Pro ně je pravda hluboce vnitřně pociťovanou potřebou; neboť pouze skrze pravdu, která v sobě neobsahuje žádný omyl a žádný klam, lze nalézt odpovědi na všechny vtírající se otázky po smyslu života.


Avšak jaká skutečnost vlastně obklopuje tu jedinou pravdu? Udělali jste ve svém životě
vědomě již nějakou zkušenost s pravdou?


Lidová mluva říká příslovečně: "Každý člověk má svou vlastní pravdu."
Cítíte, že tím nemůže být míněna ta všezahrnující pravda?


Naše osobnost oceňuje pravdu získanou zkušenostmi. Ovlivněni jsme přitom zvláště
svými přáními a životními představami. S naším vědomím zaměřeným na svět vidíme -
našimi brýlemi - vždy jen část pravdy a postihneme vždy jen střípek pravdy.


Jak často žijeme myšlenkami v minulosti nebo také v budoucnosti!
Kdy jsme skutečně tady a teď- bez našich před-tav, bez našich před sebe stavěných
obrazů, tedy právě u toho, co doopravdy je?


Není tedy samozřejmé nalézt nezvratnou pravdu.


První krok k přiblížení se pravdě spočívá v poznání, že naše životní pole je v nejhlubším smyslu mája, to znamená klam, protože ani jediný aspekt pravdy zde nemá žádného trvání. Každý stav má svůj protipól - a tím je proměnlivý - není tedy skutečně trvalý. Kdo toto vědomě zakusí, pocítí bolest.


Avšak člověk, který ze svého nitra ví, že musí existovat nějaká trvalá pravda, ji nikdy nepřestane hledat. Ale jak se může této vše vysvětlující pravdě přiblížit?


Jedno polské přísloví praví: "Kdo se ptá, hledá pravdu."



Těmito slovy je mimo jiné vyjádřeno, že člověk, který se ptá, vlastní ve své bytosti určitou otevřenost. Z toho, co dosud prožil, si nevytvořil žádné hotové, prefabrikované odpovědi, nýbrž je připraven do sebe přijímat něco nového - naslouchat jiným, integrovat něco cizího do svého způsobu nahlížení! To je důležitý předpoklad pro to, aby "zpochybnil" své představy a aby je nejdříve mohl vůbec poznat jako osobně zabarvené.

V Maďarsku se říká: "Pravda je často potopená, ale neutopí se."
Pravda může být sice skrytá, avšak nikdy nezaniká!


Základní pravda je hodnota věčnosti!


V Evangeliu dokonalého života čteme k otázce "Co je pravda?"
"Ta jediná a věčná pravda je v Bohu samotném; neboť nikdo neví, co ví jen samotný Bůh, který je vše ve všem. Lidem může být pravda odhalena podle jejich způsobilosti rozumět a pochopit. Pravda má mnoho stran, a jeden vidí jen jednu stranu, jiný vidí jinou stranu a někteří vidí více než jednu, tak jak je jim to dáno.
Podívejte se na tento krystal: Tak jako je totéž světlo vidět na dvanácti plochách, dokonce na čtyřikrát dvanácti, a každá plocha odráží zpět jeden paprsek a někdo se dívá na jednu plochu a jiný na jinou, přece je to jeden krystal a jedno světlo, které ze všech ploch září. "


Duch pravdy je tedy obsažen pouze v Božském. Vylévá se na celé lidstvo a rád by se podle možnosti projevil každému člověku. Je věčným voláním, které čas od času v sobě pociťujeme jakou touhu.


Tento impuls vychází z našeho atomu v srdci, který je spojen s duchem pravdy a který v nás zbyl po pádu mikrokosmu z původní božské říše, abychom tak mohli uskutečnit vnitřní obrat - a tím se opět spojili s tou Jedinou Pravdou.


Naším životním úkolem je tedy proces uvědomění, aby se jednou dokonalé sebepředání té duchovně-duševní bytosti stalo bytostným nasměrováním našeho života.


Vstoupíme-li do tohoto procesu, budeme se nám ve stále větší míře dařit uznat úhel pohledu kohokoliv jiného, a to nikoliv z pouhé zdvořilosti. Budeme ve svém sebepotvrzujícím vystupováním stále zdrženlivější. Tento vývoj můžeme podpořit tím, že se ve svém každodenním životě pozastavíme, zamyslíme se, připustíme vznikající otázky a vynasnažíme se o všech svých životních zkušenostech vědomě uvažovat. Tak se otevře možnost získat podíl na stále rostoucí realitě. Důvěra ve všechny životní procesy tohoto světa, této Bohem zamýšlené škole zkušeností může vzrůstat. Vznikne zcela nové vnímání života! Pak se může ta Jediná Pravda stále více projevovat, aby nám umožnila poznat všechen "klam".


Zdroj: Lectorium Rosicrucianum