Kolik životních cílů jsme již ve svém životě měli - cíle v zaměstnání, soukromé cíle v lásce, v rodině a mnohé další? Některé své cíle dokážeme uskutečnit, a přece se může stát, že v nás vznikne pocit, že jsme nepokročili dále, nýbrž že přešlapujeme na místě.Pak si dáme nové cíle - a poklus v kruhu začíná opět od začátku.

Jistě není třeba pochybovat o tom, že denně je nespočetné množství lidí vystaveno kritice jiných lidí, čímž je způsobováno velké utrpení.

Utrpením Buddha začal své učení. Pojem utrpení zahrnuje vše, co je neuspokojivé a nespolehlivé. Když mluvil o důležitosti pochopení utrpení, říkal: "Existuje skutečnost, mniši, jejíž neprohlédnutí nás udržuje v nesvobodě, poutá nás k tomuto koloběhu znovunastávání. Tou skutečností je pravda utrpení."

Opravdu se vše děje k našemu prospěchu? Krádeže, neštěstí, zranění, nemoci nebo smrt přece nemůžeme označit jako pro nás dobré, či dokonce to nejlepší, že?

JUDr. Eduar Tomáš (nar. 1908) byl jogín a mystik evropského významu. Velmi srdečně se vítal s tibetským dalajlámou.

Jen si představte, že byste se zítra ráno probudili v Evropě čtrnáctého století s tím, že byste věděli to, co víte dnes, a věřili tomu, čemu dnes věříte. Představte si, co by si o vás lidé mysleli, jak by vás kritizovali. Dali by vás k soudu už za to, že se každý den koupete.

Naše cesta individuace začíná výzvou, tj. hluboko pociťovaným procitnutím do reality našeho životního úkolu. Tato výzva vede k případnému vykročení přes práh a ochotě zapojit se do procesu probouzení, který nás konfrontuje s našimi strachy a nejistotami. Možná jsme ochotni jim čelit a odevzdat se stezce transformace. Možná však tento práh nepřekročíme doopravdy a místo toho se pustíme do úniku do duchovna.

Američan D.N. Walsch je autorem myšlenkově pozoruhodné série Hovorů s Bohem.

Připadá nám jistě přirozené, že toužíme po různých věcech, po určitých vztazích a po určitých kvalitách vztahů. Můžeme toužit po věcech materiálních, po kvalitě života, po určitém pohodlí a životní úrovni, můžeme toužit po věcech duchovní nebo duševní povahy, po radosti, harmonii, rozkoši, štěstí.

Břišní tanec byl po staletí součástí náboženského uctívání, třebaže v představách západních lidí duchovní růst a pokřivený obraz břišní tanečnice v kabaretu moc dobře neladí. Tanečnice ale tvrdí, že tento obraz nemá s jejich světem ve skutečnosti nic podobného, naopak taneční kostým, muzika a rituální pohyby mnoha ženám pomáhá nacházet spojení s božským.