tak, že mu nedokážu být věrná. A přesto mě u něj něco drží.

Ahoj Valo,sám se mi tomu nechce věřit, ale mám kamarády, kteří v podstatě vždy žili mezi dvěma ženami. Nějak to zřejmě patří k jejich partnerskému životu. Jeden to dokonce dotáhnul tak daleko, že ani jedna o druhé nevěděla:o) Když jsem s nima mluvil, tak jsem si všimnul jedné společného atributu - u všech měla věrnost ve vztahu poměrně malou hodnotu, moc si nepřipouštěli, že partnerce ubližují.Jestli si s manželem rozumíš, tak bych se nerozcházel. Můžeš být skvělá žena, ale přece jedno mu z principu nemůžeš dát - vzrušení nové známosti. A pokud je to pro něho silné lákadlo, můžeš se s tiím buď smířit nebo doufat, že ho to přejde. Že sám jednou přijde na to, že vztah s úplnou důvěrou je lepší než chvilkové dobrodúžo s neustálými výčitkami a vnitřními obavami z odhalení. Stejně jako já:o)Hodně štěstí Olda

Ahoj Skalo,po skoro 3 měsících jsem se opět vrátila do této diskuse,ty jsi mi odpovídal,tak reaguju.Nenašla jsem zatím odvahu nevěrného manžela "odříznout",snad je to i proto,že jako táta se chová skvěle-mí rodiče se rozvedli,když jsem měla 3,takže si tátu doma vůbec nepamatuju,jezdila jsem k němu jen do jeho nové rodiny a šíleně vždycky záviděla novým bráškům,že jsou s tátou pořád.Ani nevím ,proč to píšu,asi hledám jakousi omluvu pro sebe,že jsem toho svého neposlala do ...pryč,protože mám pocit, že nechci,aby moje děti zažívali to co v dětství já.Vím,že je pro jejich vývoj určitě lepší,že když rodina-manželé -rodiče spolu dohromady fungovat nedokáží-měli by se radši rozejít,háček je v tom ,že jak jsem psala,u nás to funguje-komunikace,spolupráce,názory na výchovu dětí,trávení volného času,sex,prostě mám pocit,že všechno,že to není přetvářka a stejně mi byl můj manžel opakovaně nevěrný.Snažím se hledat důvod, nevím...On tvrdí,že jsem nenapravitelný naivní romantik,v poslední době jsem samozřejmě četla spoustu článků na tohle téma a on bude zřejmě patřit do kategorie nepolepšitelných.Snažím se teda pracovat sama na sobě, někdy ale přijdou okamžiky, že mám chuť mu rozmlátit ústa,samozřejmě v duchu, Tak si říkám,jak to mají ti nevěrní chlapi krásně zařízené,doma se snaží manželka,aby byla stejně příjemná jako milenka a milenka,zvláště když je mladší a svobodná,ta má vstřícnou náladu vždy.Když jsem byla svobodná-je mi 34,říkala jsem si,že při takovéto situaci budu rezolutní a nekompromisní,když mám 2 děti,chovám se jinak.Nevím jestli ten vztah ukončil, jedinou mou slabou útěchou je,že ji nemůže vidět moc často,takže ji to snad přestane bavit.

Jsem šťastně vdaná a myslím si, že bych se nedokázala s nikým jiným vyspat. Ale když poznám nějakého fajn chlapa, jsem schopna se do něj platonicky zamilovat. Jeden takový je kolega v práci, zdají se mi o něm i sny. Cítím, že ta náklonost je oboustraná a ještě se chovám vyzývavě a mám před ním dvojsmyslné řeči. Kdyby to ale pochopil jako výzvu k sexu, tak to bych odmítla.Mám vůči manželovi špatné svědomí. Proč se takto chovám? Co s tím.

Nechapu jak si zenske stezuji na manzely,jak jim zahybaji a ony se samy pritom chovaji jako kurvy!!!!Kdyz preci nekoho miluji,chci byt jen s nim a cizi muzi jsou mi odporni!!!Strasne lituji ty chudaky chlapi co se ozeni z lasky a ani nevedi,ze s ni si berou kurvu i jejiho milence.Proc kazite nekomu zivot,kdyz si muzete uzivat za svobodna.Takhle ublizujete manzelovi,milenci i sama sobe!!Je to preci tak sobecke,kvuli par chvilim dobreho sexu,kazit manzelstvi,duveru a lasku.Myslim si ,zenske jsou stejne mrchy jako chlapi,snad i vetsi.

Ahoj Anka !Máš meno ku ktorému mám (zatia? ešte)ve?mi kladný vzťah, a preto som sa roz-hodol po komunikácii s Pajou ozvať sa aj Tebe. Celkom správne si si rozobrala situáciu nás, ktorí sme sa objavili na strane barikády podvedených. Hlavy pracujú naplno. Nik si nevie dať správnu odpoveď na to čo sa nám to vlastne stalo. Niektorí si uvedomujeme kde sme urobili chybu sami, niektorým sa podarí komunikovať s partnermi ( ak príčinou nevery nie je práve neschopnosť komunikovať s partnerom, alebo nedostatok času komunikovať s partnerom o všeličom čo tí ktorí sú tretími vo vzťahu akosi zázračne čas majú - z rôznych dôvodov a vedia to aj využiť).Tvárime sa všelijako. Snažíme sa nedať to na sebe vedieť, (u pánov hlava s parohami nieje nič príjemné). Ak to vyskočí na povrch, snažíme sa zat?kať ( niekedy viac ako tí, ktorí sa voči nám previnili). Veď všetko, čo bolo pre nás najvzácnejšie sme stratili ! Čo však ďalej? Tvoje pocity v malých obmenách prežívame rovnako. Zima - teplo, horké - sladké, dobré - zlé . Potom h?adáme ako sa k partnerom chovať, čo je správne ? Pokoriť sa? Vzoprieť sa na odpor ? Čo s rodinou? Ukázať ak si myslím, že aj ja mám chybu, že ju viem odstrániť ? Čakať kým ju neodstrani partner ? Všetci sa vo vnútri takto pýtajú, ale odpoveď si nevieme dať nikto! Nemajú našu dôveru a láska niekedy nechce odísť. Obdobie paradoxov. Čo ďalej? Púšťame si muzi-ku a citíme, že všetci spievajú náš príbeh. Kto počúva za našimi dverami? Nik z nás Ti nedá jednoznačnú odpoveď, ale môžu Ti naše príbehy pomôcť v tom , že si vyberieš svoj model , postup. Možno prvý nepomôže, možno nepomôže žiaden ! No ja ako pán, ktorý sa asi ako jeden z mno-hých ,alebo z mála pokúša vyjadriť svoje pocity bez klišé, že "chlapi neplačú". No Nohavica sa za to tiež nehanbí, tak prečo ostatní, alebo ja?Ak sa budeš rozprávať s manželom , zapametaj si že Ti povie len to čo bude musieť. Možno Ti bude rozpravať to čo budeš chcieť počuť Ty! Možno bude nato?ko citlivý, že Ťa nebude trápiť a najde taktne spôsob, (ak bude chcieť udržať Váš vzťah) ako nájsť to čo Vás možna oboch neuspokojuje. Ty však by si mala nájsť v sebe silu byť sama sebou. Veď raz možno budeš sama ! A ak budeš mať túto silu ( a je to setsakramentský ťažké !!!), budeš pripravená na všetko a možno manžela aj prekvapíš touto svojou vlastnosťou. Ak máš čas nalistuj si asi tri strany do zadu a prečítaj si príspevok od Ajky z 25.07.2002 z 11.48. Obdivujem ju a želám jej aby jej to takto išlo ďalej.Tebe prajem, aby si sa udržala na vlastných nohách. Vyrieš jeden problém a ak to nepôjde v tomto vzťahu ukonč ho (ja viem ťažké a ve?mi dobre si to rozmysli) a potom sa púšťaj s poučkou do ďalšieho. Žiť v pretvárke (aj keď v poslednej dobe som jej zistil v okolí ve?mi ve?a)je ve?mi ťažké a nevypláca sa to aj keď na prvý poh?ad sa to nezdá ! Držím Ti palec a želám krásny svet.Ak budeš chcieť tak sa ozvi.Skala

Ahoj Paja!Som rád, že si sa ozvala. Vprvom rade Ti držím palec, aby Ti život dal to čo potrebuješ. Okrem spokojného hlásku v Tebe tak aj uspokojenie v Tvojom teraz asi už jedinom vzťahu. Všetko najlepšie čo iné Ti môžem zaželať. Túto odpoveď o priebehu Tvojich pocitov som si u Teba vyprosil pre všetkých ktorí sa zapodievaju touto témou a sú na hociktorej strane barikády. Pravde-podobne časť tvojho príbehu pomôže časti beznádejných ?udí. Možno si mohla ešte napísať trvanie tvojho mimomanželského vzťahu aj keď všade je to individuálne, ale možno to niekomu môže pomôcť. Ďakujem. Želám Ti, aby ten Tvoj druhý bol na to?ko charakter, že Ti možno aj tie krajšie chvíle v tom príbehu nepokazí.To pekné si uchovaj a to nevhodné zuahoď za hlavu. Život je krásny aj keď nie vždy. Maj sa krásne.Skala

Ahoj Skalo, chtěl jsi vědět moje pocity na začátku a ke konci mimomanželského vztahu, tak se o to pokusím. Na začátku to bylo zvláštně vzrušují, prostě neco neznámého, přitažlivého, ale postupem času se to dostávalo do stereotipu, ze kterého jsem si myslela, že tím uteču a navíc, bylo tu ještě svědomí (takový vyčítavý hlásek ve mě). Teď už vím, že nevěra to nevyřeší, stačí vyrazit ven na kole, zajít s kamarádkou na kafe, prostě si najít zábavu, při které bych neměla výčitky svědomí a při tom vypada z toho věčného kolotoče. Teď když jsem se s ním rozešla si připadám svobodnější, plná energie, to svědomí dokáže být pěkně ubíjející. Upozorňuji, manžel o ničem neví a naše manželství fungovalo a funguje stále stejně se vším co k němu patří, myslím že se mé chování k němu v ničem nezměnilo.

u mě je to téměř stejné,jen s tím rozdílem,že jsem začla být protivná,když jsem zjistila,že po první ukončené nevěře a ubezpečujícíchhovorech o rodinných hodnotách a mé téměř nabité důvěře si našel novou přítelkyni a stále mi tvrdil,že už je všechno v pořádku.Jenže momentálně stojím před dvěma kameny,protože mezitím manžel těžce onemocněl a tak chvílemi se o něj bojím a vzápětí mě pronásledují myšlenky o tom jak sděluje své pocity té druhé.Nevím jestli je možné se zbavit těchto myšlenek,žádný psycholog mi zatím odpověď nedal.

Mila Kristyno, i ja se pridam k predchozi odpovedi pro Tebe. Nejednej ukvapene. Prazdninove lasky byly jsou a budou. A jak to říct, ta vzdálenost a to, že se neuvidite, Ti pomuze v tom jak zapomenout. Cas je nejlepsi lekar jak se rika a je to pravda pravdouci. Za nejakych 14 dni co jste se poznavali nepostaci k tomu aby jsi poznala ci by jsi s tim protejskem mohla byt stastna na cely zivot. Na druhe strane jak jsi rikala, ze vas vztah s dosavadnim pritelem je spis uz jen zvykem, nechej si toprojit hlavou a jestli by jste meli k sobe takovy pristup, radeji toho nech, rozejdi se s nim a najdi si nekoho jineho. A toho, ze bys nenasla zadneho chlapa, toho se neboj! Na svete je chlapu :o). Hlavne se provdej jednou z lasky a ne ze zvyku, pozdeji by jsi toho litovala. Hodne stesti!

Mila Kristino, v mnoha vecech te naprosto a plne chapu. Zazil jsem nekolik hodne podobnych situaci. Je mi 27let a dnes bohuzel mi nevera neni cizi. Podobne zkusenosti jsem mel s predchozi pritelkyni po ctyrech letech myslim snad solidniho vztahu. I kdyz ke konci to byl take asi stereotip, o kterem mluvis. Nic mene nedelej si falesne iluze o letni zamilovanosti, co se tyce prazdinovych lasek. Nedelej zadne zasadni rozhodnuti, jako konec skoly atd. Prazdniny zkonci a jak uvidis, i ty SMSky z Italie zeslabnou. Priteli bych asi o tom urcite nerikal, zbytecne bys ho asi ranila a ukoncilo by to dost mozna i vas vztah. Ale pokud se s nim preci jen chces rozejit z ostatnich duvodu, o kterych pises, udelej to, ale najdi si jiny duvod pro rozchod. Myslim, zes jich popsala hned nekolik a nemusis pri tom vsem ublizovat partnerovi jeste neverou. Kdyz budes mit chut, tak napis. d.j.petr_b"seznam.czMej se a hezky den. Petr.

Ahoj lidi, jsem moc rada, ze jsem nasla tohle forum. Chtela bych se s Vami podelit o svuj zazitek. Letos v zime mi bude 21 let a od svych 18 let jsem se svym soucasnym pritelem. Je to muj prvni vazny vztah, zazila jsem s nim prvni milovani, je to takovy ten typ cloveka, na kterem nemuzete najit temer zadne chyby. Kdyz jsme spolu zacali chodit, byl to pro me ten nejpritazlivejsi muz na svete. I kdyz je o pul roku mladsi nez ja, ma starsi rodice a je rozumove daleko vyspelejsi nez jeho vrstevnici. Bohuzel nase zamilovanost netrvala dlouho, protoze bydlime kousek od sebe, prestali jsme chodit do spolecnosti a nasi zabavou se stalo sledovani televize u nej nebo u mne doma. Poslednich pul roku jsme se hadali, oba jsme byli ve vztahu svym zpusobem nespokojeni, ale nedokazali jsme presne definovat, co nam na vztahu vadi, stale jsme to nevzdavali a planovali spolecnou budoucnost. Nikdy jsem si nedokazala predstavit, ze bych byla priteli neverna, zacala se mi libit myslenka, ze on je muj prvni a bude i posledni... Ale letos jsem jela s dvema kamaradkami na dovolenou a stalo se neco, co se stat nemelo - byla jsem neverna svemu priteli. Co se tyce nevery, nejak bych se s tim sama srovnala, rozhodne o tom priteli nereknu, protoze vim, ze by mi neco takoveho neodpustil. Ale ten nejhorsi problem je, ze jsem se do sve prazdninove lasky zamilovala. V prvni chvili, kdyz jsem prijela domu, jsem se chtela vratit zpatky do Italie, nechat v Praze studium vysoke skoly a proste byt se svou prazdninovou laskou. Za tyden jsem se trochu vzpamatovala a dala se dohromady, pritele jsem od te doby jeste nevidela, takze nevim, jak na tom jsme. Ted je to presne ctrnact dni od te nevery a ja nevim, co delat. John (ten z prazdnin) mi porad pise, kamaradky se do Italie znovu vratily na tyden a rikaji, jak John o me neustale mluvi. John mi pise kazdy den zpravy typu, at za nim prijedu a at s nim zustanu. Vim, ze nejsem zdaleka jedina, komu se neco podobneho stalo, ale ja skutecne nevim, co delat. Rozhodne nechci nechat skoly, mam odstudovany teprve rok, zacinam trochu pracovat, proste buduji si tady karieru, mam uzasneho pritele, ale nemohu prestat myslet na Johna. Pevne verim tomu, ze intenzita jeho sms zprav bude slabnout a ze i ja na nej za chvili zapomenu. Ale bojim se, ze s mym soucasnym pritelem uz to nebude nikdy takove jako driv. Z naseho vztahu se stal zvyk jako v manzelstvi, pritel o me nevere nic netusi, takze nebude ani delat nic zazracneho, abych se do nej znovu zamilovala, nevim jak to resit. Napadl me rozchod - jenomze pripadam si strasne psychicky slaba, ze bych najednou neunesla byt sama a krome toho se nemuzu zbavit pocitu, ze bych uz lepsiho chlapa nenasla. Moc mi pomohlo, ze jsem se s Vami mohla o svuj zazitek podelit, zkuste mi prosim poradit. Dekuji

Jsem s manželem už deset let a máme dvě malé děti (7 a 8let). Nikdy by mě nenapadlo, že by do mého života vstoupil někdo, kdo by mi narušil vcelku harmonický vztah, který jsme s manželem měli a přijemné prostředí, ve kterém jsme žili nebo žijeme. Stalo se. A co hůř. Tím mužem je dobrý rodinný přítel. I on má rodinu, s níž jsme v dobrém a přátelském vztahu, (jako bychom patřili k sobě). Tedy kombinace nejhorší, jakou jsme si mohli vymyslet. Po letech, co se známe a nikdy naše náklonnost nepřerostla v něco hlubšího, jsme se do sebe najednou zamilovali. A pak začal známý řetěz problémů, kdy si manžel přečetl jeden dopis a všichni začali trpět. Nevím si s tím rady, všichni víme, že už to nebude jako před tím, všichni vědí, co by se mělo udělat, aby bylo co nejméně škod, ale ani já, ani můj nový milostný protějšek (jehož manželka zatím nic neví) nejsme schopni a ani nechceme se svého citu zříci. Neznamená to ale, že bychom své partnery přestali mít rádi! Zažil někdo něco takového? Jsem bezradná a v depresi.

Ahoj Renáta !Nepíšeš, či si sa o Svojich pocitoch rozprávala s manželom ( Napríklad o tom , že Ti niečo chýba.). Ak áno a on sa so situaciou ako Ty hovoríš vyrovnal a nechce nič zmeniť nedá sa nič robiť a rieš si to ako chceš. Možná trošku výhrada na Tvoje dve riešenia. Tvoj prvý priate? je ženatý a v manželstve "spokojný"? A ten Tvoj druhý milenecký vzťah paralnene ved?a toho prvého? Neviem či by som súhlasils Tebou že Tvoj prvý milenec sa tvári,že je v manželstve spokojný ak si našiel Teba ? Čo myslíš jeho manžel-ka mu to toleruje alebo je to zase tá známa hra čo oči nevidia...? Ten druhý vzťah sa mi zdá prirodzený ale paralelne ved?a toho prvého? Ako sa Ti to pozdáva ? Držím Ti palce aby si manželstvo a ten prvý vzťah pod?a mňa logicky vyriešila a ten druhý mile-necký vzťah nech Ti vydrží čo najdlh-šie.Skala

Ahojky, teď jsem si pročetla všechny reakce na tuhle tématiku, je to fakt zajímavý, aspoň mám pocit, že nejsem sama v nějaké těžko řešitelné a pro mnoho lidí asi nepochopitelné situaci.Je mi 34, jsem 9 let vdaná, s manželem máme 1 dítě a věřte nebo ne, od tý doby, co jsem otěhotněla, jsme spolu nespali. 8 let. Před tím jsem měla přítele s kterým jsem žila normálním a můžu říct uspokojivým sexuálním životem. Ale s manželem bylo nějak všechno špatně už od začátku, postupem velmi krátkého času to dospělo k tomu, že mi byl odporný každý jeho dotyk, pohlazení, jakýkoliv kontakt. Nejhorší na tom asi bylo, že on se s tím prostě nějak vyrovnal, asi mu sex opravdu nic neříká a nijak ho po mě nevyžadoval. Myslela jsem, že ten život už snad nějak takhle dožiju, jako jeptiška od 25 bez milování, bylo to hrozný, ale prostě představa rozvodu nebo nevěry pro mě byla nemyslitelná. Vydržela jsem to 7 let, vloni jsem si našla přítele, který je ale ženatý a od tý doby se zmítám mezi výčitkama a úžasnýma pocitama, pořád dokola. Naše manželství se vyhrotilo i v jiných oblastech, takže v současný době jsme v rozvodovým řízení. Sex není ve vztahu všechno, ale když v tom manželství není vůbec, asi jde všechno do háje. Došlo na to, co jsem si nikdy neuměla představit. Nerozvádím se kvůli příteli, on je v manželství vcelku spokojený, má 2 holčičky a nikdy by je neopustil, takže se mi přidružily i výčitky vůči nim a jeho ženě. Mám ho ráda. Aby toho všeho nebylo dost, letos na jaře jsem se seznámila s mužem, který je o 5 let mladší než já, je rozvedený a postupem času jsme dospěli až do postele. Je to s ním neskutečně krásný a nejen to milování. Takže když to tak nějak ve zkratce shrnu, já která jsem vždy nevěru celkem odsuzovala a nechápala co k ní lidi vede, jsem teď v situaci, kdy ještě nejsem rozvedená, mám 2 milence, s jedním je mi líp než s druhým a jelikož jsem hrozně nerozhodná, tak vůbec nevím, co si mám počít. Nějak mám chť nic neřešit a užívat si, což je teda dost pohodlný řešení a je to samozřejmě (aspoň pro mě) neudržitelná situace. Takže teď se k původním výčitkám přidružily tuny dalších k nim dvěma. Někdy si připadám jako hrozná potvora a zároveň jsem šťastná, že jsem někoho našla a zároveň si to nedokážu pořádně vychutnat, z výše zmiňovaných důvodů.

Stane,asi došlo k nedorozumění:JÁ TAKÉ NEMÁM POTŘEBU PODVÁDĚT!!! Ani tomu,o čem je řeč,neříkám podvod.Je to prostě řešení situace,do které Ty ses nedostal,nebo jsi ji řešil jinak.

Nikolko sám jsem nevěrný nikdy nebyl a doufám, že ani moje partnerka. Vzájemně se sexuálně uspokojuje-me natolik, že nemáme potřebu dalšího vybití. Znám případ, kdy manželka jednoho známého měla nedopo-ručený sex od šestého měsíce těhotenství. Znala potřebu svého muže a tak se domluvila s kamarádkou, ta byla ochotna pomoci. Jednalo se o fyzické vybití. Žádný citový vztah. Byli to lidé, kteří se znali a nehrozilo nebezpečí chorob.o porodu se vrátilo vše do normálu.