Všechny touhy jsou v podstatě stejné

Vaše přání je slušné, moje naopak asociální. Takzvaně duchovní člověk, poustevník nebo mnich, je však ve skutečnosti úplně stejný jako člověk, jehož mysl je zaměstnána myšlenkami na obchod, ženy nebo alkohol. Protože oba dva jsou zaměstnáni, rozumíte? Toho prvního, jehož mysl je zaměstnána ušlechtilými myšlenkami na boha, si společnost váží, zatímco toho druhého, jehož mysl je zaměstnána pitím, nepřijímá. Posuzujete ze stanoviska společnosti. Člověka, jenž se uchýlí do kláštera, který se od rána do večera modlí, trochu pracuje někde na zahradě a mysl má zcela zaměstnatnou bohem, sebeovládáním, sebekázní a sebetrestáním, považujete za svatého a mimořádného. Zatímco o člověku, který jde za obchodem, který spekuluje s akciemi, cennými papíry a je stále zaměstnán vyděláváním peněz, říkáte: „To je jenom takový obyčejný člověk jako my ostatní.“ Oba dva jsou však zaměstnáni. Čím je mysl zaměst­nána, není vůbec důležité. Člověk, jehož mysl je zaměstnána bohem, nikdy boha nenajde, protože bůh není něco, čím by bylo možné se zaměstnávat. Je to něco neznámého, neuchopitelného.

Nemůžete se bohem zaměstnávat. To je příliš laciný přístup k bohu.

Důležité není, čím je mysl zaměstnána, ale již sama skutečnost, že je zaměstnána. Ať už je to třeba kuchyní, přemýšlením o jídle, dětmi anebo ušlechtilým přemítáním o bohu. Je však nutné, aby byla mysl zaměstnána? Je schopna zaměstnaná mysl vidět někdy něco nového, něco jiného než jenom z hlediska svého zaměstnání? A co se stane s myslí, není-li zaměstnána? Není-li zde již žádné zaměstnání, je tu vůbec ještě mysl? Vědec je zaměstnán svými technickými problémy, mechanikou či matematikou. Hospodyně je zaměstnána kuchyní nebo dítětem. Obáváme se nechat mysl něčím nezaměstnanou. Bojíme se, že by to mělo neblahé společenské důsledky. Kdyby člověk nebyl ničím zaměstnaný, mohl by přijít na to, jaký vlastně je, a proto jeho zaměstnání je vlastně únikem od toho, co opravdu je.

Musí být tedy mysl stále zaměstnána? Je možné mít mysl, jež by nebyla ničím zaměstnána? Pokládám vám otázku, na kterou není odpověď. Musíte si ji najít každý sám, a až ji najdete, uvidíte, jak mimořádná věc to bude.

Je velmi zajímavé sledovat, jak je naše mysl zaměstnávána. Umělec je zaměstnán svým uměním, mícháním barev, svým jménem, vývojem, svojí chvalnou nebo nechvalnou proslulostí. Vzdělaný člověk je zaměstnán svými znalostmi a člověk, který touží po poznání sebe sama, se jako mraveneček snaží uvědomit si každou svoji myšlenku a každé hnutí. Všichni jsou stejní. Jenom mysl, jež je zcela prázdná a nezaměstnaná, může pojmout něco nového, v čem není žádné zaměstnání. Tato nová věc však nemůže přijít, dokud je mysl stále ještě zaměstnávána.

Zdroj: Krishnamurti - vnitřní revoluce