Hleda se nejhorší tchýně !!!

jako za totáče, když soudružka učitelka ČJ se žákům snažila vtlouci do hlavy - "co tím chtěl básník říci?" Bez možnosti vyjádření vlastního vidění a vnímání nás žáků. Jen ona měla pravdu,"bojoval za proletariát, proti buržoazii....". Nutno si uvědomit, že jen samotný autor - básník v tu dobu psaní věděl o čem píše a hlavně proč.
CHápete? V y vůbec nic nevíte, jen dedukujete a s pocitem, opravuji, přesvědčením, že máte pravdu, že víte, že víte nejlépe, jistě mnohem lépe než autor, co to které slovo a pak věty znamenají. Asi tak nějak. Slušně a snad k pochopení. Nebo možná vůbec ne, což je mi, ve vašem případě, lhostejné.

Na přání snachy a posléze zpracovaní našeho syna mladou paní jsme se s jejich rodinou přestali stýkat. Opakuji - na jejich přání. Ani na vánoce, nevíme o nich už několik roků nic ani oni o nás. Neodpovídají na naše občasné SMS, tel, nezvednou. Zřejmě i náš funus bude bez nch. Ale je nám to jedno.

pokud jste si všimla uvozovek, mělo by vám být jasné o co jde a jak to je - prostě plus člen do rodiny,aby jste správně pochopila, rodu ženského. Pokud je ne zastaralým zvykem, ale trendem, že si ty dvě tykají, navíc s návrhem na tykání od té podstatně mladší, kdy ta mladší si myslí, že "matku" (a opět uvozovky, aby bylo jasno) může kdykoliv poslat do emh ehm, proč ne - když je to kámoška, že? Ale bacha - opačně to takto nefunguje - stará se musí pořád hlídat a mladou (no jak chcete kamarádku) nesmí do prdele poslat nikdy. Tam jsou snachy hajsavé. To by bylo po kamarádství. Zastaré nezastaralé - hezky mladá paní tchyni vykat s oslovením příjmení a pak když je vnouče tak babi vy. Já svojí tchyni vykala, moje snacha mě také. Můj syn svojí tchyni také.

mezi lidmi. V rodině - i tchyně a snacha. Protože vztahy, tak vždy minimálně mezi dvěma osobami.
Tchyně - snacha. Odsuďme tchyni!!! Proč? Odsuďme snachu!!! Proč? Pokud se zeptáte, jsou-li vztahy nějaké takové nedobré, jedné z nich "kdo za to může?" samozřejmě neodpoví JÁ, ale ta druhá. Vším!!!!!
Zeptejte se té druhé a to stejné "já ne, to ta druhá".

Je zajímavé, že ve většině případů si naříkají snachy na tchyně. Veřejně, mezi kamarádkami, hlavně svému manželovi - což je syn tchyně. Kdyby ty dívky věděly, že dostávají svého milého do tíživé situace, ne proto

buď já nebo tvoje matka,

ale nevěsty chtějí ovládnou i myšlenky jeho. Dokonce mají přehled o jeho SMS a jiném, od jeho matky a diktují jak, a jestli vůbec, může jejich manžel (syn své matky) se svojí maminkou komunikovat. Nedej Bože ji navštívit nebo si dokonce něco od ní vzít. Ano, jako by ta matka, která jim vychovala skvělého manžela byla prašivá. Nejlépe co nejdřív její popel rozprášit někde do pryč. Matku jejího skvělého manžela!!!! A pokud je manželem, a není skvělý, tak je snacha, s prominutím blbka, a svoji volbu teď má za zlé tchyni. Tchyně je nebo není přijímána snachou. Maminka přijímá snachu jako "dceru" většinou vždy. Být součástí nové rodiny, aniž by do ní nějak zasahovala. Jen být součástí. Rozumíte? Někdy je ale vnímána snachou, a je smutné, že časem i vlastním synem, jako mol ve skříni. Fakt je lepší mít tři dcery než tři syny.
Zuzana

jako nepřítel, a to vždy, i kdyby se rozkrájela, měla svatozář, byla němá, hluchá i slepá, je chápána vždy matka muže. Je to samozřejmě žárlivostí mladé paní, snachy, na jinou ženu, i když tentokrát matku syna, který se oženil a má manželku. Ano, je to žárlivost. Odpoutej se od své matky, nejraději nemysli na ni, vymaž ji e svého života, nepotřebuješ ji - míš teď mě - svoji manželku. A to ti musí stačit. Pokud mají tyto snachy synka, či synky, budou jednou ve stejné pozici. Odstrčených, nepotřebných, za živa pohřbených. A pokud si vybraly za manžela báječného chlapa, kdo ho asi tak vychoval? Tak si, vy, mladé ženy, vychovejte svoje syny jinak. Aby k vám měli úctu i když se jednou ožení a budou mít svoji rodinu. Jenže? Vaši malí prckové vidí jak se ke svojí tchyni, matce vašeho manžela chováte.

Právě v tom

i manželka, matka, tchýně, babička. Dívky, které jsem přijala jako dcery, a počítala s rozšířením rodiny udělaly pravý opak. Zprvu líbezné až cukrové (a to mě mělo varovat - sladká žena - jistá "smrt"), po narození vnoučků okamžitě bariéra mezi mnou a syny. Podotýkám, že kdyby doma měli hovno na stole, ani nemrknu, bez poznámky odejdu. Asi tak. Snachy mě braly jako kámošku, i s tykáním, které ony (no nevím, ale tady jsem měla zdvořile odmítnout,) sami navrhly. A pak porodily každá druhé dítě a měly své muže na lopatě a šlus. Tak nezdvořile, urážlivé, nedůstojně i když obě, stejně jako naši kluci, mají VŠ udělaly společný příběh, kterž měl jediný cíl - vyloučit mě z jejich všeho. Synové stojí při nich,(což je dobře, ale zavrhli i matku, snad aby měli doma klid) rodiče znají jen když potřebují peníze - a není to jen nějaká ušmudlaná tisícovka. Dáme (dětem se nepůjčuje, dětem se dává), nemluvíme o tom, nikde s nikým, nepřipomínáme. Synové, ačkoliv byli vychováni v úctě k nám rodičům, k babičkám a dědům, jakoby na vše zapomněli a přijali (oba) způsob života svých manželek Snachyy snad vyrostly v rodinách, kde vše bylo jinak?
Ovšem, když se podívám kolem sebe, na věkově stejné ženy a chování jejich dětí - je to stejné.
Někde ještě horší.
Kamča