V boji mezi tebou a světem dělej sekundanta světu.

Svět je souhrnem zkušeností člověka: těch, které vnímá jako příjemné, těch, které jsou mu lhostejné, i těch, které mu působí bolest. Bojovat proti světu znamená bojovat proti zákonitosti těchto zkušeností, které naznačují, že štěstí je právě tak dočasné jako bolest a že obojí je nevyhnutelné, dokud člověk hledá své blaho v pomíjivých jevech a podobá se tedy světu.

Člověk bojuje proti světu tím, že chce k sobě přivábit štěstí a podržet si je za každou cenu, i když se mu odpírá, a tím, že se pokouší zbavit bolesti, a to i tam, kde to není možné. Příliš rád si vybírá: tvořivé, konstruktivní síly světa by si chtěl trvale podrobit, ale s nimi nerozlučně spojené síly ničivé, destruktivní popírá - což je věc nemožná.

Dotkne-li se pak člověka tušení jiného způsobu existence, který se neshoduje se světem, záleží mu všemožně na tom, aby se od světa uvolnil, aby tak byl hoden nového tušeného řádu. V tomto boji mezi svou vnitřní touhou a světem zjistí, že musí sekundovat světu, chce-li se od něj uvolnit. Musí akceptovat jeho zákony, to znamená, že musí přestat toužit po štěstí a nesmí se chtít vyhýbat bolesti, nýbrž přijímat štěstí, které přichází a zase odchází, přijímat bolest, která nezbytně přichází a zase odchází. Tím se přizpůsobí pomíjivosti a proměnlivosti světa, dokud je sám pomíjivý a proměnlivý, přenechá zničitelnému, co je zničitelné, a tím se nezničitelné uvolní.

Ovšem pokud i nadále, přestože tuší jinou formu existence, není ochoten světu sekundovat, když přesto ještě vnucuje světu své představy o právu a štěstí a pokouší se za každou cenu dosáhnout moci, majetku a toho, co obvykle považuje za štěstí, svět si prosadí své i proti jeho vůli. Někdy se objeví mocnější, kteří jej připraví o zisk, někdy se vyskytnou konkurenti, kteří mu upřou úspěch, někdy jeho štěstí rozmetají mladší a zdravější. Svět tak pozvolna zlomí jeho tvrdošíjné usilování o úspěch, moc a štěstí a zdrtí jej. Začne-li však nyní konečně svému tušení důvěřovat, všimne si, že toto vítězství světa má svůj smysl. Vidí, že jeho pachtění za pomíjivými, zničitelnými hodnotami brání nezničitelnému, aby se projevilo, a že tedy ničivé síly světa jsou šancí, že bude odhaleno nezničitelné. Proto je ochoten světu sekundovat i v případě, když tento boří, když mu totiž bere každou oporu, vše, na čem lpí, vše, co je pomíjivé, takže je nucen předat se nezničitelnému. Protivník se tak pro něj stává dobrodincem, který uvolňuje cestu novému životnímu řádu.


Zdroj: Konrad Dietzfelbinger - Kafkovo tajemství, nakladatelství Volvox Globator

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (5)

  • Obrázek uživatele Posluchač
    Posluchač (anonym)

    Poslouchám proto Matky Kundí sestry,které zpovídá Landa. Marcel Landu reçoit encore les Mamans Kunda Sisters: https://www.youtube.com/watch?v=yZMmy4w9DO8

    Zář 25, 2016
  • Obrázek uživatele Ano.
    Ano. (anonym)

    Sekundanta, Mamans Kunda. A největší město Gambie je Serekunda.

    Zář 25, 2016
  • Obrázek uživatele Řehoř
    Řehoř (anonym)

    Sekundanta, Mamans Kunda. A...A co teprv kundaliní :-)

    Zář 25, 2016
  • Obrázek uživatele D
    D (anonym)

    Jinak ten článek, který je k dohledání též zde: http://duchovno.doktorka.cz/boji-mezi-tebou-svetem/ se mi jeví jako hlubokomyslný blábol. Jde o úryvek z díla Konrada Dietzfelbingera "Kafkovo tajemství" vydaného druhdy Koženého nakladatelstvím Volvox Globator, které stále existuje. Idea sekundanství světu ve vlastním boji se světem mi nicméně trochu asociuje Kafkův "Proces". Jeho hlavní hrdina, Josef K., se v průběhu řešení jeho případu soudním dvorem, který nikdy nespatřil, částečně seznamuje s chodem soudních kanceláří na půdách obytných domů, takže je nakonec v poznání některých aspektů chodů těchto kanceláří zběhlejší než jiné, dosud nesouzené nebo méně souzené osoby.

    Zář 25, 2016
  • Obrázek uživatele erasonebezpecny
    erasonebezpecny

    Tak a idea je na světě...

    Zář 25, 2016

Přidat komentář

Reklama

Reklama