Již několik let se schází Rada babiček (Grandmothers Council), kruh třinácti starších žen, převážně šamanek a léčitelek, původem z domorodých kultur z pěti kontinentů, z nichž některé jsou žijícími legendami svých národů.

Nesmíš vidět své bytí jako oddělené od BYTÍ a od zbytku, nýbrž musíš vidět oceán vzniklý z kapek a kapku vidět v oceánu. Tak budeš v plném souladu se vším živým.H. P. Blavatská: Hlas ticha

Ten biblický příběh jsme už někdy zaslechli a leží nám někde v povědomí: Velký nepřítel křesťanů Šavel se v záležitosti pronásledování této nové víry vydal na cestu do Damašku. Když byl na cestě, zazářilo kolem něj světlo, padl na zem a uslyšel Ježíšův hlas. Setkání na Šavla tak zapůsobilo, že se obrátil a stal se horlivým křesťanem.

Nedávno jsem se dal do řeči s jednou mladou ženou. Předmět hovoru se stočil k duchovním otázkám, mimo jiné k meditaci. Řekla, že se kdysi učila meditovat a úspěšně v tom postupovala, dokud ji jednou při stopování nesvezl kus cesty katolický kněz. Duchovní ji přesvědčoval, že meditace je pro ni škodlivá a nebezpečná a křesťan by ji neměl praktikovat. Dívka dala na jeho radu a s meditací skončila.

Na první adventní nedělí odstartoval druhý ročník internetového petičního projektu Zachraňte Ježíška, který vznikl jako akce na podporu českých tradičných Vánoc a jejich zvyků. Podle organizátorů jsou hlavními cíly projektu návrat k tradičním českým vánočním symbolům v podobě Ježíška, kapra a vánočky. Autoři projektu chtějí poukázat na stále větší komercionalizaci českých Vánoc a prosazování se amerických vánočních symbolů v podobě tlustého Santy Clause, který plní výlohy obchodů a útočí na nás skrze reklamy.

Myslíte si, že by bylo správné, kdyby všechno mělo své místo a pevný řád? Jaké jsou vaše představy o tom, jak by měl tento svět fungovat a jaká by měla být vaše role v něm? Je vůbec možné ustanovit hodnoty, k nimž budou vzhlížet všichni? Proč se různé ekonomické a společenské systémy časem vyčerpají a zaniknou? Je vůbec možné vnutit tomuto světu určitý řád, a pokud ano, tak jaký?

Ačkoli vliv emocí na zdraví člověka a na imunitní systém uznávají duchovní tradice po celém světě, byl jen zřídka zachycen způsobem, z nějž by měl běžný člověk užitek.

Když jednou večer Síčirí Kodžun recitoval sútry, vešel k němu zloděj s ostrým mečem a žádal peníze nebo život. Síčirí mu řekl: "Neruš mě. Peníze jsou v tamté zásuvce." Pak se vrátil ke svému odříkávání.

Výzkum nad jakoukoli pochybnost prokázal, že emoce mají přímý vliv na způsob fungování buněk v těle. V průběhu 90. let 20. století zkoumali vědci pracující pro americkou armádu, zda vliv našich pocitů na živé buňky, zejména na DNA, přetrvává, i když již nejsou součástí těla. Jinak řečeno, chtěli přijít na to, zda po odebrání vzorku tkání na ně mají emoce stále vliv - ať už pozitivní, či negativní.

Poponin a GaIjajev navrhli svůj průkopnický pokus, aby otestovali chování DNA vůči částicím světla (fotonům), tedy kvantovému "materiálu", z nějž je náš svět utvořen. Nejprve ze speciálně navrženého válce odstranili veškerý vzduch a vytvořili v něm vakuum. Pojem vakuum v tradičním pojetí znamená, že nádoba je prázdná, avšak vědci věděli, že i když je všechen vzduch pryč, uvnitř přece jen něco zůstalo - fotony.