Naše cesta individuace začíná výzvou, tj. hluboko pociťovaným procitnutím do reality našeho životního úkolu. Tato výzva vede k případnému vykročení přes práh a ochotě zapojit se do procesu probouzení, který nás konfrontuje s našimi strachy a nejistotami. Možná jsme ochotni jim čelit a odevzdat se stezce transformace. Možná však tento práh nepřekročíme doopravdy a místo toho se pustíme do úniku do duchovna.
Břišní tanec byl po staletí součástí náboženského uctívání, třebaže v představách západních lidí duchovní růst a pokřivený obraz břišní tanečnice v kabaretu moc dobře neladí. Tanečnice ale tvrdí, že tento obraz nemá s jejich světem ve skutečnosti nic podobného, naopak taneční kostým, muzika a rituální pohyby mnoha ženám pomáhá nacházet spojení s božským.
Ten biblický příběh jsme už někdy zaslechli a leží nám někde v povědomí: Velký nepřítel křesťanů Šavel se v záležitosti pronásledování této nové víry vydal na cestu do Damašku. Když byl na cestě, zazářilo kolem něj světlo, padl na zem a uslyšel Ježíšův hlas. Setkání na Šavla tak zapůsobilo, že se obrátil a stal se horlivým křesťanem.
Nedávno jsem se dal do řeči s jednou mladou ženou. Předmět hovoru se stočil k duchovním otázkám, mimo jiné k meditaci. Řekla, že se kdysi učila meditovat a úspěšně v tom postupovala, dokud ji jednou při stopování nesvezl kus cesty katolický kněz. Duchovní ji přesvědčoval, že meditace je pro ni škodlivá a nebezpečná a křesťan by ji neměl praktikovat. Dívka dala na jeho radu a s meditací skončila.
Stránky
- «
- ‹ předchozí
- …
- 7
- 8
- 9
- 10
- 11
- 12
- 13
- 14
- 15
- …
- následující ›
- poslední »