Úrovně pozornosti bojovníka

2.8.2006 00:00
Duchovno

První úrovní pozornosti je to, s čím většina lidí vystačí celý život. Je to animální uvědomění, které se vyvíjí procesem zkušeností ve schopnost jednat v každodenním životě ve všech jeho aspektech.

Naopak druhá úroveň pozornosti má co dělat s věcmi abstraktními, neviditelnými a podvědomými. Tato pozornost se dá obrátit na všechny věci náboženské, magické, mystické atd. Je to svět tajemna a vůle. Je poměrně jednoduché do této pozornosti vstoupit a její pole je tak rozsáhlé jako abstraktní fantazie sama. Po čase koncentrace na tuto sféru si člověk může uvědomit její přítomnost a vnitřní zákonitosti. Tato pozornost bývá cílem a působištěm všech náboženství, mystických a magických nauk. Její hloubka a rozlehlost je tak obrovská a lákavá, že si zde člověk stěží uvědomí, že lze a je třeba jít ještě dále, a to třeba přesně opačným směrem. Don Juan přirovnává druhou úroveň pozornosti k močálu a říká, že by do ní nezabloudil za nic na světě. Naráží na to, že člověk uspokojený mystickými či náboženskými zážitky v nich může pokračovat prakticky do nekonečna a nabýt tak dojmu, že jde o skutečné poznání, cestu a cíl. Hrozí zde nebezpečí nepřekonatelného zabřednutí a připoutání, které je vlastní všem náboženstvím.

Ovšem i v člověku, který nemíří k žádným duchovním cílům, hraje druhý stupeň pozornosti velkou úlohu, a to i přes to, že si toho naprosto není vědom. Druhá pozornost je to, co přivolává události. Každý člověk má svůj život nějak vědomě, podvědomě i nevědomě zaměřen; toto zaměření se projevuje tendencí, vůlí, která ho nenápadně vede tam, kde právě je. Čarodějové užívají druhé pozornosti také na uvědomění se v průběhu snů -- na umění snění.

Třetí pozornosti je dosaženo tehdy, když dojde k úplnému uvědomění a poznání. Podmínkou je, aby dvě předchozí pozornosti byly k sobě tak spoutány a úzce propojeny, že čaroděj prostě vše vnímá v každém okamžiku celým svým tělem; nesmí být rušen procesem myšlení -- vnitřním dialogem. Don Juan říká, že zastavení myšlení, přerušení vnitřního dialogu, je klíčem do světa čarodějů. Člověk, který vstoupil do třetí pozornosti, dosáhl úplného poznání a svobody. Není už dále poután podmínkami tohoto světa a v okamžiku, kdy tento svět opouští, zažehne oheň z nitra, kterým dosáhne absolutna a vyvane beze stopy.

Mistrovství být si vědom, být stále bdělým, je věcí, která je zdůrazňována ve všech naukách. Ale na rozdíl od východních nauk, kde je učedník veden buď přímo do třetí pozornosti nebo do specifických stavů pozornosti druhé, toto indiánské učení se zabývá vším a kousek po kousku odhaluje snad všechny kosmické a lidské síly v celé komplexnosti a ve všech rovinách.

Poslední z umění čarodějů je mistrovství záměru. Na první pohled je to vlastně jednoduché: mít nezlomný úmysl, dobře hospodařit se svou energií a vždy ji vynakládat tím nejúčelnějším způsobem. Podle čarodějů je svět a osobní život věcí vůle, osobní síly bojovníka. Nezlomný úmysl, který zapřáhne a zacílí vůli, je to, co dává věci do pohybu.

Čarodějové věří, že celým vesmírem proniká síla, která umožňuje všem živým bytostem jednat -- intence. Intenci charakterizují jako slepé, neosobní zášlehy energie, které nás nutí dělat to, co děláme. Čarodějové tuto energii využívají a směrují pomocí svého nezlomného úmyslu. Díky kontrole, disciplíně a poznání dokáže čaroděj tuto sílu přimět dělat to, co si přeje, nebo lépe vyjádřeno, dělat to, co je třeba. Pomocí této síly a vlastností nagualu je čaroděj schopen dělat takové věci, které se vymykají všem kritériím rozumu a všedního světa. Ovšem užití této síly není samoúčelné, nýbrž vede k tomu, aby bojovník pochopil, poznal a uskutečnil jakýsi kosmický Záměr či Cestu a tomu podřídil svoji cestu a svůj záměr.

Bojovník kráčející po stezce poznání prochází čtyřmi fázemi svého spojení se Záměrem-Cestou. V první fázi má jen povrchní, nedůvěryhodné spojení. V druhé fázi je tehdy, když se mu toto spojení podaří vyčistit a přimknout k němu. Třetí fáze nastává, když se s ním učí manipulovat. A ve čtvrté, poslední fázi, se učí přijímat všechny věci Cesty.

Bojovník si je vědom, že vlastně všechny věci a pokroky na jeho cestě začínají tím, že je sám zamýšlí, přeje si je a přivolává svým nezlomným úmyslem. A muž poznání končí tak, že všechny pokyny a podněty ke svému jednání dostává přímo, bez prodlení, beze slov a bez myšlenek, od kosmického Záměru-Cesty, z místa tichého poznání.

Zdroj: Gato: Učení Nagualů, nakladatelství DharmaGaia

Související články

Cesta bojovníka

12.7.2006 00:00

Nepřátelé na cestě poznání

30.6.2006 00:00

Bdělá přítomnost

16.6.2006 00:00

Sedm posvátných pravd - pravda pátá

30.12.2005 00:00

Každý strůjcem štěstí svého

20.9.2005 00:00

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Světla?
istofe  |  11.10.2009 20:06

co tím chceš říct?
Nerozumím  |  11.10.2009 21:36

Že su debil,tos nepoznal ?
istofe  |  11.10.2009 22:22

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *